Dear Diary // Part. 23

11. srpna 2015 v 2:26 | Meekyong




Milý deníčku,

vzpomínáš si na to pravidlo, o kterém jsem ti psal před několika měsíci? Možná to bude už rok. Tak vzpomínáš? Pravidlo, které mi řekl otec. Takzvané "pravidlo tří vyznání". Sám bych si na něj nevzpomněl, kdyby se včera nestalo to, co stalo.

Víš... Luhan, můj jediný kamarád...Políbil mě. Na rty.

A řekl, že mě miluje...znovu.

Bylo to podruhé a to znamená, že to zbývá říct ještě jednou a pravidlo se naplní.

Nevím proč, ale z nějakého důvodu si přeji, aby to řekl co nejdříve. Věřím, že to řekne. Ano chápu, asi to není snadné, já sám si nedokážu představit, že bych ta slova někdy někomu řekl. Už jen z toho důvodu, že v ně nevěřím. Nebo jsem alespoň nevěřil, dokud nepřišel právě Luhan. S ním toho v životě poznávám hodně nového nebo se vracím do krásných chvil, které mi nejsou tak neznámé a já je zažívám znovu.

Vážně je jiný než ostatní. Vadí mu, když mi někdo ubližuje - ublíží jim taky. Vadí mu, když pláču nebo jsem smutný - on je pak smutný taky. Když se usmívám, on taky.

Pověz... až se mi znovu vyzná, měl bych to přijmout? Pokud mě bude chtít znovu políbit, měl bych ho nechat?

Jako vždy - mlčíš a necháváš mě se v těch otázkách utápět samotného. Ale víš co? Já si poradím. Už nejsem tak nervózní, jako to bývávalo. Cítím, že ten osamělý, zničený a napůl mrtvý Kim Ryeowook odchází pryč a místo něho se vrací zpět ten původní. Usměvavý a s chutí do života. Plánuji si, kam všude bych mohl s Luhanem jít a zažít.

Miluji ho? To nevím, nejsem si tím jistý. Spíše než to ho mám za přítele, na kterého jsem tak dlouho zoufale čekal.

Vidíš? Říkal jsem, že i když je někdy noc moc dlouhá, slunce jednou vyjde. Cítím, že právě teď se v mém životě začíná rozednívat a víš co? Ty časy, kdy jsem se nikdy nechtěl probouzet ze svých krásných snů, se vytratily. Chci vstávat. Každý den se probouzím s úsměvem a těším se až znovu Luhana uvidím. Jako bych se probudil z noční můry a ponořil se do jiného o moc krásnějšího snu.
Jen doufám, že to bude trvat co nejdéle. Nechci o něho přijít, ale víš co se říká, že?

Nic netrvá věčně.

"Je už Kyuhyun doma?" zeptá se nervózně Lu, když dorazí před Ryeowookův dům.

"Nemyslím si. Dneska měl delší školu," otočí se na něho hnědovlásek a Lu znejistí.

"A tvoje máma?"

"Ta by doma už být měla," blonďák na sucho polkne.

"No tak... nepůjdeme třeba ještě někam?" začne naléhat a couvne o jeden krok.

"Vážně nemůžu, Luhane. Máme úkoly a navíc se musím učit na ten zítřejší test," řekne Wook a udělá onen krok k chlapci před ním.

"A-ale-"

"Nic mi neudělá. Je to moje matka. Navíc, kdyby mě chtěla uhodit za ten víkend, kdy jsem spal u tebe, udělala by to přeci už dávno, ne?" pousměje se na něho.

"Neudělala, protože jste od tý doby ještě nebyli spolu doma jenom vy dva, víš?" zamračí se Luhan a chytne Wooka za ruku, "prostě mám o tebe starost, chápeš?"

Wook se usměje. Vážně mu to připadá jako sen. Někomu na něm vážně záleží a dělá si o něho starosti. Nechce, aby trpěl a byl smutný. Ano, lhal by, kdyby řekl, že taky není ze své matky nervózní. Má trochu strach, ale věří, že mu nic neudělá. Vždyť je to jeho matka! To, že jej párkrát uhodila... ujely jí nervy, to je všechno. Nemůže jí za to obviňovat. Navíc se přeci nebude vyhýbat vlastní matce. Té, která jej vychovala a dávala mnoho lásky, když byl ještě malý. Poté se sice něco málo změnila, ale stále je to žena, která ho naučila chodit, mluvit, číst a psát. Má ji rád i přesto všechno co udělala.

"To vážně není nutné, Luhane. Budu v pořádku, slibuju," palcem lehce přejede po hřbetu blonďákovy dlaně, načež ho pustí, "už musím. Uvidíme se zítra, dobře?"

"Kdyby se cokoli dělo, uteč Ryeowooku, ano?" pokrčí čelo, až se mu tam utvoří malá vráska.

"Ano, pane," vydechne s úsměvem Wook, "měj se," otočí se a rozjede se k domu. Luhan mezitím stále setrvává na místě a dívá se za ním. Vážně se mu to nelíbí. Nevěří tomu, že by mu nic neudělala.

"Pospěš si Kyuhyune, sakra!" přecedí skrze zuby a letmo se za sebe ohlédne, zda jej tam někde neuvidí. Když se tak nestane, tiše zaúpí a párkrát přešlápne na místě. Nakonec zašmátrá v kapse kalhot a vytáhne mobil. V kontaktech najde Kyuhyunovo jméno a zmáčkne zelené tlačítko.

"Luhane?" ozve se z mobilu.

"Už jdeš domů?" vyhrkne ihned Lu, aniž by jej pozdravil.

"Za chvilku. Kámoš nemůže najít mobil, tak ho hledáme, ale za chvíli už-"

"Kyuhyune!" okřikne jej, "Ryeowook je právě doma sám se svojí matkou! Chceš, aby mu něco udělala?!"

"Jaktože je doma? Myslel jsem, že spolu někam půjdete,"

"Říkal, že musí domů. Nešlo ho přemluvit, tak tě prosím... přijď co nejdřív, fajn? Teď jsi jediný, kdo ho může ochránit," hlesne a zavře oči. Pokaždé, když Ryeowook překročí práh svého domu, Luhan se začne cítit hrozně bezmocně. On k nim domů nemůže. Ryeowook si to nepřeje a navíc kdyby se Luhan potkal s jeho matkou, asi by se nedokázal udržet a nic jí neříct. Nejraději by jí udělal to, co dělala ona Ryeowookovi, nehledě na to, že je to starší osoba, ke které by měl mít úctu.

"Dobře, chápu. Taky nechci, aby se mu něco stalo. Je to můj bratr," Kyuhyun spěšně ukončí hovor a Luhan otevře oči. Je rád, že není jediný, komu Ryeowook není lhostejný. Kyuhyun chce konec konců to samé, co on. Chce vidět jeho úsměv, ne slzy.

Zastrčí mobil zpět do své kapsy a naposled očima přelétne celý dům. Nejraději by tu zůstal, ale je velká zima a taky by byl nerad, kdyby ho tu někdo viděl, proto se po chvilce otočí na patě a vydá se pryč. Spoléhá se na Kyuhyuna, že přijde brzy a zabrání čemukoliv, co by se mohlo stát.


-


Pomalu a co nejtišeji to jde vyšlape schody a zatočí ihned ke svému pokoji. Přikrčí se k Hyunkimu, který již čeká s vrtícím ocasem přede dveřmi, vezme jej do náruče a vejde do pokoje. Do dveří se trochu opře zády, aby je zavřel. Když se ozve tiché cvaknutí, úlevně si oddechne a dojde k posteli, kam chlupáče vzápětí položí. Batoh odloží na židli u psacího stolu, na kterém si všimne otevřeného deníku. Udiveně se zamračí. Je si jistý, že když do něho včera večer psal, zavřel ho a dal jej do šuplíku. Tak proč teď leží na stole a je otevřený na stránce, kterou psal asi tak minulý měsíc? Posadí se na židli a deník si k sobě přitáhne. Očima přelétne napsané věty a poté s otevřenými rty vzhlédne. Je to nalistvané na stránce, kde hodně psal o své matce. Psal o tom, jak jej bije a nadává mu.
"T-to snad ne," zašeptá nevěřícně. Znamená to, že jeho matka šla k němu do pokoje a četla jeho deník? Ale jaké na to má právo?! Je to jeho deník a nikdo - ani jeho matka - nemá právo jím listovat, či si ho vůbec číst!

"Hyunki, řekni," otočí se k pejskovi odpočívajícímu na jeho posteli, "byla tady moje matka?" zadívá se mu do jeho černých oček jako by snad vážně čekal, že mu odpoví. Vstane a přejde k němu. Klekne si na zem a opře se o matraci, přičemž Hyunkiho pohladí po zádech.

"Byla naštvaná?" zeptá se tiše, "ale nic ti neudělala, že ne?" rychle jej celého přelétne pohledem, aby jej zkontroloval, ale naštěstí nic nenajde, "měl bych si s ní jít promluvit. Ne, kvůli tomu deníku, ale i o tom, jak jsme byli ten víkend u Luhana," mluví k němu a nepřestává jej hladit. Ano, zajde za jí. Luhan by mu to sice určitě zakazoval a on ho chápe. Sám by měl být rád, že jeho matka spala na pohovce v obýváku, když přišel. Měl by tu prostě zůstat a čekat, dokud nepřijde Kyuhyun. V jeho přítomnosti mu matka nic neudělá. A právě proto s ní chce mluvit teď, když jsou doma sami. Potřebuje vědět, zda mu něco udělá nebo ne. Musí zjistit, jestli se nějak změnila potom, co se zasnoubila.
"Zůstaň tady, dobře?" vytáhne se zpět na nohy a vyjde z pokoje na chodbu. Sejde schody a zastaví se ve dveřích vedoucích do obýváku. Překvapí jej, když uvidí zapnutou televizi. Pohledem proto vyhledá pohovku a na ní si všimne své matky - již vzbuzené. Hlasitě polkne a kousne se do rtu. Prostě za ní půjde. Jaký by v tom měl být problém?

Zhluboka se nadechne, zatne dlaně v pěst a rozejde se k ní. Když si jej žena všimne, vzhlédne k němu a ušklíbne se.

"Co chceš?" zeptá se otráveně a založí si ruce na hrudi. Ryeowook párkrát zamrká a jazykem si olízne suché rty.

"Chtěl jsem tě pozdravit a říct ti, že už jsem doma,"

"A proč by mě to jako mělo zajímat? A uhni, stojíš mi ve výhledu," propálí jej pohledem. Chlapec se zamračí. Proč jsi pořád tak nepříjemná, mami? Bolí to.

"Byla jsi u mě v pokoji?" zeptá se jí, jakoby neslyšel to, co říkala.

"Uhni sakra!" zavrčí, sáhne po ovladači a zesílí televizi. To Ryeowooka trochu naštve, proto se postaví přímo před ní, aby jí zamezil naprosto všechen výhled.

"Ptám se - bylas u mě v pokoji?" vydechne, dlaně stále v pěst.

"Co si to dovoluješ ty spratku?"

"Četlas můj deník?!" zvýší už hlas hnědovlásek, vytrhne jí ovladač z rukou, vypne televizi a odhodí ho pryč.

"Co si jako myslíš že děláš?!" jeho matka vylétne ze sedačky a Ryeowook zacouvá.

"Co dělám já?! Co děláš ty, mami!" zadívá se jí do očí, "jenom se tě ptám, jestli jsi četla můj deník," ztiší svůj hlas a pozoruje každý výraz v obličeji své matky.

"Proč bych jako měla číst tvůj deník?! Stejně si tam určitě píšeš jenom nějaký holčičí blbosti!"

"Píšu tam i tobě, víš?" ženě párkrát zacuká obočí, načež se rozejde proti chlapci, napřáhne svou ruku a silně jej uhodí do tváře.

"A co tam jako píšeš? To, jak tě mlátím?! Hm?!" zařve, "a co ty, co?! Kdes jako byl ty dva dny?! Nezajímalo tě, že mě mohli vykrást?!"

"Tebe?! To už jsi úplně zapomněla, že tady bydlím taky?! Asi jo, co?! Stejně mě odsud chceš vyhodit, je mi to jasný!" další facka přistane na jeho tváři, až couvne pár kroků a narazí do křesla.

"A víš že máš pravdu?! Kdybych mohla, vyhodila bych tě hned ten den, co umřel tvůj zatracenej otec!" Ryeowookovi po rudé tváři zteče několik slz.

"Měl jsem tehdy umřít s ním, žejo?! Bylo by ti o moc líp! Hlavně s tvým snoubencem, se kterým si otce podváděla ještě před jeho smrtí!"

"Ty spratku jeden!" silně jej chytí za vlasy a shodí na zem. Několikrát jej rukou uhodí do zad a párkrát do něho i kopne. Ryeowook pláče, zoufale křičí a snaží se od ní dostat pryč, ovšem všechny jeho snahy jsou marné.

"Okamžitě toho nech!" pokojem se rozlehne Kyuhyunův rozzuřený hlas. Matka přestane do hnědovláska mlátit a vyděšeně se podívá na chlapce stojícího ve dveřích, který k nim hned přejde a sehne se k naříkajícímu Ryeowookovi, jež se snaží pořádně nadechnout.

"K-Kyuhyune," osloví jej nervózně matka, "t-tohle je n-nedorozumění!"

"Luhan měl pravdu," zamumlá Kyu, přičemž se pokusí Ryeowooka vytáhnout na nohy.

"Kyuhyune já ti všechno vysvětlím, hlavně nic neříkej svému ot-"

"Řeknu mu všechno! Tady není co vysvětlovat," střelí k ní pohledem Kyu, "nenechám ho si vzít někoho tak hroznýho jako seš ty!" přehodí si Wookovu ruku přes rameno, chytí jej za zápěstí a pokusí se s ním rozejít směrem ke dveřím, ovšem chlapcovi vratké nohy se podlomí, proto Kyu uváží, že bude lepší, když nepůjde vůbec. Jednou rukou jej chytí pod koleny a vezme jej do náruče.

"Nedokážu si představit, kolikrát si mu tohle musela udělat," otočí se ještě k jeho matce, "jsi bestie, nic jinýho," procedí skrz pevně zatnuté zuby, načež se i s Ryeowookem v náruči rozejde ke schodům, které následně vyšlape a zamíří do chlapcova pokoje. Tam jej položí na postel vedle Hyunkiho a vrátí se ke dveřím, aby je mohl zavřít a zamknout.

"Nesmíš nikomu nic říct. Ani svému otci, ani Luhanovi," řekne přiškrceným hlasem Wook, když se k němu Kyu vrátí.

"Jsi idiot, Ryeowooku. Myslíš, že to na tobě Luhan zítra nepozná sám?" zeptá se, přičemž jej prohlíží, aby našel všechny rány.

"Na obličeji nic nemám. Zakryl jsem si tvář dlaněmi, takže... ne, nic nepozná," vzlykne tiše a setře si slzy.

"Ryeowooku," promluví na něho, "proč tohle děláš? Copak nechápeš, že když s tím nic neuděláš, bude to jenom horší?" vstane a dojde do Wookovy koupelny, "máš tady někde lékarničku?"

"Dole v té skřínce pod umyvadlem,"

"Jo. Mám to," vezme krabičku a posadí se vedle Ryeowooka na postel.

"Kyuhyune, myslíš si, že to nevím?" hlesne Wook, "ale co mám dělat? Je to moje matka, nedokážu jí ublížit," svěsí hlavu a z jeho očí znovu vytečou slzy.

"A ona tobě ubližovat může?" zadívá se na něho.

"A-asi ne," zašeptá téměř neslyšně.

"Cože?" natáhne se k němu, "neslyším tě,"

"N-nemůže..." hlesne.

"Pořád tě neslyším!"

"Nemůže mi ubližovat!" rozkřikne se Wook a hned poté zalapá po dechu. Kyu se překvapeně usměje.

"Takhle se mi líbíš," pohladí jej po rameni, "tak mi ukaž ty rány,"

Wook se strnule otočí na bok a vyhrne si tričko, "tady mě to bolí asi nejvíc,"

"Budeš tam mít pěknou modřinu," řekne mu Kyu a vytáhne z lékarničky nějakou mastičku, "tohle ti to zchladí,"

"Modřina mi nevadí. Nic z toho Luhan neuvidí, takže je to v pořádku," řekne a vzápětí sykne mírnou bolestí, když se Kyu onoho místa dotkne.

"Jsi vážně zajímavej člověk," pousměje se Kyu, "ale nemůžu ti slíbit, že to Luhanovi neřeknu... konec konců, jemu jsem slíbil, že mu budu o tomhle říkat všechno," Wook vytřeští oči.

"Slíbil jsi mu co?"

"Že mu řeknu, kdyby ti matka znovu ublížila," zavře tubu s mastí a shrne chlapcovo tričko dolů.

"On ti něco říkal?"

"Řekl mi, že tě bije a i to, že tě šikanují," Ryeowook se nadechne.

"Jasně jsem ho prosil, aby to nikomu neříkal," zamumlá hnědovlásek, "a stejně to udělal," do jeho očí se znovu nahrnou slzy. Přijde mu to z jeho strany jako malá zrada.

"Ryeowooku, já-"

"Už jsem v pohodě. Děkuju, teď prosím odejdi," podívá se na mladšího. Ten jen trhaně přikývne, načež vstane a dojde ke dveřím.

"Zamkni se, prosím. Budu sice pořád vedle, ale i tak to udělej," ohlédne se ještě k Wookovi, a poté už místnost opustí.

Hnědolvásek si skousne ret a nechá po své tváři ztéct několik slz. Neví, co jej právě mrzí více. To, co udělala jeho matka, nebo to, že jej Luhan zradil a řekl Kyuhyunovi to, co neměl vědět nikdo jiný.


-


"Tati, mohl bych s tebou mluvit?" zeptá se Kyuhyun jen co jeho otec přijde domů.

"O co jde?" muž si svlékne kabát a pověsí jej na háček.

"Jde o tvojí budoucí ženu,"

"A co je s ní?" nechápe Min Woo, když v tom se na chodbě objeví i Ryeowookova matka se zděšeným výrazem.

"Kyuhyune, pojď se najíst," pokusí se jej žena dostat pryč.

"Nějak nemám hlad," odpoví nezaujatě.

"Tak co se děje, Kyuhyune?"

"Nemůžeš si jí vzít,"

"O čem to kruci mluvíš?" přihmouří oči jeho otec.


"Tahle žena," hnědolvásek ukáže na Ryeowookovu matku, která má široce otevřené oči a pootevřené rty strachem, "dneska zmlátila svoje dítě a věř, že to nebylo poprvé,"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama