Dear Diary // Part. 19

11. srpna 2015 v 2:21 | Meekyong




Sedíc na židli u jídelního stolu se ohne k zemi a vytáhne si k sobě na klín Hyun Kiho, zatímco netrpělivě pozoruje Luhana a čeká, až dojí svou porci. On už má svůj talíř vyprázdněný, jelikož si řekl jen o malou porci, která by se mohla rovnat dětské.
Na tváři má stále usazený úsměv, potichu podupává nožkami, čímž kolíbá svého pejska, kterému se to moc líbí. Ryeowook neví, proč má dnes tak dobrou náladu. Cítí se jako někdo úplně jiný. Jako někdo, kdo si neprošel ničím zlým. Chce si tenhle pocit užít co nejvíce to jde, protože ví, že jakmile se vrátí domů, vše se zhroutí, vše se znovu zahalí do temných barev a jeho nálada znovu klesne na bod mrazu. Proto teď tak spěšně hledí na Luhana. Venku je už sice tma, ale pozdě není. Jen protože je zima, tak slunce zapadá dříve. Každopádně Wook si chce tenhle už tak skvělý den užít až do konce.

Odpoledne strávili s dětmi, kteří bydlí ve stejné ulici - Luhanovými kamarády. Jak se Wook dozvěděl, Luhan se s nimi zdá prakticky od chvíle, kdy se ti tři špuntové narodili. Jemu bylo sedm let a prý ještě tehdy bydleli tady s jeho babičkou. Ovšem nejen on - i jeho sestra Jolie je milovala a oni jí, proto když zemřela, trvalo dlouho, než se z toho dostali.

"Proč se na mě pořád tak díváš?" zasměje se Lu a vloží si do úst další sousto. Ryeowook rychle odvrátí pohled.

"Nedívám,"

"Díváš," nedá se blonďák. Ryeowook našpulí rty a pohledem naznačí, aby si se svým jídlem trochu pospíšil, což Luhana poněkud udiví, ale i tak jej poslechne.

"A jak se ti tady líbí, Ryeowooku?" zeptá se mile Luhanova babička.

"Říkal, že mu tvůj dům připadá jako zámek a že ty musíš být určitě královna," promluví s plnou pusou světlovlásek a vyslouží si jeden zoufalý pohled od Ryeowooka.

"Oh, vážně?" zasměje se babička, "to je od tebe hezké," Wook se nesměle usměje a párkrát pokýve hlavou.

"Moc se mi tady líbí," řekne a všichni u stolu se usmějou, přičemž se na sebe Luhan se svou matkou potajmu podívají. Oba znají chlapcovu minulost, proto je jeho slova tolik těší. Zvláště Luhana. Od té doby, co přijeli, ještě neviděl Ryeowooka se neusmívat, což jej dělá neuvěřitelně šťastným. Vidět Ryeowookův úsměv pro něho znamená tak nepopsatelně krásný pocit, u kterého si přeje, aby jej neopouštěl.

Dojí poslední sousto, zvedne se, posbírá všechny prázdné talíře a spolu s nimi se vydá do kuchyně. Ryeowook se též postaví, položí Hyun Kiho na zem a rychle za chlapcem přicupitá. Opře se o linku a sleduje jej, jak umývá ono špinavé nádobí.

"Tak kam půjdeme?" zeptá se Wook, zatímco se stále usmívá jako měsíček na hnoji. Lu se na něho podívá a musí se usmát taky.

"Ale, ale... copak se stalo?" poškádlí jej a odloží mokrý talíř do odkapávače, načež se pustí do dalšího.

"Nevím," pokrčí rameny Wook, "prostě chci někam jít,"

"Se mnou?" nadzvedne obočí Lu. Jako by to snad nebylo jasný...

"S tebou," přikývne a sáhne do dřezu po jiném talíři, vezme houbičku a začne jej umývat.

"To je dobrý, já to zvládnu," Wook zavrtí hlavou.

"Ale trvá ti to," zamumlá a lehce do blonďáka strčí, aby mu taky uvolnil trochu místa. Lu se udiví a podívá se na jejich ramena, která se o sebe nepatrně dotýkají. Nevadí mu, že jsou tak blízko?

"Zatím vymysli, kam půjdeme," zaúkoluje jej hnědovlásek a uchopí další talíř.

"Já?" A kdo jiný?

"Mám to snad vymýšlet já? Vždyť to tady neznám," Lu zamumlá něco ve smyslu, že má pravdu a zamyslí se. Ovšem ne nad tím, kam by mohli jít, nýbrž nad tím, jak se Ryeowookovo chování od včerejšího dne naprosto změnilo. Je na něm vidět, že je o dost uvolněnější a snad by se i dalo říct, že je... šťastný? Možná. Tak či tak je Luhan za tohle jeho chování nesmírně rád. Přijde mu, že konečně teď poznává jeho pravé já, které se tak dlouho schovávalo. Napadlo jej to už venku, když se koulovali s dětmi. Ryeowook se téměř hned do hry plně ponořil, až by se někomu zdálo, že je stejně starý, jako ti tři. Tenhle Kim Ryeowook, který s nimi přijel k jeho babičce, se naprosto liší od toho Kima Ryeowooka, kterého poznal ve škole, kterého bránil před ostatními, se kterým hrál na klavír a kterému koupil horkou čokoládu. Ano, zamiloval se sice do toho původního, plachého Ryeowooka, ale tenhle, co tu s ním právě myje nádobí, se mu líbí ještě více.

"Tak už jsi to vymyslel?" vytrhne jej z myšlenek hnědovláskův naléhavý hlas, přičemž si uvědomí, že už je vše nádobí umyté. Vykulí oči. Jak to, že to tomu malému jde tak rychle?

"Děje se něco?" vyděsí se Wook, když Lu nic neříká a jen civí před sebe.

"A-ale nic," procitne znovu blonďák a otře si morké ruce do utěrky, kterou následně podá i Ryeowookovi.

"Takže už víš, kam půjdeme?" usměje se Wook a vrátí utěrku zpět světlovláskovi, který jí vzápětí vrátí na své původní místo.

"Vím, ale neřeknu ti to," prohnaně se usměje a mrkne na něho, načež se vydá z kuchyně do chodby. Wook na nic nečeká a chlapce dohoní, ihned sáhne po svém kabátě, vklouzne do bot, nasadí si čepici a kolem krku si obváže tlustou šálu - vše má půjčené od Luhana - a poté se už postaví přede dveře, ruce strčí do kapes a vyčkává, až bude hotový i Luhan. Ten se jen znovu udiví nad jeho rychlostí. Vidí na něm, jak je natěšený. Vypadá jako malé dítě, které má slíbenou zmrzlinu.

"Můžeme?" zeptá se Lu, to už je ale Ryeowook venku před domem a jde směrem k brance, a tak si jen povzdechne a vydá se za ním.

"Děláš mi velkou radost, víš to?" promluví, když už jdou znovu vedle sebe.

"Nevím," pokrčí rameny, "jak to?"

"Teda nevím, jestli tu změnu zatím pozoruju jenom já, ale-"

"Máš pravdu," skočí mu do řeči Wook, "vlastně bych ti za to chtěl poděkovat... už dlouho mi takhle dobře nebylo," sklopí hlavu a pousměje se.

"Za nic neděkuj. Zasloužíš si to," zahne za roh a chytí Wooka za rukáv, aby jej upozornil, že nejdou rovně. Wook zvedne pohled a omluvně se usměje.

"Takže... asi je zbytečné se tě ptát, kam že to jdeme, že?" změní téma Wook. Ani neví, kde nastal ten zlom a on sám začínal konverzaci. Dříve se jim snažil vyhnout. Tedy, asi by se o to snažil i dál, ale u Luhana je to jiné.

"Můžu ti říct, že je to místo, kam jsem dříve rád chodíval," strčí si ruce do kapsy a bradu zachumlá do límce. Nemá rád zimu, ačkoli je svým způsobem nádherná, hlavně když vysvitne slunce a vše se začne třpytit.

"Sám?" Luhan zakroutí hlavou.

"Se sestrou," Ryeowook se kousne do rtu.

"Promiň,"

"Nic se neděje," uklidní jej Lu, "náhodou na to vzpomínám rád," společně vyšlapou na menší kopec, na němž je několik stromů a pár laviček. Luhan ihned vykročí k tomu největšímu stromu, který je na druhé straně. Ryeowook se ani nestíhá pořádně rozhlížet, navíc je stejně tma a pár lamp žádný zázrak neudělají.

"Tady to je," dojdou k lavičce, jež je pod tím velkým stromem. Jelikož je to na kraji kopce, mají takový menší výhled a městečko, ve kterém se nacházejí. Jsou odsud vidět světla z oken rodinných domků či nějakých obchodů, projíždějících aut nebo nějakých osvětlených cedulí.

"To je nádhera," vydechne unešeně Wook a sveze se na lavičku. Luhan se posadí vedle něho a zadívá se na světla z města.

"Není ti zima?" chce se ujistit blonďák.

"Není," odpoví mu druhý, "je to tady vážně krásný,"

"Ve dne to taky stojí za to, ale myslím si, že večer je to lepší," řekne Lu a koutkem oka se podívá na Ryeowookovu usmívající se tvář. Je šťastný, že se mu přeci jen podařilo alespoň částečně si získat jeho důvěru. Je rád, že si od něho nakonec nechal pomoct. Kdyby to jen tehdy udělala i ona...



"Řekl mi, že se mu líbím," řekne zasněně a opře se o kmen stromu.

"Kdo? Jihyun?" zeptá se Lu.

"Kdo jiný?" protočí očima Jolie.

"No a co ty na to?"

"Odmítla jsem ho," sklopí pohled a smutně se usměje.

"Proč?" nechápe Lu, "vždyť se ti taky líbí, ne?"

"To sice líbí... ale já mu nevěřím," pokrčí rameny dívka, "nevěřím, že to myslí vážně,"

"To je nesmysl,"

"Prostě mi to tak přijde a neptej se proč," ukáže na něho výhružně prstem.

"Ale stejně je to hloupost, vždyť komu by se nelíbila naše Jolie?" řekne škádlivě, načež začne utíkat, jelikož se dívka odtrhne od onoho kmenu a pokusí se jej chytit.

"To není vtipný, Luhane!" zapiští a začne se se svým bratrem honit okolo stromu.

"Ale směješ se stejně jako já," zasměje se Lu a proběhne kolem lavičky.

"Dobře, vyhrál jsi. Seš moc rychlej," dívka se ohne v pase, opře se dlaněmi o kolena a začne se vydýchávat. Luhan se též zastaví a s úsměvem se k ní přiblíží, čehož vzápětí zalituje, jelikož jej sestra chytí kolem ramen a rozchucá mu jeho hnědé vlasy. Chlapec tiše zanadává a vytrhne se z jejího sevření.

"Hlupáku," vyplázne na něho dívka jazyk a tentokrát je to ona, která se rozeběhne, snažíc se utéct před svým rozzuřeným bratrem.




"Luhane?" blonďák sebou trhne, když se vrátí myšlenkami zpět do reality.

"He?"

"Děje se něco?" zeptá se dnes již po druhé starostlivě Wook.

"Promiň, jen jsem se nechal trochu unést," usměje se a hnědovlásek chápavě přikývne, přičemž svůj pohled znovu přetočí k městu. Ovšem Luhan se dále dívá na Ryeowookovu tvář, teď už ne jen koutkem oka, ale úplně. Chce si zapamatovat jeho šťastnou tvář, jeho úsměv a zářící oči. Bojí se toho, že až se vrátí zpět domů, bude zase nějakou dobu trvat, než je znovu uvidí. Ale on bude dělat vše proto, aby tomu tak nebylo.

"Proč se na mě tak díváš?" zeptá se Wook, když otočí hlavu a všimne si Luhanova pohledu, jež je na něho upíraný.

"Protože jsi krásný," zamumlá, načež vytřeští oči. Proboha! Že to neřekl nahlas!? Rychle odvrátí pohled a jeho tváře naberou lehký nádech rudé barvy.

Stejně tak vytřeští oči i Wook a pootevře ústa.

"Cože?" zamrká překvapeně, "jak to myslíš?"

Luhan se nervózně podrbe na hlavě a skousne si ret. Takže to vážně řekl nahlas... Kruci! Nechce, aby se Wook dozvěděl o jeho citech. Ne teď! Bojí se, že by ho ztratil.

"Nijak, promiň," vyhrkne, "už se docela ochlazuje, nepůjdeme už?" zvedne se, ovšem hnědovláskova ruka jej zastaví.

"Ne, Luhane. Jak jsi to myslel?" nedá se a přinutí jej si znovu sednout.

"Nijak, vážně," zaúpí. Idiot! Proč to řekl nahlas?! Chce se svých citů zbavit, věří, že za chvíli odezní samy, ale místo toho mu narovinu řekne, že je krásný... Nejraději by se teď šel někam schovat, nebo ještě lépe - zahrabat a nikdy už nevylézt.

"Říkal jsi, že chceš, abych k tobě byl vždycky upřímný. Teď chci já to samé po tobě," vlastně si ani tak není jistý, zda slyšel dobře, ale jestli ano, pak chce - ne, potřebuje znát důvod.

"A-ale já jsem upřímný. Vážně jsem to nijak nemyslel... Chtěl jsem říct, že vypadáš líp, když se usměješ," usměje se zoufale Lu.

"Luhane,"

"Hm?"

"Jestli mi teď neřekneš pravdu, budu to brát tak, že ty už taky nestojíš o moji upřímnost," řekne vážně Wook, "takže?"

"Nijak jsem to nemyslel," sklopí pohled Lu.

"Fajn," Ryeowook se zvedne a bez dalších slov se vydá pryč. Luhan k němu vzhlédne a vyběhne za ním, přičemž se mlčky proklíná. Dobře, říkal, že mu nechce říct o svých citech kvůli tomu, aby ho neztratil. Takže teď to bude tak, že ho ztratí protože mu nic neřekne? Dává to vůbec smysl?

"Ryeowooku," osloví jej, když ho dožene a stoupne si před něho, "nech mě ti to vysvětlit,"

"Co mi chceš vysvětlit? Vždyť si to nijak nemyslel. To je dobrý, Luhane. Jen jsem už unavený," řekne Wook a věnuje mu jeden nucený úsměv. Je naštvaný? Proč by měl být? Protože mu bylo řečeno, že je krásný a hned potom, že to vlastně nebylo nijak myšleno? Co se to s ním stalo? Nikdy v životě by si nedovolil se na někoho naštvat. Vždy byli všichni naštvaní na něho, nikdy on na ně. Ačkoli k tomu měl mnohokrát dost dobré důvody, nikdy by jej ani nenapadlo se naštvat. Tak proč teď na Luhana? Neví, co přesně od něho chce slyšet, jen mu přijde, že k němu není upřímný a to jej dost mrzí. Trvalo mu dost dlouhou dobu mu aspoň trochu začít věřit, proto kdyby k němu byl teď neupřímný, všechna jeho důvěra by se v jediném okamžiku vytratila.

Ale vážně? Co vlastně chce, aby mu Luhan řekl? Ani to sám neví a obviňuje jej, že není upřímný. Možná to vážně nijak nemyslel. Možná že Ryeowook znovu vyvádí jen kvůli hlouposti...

"Nechci aby sis myslel, že k tobě nejsem upřímný," řekne Lu, "protože to tak opravdu není. Byla by hloupost žádat tě o upřímnost a sám ti lhát, vím to," povzdechne si. Ano, ví to. Ví to a stejně mu lže. Ale on mu prostě nemůže říct pravdu... nemůže! Ne dnes, ne teď.

"Nemyslím si, že ke mně nejseš upřímný... už delší dobu si to nemyslím," sklopí hlavu a zadívá se do Luhanovy hrudě, jen aby se mu nemusel dívat do očí.

"Tím chceš říct, že už mi věříš?" zeptá se překvapeně Lu.

"Já jen... Není pro mě snadné začít někomu důvěřovat, proto když ti řeknu, že ti věřím, nechci toho později litovat," zamumlá hnědovlásek. Ano, věří mu, ale právě teď mu něco říká, že když mu Luhan tvrdí, že to nijak nemyslel, lže mu. Nemůže si pomoct, prostě si to myslí. Neví proč.

"Nebudeš, slibuji," usměje se Lu. Měl by mu to říct? Vždyť, co by to vlastně změnilo? Nic, tak proč se toho bát... Když jej Ryeowook odmítne tak to přeci nebude znamenat, že ho tím ztratí, ne?

"Dobře," povzdechne si blonďák, "máš pravdu. Není to úplně tak, že bych nijak nemyslel to, když jsem řekl, že jsi krásný," řekne tiše s jasně vepsanou nervozitou v jeho hlase, "m-myslel jsem to vážně, protože... t-ty..." zmlkne, když k němu Wook vzhlédne.

"Luhane-"

"Mám tě rád, Ryeowooku," vyhrkne světlovlásek, "mám tě rád a chci abys to věděl,"
Ryeowook nechápavě zakroutí hlavou, "C-cože?"

"Víš, jde zkrátka o to, že když jsem přišel a viděl, že se ti děje to samé, jako se dělo i mojí sestře, měl jsem potřebu ti pomoct jakkoli to jen šlo, protože jsem nechtěl, abys to všechno ukončil tak, jako to udělala i Jolie. Nechtěl jsem, aby takhle zbytečně skončil další život, proto jsem tě nenechal být, ani když jsi mě od sebe odháněl. Ale postupem času si s ním už tak nějak přestal a já si začal uvědomovat, že už mi nezáleží tolik na tom, aby nezemřel další člověk... Záleží mi na tom, abys nezemřel ty, Ryeowooku... Protože kdybych o tebe přišel, nezvládl bych to. Moc pro mě znamenáš a..." na sucho polkne a odvrátí pohled, "mám tě vážně moc rád," hlesne, "možná, že i něco víc než jen to," dodá šeptem a na okamžik zavře oči, jen aby se nemusel dívat na hnědovláskův výraz.

Ryeowook zmateně vydechne, oči vytřeštěné a ústa pootevřené. To co mu Luhan právě řekl... má tomu věřit? Má věřit tomu, že se pro něho opravdu stal tak důležitým? Chce tomu věřit. Ne proto, že by cítil to samé... tím si není tak jistý. Chce tomu věřit z toho důvodu, že ten pocit, že na vás někomu záleží, je pro něho opravdu moc vzácný, jelikož mu přijde, že takový pocit měl v životě jen jedinkrát, a to když ještě žil jeho otec. Jenže není nebezpečné tomu věřit jen protože sám chce?

"V-víc než to?" zopakuje Wook s pohledem stále upřeným někam do prázdna.

"Víc než to," přikývne Lu a kousne se do spodního rtu, "myslím, že tě asi miluji,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama