Dear Diary // Part. 13

11. srpna 2015 v 2:13 | Meekyong




Milý deníčku,
řekni, je to možné? Není, že? Směješ se tomu, vím to. Já vlastně taky...uvnitř. A možná trochu i napovrch. Věřil bys tomu? Já se po tak dlouhé době znovu usmál. Nechtěl jsem, ale zároveň to nešlo zastavit. Nebyl to nucený úsměv, byl...přirozený.

Deníčku, zastav mě prosím dříve, než mu dovolím něco více. Nebo než mu začnu důvěřovat. Nesmíš to dopustit, deníčku. Nesmím to udělat znovu. Vím, že nesmím.

Ale on je asi vážně...jiný..

Tenhle se mě zastal. Tedy, ti co se přetvařovali předtím, se zastali taky, jenže.. Luhan Kaie uhodil. Řekl mu, že už se mě ani nedotkne a potom mě vzal ze školy pryč. Koupil mi horkou čokoládu a pak jsme se procházeli. Nevím kam, nevěnoval jsem okolí žádnou pozornost. Byl jsem dost zaneprázdněný tím, sledovat, aby se o něco nepokusil. Třeba mě uhodit. Nic neudělal. Místo toho mě doprovodil domů. Chtěl po mě, abych k němu byl vždy upřímný. Řekl, že se nemám omlouvat, když řeknu, co cítím. Vlastně se zdál být docela naštvaný, když jsem se za to omluvil.

Já nevím.

Nevěřím, že by byl Luhan skutečně takový, jak se tváří.

Na druhou stranu je to dost přesvědčivé. Doteď nevím, jestli to s jeho sestrou je skutečně pravda. Nevím. Nevím. Prostě nic nevím!

Jestli se přetvařuje tak, jako ti předtím...je skutečně ukázkový herec.

Kéž bys tak uměl mluvit deníčku. Řekl bys mi, co mám dělat.

Řekni, nebyla chyba mu ukazovat, kde bydlím? Měl bych mu věřit? Měl bych se na něho spoléhat pokaždé, když mi bude Kai nebo někdo jiný vyhrožovat? Tak měl?

Mlčíš.

Proč se musím s něčím takovým pořád potýkat? Proč mě nemůže prostě třeba zajet auto nebo někdo zastřelit? Bylo by to o dost snažší.

Promiň, tati.

Proč musím žít takový život?

Chtěl bych žít takový, ve kterém nebudou ani stopy po stresu a obavách. Nepotřebuji být bohatý a slavný.
Já chci být jenom...šťastný...

Sklopená hlava, pohled zabodnutý v zemi, skousávajíc si ret, téměř nalepený na stěně a trhnutí celým tělem pokaždé, když se k němu někdo třeba jen náhodou přiblíží.

Jako každý dlouhý a nechtěný den, i dnes jde Ryeowook tou budovou děsu a bolesti. Každý říká, že školu nenávidí. Když se zeptáte na důvod, řeknou, že je tam nuda, nebo prostě neví. Ryeowook by mohl svými důvody popsat několik papírů.

Zahne za roh a trochu zrychlí krok. Až dnes potká Kaie, bude to mnohem horší, než to bylo doteď. Včera ho Luhan kvůli němu uhodil, což jej určitě dost naštvalo. A na kom jiném by si měl Kai vybíjet svoji zlost? Na Luhanovi? Potom, co ho praštil? Moc dobře ví, že se Luhan umí prát více než dobře, proto si s největší pravděpodobností prostě někde počká na Wooka a ublíží mu tak, jako nikdy. Vždyť přeci, za vše může on, není to pravda?

Projde kolem několika skříněk, míříc k té své. Jelikož má pohled sklopený, nevidí osobu, jež se opírá právě o jeho skřínku a dívá se na něho. Teprve když se Ryeowook k chlapci přiblíží, všimne si jeho nohou. Na okamžik se mu zastaví dech. Vytřeští oči a na sucho polkne. Je to Kai?

"To už se na mě ani nepodíváš?" promluví chlapec a Ryeowook sebou trhne, načež si uvědomí, komu hlas patří. Pomalu vzhlédne, aby se přesvědčil.

"L-Luhane?" šeptne nevěřícně, "C-co tady děláš?"

Světlovlásek se usměje a odlepí se o dvířka skřínky. "Čekám tu na tebe,"

Hnědovlasý odvrátí pohled a zakroutí hlavou. Nelži.

"Myslím to vážně," našpulí rty Luhan a ukáže na skřínku, "Pročítal jsem si ty vzkazy, co ti tam všichni píšou," přelétne dvířka pohledem a nadzvedne obočí, "Z některých jde vážně hrůza,"

"Proč na mě čekáš?" dostane ze sebe trochu přišrkceně druhý, jako by vůbec neslyšel, co Luhan právě říkal.

"Přece tě tam nenechám jít samotnýho, ne?" pousměje se a strčí si ruce do kapes, "Tak si rychle sundej bundu, ať můžeme jít," popožene jej. Hnědovlasý trhaně přikývne, přejde ke skřínce, přičemž Luhan couvne o dva kroky, aby se Ryeowook necítil v ohrožení, otevře dvířka, stáhne ze sebe bundu, pověsí a skřínku zavře.

"Můžeme?" usměje se Luhan.

"Ano,"
-

Zastaví se pár metrů přede dveřmi třídy. Luhan se po něm zmateně ohlédne a vrátí se k němu.

"Děje se něco?" zeptá se opatrně a zadívá se do Ryeowookových bůh ví proč vytřeštěných očí.

"J-já.. mám strach," přizná hnědovlásek, jakoby to nebylo více než jasné. Navíc, z těch všech dnů, kdy do třídy vcházel, kdy strach neměl? Ale dnes má strach mnohem větší. Kromě toho má strach, že kvůli němu ublíží i někomu jinému. Luhanovi. Protože se jej zastal.

"Půjdu první a ty se drž za mnou, dobře?" usměje se povzbudivě Lu a vykročí znovu ke třídě, ovšem překvapí jej slabounké sevření kolem jeho zápěstí. Podívá se na něj a poté na hnědovláska, který jej ihned zase pustí a o krok couvne.

"P-promiň. Já jen... Ty se nebojíš?" vzhlédne k němu s očima plnýma slz. Luhan, stále trochu vyveden z míry kvůli tomu, že jej Ryeowook sám od sebe chytil, k němu znovu o krok přistoupí a povzdechne si.

"Ne, nebojím. Nemám čeho," mrkne na něho, "Tak pojď. Nic se ti nestane. Slibuji," kývne směrem ke třídě a Ryeowook se konečně pohne z místa. Slibuješ?

První do místnosti vejde Luhan, za jehož zády se se sklopenou hlavou schovává Ryeowook. Kouše se do rtu, div mu z něho neteče krev a snaží se vyhnout všem pohledům ostatních spolužáků.

"Ale, podívejme se, kohopak to tu máme!" zvolá Sehun a seskočí z lavice, na které seděl. Kai k Luhanovi stočí pohled, ale zůstane tam, kde je, což Sehuna trochu udiví a hlavně zraní, přesto se k němu vydá.

Když Ryeowook zaslechne Sehunův hlas, lehce sebou trhne a podívá se na záda chlapce, jež jde před ním, a za kterým se schovává. Nevypadá, že by mu Sehun nějak vadil, vzhledem k tomu, že jde v klidu dál.

"Koukám, že jste přišli spolu, co?" uchechtne se Sehun a rychle se ohlédne po Kaiovi, doufaje, že se k němu připojí. Kai si jeho pohledu všimne a zhluboka se nadechne. Nemůže ho v tom nechat. Je to jeho nejlepší kamarád a nehledě na to, že by Luhanovi nedokázal ublížit, musí Sehunovi nějak pomoct. Proto se zvedne ze své židle a k Sehunově radosti se za nimi rozejde.

"Chtěl bych nějaký vysvětlení, Luhane," nadzvedne obočí Kai a kývne směrem k chlapci, který na okamžik vykoukl zpoza jeho ramene, "Proč ses ho zastal?"

Sehun se na chvíli podiví nad Kaiovými otázkami, poté ale jen v hlavě pokrčí rameny. Pořád lepší, než aby jen seděl a nic nedělal.

"A proč ty ho mlátíš?" zeptá se na oplátku Luhan a založí si ruce na hrudi, "Řekni mi jeden jediný důvod, proč mu tak ubližujete?"

Oba chlapci před ním se pousmějou.

"Možná, protože nás to baví?" odpoví Sehun a jednou rukou se opře o lavici vedle něho.

"To jste tak ubohý, že se bavíte na účet obyčejnýho kluka? Jenom protože si to on nechává líbit?" Ryeowook sklopí ještě více hlavu. Takhle se už vůbec pěstím nevyhnou. Proč tohle Luhan dělá? Vždyť to po něm nechce! Vše by bylo tak, jako vždy. Takhle to bude akorát horší.

"A co ty seš vůbec zač, že se ho zastáváš? Neříkej mi, že tě o to prosil," ušklíbne se Kai.

"Neprosil. Dělám to, protože chci," řekne s klidem Lu a na rychlo se podívá za sebe na drobného chlapce a poté zpět na ně, "A taky protože nechci, aby se na něm bavili takoví chudáci, jako jste vy dva," To už Sehun nevydrží, přiskočí k němu a chytne jej za límec košile.

"Zopakuj to!" zavrčí.

"Jste ti největší chudáci, který jsem kdy viděl," zopakuje, načež silně uhodí Sehuna pěstí do břicha. Ten ihned zacouvá a zalapá po dechu. Ryeowook vytřeští oči a nervózně začne mnout lem své uniformy.

Kai se podívá po Sehunovi a vzápětí už dojde k Luhanovi a dá mu pěstí do obličeje dříve, než stihne sám něco udělat. Luhan couvne o pár kroků, čímž vrazí do vystrašeného Ryeowooka. Ten ihned uskočí a střelí k němu pohledem. Říkal jsem to!

Luhan si palcem setře pramínek krve, jež mu začal vytékat z koutku úst a vrátí Kaiovi jeho ránu. Uhodí jej stejně, jako předtím on jeho, ovšem Luhanova rána srazí Kaie k zemi, na které se stále vydýchává Sehun. Ten se následně zvedne a do Luhana kopne tak, že jej zády povalí na jednu z lavic. Přiskočí k němu, chytí jej jednou rukou pod krkem a tou druhou mu dá ránu do obličeje. Ryeowook naprázdno otevře ústa a dívá se na Luhana, který se ze sebe snaží Sehuna shodit. To je všechno kvůli mě! Tak moc by mu chtěl pomoct, ale ví, že to nedokáže. Navíc něco uvnitř mu říká, že kdyby se do toho zapletl, akorát by Luhanovi přitížil.

Blonďák volnou rukou chytí Sehuna za vlasy a silně za ně trhne, čímž jej donutí ho pustit. Zasykne bolestí a chce jej znovu uhodit, avšak Luhan stačí jeho zápěstí chytit. Ryeowook si napůl oddechne, když vidí, že má nadvládu znovu Lu.
Kai, jež celou scénu sleduje stále ze země, ze které se mu nechce zvedat, protože se do toho už nechce zapojovat, se ušklíbne. Luhan je vážně silnější, než se zdá.

"Tak co, už ti to stačí?!" přecedí skrz pevně zaťaté zuby Lu a znovu silně za blonďákovi vlasy zatáhne.

"Pust mě!" dostane ze sebe Sehun, snažíc se vůbec nehýbat, aby jej to nebolelo ještě více. Starší se pousměje a s trhnutí jej pustí. Druhý se okamžitě chytne za bolavé místo na hlavě a věnuje Luhanovi jeden nenávistný pohled.

"Jenom počkej! Budeš toho litovat!" řekne, načež do třídy vejde učitel.

"Co se to tady zase děje?!" zakřičí a přelétne všechny přítomné pohledem.

"Vůbec nic, pane učiteli," zvedne se ze země Kai, přejde k Sehunovi a poplácá jej po zádech.

"Pojď," kývne hlavou k jejich lavicím a poté se k nim rozejdou. Luhan pohledem vyhledá Ryeowooka a rychle k němu přijde.

"Jsi v pořádku?" optá se jej a Ryeowook se na něho nevěřícně podívá.

"Já jestli jsem v pořádku? Tobě teče krev a ptáš se, jestli jsem v pořádku?" vydechne a Lu se usměje. Těší jej jeho pozornost. Otočí se k učiteli a ukloní se.

"Můžu prosím na toaletu?" zeptá se učitele. Ten při pohledu na jeho krvácející ret přikývne.

"Jděte někdo s ním," otočí se ke třídě.

"Já půjdu!" přihlásí se okamžitě Wook a stočí se k němu všechny zmatené pohledy, včetně toho Luhanového.

"T-tak fajn," řekne lehce udiveně učitel a pokyne rukou ke dveřím. Oba chlapci se ukloní a ze třídy odejdou.

"Děkuju," promluví Luhan jen co za sebou zavřou dveře. Ryeowook trhaně přikývne a vykročí k toaletám.

Když k nim dojdou, vlezou dovnitř, míříc k umyvadlu.

"Když jsme tady spolu byli poprvé, zbili tebe, pamatuješ?" promluví Lu, zatímco otočí kohoutkem a pustí ledovou vodu.

"Pamatuju. Ale tebe přece nezbili, nebo ano? To ty jsi zbil je," zamumlá Wook opírajíc se o studenou stěnu.
Světlovlásek se usměje a opláchne si vodou obličej.

"Asi máš pravdu," pokrčí rameny a vodu zastaví. Otře si obličej do rukávu a otočí se k hnědovláskovi.

"Jsem rád, že ti nic neudělali," usměje se a Ryeowook sklopí pohled.

"Ale tobě ano. Kvůli mě. Je mi to líto," řekne Wook a pomalu si klekne na kolena.

"Co to děláš?" zamračí se světlovlásek.

"Omlouvám se," zavzlykne druhý a pokusí se zadržet slzy. Luhan pootevře ústa, ale hned na to je znovu zavře.

"Okamžitě vstaň," řekne pevným a vážným hlasem. Ryeowook ale zakroutí hlavou a na zemi setrvá.

"Ryeowooku! Vstaň!" zvýší hlas, "Jestli tohle děláš pokaždé, když se někomu omlouváš, tak s tím okamžitě přestaň,"
přikáže mu, ale když se Wook stále k ničemu nemá, Luhan také padne na kolena a pokusí se zachytit jeho pohled
.
"Ty za nic nemůžeš! To já je vyprovokoval! To já jsem uhodil Sehuna první! Já sám jsem se tě zastal, aniž bys to ty po mně kdy sám chtěl! To já! Všechno jenom já, Ryeowooku!" snaží se mu vysvětlit. Kdyby mohl, chytl by jej za tvář a zvedl jeho obličej, aby mu viděl do očí. Ale nemůže. Nemůže se jej dotknout. Ví to.

Ryeowook se tiše rozpláče. Proč mu tohle všechno říká?

"Podívej se na mě," šeptne Lu, ovšem odpovědí mu je jen zakroucení hlavou. Zhluboka se nadechne. Nemůže se jej dotknout. Nemůže.

"Prosím. Chci abys věděl, že ne všechno, co se stane, je tvoje vina," šeptá dál. Trochu jej mrzí, že předtím křičel, ale kdyby se to opakovalo, udělal by to znovu. Skousne si ret. Nemůže se jej dotknout. Nesmí.

"Podívej se na mě. Neobviňuj se za něco, co tvoje chyba není. Ani se mi vlastně nic nestalo. Ryeowooku..." nesmí se dotknout.

Hnědovlásek vzlykne hlasitěji, než by chtěl, přesto se stále neodváží podívat Luhanovi do očí. Nemůže. Nehledě na to, co všechno mu tady říká, on ví, že za to může. Vždycky za všechno mohl, tak proč ne za tohle?

Luhan zaváhá. Nesmí. Nesmí. Nesmí. Nesmí se ho dotknout. Když to udělá, vyděsí ho tím. Ale on si nemůže pomoct. Klečí před ním, omlouvá se a pláče. Neměl by dělat ani jedno z toho. Proto i když ví, že by neměl, musí.

"Odpusť mi," hlesne Lu, načež sevře hnědovláska v těsném objetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama