Dear Diary // Part. 27

11. srpna 2015 v 2:34 | Meekyong




Vtrhne do dveří velkého skladu a začne se kolem sebe zběsile rozhlížet, přičemž se zoufale snaží najít jediného člověka.

"Ryeowooku?" jeho hlas se rozlehne celým stavením, ovšem odpovědi se mu nedostane. Pohne se proto z místa, ale jakmile udělá druhý krok, ze stínu se najednou vynoří Kai se Sehunem a za nimi několik dalších kluků, které Luhan ani nezná.

"Tak si přece jenom přišel, Lu," usměje se Kai a zastaví se několik metrů před ním.

"Kde je Ryeowook?" vyhrkne hned blonďák.

"Není," zasměje se Sehun, "řekli jsme si, že mu dneska nic neuděláme. Dneska to totiž bude jenom o tobě," Luhan zalapá po dechu, když mu dojde, že to byla past a Ryeowooka použili jako pouhou návnadu. Je naštvaný, že jim naletěl, ale je upřímně rád, že tu teď Wook není.

"Koukám, že už si na mě samotný netroufnete," ušklíbne se Lu, "museli jste si zavolat posilu," pohledem přelétne kluky, kteří stojí za Kaiem a vypadají, že už jen čekají na okamžik, kdy dostanou povel a budou moci vystartovat.

"To víš. Chceme, aby to mělo smysl," pokrčí rameny Sehun, "máš strach?"

Luhan se usměje a zakroutí hlavou, "nemám, protože vím jasně, co mě čeká. Je nemožný, abych vyhrál proti tolika lidem, který maj navíc železný tyče,"

"Takže se necháš jenom tak zmlátit?" zarazí se Kai.

"A co mi zbývá?" pousměje se a udělá pár kroků vpřed.

"A co když ti řeknu, že hned potom, co vyřídíme tebe, se stavíme za Ryeowookem? Slyšel jsem, že teď bydlí jinde a dokonce mám adresu," nadzvedne jedno obočí hnědovlásek a založí si ruce na hrudi.

"Myslíš, že tomu po druhý uvěřím?"

"Nemusíš, jestli nechceš. Jenom abys toho potom nelitoval," mrkne na něho Sehun a rukou pokyne k ostatním, kteří se ihned začnou pomalu k Luhanovi přibližovat.

"Jste oba srabi, víte to?" řekne ještě Lu, načež se hbitě uhne, když jeden z černě oděných kluků napřáhne svou ruku a pokusí se jej uhodit do tváře. Blonďák využije toho, že minul, a chytí jej rychle za rameno, přičemž jej kolenem kopne do břicha a strčí do něho, až jej shodí na zem. V tom ho zezadu pod krkem chytí další z nich a Lu se pokusí nabrat potřebný kyslík. Nehty se zaryje do jeho ruky a jednou nohou kopne za sebe. Když ani to nepomůže, loktem jej silně udeří do žeber, a tak se z jeho sevření dostane.

"Co čumíte?! Dělejte!" přikáže Kai ostatním, když pohledem sklouzne na ty dva svíjející se na zemi. V tu chvíli se proti Luhanovi rozeběhne jeden s onou tyčí v ruce, napřáhne se a švihne, avšak blonďák se stihne ráně vyhnout a hned do dotyčného, který tak skončil v předklonu, kopne a ten zavrávorá a zacouvá několik kroků. To ale Luhan netuší, že už za ním dávno stojí připravený další, který má též železnou tyč v ruce, a ten již při své ráně nemine. Praští jej do zad a chlapec zaúpí bolestí, ale udrží se na nohách. Chytí se za bolavé místo, načež se prudce otočí a chytí onoho kluka silně pod krkem. Druhou rukou jej začne mlátit do břicha, ale v tom schytá další ránu tyčí a znovu do zad. Pustí jej a když se chce otočit, dostane ránu do tváře, až se mu spustí krev z roztrženého rtu. Pokusí se jednoho z nich kopnout, ale kluk uhne stranou a dá mu silně pěstí do břicha. Lu zalapá po dechu a ohne se v pase, načež k němu jeden z nich přijde, chytí jej za mikinu a donutí jej se narovnat, jen aby mohl dostat další ránu tyčí, ale tentokrát do břicha. Blonďák se sveze na zem, kde k němu přijde další a začne do něho zběsile kopat. Luhan se pokouší bránit, ale marně. Chytí se za hlavu a schoulí se do klubíčka, přičemž do něho ostatní stále kopou a občas jej uhodí i tvrdou tyčí.

"To by stačilo," zastaví je najednou Kai, "nechte ho," Sehun k němu střelí zmateným výrazem.

"Vždyť teď začali?" udiví se.

"Já myslím, že už má dost," řekne Kai a přejde k Luhanovi, kterému z obličeje, rukou i nohou vytéká krev. Sehne se k němu a převalí jej tak, aby mu viděl do tváře.

"Tak co? Chceš ještě?" nadzvedne obočí a Lu se usměje.

"To snad záleží na vás, ne?" dostane ze sebe přiškrceně.

"To asi jo," ušklíbne se Kai a ve chvíli, kdy se chce vzpřímit, jej blonďák chytí za jeho triko, shodí jej vedle sebe, vyhoupne se nad něho a udeří jej několikrát pěstí do obličeje. Na to okamžitě zareaguje Sehun, který se k nim hned rozeběhne a Luhana od něho odtrhne, ovšem ten jej chytí za ruce, podkosí mu nohy, takže spadne na zem též, a několikrát do něho kopne. To už jsou ale za ním ostatní kluci, kteří jej chytí za ramena, vytáhnou ho na nohy a chtějí ho uhodit, ovšem Lu začne couvat, takže se jejich pěstím vyhne. To už ale dopálí jednoho z nich, který k blonďákovi vzápětí rozzuřeně vyrazí a když k němu dojde, silně do něho strčí, až spadne do prázdných krabic, které jsou na konci skladu poskládány. Luhan ve chvíli, kdy dopadne, do dotyčného začne kopat, ovšem posléze přestane, když mu pohled sjede na ostrou čepel nože, který kluk náhle vytáhl ze své kapsy.

"N-nůž?" vyhrkne Lu s vytřeštěnýma očima.

"Do mě nikdo kopat nebude!" zařve kluk, načež se rukou, ve které drží onen nůž, napřáhne a ve chvíli, kdy se přiblíží k Luhanově tělu, jej chlapec pod ním zastaví tím, že jeho ruku chytne a vší silou se jí pokusí od sebe odtáhnout pryč. Když ale ucítí, že mu již dochází síly, jeho ruku pustí a bleskově se přetočí na bok, takže se nůž zabodne do jedné z krabic. Toho Lu využije a - stejně jako předtím Kaie - ho shodí vedle sebe a dá mu pěstí do obličeje, jenže si nevšimne toho, že kluk stále svírá nůž v ruce, proto když se kluk napřáhne podruhé, čepel nože tělo nemine a zabodne se Luhanovi hluboko do boku. Blonďák vykřikne bolestí, do očí mu vyhrknou slzy a nehty se zaryje do ruky chlapce, který nůž v jeho těle přidržuje.

Ostatní vše pozorují z dálky a když uvidí, že má Luhan v boku zabodnutý nůž, okamžitě otevřou zděšeně ústa. Sehun rychle střelí pohledem ke Kaiovi, který má vytřeštěné oči a se zatajeným dechem vše sleduje. Jakmile kluk svůj nůž z Luhanova těla vytáhne a Kai si všimne, jak silně chlapec z rány krvácí, chytne Sehuna za ruku a podívá se na něho.

"Musíme odsud rychle pryč!" řekne zoufale a rozeběhne se pryč ze skladu, přičemž s sebou táhne i vyděšeného Sehuna. Ostatní kluci tam ještě chvíli stojí jako paralyzovaní, načež se i oni rychle vydají pryč.

"Už ti sklaplo, co?!" zavrčí kluk, když se postaví na nohy. Luhan se začne svíjet v obrovských bolestech vycházejících z levého boku. Obě ruce si přiloží na ránu a silně k sobě přitiskne oční víčka.

"Tak bych se mohl stavit ještě za tím tvým Ryeowookem, nebo o kom to Kai mluvil... co říkáš?" zeptá se kluk, načež do Luhana ještě jednou kopne a poté se již poklidně rozejde k východu onoho skladu.

"N-nech Ryeowooka!" zasyčí Lu, ovšem kluk jej neslyší a jde dál. Blonďák se pokusí posadit, jenže z jeho boku znovu vystřelí prudká bolest, proto opět dopadne do krabic. Hlasitě zaúpí bolestí a podívá se na onu ránu. Když uvidí velké množství krve, vytřeští oči a ještě silněji přitiskne svou dlaň na místo, kudy čepel projela.

Takhle se odsud nedostane! Nedostane se za Ryeowookem! Ten kluk má nůž, proboha! Co když ublíží i jemu? To by Luhan nepřežil.

Jednou rukou se stěží dostane do své zadní kapsy u kalhot a vytáhne svůj mobil, který má prasklý displej díky tomu, jak upadl na zem. Třesoucími prsty najde v kontaktech Kyuhyunovo číslo a zmáčkne zelené tlačítko.

"Zvedni to!" cítí, jak mu po tváři ztékají pramínky krve a stejně tak i po jeho dlani, kterou má přiloženou na ráně od nože. Položí se na záda a pokusí se zhluboka nadechnout, jelikož začíná pociťovat menší slabost.

"Luhane?" ozve se konečně z telefonu Kyuhyunův hlas.

"Proč ti tak trvalo to zvednout?!" neodpustí si Lu, ale poté znovu zalapá po potřebném vzduchu, když se mu trochu zamotá hlava - kdyby neležel, jistě by upadl, "kde je Ryeowook?"

"Doma, vedle v pokoji. Proč? Chceš mu něco?"

"Ř-řekni mu, ať nevychází ven, zavře si okna a klidně se i zam-" dojde mu dech, když jeho tělem opět projede silná bolest, "za-zamkne!" dostane ze sebe konečně.

"Luhane, děje se něco?" zeptá se nechápavě Kyu.

"Prostě buď s ním, jasný?" zašeptá, jelikož už nemá sílu zvýšit hlas. Jeho víčka najednou ztěžknou a on je tak nucen zavřít oči. Silně se kousne do už tak poraněného rtu a pevněji sevře mobil v ruce.

"Kde seš?"

"Zůstaň s Ryeowookem," vydechne Lu zoufale, přičemž se začne lehce kroutit strašlivou bolestí. Otevře oči a zahledí se na rudou skvrnu na jeho bílé mikině. Na sucho polkne, jazykem si přejede přes suché rty a s potlačovaným výkřikem položí hlavu zpět na zem.

"Okamžitě mi řekni, kde seš!" naléhá dál Kyuhyun. Z Luhanova slabého hlasu jasně poznal, že něco není v pořádku. Slyší jeho zrychlený dech a tichá slova bolesti, která nejspíše nechtěl, aby je Kyuhyun zaslechl.

"V-ve skladu kousek o-od š..." zašeptá a znovu zavře oči, když se mu vše před ním začne vpíjet do jednoho. Cítí v hlavě obrovský tlak, hučí mu v uších, přičemž posupně přestává vnímat.

"Od školy?"

"J-jo," hlesne z posledních sil Lu, načež mu ruka i s mobilem bezvládně padne vedle těla a on upadne do bezvědomí.

"Luhane?" osloví jej vyděšeně Kyu, "Luhane!" když mu nikdo neodpoví, hovor okamžitě ukončí.


-


"Ani netušíš, jak se hrozně těším, až mi sem přijdeš představit nějakou tu slečnu," mrkne na svého hnědovlasého synka, který sklopí hlavu, aby tak zakryl své červenající se tváře.

"Myslíš, že se to někdy stane, tati?" zeptá se tiše Wook.

"A nemělo by?" zasměje se jeho otec a pohladí jej po vlasech.

"No já nevím. Ještě jsem nikdy nikoho neměl... Nevím, jak poznám, jestli toho dotyčnýho vážně miluju, nebo ne," vzhlédne k němu, "ale spíš než to... netuším, jak poznám, že ta osoba miluje mě. Upřímně miluje,"

Jeho otec se vřele usměje, "poradím ti, jak na to přijdeš,"

"Jak?" chytí se okamžitě Wook.

"Je to vlastně docela jednoduchý. Pokud tady bude někdo, na koho budeš myslet ve dne, v noci, budeš s ním chtít trávit každičkou minutu a bude ti jasný, že bez něj prostě nemůžeš být - pak ho docela určitě miluješ. A i když se ti ta osoba vyzná a ty si tím pořád nebudeš jistý, protože to může být třeba někdo, kdo nemá zrovna nejlepší pověst, udělej jedinou věc...čekej,"

"Čekat?" pokrčí obočí chlapec.

"Ano, čekat," přikývne otec, "čekej, až se ti po třetí vyzná,"

Ryeowook přivře nechápavě jedno oko, načež se zasměje, "aha. Tak to se mi asi nestane. Myslím, že jestli se tady vážně někdo takový objeví, budu si tím, že mě má upřímně rád, stoprocentně jistý,"

"Víš, Ryeowooku," zakroutí hlavou muž, "tomu bych tolik nevěřil. Víš, teď si to třeba nemyslíš, ale i tak. Netušíš, jestli se ti to někdy nestane. Nemůžeš to zaručit,"

"Tak jak to s tím teda je?" protočí očima Wook, "proč třetí vyznání?"

"Je to takový pravidlo. Mě s ním otec seznámil, když mi bylo asi tak, jako je teď tobě. Předtím jsem nad tím obracel oči v sloup stejně jako teď ty, věř mi," řekne, přičemž Ryeowookovi na rtech pohrává menší úšklebek, "nakonec jsem mu byl vděčný, že mi o tom pravidle řekl. Díky němu jsem poznal, když se mnou jedna holka nechtěla chodit z lásky, ale jenom proto, aby zapůsobila na svoje kamarádky,"

"Tati, tohle mi říkat nemusíš," povzdechne si Wook.

"Jo," usměj se otec, "jde zkrátka o to, že pokud se ti určitá osoba vyzná už po třetí, i přesto, že ty ho třeba odmítáš, nebo mu neříkáš to samý, pak si můžeš být jistý, že to myslí upřímně,"

"Není to hloupost?"

"Není, protože ten dotyčný se cítí hrozně, když mu nevpadneš do náruče hned potom, co ti poprvé řekne, že tě miluje. Chce to hromadu odvahy to říct třikrát,"

"A seš si jistý, že by někdo měl takovou trpělivost?"

"Pokud tě upřímně miluje, tak věř tomu, že ano,"


-


Deníčku,

mám pocit, že se znovu propadám do nějaké deprese... Zase upadám na dno...

Potřebuji pomoct.

Cítím se, že jsem tam, kde jsem byl před Luhanovým příchodem.. Možná je to ještě horší, kdo ví. Opět mám pocit, že vážně nikoho nemám. Nikoho, na koho bych se mohl spolehnout, komu bych mohl věřit, za kým bych mohl jít, když bych měl problémy.

Chybí mi ten pocit.

Když jsem byl s Luhanem, přišlo mi, že mám šanci začít znovu. Myslel jsem, že on je ten, o kterého se můžu kdykoli opřít. Ten, na kterého tak dlouho čekám.

Spletl jsem se.

Deníčku, ani netušíš, jak moc mě to bolí a ničí.

Otevře dveře a pomalu vykoukne na chodbu. Rozhlédne se na obě strany a když uvidí, že tam nikdo není, vyjde ven a dveře za sebou zase tiše zavře. Pár kroky přejde k nedaleké koupelně, do které ihned zaleze, zavře dveře a otočí klíčem v zámku. Vydá se k vaně, přičemž pohledem zavadí o svůj odraz v zrcadle, proto rychle hlavu odvrátí - nechce se na sebe dívat.

Dojde k vaně a přejede po ní svými roztřesenými prsty. Otočí kohoutkem a pustí do ní proud studené vody. Pomalu si začne rozepínat svou košili, načež ji lehce nechá sklouznout z jeho ramen, čímž se odhalí jeho vyhublé a bledé tělo s několika modřinami, které mu nedávno způsobila jeho matka.

Nechci to dělat znovu - věř mi.

Ale cítím, že tomu nedokážu zabránit. Předtím to bylo to jediné, co mě té bolesti aspoň na chvíli zbavilo. Bolest vnější dokonale přehlušila tu vnitřní. Je to vážně uvolňující, ačkoli to zanechává nepěkné stopy.

Ale co? Dlouhé rukávy to vše dokážou skrýt.

Ze své kapsy u kalhot vytáhne malý ostrý předmět, který si s sebou vzal ze svého domu. Doufal, že jej nepoužije, ovšem jak to tak vypadá, přeci jen to udělá. Musí. Je to jediná úleva, která se mu v tuto chvíli nabízí.

Promiň, tati.

Vypne vodu a vleze si do vany - stále napůl oblečený. Tiše sykne, když se do jeho kůže zabodne chladná voda a způsobí mu menší třes celého těla.

Ponoří se do vody co nejvíce to jde a zhluboka se nadechne. Ruku, v níž třímá onu žiletku, si přitáhne před obličej, aby si mohl ten ostrý předmět lépe prohlédnout. Z koutku jeho oka samovolně vyteče horká slza a spadne do ledové vody, kde se ve vteřině ztratí.

Promiň, tati.

Přiloží žiletku k již zjizvenému zápěstí a skousne si ret. Řízne. Jednou, dvakrát.

Upustí předmět a ten tiše dopadne na dno vany. Ryeowook si krvácející ruku opře o okraj vany, přičemž cítí, jak mu po konečcích prstů ztékají pramínky jeho vlastní krve. Zakloní hlavu a zadívá se do stropu, zatímco se z jeho očí stále kutálejí slané kapky slz. Vydechne a zavře oči.

Promiň... Luhane...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama