Dear Diary // Part. 10

11. srpna 2015 v 2:04 | Meekyong




"S-Sestra?" vrhne po něm nevěřícný pohled. Jak skončila tvoje sestra?

Luhan sklopí pohled a smutně se usměje.

"Jmenovala se Jolie a byla o rok mladší než já," rozpovídá se, zatímco jej hnědovlásek se strachem v očích a se zatajeným dechem poslouchá.

"Měla dlouhé černé vlasy a překrásný úsměv...Byla pro mě všechno. Já..." na okamžik zmklne a zamrká slzy, jež se mu vedraly no očí, "...miloval jsem ji. Byla to moje malá sestřička," Ryeowook naprázdno pootevře ústa, když si všimne jeho slzami zaplěných očí.

"A-ale..."promluví a nervózně si skousne ret, "...co se jí stalo? Proč o ní mluvíš v minulém čase?" Luhan vzhlédne a zadívá se mu do očí.

"Zemřela," neví, proč mu to říká. Neví, proč cítí, že mu to musí říct... že mu to chce říct. Nemá tušení, proč mluví o něčem, co mu vhání slzy do očí a jeho samotného to tolik ničí. A teď znovu. Srdce jej bolí, jakoby mu do něj někdo vrazil nůž a dále v něm vrtal. Je to těžké. Moc..

Ryeowook zalapá po dechu. "Z-zemřela?" vydechne, oči vytřeštěné a tep zrychlený. Světlovlásek přikývne a prstem ukáže na rány na Wookově zápěstí.

"Proto chci, abys s tímhle okamžitě přestal! Nechci se dívat na někoho, kdo dělá to samé, co dělala i ona! Nesnesu to!" zvýší hlas a vstane. Wook z něho nespouští pohled, v očích se mu zalesknou slzy a mírně se mu začne chcět brada. Nejen kvůli tomu, co Luhan říká, ale i kvůli tomu, že na něho znovu někdo křičí.

Luhan si jeho slz všimne, ale tentokrát nelituje toho, že je to kvůli němu. Je dobře, že je mu do pláče. Aspoň pochopí. Chce, aby si uvědomil, jakou chybu dělá a k čemu tím směřuje.

"Nedovolím, aby někdo další skončil jako ona! Zapamatuj si to, Ryeowooku!" hnědovláskovy slzy přetečou přes okraj a on odvrátí pohled.

"Takže rozhodně nepočítej s tím, že bych ti dal pokoj! Ona tehdy taky nechtěla moji pomoc, proto jsem nic neudělal. Ani nevíš, jak hrozně toho teď lituju," Luhanovi steče po tváři jedna slza, která vzápětí neslyšně dopadne na zem.

"Proto věř, že se mě nezbavíš. Nebudu se dívat, jak z někoho vyprchává život! Už ne! Musíš se bránit!" propálí jej pohledem, "Tak se prober a věř si sakra!" zakřičí na něho. Ryeowook se mu znovu zadívá do očí, zatímco jeho slzy nepřestávají téct. Jak si mám věřit?

"Nechci abys zemřel jako ona," řekne již polohlasem a povzdechne si. Setře si těch pár kapek slz, jež se mu dostaly ven z očí a naposledy se na chvíli mlčky zadívá Wookovi do očí, načež se otočí a opustí místnost.

Ryeowook se ještě nějakou dobu dívá na dveře, za kterými Luhan zmizel. On... brečel. Luhanovi ztékaly slzy stejně tak, jako Ryeowookovi. To znamená, že...nelže? Opravdu? A to, když řekl, že nedovolí, aby se mu stalo to samé, co se stalo jeho sestře...aby zemřel... myslel to taky vážně? Má mu věřit? Ale on...nedokáže to. Má moc velký strach. Ačkoli vlastně neví, čeho se ještě on může bát. Už se mu toho stalo tolik, že už snad ani pocity jako strach a bolest nemůže znát.
Rukávem si setře poslední slzy a vstane. Se sklopenou hlavou, ve které se mu právě honí tolik věcí, že ani neví, u které by měl začít, dojde ke svému batohu, ten popadne, hodí si jej na ramena a přejde ke dveřím. Zhluboka se nadechne a vyjde ven. Rozhlédne se - jen pro jistotu, že už tu Luhan skutečně není. Když zjistí, že je chodba naprosto prázdná, rozejde se, stále s pohledem zabodnutým v zemi, až nakonec vyjde ze dveří školy a vydá se domů.

-

"Co to je?" zeptá se Luhan a zkoumavě se dívá a dívčino zápěstí. Ta si jen skousne ret a rukou lehce trhne.

"N-nic," pokusí se o úsměv, "To mi udělala jedna kočka, kterou jsem našla na ulici. Chtěla jsem si jí pohladit," nechce, aby se její bratr bál.

Luhan k ní zvedne pohled a nadzvedne obočí. "Vážně?"

Jolie horlivě pokýve hlavou a pohladí Luhana po rameni. "Věř mi," další hraný úsměv, ke kterému se jen ztěží přinutí. Musí.

Luhan si povzdechne a zakroutí hlavou.

"Fajn. Ale slib mi, že kdyby se ti něco dělo, řekneš mi o tom, dobře?"

"Slibuju," zalže. Luhan jí pohladí po vlasech, načež je trochu rozcuchá.

"Mám tě rád," zářivě se usměje a dívka jen sklopí pohled.

"Já tebe taky, bráško," šeptne, a vzápětí je vtažena do hřejivé náruče. Opře se čelem o světlovláskovo rameno a nechá slzy samovolně se vpíjet do látky jeho trika. "Mám tě moc ráda.."
-

Věřit, nebo ne? Nevím...
Zapomenout, nebo si pamatovat? Nevím...
Věřit si, nebo zůstat nikým? Nevím...
Bránit se, nebo si nechat dále ubližovat? Nevím...
Dát mu šanci, nebo ho brát stále jako každého? Nevím...

Deníčku, poraď mi... Prosím.
Řekl mi, že mu zemřela sestra. Mám mu věřit?
Řekl mi toho tolik. Mám ty slova zapomenout?
Řekl, ať si věřím. Měl bych?
Řekl, ať se bráním. Dokázal bych to?
Řekl mi, už několikrát, že mi chce dokázat, že je jiný. Mám mu dát šanci?
......
On...plakal. Luhanovi přede mnou ztékaly slzy. Křičel na mě. Jenže slova, která mi nikdo ještě neřekl.
"Nebudu se dívat, jak se někdo ničí."
"Nedovolím, abys zemřel."
"Nechci, abys zemřel."
Pokud jsem to správně pochopil, jeho sestra dělala to samé. Pravděpodobně ji ve škole šikanovali a ona potom vzala stejně jako já žiletku a...
"Nepomohl jsem jí, protože moji pomoc odmítla."
Řekl, že toho lituje. Přemýšlel jsem, jak asi zemřela. Napadli mě 2 věci.
-Zbili ji tak vážně, že to její tělo ož nevydrželo.
-Sáhla si na život sama.
Ať už je to jak chce, nelíbí se mi ani jedna možnost... A on taky říkal, že nedovolí, aby se mi stalo to samé.
Ale co když... co když jen lže? Co když nikdy žádnou sestru neměl? Používá to jen jako způsob, jak se ke mně dostat a následně mi ublížit. Jako oni...
Tak moc bych chtěl umět číst myšlenky.. Luhanovy slzy mi přišly pravé a všechna jeho slova upřímná.. Jenže co když přeci jen nebyla?
Deníčku, nevím. Pravděpodobně se budu chovat pořád stejně. Uvidím, co bude dělat on...

Vejde do školy, jako vždy se téměř namáčkne na zeď, sklopí hlavu, ruce strčí hluboko do kapes a vydá se chodbou do šaten. Dorazí ke své skřínce, otevře ji, automaticky se vyhne obsahu, který do ní naházeli jeho milý spolužáci, sundá si bundu, tu poté pověsí na háček a skřínku zavře. Otočí se a povzdechne si. Zajímá jej, jestli jeho den ve škole bude někdy začínat jinak. Zda vejde do školy a nebude se muset snažit splynout se zdí, aby jej nikdo neviděl. Zda někdy otevře svou skřínku a v ní nebude nic od těch lidí, pro které je Wookova skřínka něco jako popelnice. Zda někdy bude moci jít chodbou jako každý normální student, a nebude se muset obávat toho, z jaké strany jej někdo uhodí, nebo po něm něco hodí. Vážně by to chtěl někdy zažít.

Podél bílé zdi se rozejde směrem do třídy. Cestou na něho jako obvykle pár lidí ukáže a řeknou něco na jeho adresu. Ryeowook to ignoruje. Děje se to každý den. Dříve mu to vhánělo slzy do očí a hodně jej to bolelo. Dnes už si toho jednoduše nevšímá.

Vejde do třídy, schytá do boku ránu něčím, co naštěstí nebylo moc tvrdé. Bez jakékoli reakce dále se sklopenou hlavou pokračuje ke své lavici. Když k ní dojde, sundá si batoh, vytáhne z něho učení, které následně položí na desku stolu. Dá batoh na zem a sedne si na židli. Prsty si začne pohrávat s koncem své košile. Cítí na sobě něčí pohled. Skousne si ret a na okamžik zavře oči. Je to tak hrozný pocit sedět ve třídě, kde vás nikdo nechce, kde nejste vítaný. Kde se na vás lidé koukají a nepěkně o vás mluví. Strašný pocit, kterému musí Ryeowook čelit a proti kterému by měl bojovat. Ale to on už vzdal. Prohrál.

-

Pozoruje jej s divným leskem v očích. Nemůže si pomoct - vidí v něm svou sestru. Dříve, když spolu chodili do stejné školy, ona byla o ročník níže. Luhan za ní občas o přestávce šel, ale dříve, než vstoupil do třídy, díval se na ní ode dveří. Tvářila se tehdy úplně stejně, jako právě teď Ryeowook. Seděla schoulená na židli, obličej schovaný pod dlouhými vlasy. Bylo zřejmé, že nechtěla, aby se na ni kdokoli díval. Měla strach. Luhana ten pohled bolel, ničil a zabíjel. Ale věděl, že jí nemůže jakkoli pomoc. Nestála o to. Nechtěla.

Jednou odpoledne viděl, jak jí někteří kluci mlátí. Ona plakala a snažila se volat o pomoc, avšak její hrdlo bylo tak stažené, že jí z úst nevyšla jediná hláska. Luhan se neudržel, ihned k ní běžel a pokusil se ty zmetky od ní odtrhnout. Skončilo to tak, že kvůli Luhanovým nulovým schopnostem se prát, byli zmláceni oba. Jeho sestra na něho byla naštvaná. Brečela a křičela, proč je nenechal být. Ona nechtěla, aby trpěl i její starší bratr. Podle ní, jediný, kdo měl trpět, byla ona. Nikdo jiný.

Když Jolie zemřela, Luhan se rozhodl, že bude chodit na nějaké bojové umění. To proto jej teď umí. Málokdo by řekl, že byl Luhan tehdy tak moc snadný cíl. Dnes už není. Dal si slib, že od její smrti už nedovolí nikomu jinému, aby zemřeli také. Všichni, kteří žijí takový život, jaký žila ona, si zaslouží něco jiného. Něco lepšího. Proto Ryeowookovi pomůže ať se děje, co se děje. Neví přesně jak. Jediné, co ví, je to, že ho nenechá zemřít. Ne tak, jako nechal tehdy ji.

"No podívejte se na něho. Není sladký?" zasměje se Sehun a ukáže na hnědovláska sedícího kousek od nich. Luhana jeho hlas vytrhne z myšlenek a stočí k němu pohled.

"Jak to myslíš?"

"Vždyť se na něj podívej! Tak zranitelný," povzdechne si mladší a podepře si bradu dlaní. Luhan se ohlédne zpět po Ryeowookovi, na kterém je jasně vidět, že je slyší. Chvěje se a kouše se do rtu, div z něho ještě neteče krev.

"Řekl bych, že na nás čeká," promluví Kai a ušklíbne se, "Co říkáš, Lu? Nechceš se taky trochu pobavit? Ještě sis do něj ani jednou nebouchnul," Luhan k němu zvedne pohled.

"Ne, dík. Nějak nemám zájem," Sehun nadzvedne obočí.

"Ale proč? V týhle třídě není jedinej člověk, kterej by mu někdy něco neudělal..Ah, teda až na tebe," Luhan se pousměje. To mu vážně každý z téhle třídy někdy ublížil? Neuvěřitelné.

"Když já nevím, co bych z toho měl. Vlastně ani nechápu, proč to tolik baví vás. Je to pořád to samý. Myslím, že byste si měli najít jinou zábavu, kluci," Sehun udiveně vydechne.

"Cože? Jak to jako myslíš?"

"Prostě si myslím, že je to celkem ubohý," řekne narovinu a oba se po něm jen nevěřícně podívají.

"Ubohý? Fajn, ukážu ti, proč nás to tak baví," pronese Kai a vyskočí z lavice, na které doteď seděl, "Pojď, Sehune. Dokážeme mu, jaká je to zábava," Sehun přikývne a vydá se spolu s Kaiem za hnědovláskem, který už tuší, co se mu stane. Ne, netuší. Je si tím jistý. Dech se mu začne zadrhávat a tep zrychlovat.

Luhan v duchu zakleje, vstane a následuje je. Dnes už jim nedovolí mu ublížit. Už je nechal to udělat tolikrát, ale jeho trpělivost už přetekla. Nedopustí, aby Ryeowook pořád tak trpěl. Pokaždé, když se na něho podívá, vrací se mu vzpomínky na sestru, která zažívala úplně to samé. Tehdy ty kluky přeprat nedokázal. Jediné, na co se zmohl, bylo nechat se zbít spolu s ní. Ale teď už je to jinak. Dnes nebude zmlácený nikdo. Tedy, alespoň ne on ani Ryeowook.

"Wookie, řekni, že je to zábava, když si s tebou hrajeme, viď? Luhan nám to nevěří," řekne Kai, dá si ruce v bok a usměje se, "Však my mu ukážeme, jaká je to sranda," Ryeowook se pokusí nadechnout, ale kyslíku se mu nedostává. Dlaně se mu začínají potit. Odváží se k nim zvednout pohled, načež si všimne za jeho zády Luhana. Přelétne pohledem všechny tři a poté se zaměří na Kaiovu zatnutou pěst. Rychle se podívá do očí Luhanovi. Pomoz mi, prosím.

Je vidět, že Luhan už o Kaiově pěsti taky ví, a jen čeká, kdy se napřáhne. Odtrhne se od Wookových očí, ze kterých přímo křičí žádost o pomoc, a zaměří se na Kaie. Pomůže Ryeowookovi. Dnes ano.

"Nech toho, Kai," řekne vážným hlasem. Oslovený se zmateně ohlédne a střetne se s Luhanovým pohledem. "Nesahejte na něho," Kai párkrát zamrká a zamračí se.

"Co ti je Luhane? Chceme se jenom trochu pobavit," vstoupí do toho Sehun, který následně udělá pár kroků k vystrašenému Ryeowookovi. Zatne dlaň v pěst, ale dříve, než jej stihne uhodit, k němu rychle přiskočí Luhan a zničeho nic jej silně udeří do obličeje a srazí ho k zemi. Ryeowook vytřeští oči a naprázdno otevře ústa. Střetne se s Luhanovým pohledem, ale ne na dlouho, jelikož světlovlásek ten svůj poté odvrátí a koukne se na Kaie, který jen zmateně stojí na místě a nevěřícně se na něho dívá.

"Řekl jsem, ať si najdete jinou zábavu," přecedí skrz zuby a Kaiovi se na tváři objeví hořký úsměv.

"Co je tobě do toho, jakou my máme zábavu?" nadzvedne obočí a přiblíží se k hnědovláskovi, ovšem Luhan mu zatlačí do hrudi, chytí jej za límec, donutí ho couvnout pár kroků a poté ho propálí pohledem.

"Ani na něho nesáhneš, jasný?!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama