Dear Diary // Part. 34

11. srpna 2015 v 2:41 | Meekyong




"Myslel jsem, že chceš někam jít," podotkne Sehun zaraženě, "tak proč jsme u tebe doma?" Kai se usměje, zavře za blonďákem dveře a stáhne mu bundu z ramen, načež ji spolu s tou svojí pověsí na háček.

"Vzhledem k tomu, že je teprve ráno, pochybuju, že budou mít všude otevřeno," pokrčí rameny.

"Zas takový ráno není," našpulí rty Sehun a založí si ruce na hrudi, "v tuhle dobu mívají už otevřeno všude," těšil se, že si užije s Kaiem celý den. Myslel, že budou chodit po obchodech, zajdou někam na jídlo a třeba i do kina. Ale ne, místo toho budou trčet u Kaie doma. Skvělý. Sehun je plně nadšen.

"Tobě se u mě snad nelíbí?" zeptá se na oko ublíženě. Sehun si jeho výrazu všimne a překvapeně zamrká.

"A-ale jo. Líbí," vyhrkne, "moc se mi tady líbí," křečovitě se usměje a rozejde se dál.

"Tak vidíš," zazubí se hnědovlásek, "mohl bych něco uvařit. Máš hlad?"

"No, já nevím,"

"Jedl jsi ráno něco?"

"A tobě se chce teď vařit?"

"Takže jsi nejedl. To mi mohlo dojít," usměje se Kai, chytí Sehuna za zápěstí a dotáhne jej do kuchyně, "nechce se mi vařit, protože mě to nebaví," mroukne poté, co ho pustí.

Blonďák se zamračí, "tak proč o tom teda vůbec mluvíš?"

"Protože máš hlad," ukáže na jeho břicho, "a to mi vadí,"

"Jenže ty vařit nechceš," nadzvedne obočí Sehun.

"Právě proto mi s tím pomůžeš," oznámí mu s nadzvednutým koutkem rtů a otočí se ke kuchyňské lince. Sehun zůstane stát s pusou dokořán a s lehce cukavým obočím.

"Co prosím?"

"Budeš vařit se mnou," mrkne na něho Kai a přitáhne jej vedle sebe, "uděláme...třeba míchaný vajíčka,"

"Mí-míchaný va-" Sehun zakroutí hlavou, "poslyš, viděl jsi mě snad někdy vařit? Nebo jsem ti někdy říkal, že jsem uvařil mamce třeba oběd?"

"Ne, nikdy," zamumlá Kai, zatímco se hrne k ledničce pro vajíčka.

"No vidíš. Já nevařím, aby bylo jasno," pozdvihne ruce v záporném gestu a poté si je založí na prsou.

"No to já taky ne, ale vzhledem k tomu, žes ráno nejedl a teď máš hlad," zavře ledničku a přejde k mladšímu chlapci, "se teď jednoduše najíš, protože mně vadí, že seš hladovej," natáhne k němu ruku s vejci a kývne hlavou na znamení, aby si je od něho vzal.

"Tak když ti to vadí, tak mi uvař a mě do toho nezatahuj," našpulí rty.

"Jenže já taky nerad vařím, takže teď budeš hezky dělat ty blbý vejce se mnou, aby to bylo fér, ano?" jeho rty se s posledním slovem opět zkroutí do úsměvu a Sehunovi nakonec nezbyde nic jiného, než si od něho s povzdechem vajíčka vzít. Zatracený Kai! On moc dobře ví, že tenhle jeho úsměv je Sehunovou slabinou.

"Takže," odkašle si Kai, "jak se dělaj takový míchaný vajíčka?" zeptá se, když se otočí čelem k lince a zadívá se do zdi.

"Děláš si ze mě srandu?" vydechne Sehun, "vážně nevíš, jak se dělaj míchaný vejce?"

"Říkám, že nevařím," pokrčí Kai rameny.

"No fajn, ale tak sakra míchaný vajíčka? To zvládne i dítě ze školky,"

"Já do školky nikdy nechodil. Šel jsem až do školy," zamumlá Kai a Sehun protočí očima.

"Krucinál, Kai," zaúpí. Tohle že má být osoba, do které je blázen? Vážně? Možná by nad tím měl ještě zauvažovat.

"Nebuď na mě naštvanej za to, že jsem nechodil do školky. Za to může máma," kňukne Kai ublíženě.

"Ale já tady neřeším školku," přecedí skrz zuby, načež zavře oči a zhluboka se nadechne, "fajn. Tohle zvládnu,"

"Já vím. Takže, ty vej-"

"Nemluv prosím," skočí mu do řeči blonďák, otevře oči a pohlédne na chlapce vedle, "nebo ti něco udělám," řekne nezvykle pisklavým hlasem a pak se nuceně usměje, aby alespoň trochu uklidnil tlak, který mu vylítl až někam do stropu.

"Dob-"

"Pšt!" Kai se stáhne a mlčky přikývne. V některých chvílích jde ze Sehuna vážně hrůza, až mu z toho běhá mráz po zádech.

"Máte nějakou šunku?" zeptá se již klidným hlasem mladší. Kai párkrát zamrká, načež hbitě odloží vejce na linku a přicupitá k ledničce. Otevře ji a se zamyšleným výrazem ji začne zkoumat odshora dolů, když v tom zapiští jako malé dítě, až Sehun opět málem vyletí z kůže.

"Máme!" oznámí z vesela, vytáhne plastovou krabičku se šunkou a začne s ní vítězoslavně mávat nad hlavou. Sehun si promne prsty kořen nosu a povzdechne si. Ví, že se takhle Kai občas chová, ale někdy je to vážně divné.

"Dobře, a cibuli máte předpokládám taky," řekne a Kai jako na povel znovu zabodne pohled do obsahu ledničky. Chvíli hledá, načež vytáhne hlavu se smutným výrazem.

"Nemáme,"

"Vy nemáte doma cibuli?" vykulí překvapeně Sehun oči, "tu mají snad všichni,"

"Kecám! Máme!" zasměje se a vytáhne dvě menší cibule. Blonďákovi se z úst vydere další povzdech, ovšem pak se usměje. Jo, je to ten, koho miluje. Je si jistý.

Kai se mezitím vrátí k Sehunovi a položí před něho na linku šunku spolu s cibulemi.

"Tak co mám dělat?" spráskne rukama a zakouká se velkýma kukadlama na Sehuna čekajíc na nějaké pokyny či rozkazy.

"Slib mi, že si ten postup zapamatuješ a jednou, až k tomu bude příležitost, mi sám ty míchaný vajíčka uděláš," jednou rukou se opře o kraj linky a věnuje mu pobavený úsměv.

"Slibuju," přikývne Kai, "takže? S čím mám začít?"

"Chceš krájet cibuli nebo šunku?"

"Šunku," ihned hrábne po krabičce a šunku z ní vytáhne. Položí ji na prkénko a vezme do ruky nůž.

"Takže mě necháš brečet nad krájením cibule, jo?" mňoukne Sehun a s hraným popotáhnutím uchopí cibuli a se sklopenou hlavou ji začne pomocí nože loupat. Kai přitom pohledem těká z plátků šunky na svém prkénku na cibuli v Sehunových rukách.

"Fajn. Brečet budu já," položí svůj nůž a přejde k Sehunovi.

"To je dobrý," zasměje se Sehun, "dělal jsem si srandu,"

"Ale já ne," vytrhne mu cibuli i s nožem z ruky a pokračuje tam, kde blonďáka přerušil, "ty už ses tyhle dny nabrečel dost, takže je teď řada na mně," zamručí a poté již naplno přesune všechnu svou pozornost na onu spropadenou cibuli. Sehun na něho na okamžik zůstane zírat s pěknou dávkou udivení, až nad tím nakonec jen pokrčí rameny a přejde na místo, kde byl původně Kai. Sáhne po noži a dá se do krájení šunky, když v tom jej napadne, zda si Kai nemůže nějak ublížit.

"Hele a..." promluví na něho, "umíš vlastně krájet cibuli?"

"Jsem snad neandrtálec? Jasně, že umím nakrájet cibuli,"

"Tak fajn," usměje se Sehun a vrátí se zpět ke krájení šunky.

"Kam bys chtěl potom zajít?" zeptá se po chvilce ticha Kai. Sehuna jeho otázka lehce překvapí, ale svým způsobem dost potěší.

"No já nevím. Kam chceš ty,"

"Třeba do kina?" blonďák uvnitř tiše zajásá. Přesně tohle místo měl taky na mysli!

"Můžeme," řekne jakoby nezaujatě, zatímco uvnitř nadšeně vřeští jako puberťačka, která právě získala číslo na kluka, se kterým chce už dlouho chodit.

"A pak?" pokračuje Kai.

"Pak?" nadzvedne Sehun obočí. To s ním chce jít po tom kině ještě někam jinam?

"Dneska tě nehodlám pustit domů dřív než v deset večer," pronese s hravým úsměvem na rtech Kai.

"Vážně?" uchichtne se světlovlásek.

"No, vlastně tě pustím asi až ráno," otočí k němu hlavu a zadívá se na něho.

"Ráno?" zopakuje po něm, "to jako budem venku celou noc?"

"Pako," otituluje jej starší, "myslím tím, že budeš spát tady,"

Sehunovi se zastaví srdce. Další neplánovaná smrt. Vážně by s tím měl už něco dělat.

"A to bych mohl?" nadzvedne obočí. Po ničem jiném netouží!

"Budeš muset. Já se v noci sám totiž bojím, víš?" fňukne.

"To jako nemáš doma rodiče?"

"Ne. Odjeli na několik dní pryč,"

"Zrovna dneska?" přivře podezíravě jedno oko mladší, "to proto se mnou chceš teda trávit celej den?" Kai se zarazí. Nechce, aby si Sehun myslel, že ho jenom využívá na zaplnění času, protože to tak není.

"Fajn, jsou pryč už několik dní,"

"A vracej se...?"

"Pozítří," odpoví nakonec poraženě Kai a vsype nakrájenou cibuli na rozehřátý olej na pánvi.

"Tak jo," kývne Sehun, "přespím tady," usměje se a pohledem se vrátí ke své práci, když v tom mu Kai obmotá zezadu ruce kolem pasu a hrudí se natiskne na jeho záda.

"To mi bylo jasný hned," bradu si položí na jeho pravé rameno a s výdechem zavře oči. Jeho hroký dech polechtá Sehuna na krku a po jeho zádech přeběhne příjemný mrazík, zatímco on sám nehybně stojí a třeští oči do zdi, přičemž se snaží, aby jeho dech zněl co nejvíce pravidelně a tolik to nevypadalo, že je nervózní. Jeho srdce mezitím znovu vynechá několik úderů, až se mu podlomí kolena a on se tak málem sesype k zemi, jen kdyby jej Kai ostražitě pevněji nesevřel a udržel jej tak na nohách.

"Pozor, nebo se mi tady ještě složíš," zašeptá mu tiše do ucha a odtáhne se od něho, aby šel zkontrolovat smažící se cibuli. Sehun na sucho polkne a skousne si svůj spodní ret. Dobře, teď by se měl ještě nějak zbavit té doslova zářivě rudé barvy v jeho obličeji, vypadá totiž jako první světlo semaforu a to není zrovna přitažlivé.

"Už máš tu šunku?" vytrhne jej z myšlenek Kaiův hlas. Odkašle si a horlivě přikývne.

"J-jo, mám," vezme prkénko do jedné ruky, přejde ke Kaiovi a shrne všechnu nakrájenou šunku na pánev k cibuli. Položí prkénko na linku a chce udělat krok vedle, aby nestál u staršího tak blízko, ovšem v jeho počínání mu zabrání Kaiova ruka na jeho boku, která jej k němu přitáhne blíže.

"Snad se mě nebojíš," ušklíbne se hnědovlásek a Sehun párkrát zamrká.

"Měl bych?"

"To musíš usoudit sám," otočí k němu svou tvář a pomalu se k němu nahne s laškovným úsměvem na rtech. Sehun na okamžik přestane dýchat a jen čeká, co Kai udělá. Ani jej moc nepřekvapí, když se ve chvíli, kdy je těsně u jeho rtů, odtáhne, ovšem svou ruku stále nechá na svém místě - tedy na Sehunově boku.

"Nebojíš se mě," zamumlá nakonec Kai a vařečkou párkrát prohrábne obsah pánve.

"Nehraj si se mnou," hlesne Sehun a stáhne jeho ruku ze svého boku, "na to si najdi někoho jinýho," vzdálí se od něho pár kroky a pak se zády opře o okraj linky, ruce opět zkřížené na hrudi.

"Podle čeho usuzuješ, že si s tebou hraju?" udiví se Kai.

"Myslíš si, že sem úplně blbej?"

"Nic takovýho jsem nikdy neřekl,"

"Tak vidíš. Prostě to poznám," sklopí pohled a ruce svěsí podle těla.

"To tě v tom případě asi budu muset zklamat - já si s tebou nehraju. Nemám k tomu důvod," Kai vezme do ruky první vejce, rozklepne ho o hranu pánve a poté ho do ní vhodí. Stejně tak pak i zbylá vejce, přičemž si dává pozor, aby mu v pánvi neskončil i kus skořápky.

"Vlastně k tomu máš víc než dobrej důvod," pokračuje dál Sehun.

"Ale prosím tě. Jako jakej?" vařečkou vše v pánvi rozmíchá a nepřestává míchat do té chvíle, než vše nenabere o něco pevnější konzistenci.

"Víš moc dobře, co k tobě cítím, tak toho využíváš," řekne tiše s pohledem zabodnutým v podlaze. Kai vypne sporák, pánev s hotovými vejci dá na vedlejší plotýnku a poté přejde k Sehunovi. Postaví se před něho a znemožní mu pohyb, když se oběma rukama opře o linku vedle jeho boků.

"Teď mě hezky poslouchej, dobře?" kývne tázavě hlavou a Sehun jen odvrátí pohled a zalapá po dechu, přičemž mu dá tichým hlesnutím najevo, že poslouchá.

"Nevím, jestli to, že si s tebou hraju, sis vymyslel ty sám, nebo ti to někdo nakecal, každopádně tak či tak to není pravda. Nehraju si s tebou, jsem ve všem naprosto upřímnej. A jo, máš pravdu, že vím o tvejch citech a možná, že právě proto to dělám,"

"He?" věnuje mu jeden zmatený pohled mladší.

"Když jsem to zjistil, byl jsem celkem zmatenej. Představa, že bych měl chodit s tebou, se svým dlouholetým kamarádem, se mi nějak hnusila. Ale pak jsem nad tím přemýšlel víc a víš co? Už mi to tak divný nepřijde," pokrčí rameny, zatímco z něho nespouští oči.

"Takže?" polkne hlasitě s nejistotou Sehun, "co to znamená pro mě?"

"Asi to, aby ses nesnažil těch citů zbavit nebo hledal někoho jinýho,"

"Proč?" vydechne šeptem.

"Protože chci, abys na mě počkal. Neříkám, že tě miluju nebo tak, ale počkej. Třeba se to jednou změní,"

"To myslíš jako vážně?" zamračí se Sehun, "mám čekat, až se rozhodneš? A na jak dlouho to tak vidíš? Já tolik času nemám,"

"Jenom na chvíli," šeptne a nakloní se k němu blíže, "já bych totiž řekl, že už to dlouho trvat nebude," dodá, zavře oči a poté se pomalu bez váhání natiskne na jeho rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama