Dear Diary // Part. 33

11. srpna 2015 v 2:40 | Meekyong




Všichni ostatní přítomní vytřeští oči a v místnosti se rozhostí naprosté ticho. Kai se chytí za bolavou tvář a překvapeně na Wooka pohlédne. Lu si toho pohledu všimne a okamžitě se začne hrabat z peřin, ovšem stejně rychle, jak začne, tak s tím i skončí, když jej prudká a silná bolest v boku přinutí si znovu lehnout. Ryeowook uslyší jeho tiché zaúpění, proto se otočí a když si všimne jeho tváře stažené bolestí, bleskově se k němu vrátí.

"Luhane! Děje se něco?" chytí jej za ruku a druhou mu položí na rameno. Blonďák má k sobě silně přitisknutá oční víčka, zatnuté zuby a dlaně semknuté v pěst, přičemž se snaží vydýchat tu ostrou bolest, která po chvíli začne přeci jen pomalu odeznívat.

Sehun s Kaiem dále stojí v po vzdálí a vše pozorují se zatajeným dechem. Sehun po Kaiovi hodí jeden zoufalý pohled a poté vykročí, ovšem hnědovláskova ruka, která jej chytí za zápěstí, ho donutí zastavit. Zmateně se na něj podívá, avšak druhý jen zakroutí hlavou, jeho ruku pustí a sám se k Luhanově posteli rozejde.

"J-je v pořádku?" zeptá se opatrně, když se zastaví u okraje jeho postele. Wook po něm střelí nenávistným pohledem, který jasně říká, že by jej nejraději uhodil znovu. Lu si toho všimne, proto chytí obě jeho ruce a silně je stiskne.

"Nech toho," hlesne, "ublíží ti," dostane ze sebe přiškrceně a Kai pootevře ústa.

"Ne-neublížím! Luhane, už nikdy...já-"

"Vypadněte odsud," nenechá jej domluvit blonďák, "nechci, abyste byli s Ryeowookem v jedný místnosti,"

"Luhane," osloví jej naléhavě Sehun, který se mezitím přemístil na druhou stranu postele, tedy naproti Wookovi a Kaiovi, "odpusť nám to. Byla to blbost a toho kluka, co tě bodnul, jsme už dávno nahlásili na policii,"

"Běžte pryč," stojí si dál za svým Lu.

"Už se nic takovýho nestane. Ani tobě, ani Ryeowookovi," přidá se Kai, "mrzí mě to,"

"To musí být člověk v ohrožení života, aby jste si to uvědomili?" vydechne Wook. Sám neví, kde se v něm tohle bere. Pravděpodobně to bude ta zlost, kterou vůči nim cítí. Vždy ji cítil, ovšem nikdy to nedosáhlo takové míry, jako teď. Ve chvíli, kdy zjistil, kdo může za to, co se Luhanovi stalo, jakoby se v něm probudila ta dlouho potlačovaná odvaha. Proto dal Kaiovi facku. Ano, trochu se divil, když se mu nevrátila, ale i kdyby, nezáleželo by mu na tom. Oni ublížili člověku, který je pro něho v tuhle chvíli tím nejdůležitějším, proto jeho vlastní utrpení jako by nebylo.

"Ryeowooku, odpusť nám to," šeptne Sehun se slzami v očích, zatímco k překvapení všech ostatních padne na kolena a sklopí hlavu, "všechno. Nejen to, co jsme udělali Luhanovi...ale i to, co jsme dělali celou tu dobu tobě,"

Luhanova bolest citelně zmírní a on tak může pootočit hlavu a zmateně se na světlovlasého chlapce podívat, "m-myslíš to vážně?"

"Nikdy jsem nebyl vážnější," přikývne. Kai se zamračí. Udivuje jej Sehunovo chování, ale chápe to. Ve chvíli, kdy viděli Luhana se zabodnutým nožem v boku, jim oběma hlavou probleskla myšlenka na to, co všechno způsobili tou svojí ''zábavou''. Obzvláště na Sehuna padla deprese a neustále přemýšlel nad tím, co bude, pokud Luhan zemře. Došlo mu i to, že vším tím, co dělali Ryeowookovi, mohli právě i jeho dohnat k sebevraždě. Cítí se kvůli tomu strašně a nechápe, že mu to došlo až teď.

Kai se od něho těch několik dnů nehnul ani na krok. Jemu samotnému bylo hrozně, ale když se díval na zničeného Sehuna, bylo mu ještě hůř. To on ho do všeho navezl. Hned od začátku to byl všechno jeho nápad. Nejen to s Luhanem. Stejné to bylo s Ryeowookem. Sehunovi se to ze začátku nezdálo, ale přesto do toho šel. A proč? Protože Kaie miloval. A ačkoli to tak nějak Kai tušil, nic nedělal. Je to pitomec.

"Běžte už odsud," řekne Lu, "nechci vás teď vidět ani poslouchat,"

"I tak nám to promiň," zašeptá ještě Kai, načež postel obejde, chytí Sehuna za ramena a vytáhne jej na nohy. Hřbetem ruky mu setře slzy, které se dostaly z jeho očí, chytí jej za ruku a společně se vydají ke dveřím, kde se ještě zastaví a otočí se k nim, "přijdeme jindy,"

Lu kývne hlavou a oba chlapci poté z místnostni odejdou.

"Proč jsi to udělal?" vydechne otázku a pohladí Wooka lehce po tváři. Hnědovlásek si mezitím přitáhne židli a posadí se na ni, přičemž má pohled stále zabodnutý v zemi.

"Naštvali mě," zamumlá téměř neslyšně, ovšem Lu jej přesto uslyší a smutně se usměje.

"Mohli ti ublížit,"

"To by mi bylo jedno," zadívá se mu do očí, "už mi ublížili tolikrát, že už bych to ani nevnímal. Ale teď ublížili tobě a to mi vadí,"

"Ryeowooku," povzdechne si Lu, "slib mi, že už to neuděláš,"

"Ale vždyť ty děláš to samý," tak proč nemůžu já?

"Jenže o mě nejde," zakroutí hlavou.

"Vidíš?" nadzvedne obočí, "říkáš to taky,"

"Protože tě miluju,"

"A já-" odmlčí se a vytřeští oči, "c-cože?"

Lu se usměje a proplete s ním své prsty, "proto to dělám,"

Ryeowook sklopí hlavu, "tak s tím přestaň,"

Luhanův úsměv se vypaří a místo toho jej nahradí zmatení, "s čím?"

"Nechci, abys kvůli mně znovu trpěl. Naposledy si kvůli tomu, kvůli mně, málem přišel o život. Nestojí ti to za to,"

"Co to říkáš? Nestojí mi to za to?" zopakuje po něm, "divil by ses, ale jo, stojí. Když vím, že jsi v pořádku, nic mě nebolí,"

"Tak po mě nechtěj, abych už znova Kaie neuhodil. I kdyby to mělo znamenat, že mě zmlátí... udělám to, protože ti ublížil. A tím ublížil i mně," do jeho očí se nahrnou slzy a on odvrátí hlavu. Nechce, aby ho takhle Luhan viděl. Vymaní svou dlaň z jeho sevření, postaví se a chce odejít, ovšem blonďák jej stihne chytit za látku jeho trika. Wook sebou lehce trhne, zastaví a zůstane k němu dál otočený zády. Luhan pohledem sklouzne na svou ruku držící jeho oblečení, když v tom mu dojde, co má chlapec na sobě.

"Proč seš v nemocničním oblečení?" zeptá se zmateně. Hnědovlásek vytřeští oči a skousne si ret. Tohle nedomyslel. Nechce Luhanovi říkat, co se stalo.

"J-já..." začne, ale neví, jak pokračovat. Nedokáže vymyslet žádnou smysluplnou výmluvu. Luhan jej pustí a místo toho se natáhne a chytí jej za zápěstí. Přinutí ho se k němu otočit a poté si jeho zápěstí prohlédne. Když uvidí čerstvé rány, dojde mu to.

"Ryeowooku, co to-" zmlkne, když hnědovlásek své zápěstí vytrhne z jeho sevření a stáhne si dlouhý rukáv až po konečky prstů.

"Měl bys odpočívat," řekne Wook, zatěká pohledem všude možně a poté se znovu otočí, rychle přejde ke dveřím a vyjde ven.

Se skousnutým rtem zamíří do svého pokoje, ovšem cestou se zastaví, když narazí na Kaie se Sehunem, kteří sedí na lavičce. Pootevře rty a odvrátí pohled, přičemž chce jít dál, avšak Kaiův hlas jej zastaví.

"Ryeowooku?" chlapec se k nim pomalu otočí.

"Hm?" chceš mě uhodit?

"Chceme.. tedy hlavně já se ti chci omluvit," vstane a udělá k němu pár kroků, přičemž Wook na okamžik zadrží dech, ale přesto se nakonec překoná a necouvne.

"T-to je..." vydechne hnědovlásek uhýbajíc pohledem.

"Já se chci taky omluvit," ozve se najednou Sehun a ve vteřině se objeví vedle Kaie, "to, jak jsem tě mlátil, bral ti věci, nutil tě psát mi úkoly a nakonec to s tím Luhanem, omlo-"

"Všechno to byla moje chyba," nenechá jej domluvit Kai, "přísahám, že se tě už ani
nedotkneme. Jestli si chceš vybít zlost a oplatit to - udělej to. Ale prosím..." nadechne se, rychle pohlédne na Sehuna a poté zpět na Wooka, "uhoď mě. Sehun za nic nemůže,"

Ryeowook i Sehun vykulí oči přemýšlejíc, zda vážně Kai něco takového řekl.

"N-no, já nevím," odkašle si Wook nejistě.

"Nevěříš mi, že to myslím vážně a já to chápu. Bejt na tvým místě, přemejšlel bych stejně. Ale i tak máš můj obdiv," usměje se, "já už bych se dávno složil,"

"To já taky, nebýt Luhana," zamumlá s úsměvem Ryeowook. Sehun mezitím stojí dál mlčky vedle Kaie, zatímco na něho bez ústání vyjeveně zírá, jakoby vůbec nevnímal, o čem tady ti dva vlastně mluví, a pouze si v hlavě přehrával poslední větu, kterou Kai řekl a zmínil přitom jeho jméno.

Svým způsobem má Kai pravdu - to díky němu začal Ryeowooka šikanovat. Ale pravdou je i to, že by jej nikdy nenapadlo ho obviňovat za ty deprese, které kvůli tomu teď má. Nikdy. Naopak. Je šťastný, že stojí při něm a drží jej nad vodou. Vlastně ani neví, zda to dělá kvůli jejich dobrému přátelství, nebo je v tom něco víc. Ovšem druhá možnost je spíše jen jeho přání než skutečnost. Mrzí ho to, ale zároveň je za to neskonale rád. Když už ho nemůže mít tak, jak by chtěl, bude si ho u sebe držet alespoň jako nejlepšího přítele. Chvíli to bude možná trochu těžké, ale postupem času to přejde, ne? Jeho city se znovu uklidní a on začne opět koukat po dlouhonohých a štíhlých holkách, které o něj neustále jeví zájem. Vše bude znovu při starém a v pořádku. Věří v to.

"Takže zkrátka chci, abys věděl, že odteď se už nemusíš bát jít do školy," pokračuje Kai, který na sobě více než dost cítí Sehunův pohled, ovšem i nadále předstírá, že o ničem neví. Baví ho to.

"A jak si mám být jistý, že mi nelžeš?" ať řekneš cokoli, neuvěřím ti.

"Nikdy si nebudeš jistej," pokrčí rameny Kai, "já ti to jenom říkám. Jestli tomu uvěříš, nebo ne, to už je na tobě,"

"Ale i kdybys to teď myslel vážně...co když je to jenom teď a za měsíc to bude zase jako předtím?" ptá se dál Wook.

"Jak jsem řekl - je na tobě, jestli mi uvěříš. Já sám za sebe říkám, že už s tím končím. Uvědomil jsem si, že touhle mojí ''zábavou'' můžou lidi vážně přicházet o život a já už bych pak měl nadosmrti nálepku vraha a to by se mi fakt nelíbilo," zasměje se, načež k Wookovi natáhne ruku. Hnědovlásek sebou nejdříve instikntivně trhne, ale poté se odváží podívat Kaiovi do očí s nevyřčenou otázkou, co to má znamenat.

"Doufám, že to mezi náma bude dobrý," usměje se Kai a kývne ke své natažené ruce. Ryeowook ji sjede nedůvěřivým pohledem a poté se kousne do rtu.

"I kdyby byla pravda to, co mi tady říkáš...nemůžu ti jen tak odpustit všechny ty měsíce, kdy jste mi ubližovali, to prostě nejde. Nechtěj to po mě," zakroutí hlavou a udělá krok vzad.

"Chápu," přikývne Kai a svou ruku stáhne, "máš na to právo,"

"Stejně jako máš právo nás uhodit," promluví Sehun, když konečně odtrhne svůj pohled od Kaie.

"Jeho ne," našpulí rty Kai, "jak jsem říkal - on za nic nemůže. Uhoď mě," Sehunovi opět spadne čelist a Wook se jen pro sebe tiše zasměje.

"Jestli k tomu dojde, tak bych to spíš nechal na Luhanovi,"

"To je pravda. On nám stejně ještě musí oplatit to, co se stalo v tom skladu," povzdechne si Kai, když si na to znovu vzpomene, "něco takovýho se už nikdy nesmí a ani nebude opakovat,"

"Když už jsi o tom začal...říkal jsi, že ten kluk, co ho bodnul, je už nahlášený na policii... znamená to teda, že vy dva jste to neudělali?" zeptá se opatrně Wook. Půvdně si myslel, že to tak bylo, ale už na začátku tomu nechtěl věřit. I přesto, co všechno mu Kai se Sehunem dělali, nevěřil, že by někdy byli schopní člověka až zabít.

"Proboha, to ne," vyhrkne Kai, "já ho sice do toho skladu nalákal a pak nechal pár kluků, aby ho zmlátili, ale nůž tam vůbec neměl co dělat,"

"Pár kluků?" vytřeští Ryeowook oči.

"Byla to blbost," hlesne Kai se sklopeným pohledem.

Wook na sucho polkne a párkrát zamrká, aby se znovu zbavil těch myšlenek na to, jaké to pro Luhana v tu chvíli muselo být, "a co je teda s tím, kdo ho bodnul?"

"Nevíme," pokrčí rameny, "zatím jsme se o něm ani o tom případu nic novýho nedozvěděli. Stejně jako jsme až do dneška nevěděli, jestli je Luhan vůbec naživu, nebo..."

"T-tak dobře. To mi stačí, už nic víc slyšet nechci," vydechne Wook a vzhlédne k nim, "nevím, co bych dělal, kdyby to Luhan nepřežil,"

"Já bych si šel hodit mašli," zamumlá Sehun a poté schytá menší ránu do břicha od Kaie, který po něm navíc hodí jeden nemilý pohled.

"To bych pak šel i já," zavrčí Kai.

"Já taky," přidá se Wook a prsty si obejme své zápěstí druhé ruky, na které jsou ony tolik viditelné jizvy.

"Sakra ten kluk má ale vliv na lidi," zakroutí Kai hlavou a následně chytí Sehuna za ruku, přičemž s ním již automaticky proplete prsty, "tak my půjdeme," usměje se na Wooka, který jen zaraženě hledí na jejich ruce.

Sehunovi se také opět zastavilo srdce. Ne vážně. Tyhle jeho chvilkové výpadky ze života pokaždé, kdy se jej Kai nějak dotkne, by měl už ovládat. Je to docela nepříjmené.
"A ještě jednou promiň," omluvně sklopí hlavu, stejně tak to udělá i Sehun.

"T-tak zatím," vykoktá nejistě Wook, párkrát zamrká a poté se již otočí a odejde pryč.

"Nevěří nám," povzdechne si Sehun, zatímco stále sleduje hnědovláskovi vzdalující se záda.

"Já se nedivím," promluví Kai, "bejt na jeho místě, ani bych se s náma nebavil,"

"Je mi to strašně moc líto," mňoukne blonďák a zavře oči, aby nedovolil slzám dostat se ven z jeho očí. Kai se k němu otočí, pustí jeho ruku a místo toho mu obě své dlaně
přitiskne na tváře a pozvedne jeho hlavu.

"Tobě nemusí bejt líto vůbec nic," pousměje se a Sehun otevře oči.

"Proč si to myslíš?"

"Protože je to pravda," vydechne a palci jej pohladí po lících, "do všeho jsem tě navezl já. Ty za nic nemůžeš,"

"Ale já ho taky mlátil," zamračí se Sehun.

"A proč jsi to dělal?" nahne Kai hlavu na stranu, "dělals to, protože jsi sám chtěl?"
Světlovlásek sklopí hlavu, "ne,"

"Tak vidíš," usměje se smutně, "nebudeme si nic nalhávat - dělal jsi to kvůli mně. Oba to víme,"

"Ale-"

"Pšt," přiloží mu ukazovák na rty, "zkrátka...TY za nic nemůžeš, dobře?"

"Nechci, abys to odnesl všechno ty sám," hlesne a vzhlédne k němu svýma uslzenýma očima a Kaiův úsměv se ještě rozšíří.

"Jenže tak to má prostě bejt, protože jsem to všechno způsobil," pokrčí rameny, pustí jeho tvář, ustoupí o krok a znovu jej chytí za ruku, "ale teď už to nebudeme řešit, dobře? Místo toho si někam zajdeme,"

"A kam?"


"To nech na mě," mrkne na něho a vykročí směrem k východu, přičemž mu na rtech stále pohrává hravý a vřelý úsměv.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama