Dear Diary // Part. 26

11. srpna 2015 v 2:32 | Meekyong




Luhan se už několik dní neobjevil ve škole.

Ani nevím, proč ti to píšu, deníčku. Vlastně ani nemám tušení, proč se o to vůbec zajímám já sám. Už jsem ti říkal, co mi udělal a že jsme se pohádali. Řekl jsem mu, že už ho nechci znovu vidět, ale víš... nepočítal jsem s tím, že ho vážně neuvidím.

Myslel jsem, že za mnou bude chodit a prosit o odpuštění, ale asi jsem byl zase jenom moc naivní, že? Jako bych pořád věřil tomu, že je jiný.

Jsem idiot.

Vážně mi připadalo, že to nenechá jen tak být, vzhledem k tomu, že mu tekly slzy, když jsem mu to všechno vyčítal. Ale zdání nejspíš klame.

Vzdal to hned. Vadí mi to?

Ano. Ne!

Mrzí mě to?

Ano. Ne!

Co to se mnou je, deníčku? Luhan mě zradil, podvedl, využil, ublížil mi, pohrával si se mnou, lhal mi a za zády se mi určitě vysmíval. Tak proč teď každý den koukám na jeho prázdnou lavici a užírám se myšlenkami, kde asi je? Co dělá? Proč tady není?

Měl bych být rád, že mě zatím nikdo ve třídě neubližuje. Divím se tomu a také mě to děsí. Právě teď mají všichni (hlavně Kai a Sehun) možnost mě uhodit, kopnout si do mě. Jenže nikdo nic nedělá. Proč?
Zní to, jako bych si přál, aby to udělali, že?

Možná. Vím, zní to divně, ale zajímá mě...

Pokud mi ublíží... přijde?

Ano, mluvím o Luhanovi. Posledních pár měsíců to byl právě on, kdo mě přede všemi ochraňoval a nikomu nedovolil se na mě jen křivě podívat. Jenže teď tu není.

Kvůli mně.

Dobře, asi to není kvůli mně. Nevěřím tomu, že by vzal ty slova, co jsem mu říkal, vážně.

"Nechci tě vídat, nechci s tebou mluvit, nechci tě znát."

Nemyslím si, že by to opravdu udělal a už za mnou nechodil.

Pamatuješ? Ty první dny, kdy jsem ho poznal a on zjistil, jakou roli ve třídě zastávám... psal jsem ti, že se o mě začal zajímat. Tehdy mi řekl, že ať se děje cokoli, ať ho jakkoli odháním, nenechá mě na pokoji. Řekl, že mi pomůže, i kdybych to odmítal.

Směješ se, že? Upřímně, taky mi to přijde směšné.

Přijdu za ním, křičím na něho a všechno mu vyčítám... a teď tu sedím v slzách nad svým deníkem a píšu slova, ze kterých je jasně cítit, že mi chybí.

Je to zvláštní.

Ještě před několika dny jsem ho vážně nenáviděl, jelikož mě zradil.

Avšak pravdou je, že mě spíše mrzelo, že to končí...

Jenže, co mám teď dělat? Nemůžu za ním jít a prosit, aby se vrátil....

Nenávidím ho.

Jsi z toho zmatený? Já taky...

Nevím, co chci. Bojím se, že když mu to odpustím, udělá to znovu. Netuším, proč nad tím vůbec tolik přemýšlím. Pokaždé, když mě některý z mých "přátel" zradil, uzavřel jsem se do sebe a už o něm nikdy nechtěl slyšet.

Tak proč je to teď jiné?

Není!

Promiň... už tady píšu nesmysly....

Mimochodem, moje matka je stále v soudním řízení, ale už by se mělo za pár dní rozhodnout, co se bude dít... je více než pravděpodobné, že půjde za mříže. Poslední dny nad tím hodně přemýšlím a došel jsem k závěru, že kdyby tu otec byl a věděl, že mě moje matka bije, pravděpodobně by udělal to samé, co Luhan... Začínám si myslet, že si matka vážně nezaslouží nic jiného, než vězení.

Cítím se kvůli tomu hrozně.

Prozatím jsem v domě Kyuhyuna a jeho otce. Mám je rád a bydlení s nimi je úplně odlišné od toho s mou matkou. Je pravda, že jsem tu zatím jen týden, ale i tak.

..............................................................

Pořád na něho musím myslet! Ničí mě to!

Nenávidím ho!

Nenávidím ho!!!

Nenávidím Luhana!!!!!!!!!

"Vážně nechceš jít aspoň na ty poslední dva dny do školy? Nechceš se rozloučit se spolužáky?" přisedne si matka k Luhanovi a pohladí jej po hřbetu jeho dlaně.

"Ne," pokroutí hlavou Lu.

"Ani s Ryeowookem?" blonďák k matce vzhlédne, načež si povzdechne, vstane a vydá se k sobě do pokoje. Žena se za ním chvíli dívá, a poté si jen bezmocně podepře hlavu dlaní a zavře oči.
Luhan mezitím stihne dojít do svého pokoje, zavře za sebou dveře a přejde k posteli, na kterou se následně posadí. Vytáhne mobil a vytočí Kyuhyunovo číslo. Chvíli k jeho uším doléhá pouze nervy drásající tůtání, načež se konečně ozve jeho hlas.

"Luhane?"

"Ahoj, Kyu. Víš, na co se tě chci zeptat," svěsí ramena a prsty druhé ruky si prohrábne vlasy.

"Jo. Nemusíš mít strach, Ryeowook je v pořádku," Lu si tiše oddechne. Volá Kyuhyunovi sice každý den, ale přesto se pokaždé hned od rána strachuje, zda se mu něco nestalo.

"Nikdo ho nebije?"

"Ne. Mluvil jsem s ním o tom a říkal, že si ho právě nikdo nevšímá, a tomu se sám diví,"

"No to já docela taky," zamumlá Luhan, "ale je to dobře,"

"To si taky myslím," odsouhlasí Kyu.

"A jí pravidelně?" pokrčí nejistě obočí. Ví moc dobře, že má Wook problém s jídlem. Luhan se vždy pořádně nadřel, aby do něho dostal jen o trochu větší porci.

"Jí líp než já," zasměje se do telefonu hnědovlásek. Lu se smutně usměje a setře si slzu, která se nezbedně dostala ven z jeho oka.

"To jsem moc rád,"

"Já taky, Luhane... No a co ty? Proč vlastně nechodíš do školy? Jsi nemocnej?"

"Ne, nejsem. Ale víš, pozítří někam odjíždím, tak bych tě chtěl poprosit, jestli bys na Ryeowooka nedal pozor. Aspoň dokud se nevrátím," posune se na posteli až ke zdi, o kterou se opře a k hrudi si přitáhne kolena, která následně obejme volnou rukou.

"O-odjíždíš?"

"Jo. Do Číny, protože mi onemocněla babička," zakloní hlavu, opře ji o zeď a jeho víčka vyčerpaně klesnou, až oči zavře úplně.

"No a na jak dlouho?"

"To ještě nevím jistě. Na měsíc, nebo možná na dva," Lu uslyší Kyuhyunův tichý povzdech.

"Nemůžeš tu prostě zůstat? Kvůli Ryeowookovi," blonďák se pousměje, přičemž mu z koutku oka vyteče slza, která se vzápětí sveze po jeho tváři.

"Právě kvůli němu nemůžu,"

"Takže to chceš jen tak vzdát? Jako nějakej slaboch?"

"Víš, co se říká?" zeptá se Lu.

"Ne," odpoví mu jednoduše Kyu.

"Že slova vzdávám to nejsou slova sraba, ale člověka, který bojoval," na jeho rtech stále setrvává letmý úsměv, ovšem ani slzy se nevytrácí, právě naopak. Je jich stále víc.

"No jo... ale vzdal to,"

Lu otevře oči a jeho úsměv zmizí. Asi má pravdu. Prostě to vzdal, aniž by se nějak snažil. Kdysi Ryeowookovi slíbil, že tu pro něho vždycky bude, ať za ním přijde kdykoli bude chtít, nebo bude potřebovat pomoc. Řekl to, ale teď odjíždí a nechává ho samotného na místě, kde jsou lidé, kteří mu ubližují a nenávidí ho.

Asi je vážně slaboch, který uteče hned po první hádce. Může se tedy ještě stále považovat za někoho, komu na něm záleží a kdo ho miluje? I přesto, že si je vědom toho, že ve chvíli, kdy překročí hranice státu, nebude tu nikdo, kdo by mohl Ryeowooka ochraňovat? Ano, je tu sice Kyuhyun, jenže ten chodí do jiné školy, tudíž ho v jeho třídě ochránit nemůže.

"Takže se o něho postaráš? Ochráníš ho?" zašeptá Lu, jelikož cítí, jak je jeho hlas slabý.

"Pokusím se jak jen to půjde," slíbí mu Kyu.

"Díky. A kdyby se cokoli stalo, dej mi vědět, dobře?" naléhá ještě blonďák, ovšem na druhé straně je chvíli ticho, "Kyu?"

"Ty ho vážně miluješ, co?" zeptá se najednou hnědovlásek a Lu si jen se sklopenou hlavou povzdechne.

"Moc," šeptne téměř neslyšně, zatímco se po jeho tvářích skutálí další slzy, které se následně vpijí do jeho bílé mikiny.

"Budu tě o všem informovat," řekne Kyuhyun, "tak se brzo vrať, fajn?"

"Děkuju ti," usměje se ještě Lu, načež hovor ukončí a jeho ruka i s mobilem bezvládně dopadne vedle něho na matraci. Zadívá se na strop svýma unavenýma a zarudlýma očima, pod kterými se rýsují nepěkné tmavé kruhy jako známky nespavosti.

"Proč mi tohle děláš, Ryeowooku?" hlesne do ticha místnosti, přičemž nepřestává plakat. Je vyčerpaný, zničený a nervózní. Celý den se utápí v myšlenkách, zda Ryeowooka právě někdo nebije. Zda je v pořádku a v bezpečí. Luhan ví, že by klidně mohl do školy jít a dát na něho pozor, ale tuší, že kdyby to udělal, akorát by si vyslechl další Wookova ostrá slova, která mu tolik ubližují. Například jako to, když mu řekl, že ho nenávidí.

Ta dvě slova se mu od té doby v hlavě stále hlasitě opakují, jako nějaký zvon. Neskutečně moc ho mrzí, že ho zklamal, ale neměl na výběr. Miluje ho a s tím nic nenadělá.

Najednou mu v hlavě vysvitne nápad, proto vyskočí z postele a rychle přejde ke svému stolu. Prohrabe všechny šuplíky, dokud nenajde nějaké čisté papíry. Posadí se na židli a sáhne po peru. Jeden z papírů si předloží před sebe a s perem v ruce se zhluboka nadechne.

Nedokázal by odjet bez toho, aby mu něco neřekl. Popravdě, je toho tolik, co by mu rád řekl, ale kdyby za ním šel, je si více než jistý, že by jej Wook neposlouchal. Nechce ho poslouchat, řekl mu to. Ale když mu napíše dopis, určitě si jej přečte. Musí.



-



"Takže, jste všichni připravení?" přelétne Kai přítomné pohledem. Dnes to všechno vypukne. Kai se téhle chvíle nemohl dočkat, ale konečně je to tady.

"Dáme mu co proto, neboj Kai," řekne hlasitě jeden z party kluků, kteří na sobě mají tmavé oblečení, přes ústa látkovou pásku a někteří dokonce železnou tyč v ruce.

"Tak si zatím běžte na místa a já našemu ptáčkovi napíšu," oznámí Kai a ostatní ho poslechnou a rozejdou se všude po skladě, ve kterém se právě nachází.

"Seš si jistej, že to bude v pohodě?" nakloní se k němu Sehun. Už od rána cítí jakousi nejistotu, která mu svazuje všechny orgány v těle a on se tak cítí dost nervózně.

"Neboj. Nic hroznýho se nestane," usměje se na něho Kai a hřbetem ruky mu přejede po tváři.

"Fajn. Budu ti věřit," vydechne světlovlásek, načež strne, když ucítí, jak jej Kai chytí za ruku a proplete jejich prsty. Podívá se na něho, přičemž se Kai usměje a zahledí se před sebe.

"To bys měl," zamumlá a druhou rukou na mobilu vyhledá Luhanovo číslo, které má uložené ještě od doby, kdy se spolu přátelili. Začne vyťukávat zprávu, zatímco Sehunovu ruku nepouští, ale naopak ji ještě více stiskne.

Blonďák očima sklouzne k jejich spojeným rukám a jeho rty se zkroutí v hřejivém úsměvu. Kai zkrátka ví, jak ho zbavit veškeré nervozity a ještě navíc jej přivést na jiné myšlenky. Je mu za to vděčný.

Už od toho většího polibku, který mu Kai dal, Sehun poznal, že se v něm něco změnilo. Chová se k němu od té doby tak nějak jinak, než tomu bylo doposud. Už se tolik nebrání všem těm dotykům a dokonce se jej dotýká sám. Třeba jako teď. Sehun sice neví, jak si to má vykládat, zda je to tak, že k němu Kai začal cítit to samé, nebo mu jen nechce ubližovat, každopádně se mu to líbí. Ovšem pokud by to byla ta druhá možnost, bylo by to ještě horší, jelikož tímhle svým chováním v něm probouzí naději, že jej má vážně rád. A kdyby tomu tak nebylo, ublížilo by mu to ještě více.



-



Dopíše poslední slova, odloží pero a popsaný papír odsune stranou, aby si mohl na stůl položit ruce a o ně si následně opřít hlavu, přičemž jeho slzy začnou máčet onu desku stolu.

Po chvíli hlavu zvedne a očima rychle přelétne všechen text, který na papír vepsal.
"Nejsem na tebe moc tvrdý?" zeptá se polohlasem, "ne, určitě ne. Snad to pochopíš tak, jak to myslím," odpoví si sám a list papíru přehne. Uchopí připravenou obálku, když v tom mu na mobilu zapípá zpráva. Odloží tak onu obálku včetně samotného dopisu a místo toho do ruky vezme svůj mobil.

"Kai?" udiví se a zprávu otevře. Musí párkrát zamrkat, aby viděl více ostře a mohl tak slova lépe přečíst.

Tak co, Luhane? To už ses svýho Wookieho vzdal? Nebojíš se, že když ho necháš ve třídě samotnýho, tak mu něco uděláme? Jestli jo, tak si nad tím měl přemejšlet trochu dřív, protože právě teď ho tady máme na zemi před sebou. Je celej od krve a brečí jak malý děcko. Máme mu ublížit ještě víc, nebo sem přijdeš?

Luhan vytřeští oči a naprázdno otevře ústa. Rychle si přečte místo, kde se podle zprávy právě nachází, načež vypálí z místnosti, doběhne do chodby, kde si jen rychle obuje své boty a aniž by si na sebe vzal teplejší bundu, či odpověděl své matce, kam jde, vystřelí ze dveří jejich domu a co nejrychleji to jde se rozeběhne po cestě směrem k onomu skladu s myšlenkou na jediného člověka.

"Vydrž Ryeowooku!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama