Dear Diary // Part. 16

11. srpna 2015 v 2:17 | Meekyong




"Ryeowooku?" udiví se Luhanova matka, "Co tady děláš? A... co se ti proboha stalo?" vytřeští oči, když si všimne chlapcových šrámů a krve, která mu z nich stále vytéká.

"Mami, Ryeowook tady dneska zůstane přes noc," oznámí jí Luhan, zatímco hnědovlásek jen nervózně stojí na místě a mlčí.

"A-ale, co se stalo?" naléhá žena a přistoupí k Ryeowookovi blíže, aby jej mohla prohlédnout. Chlapec kousek couvne, ale poté se donutí zůstat. Je to Luhanova matka. Ta mu přeci ublížit nemůže, že? Tak nač se obávat.

"Nedotýkej se ho prosím. Zmlátili ho, tak se ještě pořád bojí," blonďák chytí matku za zápěstí, když uvidí, že se chystá Ryeowooka dotknout, aby mohla lépe prohlédnout krvácející rány. Žena svou ruku stáhne a chápavě přikývne.

"Tak mu to ošetři a já zatím uvařím horký čaj. Musíte být pořádně promrzlí," věnuje hnědovláskovi ještě jeden ustaraný pohled, načež se otočí na podpatku a vydá se do kuchyně.

"Tak pojď," pobídne Ryeowooka a společně se rozejdou do jeho pokoje.

"Mrzí mě, že ti přidělávám starosti," řekne Wook, když jej Luhan posadí na svou postel.

"Vždyť víš, že to tak není," zakroutí hlavou Lu a dojde pro lékárničku, "Jak vůbec zjistili, kde bydlíš?" sedne si na zem před hnědovláska, lékarničku položí vedle sebe, otevře ji a vytáhne dezinfekci.

"Nevím. Asi mě sledovali," pokrčí rameny a vzápětí sebou cukne, když jej Luhan chytí za ruku, aby mu ošetřil rány.

"Neboj se," vzhlédne k němu, "jen to trochu štípne," oznámí mu a poté mu šrám přetře onou dezinfekcí. Hnědovlásek sykne bolestí a zavře oči.

"V pořádku?" optá se jej Luhan a odpovědí je mu jen nepatrné přikývnutí.

"Pokračuj," šeptne a rozevře druhou dlaň, na které má také ránu. Luhan neváhá a ihned mu ji vyčistí.

"Víš, přemýšlel jsem o tvé matce," řekne a Ryeowook se na něho vyděšeně zadívá, "myslím, že bychom to měli nahlásit na policii,"

Hnědovlásek vytrhne svou ruku z jeho sevření a odsune se dál od Luhana.

"Říkal jsem ti, že to byla jen nehoda. Ujela jí ruka. Není zlá," zalže a sklopí hlavu.

Luhan nadzvedne obočí, "Ryeowooku, myslíš si, že jsem idiot?"

"Jak můžeš vědět, co moje matka dělá, vždyť ji neznáš!" zvýší hlas Wook a pohled zabodne do jeho očí.

"Neznám ji, ale ty sám si do svýho deníku napsal, že tě bije. Četl jsem to,"

"Tys četl můj deník?" zeptá se s vytřeštěnýma očima.

"Ne naschvál. Jak jsem pro něj u tebe doma šel, ke tvému stolu, byl otevřený na poslední stránce. Přečetl jsem si jenom první větu, kde jsi napsal, že tě zmlátila znovu," poslední slovo zdůrazní a posune se na zemi tak, aby seděl znovu přímo před Ryeowookem.

"Nemůžu přeci udat svoji vlastní matku," do chlapcových očí se vlijí slzy a pár jich po chvíli přeteče přes okraj.

"Ale ona ti ubližuje Ryeowooku! " snaží se dál Lu, "Jaké právo má na to být tvojí matkou, když tě bije?"

"To není tvoje věc," vzlykne a odvrátí pohled.

"Je, protože mi na tobě záleží! Nevím, jestli mi ještě pořád nevěříš, ale já tě zkrátka nemůžu nechat v domě s někým, kdo ti ubližuje," vezme Ryeowookovi dlaně do těch svých a pevně je sevře.

"Pochop prosím, že mě ničí tě takhle vidět. Nechci se dívat na tvoje slzy, ale na tvůj úsměv. Říkáš, že mi pořád přiděláváš jen starosti a víš co? Máš pravdu... Dělám si kvůli tobě starosti, protože pořád jenom pláčeš! No tak, Ryeowooku! Vždyť i v slzách je síla! Tak se seber a žij!" zvýší hlas a poté si povzdechne. Hnědovlásek jej mlčky sleduje a volně nechává své slzy ztékat po svých tvářích. Život... má tohle slovo pro něho ještě smysl? Dá se ještě spojovat s jeho jménem? Vždyť on zemřel v ten den, kdy odešel jeho otec. Zemřeli spolu, ovšem Ryeowook jen uvnitř. Nechápe, proč jde Luhanovi tolik o to, aby se už dál netrápil. Že je to kvůli jeho sestře? Protože nechce, aby skončil stejně? Ale Ryeowook je přeci úplně cizí osoba, o kterou by se Luhan neměl zajímat. Tak proč to dělá?

"T-ty ani nemáš tušení, jak těžké to je," zašeptá, jelikož ví, že by se mu hlas pod náporem slz zlomil.

"Chci ti pomoct," řekne a pevněji sevře chlapcovi dlaně, "protože tě mám rád,"

"Nelži,"

"Říkám pravdu. Mám tě rád a chci, abys to věděl. Věř mi, prosím," z koutku jeho oka vyteče slza a sklouzne po okraji jeho tváře.

"Nemůžeš mě mít rád. Vždyť j-já jsem... nikdo," při posledním slově jej zradí hlas, proto ho jen zašeptá.

"Nejsi nikdo," nedá se Lu.

"Já už jsem to dávno vzdal, Luhane. Nechci, abys se mnou ztrácel čas. Je to zbytečné... nemůžeš mi pomoct,"

"Pokud na sobě pořád nevidíš nic dobrýho, pořiď si lepší zrcadlo. Postav se k němu o něco blíž a dívej se na sebe déle. Protože máš v sobě něco, co tě nutí se snažit stále dál, navzdory těm idiotům, kteří ti říkají, abys se vším skončil," ze sedu se vytáhne na kolena, aby byl k Ryeowookovi o něco blíže, "Řekni... jak se pořád dokážeš držet nad zemí, když na tebe ostatní křičí a chtějí tě pod ní?"

"Nevím," hlesne Wook.

"Proto musíš věřit tomu, že když ti říkají, že jsi jen na obtíž a každýmu vadí tvoje přítomnost, tak nemají pravdu... Nemůžou ji mít... Proč jinak bys byl ještě tady?"

Ryeowook mu neodpoví a Luhan už mlčí taky. Pouze se jeden druhému dívají do očí, zatímco blonďák stále drží Ryeowookovi dlaně.

Ano, proč by tady jinak stále byl? Je opravdu možné, že má Luhan pravdu? Nemyslí si. Ryeowook už tolikrát chtěl se svým životem skoncovat a před Luhanovým příchodem k tomu nezbývalo mnoho... Před Luhanovým příchodem...

Je tedy možné, že jej tady drží jen on? I přesto, že mu Ryeowook pořád nevěří?

Ticho v místnosti protne tiché zaklepání na dveře. Hnědovlásek okamžitě ucukne rukama a vytrhne je z Luhanova sevření. Blonďák se otočí ke dveřím a vyzve osobu za nimi dál.

"Přinesla jsem vám ten čaj," řekne matka, když vstoupí dovnitř. Ryeowook si mezitím stihne setřít všechny slzy a odvrátí pohled. Žena položí dva hrnky s horkým čajem na Luhanův stůl a poté přejde k oběma chlapcům.

"Ošetřil jsi mu to?" podívá se na svého syna, který jen přikývne a pousměje se.

"Ošetřil,"

"To je dobře. A kde bude spát? U Jolie?" zeptá se a pohledem přelétne k Ryeowookovi, který je k nim otočený zády. Matka se neptá proč. Je jí jasné, že musí být ještě stále v šoku z toho, co se mu stalo. Alespoň to si myslí. Ona neví, že je na to Ryeowook zvyklý a jediný důvod, proč je otočený zády je ten, že nechce, aby viděla jeho oči zarudlé od pláče. I když... ona by i to mohla připisovat tomu šoku.

"Buď tam, nebo ho nechám spát u mě a k Jolie půjdu já, aby to tam na něho nepůsobilo nějak špatně," odpoví, přičemž otočí hlavu k hnědovláskovi.

"To je v pořádku. Klidně půjdu spát tam," ozve se tiše Wook. Nevadí mu, když bude spát v pokoji, který kdysi patřil někomu, kdo už zemřel. Svým způsobem je to trochu uklidňující, jelikož Luhan říkal, že ta dívka zažívala to samé, co zažívá on teď. Je to uklidňující z toho důvodu, že ví, že není jediný. Ovšem je to i trochu nepohodlné, protože ví, že protože ta dívka zažívala to samé, ona to nezvládla a sáhla si na život. Trochu z toho mrazí, ale jemu to tolik nevadí. Nenechá Luhana, aby tam spal on. Akorát by si připomněl tu bolestivou skutečnost, že jeho sestra, která dříve v tom pokoji spávala, si už nikdy do své postele nelehne. Neví proč nechce, aby se Luhan trápil. Asi to bude z toho důvodu, že Luhan nechce, aby se trápil on - ačkoli si není jistý, zda mu to věřit - tak mu to aspoň může takto vrátit.

"Nebude ti to vadit, Ryeowooku?" optá se ještě jednou se starostí žena. Wook se na ní otočí, přikývne a přinutí se k úsměvu.

"Nebude,"

"Tak dobře. Půjdu to tam trochu poklidit a ty se jdi zatím umýt. Luhan ti půjčí nějaké oblečení a já ti zatím vyperu to, co máš teď na sobě, protože je to špinavé," ukáže na pár zaschlých skvrn od krve a poté vykročí ke dveřím, ale ještě předtím, než z pokoje odejde, se zastaví, "A nemáte hlad? Nechcete něco k jídlu?"

Luhan se podívá na Wooka, čekajíc jeho odpověď. Ten jen pokroutí hlavou.

"Nemám, děkuji," pousměje se. Žena mu úsměv oplatí a opustí místnost.

"Ještě ti musím ošetřit ty rány na obličeji," Luhan se postaví na nohy a posadí se vedle Wooka na postel. Zvedne dlaň a chce jej chytit prsty za bradu, ovšem Ryeowook odvrátí obličej.

"To je v pořádku. Půjdu se umýt a ty rány si opláchnu," vstane a otočí se na blonďáka, "Kde je tady koupelna?"

"Ukážu ti jí," Luhan vyskočí na nohy a rozejde se ke dveřím. Ryeowook jej pohotově následuje. Vyjdou ze dveří pokoje a chodbou dojdou až ke koupelně.

"Tady," vezme za kliku a otevře dveře. Luhan nechá Ryeowooka vejít jako prvního a poté vejde za ním. Hnědovlásek se rozhlédne po prostorné místnosti a potom se pohledem zastaví u velkého zrcadla visícího nad bílým umyvadlem. Pomalu k němu přejde a postupně začne zvedat pohled, až se zastaví u svých očí v odraze onoho zrcadla. Pootevře ústa. Opět vypadá otřesně.

Luhan jej mlčky sleduje, načež se hne z místa. Postaví se za Ryeowooka a podívá do zrcadla, kde se střetne s chlapcovým pohledem.

"Víš jak to všechno začalo?" optá se Wook tiše, nepřestávají se dívat do zrcadla a tak i do Luhanových očí.

"Jak?"

"Kvůli mému vzhledu. Býval jsem dost tlustý a ostatní si kvůli tomu ze mě utahovali. Nebylo to tak hrozné, jelikož to zatím byly jen samé slovní narážky, kterých jsem si tolik nevšímal. Ale potom to zjistil i můj otec, kterému se to nelíbilo, a tak mě poslal na jinou školu. Tam to bylo stejné, ale ti lidé tam mě už začali vydírat, šikanovat a občas mě i uhodili... Proto jsem znovu přestoupil... Jenže na školu, kam chodí i Kai a Sehun," šeptá dál Wook, ovšem protože Luhan stojí blízko za ním, slyší jej více než dobře, "Začali si ze mě utahovat prakticky hned první den, co mě uviděli. Vždycky byli ve třídě za ty největší a nejpopulárnější, takže všechno co dělali oni, dělali i ostatní. Ani ne týden potom, co jsem tam nastoupil, mě poprvé zbili... až do krve... Když to zjistil můj otec, byl dost naštvaný, jenže už v té době měl problémy se zdravím, proto s tím nemohl nic dělat. Matka se nezajímala. Tvářila se, že má už tak moc práce s mým otcem, ovšem jak jsem nedávno zjistil, jediné, o co se starala, byl její nový přítel, který je teď už jejím snoubencem," z jeho očí vytékají slzy. Nemá tušení, rpoč tohle všechno Luhanovi vykládá, ale přijde mu, že když už se o něho stará a nechává jej u něho přespat, aby nemusel být doma se svou matkou, mohl by mu toho o sobě říct trochu více.

"Otec Kyuhyuna?"

"Ano. Pár týdnů potom, co onemocněl, to už jeho srdce nevydrželo a on zemřel. Opustil mě tak jediný člověk, kterému jsem věřil a kvůli kterému jsem to nikdy nevzdal. Ani nevíš, kolikrát jsem si chtěl sáhnout na život, ale pokaždé jsem si vzpomněl na slib, který jsem mu dal. On jediný stál při mně a držel mě při životě. Jenže zemřel a tím se všechno zhroutilo," z jeho úst se vydere tichý vzlyk a on sklopí hlavu. Luhan z něho nespouští oči a čeká, až bude Ryeowook pokračovat.

"Máš pravdu. Moje matka mě bije, obviňuje mě z otcovi smrti a dokonce říká, že jsem měl zemřít s ním... Přitom on byl ten důvod a svým způsobem stále je, proč jsem já pořád naživu," zvedne hlavu a znovu se podívá na Luhanův odraz v zrcadle, "občas jsem to otci vyčítal. Vyčítal jsem mu, že mě donutil mu dát takový slib. Trápím se a kdybych ten slib jen mohl porušit, všechno by to skončilo,"

"Přál bych si, abych mohl tvého otce poznat," řekne Lu a hnědovlásek se na něho zmateně podívá, "Chtěl bych mu říct, jak moc mu jsem vděčný,"

"Vděčný?" nechápe Wook.

"Za ten slib. Víš, kdybyste si ho tenkrát nedali, nikdy bych neměl šanci tě poznat. Možná bych se o tobě dozvěděl od lidí ve třídě, když by se bavili o jakýmsi ubožákovi, který spáchal sebevraždu... Nechtěl bych tě poznat takhle. Měl bych výčitky, že jsem nepřišel dřív a tomu klukovi nepomohl," pousměje se a zabodne pohled do Ryeowookových zad, "Chci, abys věděl, že jen protože nebyla tvoje minulost taková, jakou by sis jí představoval, to neznamená, že tvoje budoucnost taková být nemůže. Může být krásná a bezchybná, ale to ty nemůžeš zjistit, pokud nebudeš v to nebudeš věřit. Musíš bojovat a ukázat svému otci, že ten slib nebyl zbytečný. Musíš mu dát důvod, aby na tebe mohl být pyšný, stejně jako se o to snažím já u Jolie. Nemůžeme mít lidem, co nám zemřeli, za zlé, že nás tu nechali samotné. Věřím, že kdyby mohli, vrátili by se. Aspoň tvůj otec. Moje sestra odešla dobrovolně, protože šlápla za okraj útesu a spadla dolů. Ty na tom okraji pořád pochoduješ a..."

"Stačí jediný krok vedle a je po všem," doplní jej Wook šeptem.

"Přesně tak. Proto mi dovol ti pomoct a odtáhnout tě od toho okraje co nejdál to jde. Věř tomu, že když si občas říkáš, že tu není nikdo další, kvůli komu by ses měl snažit, nikdo, komu by na tobě záleželo, když přijdeš za mnou, řeknu ti, že to tak není. Jestli si myslíš, že když z toho útesu spadneš, tak nebude nikdo, komu bys chyběl a koho by to bolelo, přijď za mnou a já ti řeknu, že někdo takový existuje. Právě teď stojí za tebou a ačkoli ti to opakuje pořád dokola, ty mu stejně nevěříš. Nevadí mi to, jsem trpělivý. Chápu, že pro tebe musí být těžké někomu důvěřovat... přesto tě prosím, abys to zkusil. A jestli nechceš bojovat ani kvůli sobě... udělej to aspoň kvůli mně. Protože mi na tobě záleží víc než si myslíš," Luhan pomalu propluje pod Ryeowookovými pažemi a obmotá mu je kolem úzkého pasu, přičemž se na něho zezadu natiskne. Hnědovlásek vytřeští oči, když ucítí jeho bradu položenou na svém rameni a jeho teplý dech, který ovane jeho krk.

"C-co to děláš?" vyhrkne Wook.

"Nechci, abys to vzdával. Kdybys to udělal..." zavře oči a pevněji si k sobě přitiskne jeho drobné tělíčko, "...zničilo by mě to,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama