Dear Diary // Part. 18

11. srpna 2015 v 2:20 | Meekyong




Milý deníčku,

dlouho jsem ti nepsal, že? Jen doufám, že sis nemyslel, že jsem na tebe zapomněl. Neboj, nezapomněl.
Jenom nějak nebyl čas psát... Ale teď už je.

Právě teď je šest hodin ráno. Spal jsem asi hodinu, pak jsem se probudil a už se mi spánek obloukem vyhýbá. Možná to vážně bude tím, kde jsem. Tohle místo, ta postel, prázdná skříň, sem tam strhané tapety na zdi, prázdný stůl, u kterého právě sedím, slabé světlo z lampičky... všechno tohle kdysi patřilo dívce, která měla stejný osud jako já.

Ačkoli... v něčem se přeci jen lišil.

Do mého života zdá se přeci jen přišel někdo, komu nejsem lhostejný. Bál jsem se si to přiznat... Bál jsem se uvěřit...

Ale podlehl jsem. Už si nedokážu dále nalhávat to, že pro mě Luhan není nijak důležitý.

Přesto se stále bojím.

Ovšem říká se, že risk je zisk, že? Proč by to tedy nemělo platit i v mém případě?

Tak dlouho jsem čekal na nějaký světlý okamžik ve svém životě a myslím, že jsem se už dočkal. Konečně mám pocit, že je tu někdo, komu na mě opravdu záleží... Stále se snažím najít jakýkoli náznak lži a neupřímnosti, ovšem čím víc se snažím, tím více zjišťuji, že takový vážně není a já mu tak propadám...

Deníčku, vím, že mi ani dnes neodpovíš, přesto se tě zeptám...

...Dělám chybu?...

Myslíš si, že je nebezpečné začít znovu někomu věřit? Znovu se na někoho spoléhat a věřit, že mě nezradí?

Mám věřit Luhanovi?

On mi stále opakuje, ať se nebojím a začnu mu důvěřovat... Říká, že chápe, jak je to pro mě těžké, ale i tak to mám alespoň zkusit.

Ale to jsem zase odbočil deníčku... Psal jsem ti, kde jsem... Jsem v pokoji Luhanovi sestry, což znamená, že jsem u Luhana doma... Nechal mě tu přespat poté, co pro mě přišel domů a vyhnal Kaie se Sehunem, kteří se zničeho nic objevili na prahu mých dveří, zatlačili mě dovnitř, zbili a rozházeli a poničili všechno možné... jsem za to Luhanovi skutečně vděčný.

Na oplátku jsem mu řekl něco více o svém životě... já vím, nemůže se to rovnat tomu, co pro mě dělá on, jenže já se na víc nezmůžu...

Vlastně... přeci jen jsem něco udělal...

...Políbil jsem ho na tvář...

Já vím, já vím! Je to divné, ale neboj se... Nic víc než projev vděčnosti v tom není.

Vím, mohl jsem ho třeba obejmout, jenže i přes to, že on už mě dvakrát objal, já to nedokážu. Stále mi silně buší srdce strachem, jen co se mě někdo dotkne, i když je to Luhan.

Dnes s ním a jeho matkou jedu na nějaký výlet. Nevím kam, nevím na jak dlouho, nevím proč. Nic nevím a stejně jedu.

Ptáš se proč jsem souhlasil? A víš co? Tentokrát budu já ten, který neodpoví.

Hrozný pocit, že?

Promiň.

"A...kde že to vlastně jsme?" zeptá se trochu nejistě Wook, když vystoupí z auta a pohled mu spočine na velkém žlutém domě, který má nejméně dvě patra, kolem sebe černý plot a za ním velkou zahradu se zakrytým bazénem.

"U mojí babičky," odpoví s nadšením Lu a vytáhne z auta dvě tašky, "jdeme?" mrkne na hnědovláska, který stále civí s pusou dokořán na onen velký dům.

"Neříkal jsi, že je tvoje babička královnou," zamumlá a šouravým krokem se rozejde po kamenité cestičce, jež vede k mohutným vchodovým dveřím.

"He? Královnou?" Lu jej dožene a hodí po něm zmatený, ale zároveň pobavený pohled.

"Tak jestli tohle, co stojí přede mnou, není přinejmenším hrad nebo zámek, tak už nevím," ukáže na dům a blonďák se zasměje.

"Už se těším, až tohle babičce řeknu,"

"Cože?!" vyhrkne Wook a vytřeští oči. Mezitím se dveře otevřou a z nich vyjde menší hubená žena s lehce vrásčitým obličejem a se vřelým úsměvem na rtech.

"Ahoj babi!" zavolá Lu a zamává, "Chyběla jsi mi!" přiběhne k ní, odloží tašky a sevře svou babičku v těsném objetí. Ryeowook sklopí studem hlavu a hryzne se do rtu. Ne vážně. Nezná jediný důvod, proč by měl být představován Luhanově rodině. V poslední době je to na něho moc nových lidí, kteří jsou navíc neskutečně hodní. Ryeowook Luhanovi stále více a více závidí jeho život. To, že se nikoho a ničeho nebojí a to, jakou má skvělou rodinu. Co by dal za to mít to také tak.

"Tys zase vyrostl, že?" prohlédne si jej babička od hlavy až k patě, "říkala jsem ti, ať už toho necháš. Už takhle si o dost vyšší než já," zamračí se, ovšem poté se znovu usměje.

"Chci ti někoho představit," otočí se na Wooka a mávne na něho rukou, "pojď sem,"

Hnědovlásek párkrát zamrká, načež na svém rameni ucítí něčí dlaň. Stáhne se a pomalu se ohlédne, aby zjistil, čí ruka je. Spadne z něho velká tíha, když první, co uvidí, je milý úsměv Luhanovi matky.

"Jen běž," pobídne jej a svou ruku stáhne. Je si moc dobře vědoma toho, co s Ryeowookem dělá každý cizí dotek.

"Tohle je Kim Ryeowook, můj kamarád," pronese Lu, "doufám, že ti nebude vadit, když tu s námi ty dva dny bude," Ryeowook po něm střelí pohledem. Dva dny?! To tu má i spát? Proč mu o tom nikdo neřekl?

"Blázníš? Já jsem jenom ráda!" babička se široce usměje a rozevře náruč, "pojď sem, chlapče!" Ryeowook, Lu i jeho matka vytřeští oči.

"Babi-"

"To je v pořádku," zašeptá hnědovlásek a babiččinu náruč přijme. Setne čelisti k sobě, stejně tak i oční víčka, načež se odtáhne. Luhan jej překvapeně sleduje a poté se s povzdechem usměje.

"Pojďte dovnitř, ať tu nezmrznete," mávne rukou a vejde do dveří. Blonďákova matka ji ihned následuje, zatímco oba chlapci ještě zůstanou venku.

"Jsi v pořádku?" zeptá se starostlivě Luhan.

"Jsem," přikývne s úsměvem druhý, "Proč jsi mi neřekl, že je to na dva dny?"

"Protože bys nemusel souhlasit,"

"Souhlasil bych tak i tak," pokrčí rameny a vykročí do domu. Luhan se musí usmát. Je rád, že i přesto všechno vidí v Ryeowookově chování nějaké změny. Mrzí jej, že se mu to samé nepovedlo u jeho sestry, ale s tím už nic neudělá. Jediné, na čem mu právě teď zaleží nejvíce je to, aby mu začal Wook důvěřovat. A jeho city k němu? Ty jdou stranou. Prozatím. Kdyby mu řekl, že jej má rád, pravděpodobně by ho vystrašil, což on rozhodně nechce. Dalším důvodem je ale také možné odmítnutí, o které Luhan také nestojí. Proto si i nadále nechá své city pro sebe a kdo ví? Třeba za chvíli sami zmizí. Vše by tak bylo jednodušší.

-

"Budeme spát ve stejné místnosti?" vykulí oči hnědovlásek a otočí se na Luhana, který se jen nevinně usměje a pokrčí rameny.

"Dům je sice velkej, ale postele jsou jenom ve třech místnostech," obeznámí jej, "jedna, kde spí babička, pak druhá, tam spí mamka a tahle. Neboj se, já budu spát na zemi," uklidní jej a odloží svou tašku na židli, načež si začne vybalovat.

"To je dobrý. Já se na zemi klidně vyspím," vyhrkne po chvilce Wook. Jemu to vážně problém nedělá. Navíc je tohle další možnost, jak Luhanovi alespoň trochu projevit svou vděčnost.

"Na to zapomeň. Vidím na tobě, že jsi unavenej... Moc jsi toho v noci nenaspal, že? Říkal jsem ti, že se v pokoji po Jolie nebudeš cítit dobře," zamračí se. Ano, má pravdu. Ryeowookovi v tom pokoji vážně nebylo nejlépe, ale zároveň si tam připadal tak... že nebyl sám. Kdyby mohl, rád by Jolie poznal. Chtěl by poznat někoho, kdo zažíval to samé, co on.

Hnědovlásek trhaně přikývne, přejde k posteli a položí na ní svou tašku s věcmi. Vlastně ani neví, co v ní je. Balil jí Luhan a dal do ní své věci, které mu půjčuje i přes chlapcův protest. I to co má právě Ryeowook na sobě je Luhanovo. Připadá si v tom jinak, než ve svém oblečení. Cítí se tak čistý a neposkvrněný, bez jakýkoli jizev a ran, které jsou všude po jeho těle. Připadá si tak pokaždé, když je s Luhanem. Jako když je někým jiným.

"Vybalíš si potom, teď ti chci někoho představit," usměje se Lu a rychle přispěchá k hnědovláskovi. Chytí jej za zápěstí a vytáhne jej z pokoje. Sejdou schody a dojdou do chodby, kde se zastaví. Ryeowook jej zmateně pozoruje a nechává si od něho obléknout teplý kabát.
Když si Lu klekne, aby mu pomohl nazout i boty, Wook jej zastaví se slovy, že boty si ještě sám obout umí. Blonďák omluvně přikývne, přičemž má na rtech stále usazený svůj nedočkavý úsměv.

Spěšně vyběhne z domu a rukou mávne na Wooka, ať si pospíší.

"Koho mi chceš představit?" Luhan jej stále s někým seznamuje, aniž by se jej zeptal, zda o to stojí. Není to tak, že by nestál, jde o to, že má stále strach. Strach z nového. Nejraději by byl, kdyby nikoho neznal a nikdo neznal jeho. Zatím mu většina lidí jen ubližovala, proto se bránil poznávat nové. Ovšem zatím všichni, se kterýma ho seznámil Luhan, jsou natolik milý, až to občas Ryeowookovi připadá jako sen. Sen, ze kterého se nechce probouzet.

"Uvidíš," vyběhne ven z branky, přeběhne prázdnou silnici až doběhne k hromádce nahrnutého sněhu. Sehne se, nabere si trochu do dlaní, vytvoří z něho kouličku, kterou vzápětí vhodí na protější dům, přímo do zavřeného okna. Ryeowook, stojíc na druhé straně silnice, jej pozoruje s nadzvednutým obočím a sleduje, jak další sněhová koule letí do dálky tentokrát na jiný dům. Co to dělá?

"No tak děcka! Luhan je tady!" křikne blonďák do ulice. Děcka?

Dveře domu, na který Luhan střelil jednu ze sněhových koulí, se otevřou a z nich vykoukne malý černovlasý klučina. Hned jak si všimne Luhana stojícího teď již znovu uprostřed silnice, vykřikne s radostí jeho jméno, vyběhne z domu a zamíří přímo k Luhanovi. Když k němu doběhne, ani chvíli neváhá a skočí na něho. Luhan jej k sobě pevně přitiskne a rozcuchá mu vlasy.

"Chyběl jsem vám?" zeptá se, když v tom mu na záda skočí další, tentokrát hnědovlasý, kluk. Lu položí černovláska na zem a otočí se k druhému chlapci. Toho též obejme a na okamžik jej zvedne do vzduchu, ale hned poté jej znovu položí na zem. Ryeowook celou scénu sleduje s udiveným pohledem, ale přesto jej něco donutí se pousmát.

"Oppa!" zapiští malá černovlasá dívenka, když vyběhne z třetího domu. Ryeowook se podívá dál do ulice a zapřemýšlí, kolik dětí ještě vyběhne.

"Hye Jin!" klekne si Lu a otevře náruč, do které mu následně dívka vběhne. Prsty jí prohrábne dlouhé vlásky a když ji od sebe odtáhne, nemůže si pomoct, ale musí jí štípnout do její baculaté tvářičky.

"Stýskalo se mi," postaví se a pohledem vyhledá Ryeowooka, "někoho vám představím," položí jim ruce kolem ramen a společně se rozejdou k hnědovláskovi, jež stojí opodál.

"Tohle je Ryeowook. Ryeowooku, tohle je Minjoon," ukáže na hnědovlasého chlapce, "tohle Woojin," pokračuje u černovlasého, "a tohle Hyejin," pohladí ji po vláscích a poté zvedne pohled k Wookovi, čekajíc, kdy něco řekne, nebo se alespoň pohne. Když se ale stále nic neděje, oba chlapci se otočí na Luhana, v očích otazníčky. Blonďák jen pokrčí rameny a pohledem jim naznačí, aby se otočili zpět k němu.

Dívenka po chvilce vykročí směrem k hnědovláskovi a zakloní hlavu, aby na něho viděla.

Ryeowook chce nejdříve kousek couvnout, ale potom se jí zadívá do jejích hlubokých černých očí, které jakoby jej přimrazili na místě.

"Budeš můj kamarád?" zeptá se tiše dívka. Ryeowook pootevře ústa a přemýšlí, co jí odpovědět.

"Budeš?" zkusí to znovu, tentokrát se ale svými prsty zahákne za jeho rukáv. Ryeowook se rychle zadívá do Luhanových očí ve snaze v nich vyčíst, co má říct nebo udělat. Světlovlásek je stejně nervózní jako on, ovšem nemůže to dát najevo, proto se prostě usměje a přikývne. Hnědovlásek se znovu podívá na dívenku, pomalu k ní přiklekne a pokýve hlavou. Dívence se po tváři rozlije velký úsměv a ihned Wooka obejme kolem krku.

"Jděte ho taky obejmout," zašeptá chlapcům Lu a poté je lehce popostrčí. Chlapci se nejprve podívají jeden na druhého, ale potom už jen pokrčí rameny a vrhnou se na Wooka. Ten jen zalapá po dechu a jen tak tak se udrží na vratkých nohách. Luhan se zasměje, načež do dlaní nabere další hromádku sněhu, udělá z ní kouličku a hodí jí po jednom z chlapců. Ten se okamžitě odpoutá od Ryeowooka, doběhne si pro svůj sníh a Luhanovi jeho ránu oplatí. To už jsou ale připraveni i ostatní, kromě Ryeowooka, s vlastní sněhovou koulí a vzápětí již začne velká koulovačka. Ryeowook se neudrží a zasměje se, když Luhan schytá sněhem přímo do obličeje.

"Tak ty se mi budeš smát, jo?" zeptá se se šibalským úsměvem blonďák a Ryeowooka napadne, že by teď asi bylo nejlepší utíkat, proto se ihned rozeběhne, ovšem jelikož na silnici není nic, za co by se mohl schovat, přiskočí k Hyejin, chytí ji za ramena a přikrčí se za jejími zády, aby neschytal ránu koulí, kterou stihl mezitím Lu udělat.

"Tam se neschováš," Lu kývne na dívku, aby šla stranou. Ta jen s malými růžky na hlavě přikývne a rychle se uhne, načež Luhan hodí koulí po -teď již se neschovávajícím- Ryeowookovi, který zaúpí, otočí se, vyhledá větší hromádku sněhu, udělá z ní o něco větší kouli, rozeběhne se za Luhanem a bez váhání jí po něm hodí, načež se otočí za Hyejin.

"Ty jedna malá zrádkyně!" zasměje se a pokusí se jí chytit, ovšem dívčiny nožky jsou na něho až moc rychlé a navíc nemá tolik síly, proto to po chvilce vzdá, ohne se v pase a pokusí se nabrat dech, přičemž mu ale z tváře stále nemizí úsměv.

Luhan si jej všimne a rozejde se k němu.

"Všechno v pořádku?" položí mu ruku na rameno a lehce jej pohladí. Ryeowook se ujistí, že nemá Luhan v žádné ruce sníh, načež se vzpřímí a udýchaně přikývne. Blonďák se zářivě usměje a poté se skloní k jeho uchu.

"Tak jí to oplatíme, co říkáš?" zašeptá a odtáhne se.

"Fajn," souhlasí hravě Wook, "ale nelžeš, že ne? Nepůjdeš potom po mě," ukáže na něho výhružně prstem.

"Nepůjdu," zakroutí hlavou, "věříš mi?"

"Věřím,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama