Dear Diary // Part. 35

11. srpna 2015 v 2:42 | Meekyong




Milý deníčku,

už je to nějaká doba, co jsem ti naposledy napsal, že? Zlobíš se? Jestli ano, tak mi to promiň. Stalo se toho teď tolik, že ani nevím, jestli ti to budu schopný říct úplně všechno. Nebudu se moc zdržovat popisováním svých pocitů, které jsem u každé z těch věcí měl, ačkoli jsou tyhle pocity asi právě to, co tě zajímá nejvíce. Přeci jen jsi deník, že? A do deníku by se nemělo psát jen to, co se stalo, ale hlavně to, jak jsem se u toho cítil. Jenže toho bylo tak velké množství, že tě tím nebudu tolik zatěžovat. A navíc nevím, kdy mi přestane psát pero. Ale to je vedlejší.

Takže... pamatuješ, jak jsem ti psal o té žiletce, viď? Tak ano.. udělal jsem přesně to, co jsem říkal. Vlezl jsem si do vany se studenou vodou a pořezal si zápěstí. Bylo to tak uvolňující, až mě nakonec přemohl spánek a já nad sebou ztratil veškerou kontrolu. Našel mě Kyuhyunův otec a vzal mě okamžitě do nemocnice. Nepamatuju si to, protože jsem pořád spal. V nemocnici řekli, že ty rány nejsou vážně - jak by taky mohly. Nejsem takový blázen, abych si řezal žíly. Dobře, možná to zní trochu ironicky... ale já to dělal jen pro uvolnění. Myšlenky na sebevraždu se mi už od jistého dne vyhýbají.

Ale v nemocnici si mě i tak nechali, protože jsem byl v té ledové vodě moc dlouho, takže jak by se dalo očekávat - byl jsem podchlazený.

Když jsem se probudil, neměl jsem absolutně pojem o čase a už vůbec ne o místě, na kterém jsem se nacházel. Docela jsem se vylekal, když jsem kolem sebe uviděl převážně bílou barvu a uslyšel jsem ten protivně pípající přístroj na měření tepu. Ze začátku jsem si myslel, že jsem si přeci jen dost ublížil, ale krátce na to jsem byl ujištěný, že to tak nebylo.

Když jsem byl vzhůru, byl tam Kyuhyun. Bylo na něm vidět, že byl trochu naštvaný, ale víc než to jsem v jeho tváři viděl velkou nervozitu a strach. Víš proč?

Nějakou shodou náhod byl v té samé nemocnici i člověk, kvůli kterému jsem tady v podstatě skončil i já. Ovšem on na tom byl oproti mě o dost hůř. Víš, o koho jde, že?

Zjistil jsem, že Luhana někdo pobodal nožem. Když mi to bylo řečeno, byl ještě stále na operaci. Kyuhyun tvrdil, že prý Luhan ztratil hodně krve a není tak jisté, jestli to zvládne.

V tu chvíli jakoby se celý svět zastavil a nic kromě Luhana neexistovalo. Myslel jsem, že se zblázním. Čekali jsme celé hodiny, než ta operace skončila. Byly to snad ty nejdelší hodiny, které jsem kdy zažil.

Ale Luhan přežil. Díky Bohu. Doslova.

Zakazovali mi za ním jít, protože jsem měl podle všeho ležet v posteli a nejprve se zaměřit na svoje vlastní zdraví. Asi tušíš, co jsem udělal, že?

Tu noc jsem se z pokoje vytratil, našel doktora a ten mě k Luhanovi zavedl. Ani nevíš, jak bolestivé to bylo, když jsem ho poprvé uviděl. Měl tržné rány po celém obličeji, krku i rukách, ale myslím si, že má modřiny i na zbytku těla. Slyšel jsem, že ho prý napdala banda nějakých kluků. Chápeš to? Parta kluků na jednoho člověka! Na Luhana...

Ale co bylo horší... určitě neuvěříš, kdo ty kluky poslal.. Tedy, neposlal. Spíše se s nimi domluvil... Tak víš? Řekl bych, že ano.

Byl to Kai se Sehunem. Napsali Luhanovi zprávu, že mě mají někde svázaného a Luhan tam ihned běžel. Ani nevíš, jakou za to cítím vinu, ačkoli Luhan trvá na tom, že to tak není. Dobře, možná je to vážně pitomost, ale ty mě chápeš, že?

Ach, stalo se toho tolik... Zjistil jsem, že měl Luhan odjet do Číny. Přečetl jsem si dopis, který mi napsal, ale neposlal. Byl jsem naštvaný. Mrzelo mě to, protože kdyby vážně odjel, dozvěděl bych se to až potom, co by mi přišel ten dopis.

Řekl jsem mu to a on to vzal tak, že mu to vyčítám. Chtěl abych odešel. Neudělal jsem to. Dříve ano, ale teď ne. Místo toho jsem tam zůstal a navíc jsem ho políbil.

Ano, slyšíš dobře - políbil jsem ho.

Ptáš se, proč jsem to udělal? Nevím.

Ptáše se, jestli ho miluju? Nevím.

Ptáš se, jestli vím vůbec něco? Ne. Vlastně vím. Došlo mi, že mi na něm vážně moc záleží a kdyby to ten den nepřežil, zešílel bych. Vím, byl jsem na něho naštvaný a myslel jsem si, že ho nenávidím, protože mi ublížil... Ale pravdou bylo, že jsem ublížil já jemu a teď mě to neskutečně mrzí. Konečně mi došlo, že to všechno dělal proto, aby mi bylo dobře.

Došlo mi to celkem pozdě, že? Nakonec... říká se - lepší pozdě než vůbec, nemám pravdu?

Vím, to, co tě asi zajímá nejvíce, je ta láska, že? Víš, nevím jistě, jestli ho miluju... ale co jistě vím je to, že bez něho nedokážu být. Vlastně to možná láska je. Já nevím. Neznám to.

Ale abych byl upřímný, právě teď, co tady ležím v posteli a všechno ti to sem píšu, mám obrovskou touhu ho obejmout. Stačilo by jen se zvednout a jít za ním. Jenže to je právě teď to těžké. Všimnul si mého zápěstí. Nechtěl jsem mu nic říkat, tak jsem prostě odešel. Ale zrovna v tuhle chvíli se mi zdá, že už to tady déle nevydržím. Bez něho. Je to zvláštní, ale i kdybych ho nemohl obejmout, chci ho alespoň vidět. Ten jeho upřímný a zářivý úsměv.

A víš co? Nebudu to dlouho protahovat. Pro dnešek odkládám pero, tebe dávám do šuplíku a jdu za ním. Musím.
Cítím, že až se z té nemocnice dostaneme, mohl bych být vážně šťastný.


Zakloní hlavu, opře si ji o zeď a hlasitě vydechne, "sakra, Kyuhyune! Je to důležitý!"

"Neměl by ses nijak stresovat," povzdechne si zoufale hnědovlásek a věnuje mu ustaraný pohled.

"Copak nechápeš, že takhle se stresuju ještě víc?"

"Promiň," hlesne a sklopí hlavu.

"Jenom mi řekni... Udělal to znova?" zeptá se Lu a na jeho čele se vytvoří hluboká vráska. Potom, co odsud Wook odešel, mu to pořád vrtá hlavou. Proč měl na sobě nemocniční oblečení? A proč si zakrýval zápěstí? Bylo to tak, jak si Luhan myslí?

"Hele, jestli to chceš vědět, zeptej se na to jeho. Já bych ti nic vykládat neměl," odporuje dál Kyu. Luhan hlasitě zaúpí a tlumeně bouchne dlaní do peřiny.

"Krucinál, Kyuhyune! Proč mi tohle děláš?"

"Vždyť to není moje věc, tak proč se mě ptáš, jestli se zase pořezal?" vyhrkne hnědovlásek.

"To protože se o něj bojím," vydechne Lu, "chci jenom vědět, jestli je tady kvůli tomu nebo kvůli něčemu jinýmu,"

Kyu si skousne ret, když uvidí jeho ztrápený pohled. Dobře, možná by mu měl dopřát klid a říct mu to. Ryeowook sice nejspíš nebude moc rád, ale to nějak vydrží.

"Máš pravdu. Měl bys to vědět," řekne a blonďák k němu zvedne pohled.

"Takže?"

"Je to tak, jak si myslíš. Pořezal si zápěstí, ale kvůli tomu si ho tady vlastně nenechali,"

"Tak proč?" nechápe druhý.

"Můj táta ho našel u nás doma ve vaně, ve který byla napuštěná ledová voda. Těžko říct, jestli si ji napustil ještě horkou a potom teprve vychladla, nebo šel rovnou do studený. Tak či tak v ní usnul a prochladl,"

"Bože," šeptne Lu a zavře oči, "je to blázen,"

"Spíš idiot, řekl bych," pronese Kyu a pousměje se, "ale jinak je v pohodě,"

"To je dobře," kývne hlavou Luhan, "ale i tak...proč to udělal?"

Kyuhyun pokrčí rameny, "na to jsem se ho vážně neptal. Nějak nebyl čas ani myšlenky, když tě mezitím operovali, víš?"

"No jo, promiň," zasměje se tiše, "každopádně díky. Zbytek si už vyzjistím sám,"

"No to si piš. Ještě abych se ho chodil ptát, proč se řeže... Poslední dobou je docela ostrej, víš?" ušklíbne se.

"Fakt?" nadzvedne překvapeně obočí.

"Fakt. Divil by ses, ale byl celkem nepříjemnej, když jsme ho za tebou odmítali pustit," řekne s menší dávkou udivení, "skoro jsme se s ním poprali,"

Světlovlásek se mlčky usměje a sklopí pohled. Slyšet něco takového ho tak nějak hřeje u srdce. Cítí, že si vážně získal všechnu Ryeowookovu důvěru. O to mu šlo už od úplného začátku. Ovšem nějak nepočítal s tím, že by se do něho mohl zamilovat. Proto teď, když už si získal jeho důvěru, proč se nezaměřit na něco mnohem těžšího? Něco nedostupnějšího? Co kdyby se pokusil získat si jeho srdce...?

"To na to jako nic neřekneš?" pootevře ústa Kyu, "zrovna jsem ti tady řekl, jak se ten kluk změnil a ty mlčíš a jenom se usmíváš? Jako vážně?"

"Promiň. Jenom jsem se zamyslel nad tím, jak je vlastně úžasnej," odpoví mu stále trochu zastřeně.

"No jo, a je to tady zas," protočí očima.

"Co?"

"Ten váš sladkej románek," povzdechne si a zapře se do židle.

Lu se zasměje, "jenom závidíš,"

"To víš, že jo," mrkne na něho sarkasticky, když v tom se ozve ne moc hlasité zaklepání na dveře.

"Dále," vyzve dotyčného Luhan a chvíli na to se dveře pomalu otevřou a v nich se objeví usmívající se Ryeowook.

"My o vlku..." zamumlá Kyu, zatímco se už zvedá ze židle, "nebudu vás rušit," usměje se na Luhana a ten mu úsměv s přikývnutím oplatí.

Ryeowook mezitím dále zůstává stát v otevřených dveřích, přemýšlejíc, co by měl vůbec říct, a tak se jen dál přihlouple usmívá, načež uhne Kyuhyunovi, který kolem něho projde a nezapomene mu přitom věnovat jeden rychlý pohled říkající: "Teď si to užiješ,".

Dveře se zavřou a Ryeowookův pohled se po chvíli střetne s tím Luhanovým.

"Hodláš tam vystát důlek, nebo půjdeš ke mně?" nakloní hlavu na stranu a Ryeowook na sucho polkne, když si uvědomí, jak moc je takhle Lu roztomilý.

Párkrát zamrká, a poté se již prkenně k blonďákovi rozejde. Posadí se na židli, na které seděl předtím Kyu, přičemž jeho pohled zůstává dále zabodnutý v podlaze. Kousne se do spodního rtu a prsty si opět nenápadně stáhne rukáv přes poraněné zápěstí. Luhanovi to ovšem neujde a jen se ztrápeně usměje.

"Když se tě na něco zeptám, odpovíš mi?" promluví konečně Lu, čímž Wooka trochu vyleká, až sebou lehce trhne.

"J-jo," pohledem se mu stále vyhýbá a prsty si pohrává s lemem své nemocniční košile.

"A budeš upřímný?" nadzvedne blonďák jedno obočí. Ryeowook tentorkát neodpoví, pouze nepatrně přikývne. Luhan si povzdechne a rukou zamíří k jeho obličeji. Nejprve mu hřbetem dlaně přejede po tváři a pak jej prsty chytí za bradu a otočí jeho hlavu k sobě, aby se mu mohl konečně podívat do očí.

"Tak proč jsi to udělal?" jeho obličej pustí a místo toho sáhne po jeho zápěstí, které se Wook snaží skrývat. Lehce kolem něho obtočí prsty a vytáhne si jej k sobě, kde po něm několikrát něžně přejede palcem a poté prostě proplete jejich prsty. Ryeowook skoro ani nedýchá a očima sleduje jejich ruce. Co to s ním je? Ještě před chvílí se nemohl dočkat, až Luhana uvidí, a teď, když je s ním, nedokáže nic říct?

"Bylo mi příšerně," odhodlá se po chvíli Wook, "byl jsem naštvaný a říkal jsem, jak tě nenávidím..." odmlčí se, aby nabral dech, "ale ve skutečnosti to všechno byla jenom výmluva,"

"Výmluva?"

"Nechtěl jsem si připustit to, že jsi mi vlastně strašně moc chyběl," šeptne téměř neslyšně a do jeho očí se nahrnou horké slzy, které ale rychle zamrká a více stiskne Luhanovu ruku.

"To proto jsi to udělal?" ptá se dál Lu a Wook opět jen mlčky pokýve hlavou. Blonďák se na posteli trochu posune a poté se pomalu posadí, "slib mi, že už to nikdy neuděláš," přitáhne si jeho ruku ke rtům a něžně jeho zápěstí políbí, "nechci, aby ses takhle ničil,"

"Už nebudu," zatřepe hlavou a podívá se druhému do očí, "už nikdy," po jeho tváři se přeci jen sveze jedna nezbedná slza, ovšem Wook se ji rozhodne ignorovat a místo toho pustí chlapcovu ruku, vstane, nakloní se k němu a obmotá mu ruce kolem ramen, přičemž si ale dává maximální pozor, aby mu nezpůsobil žádnou bolest.

"Slibuješ?" zavře oči a více si jej na sebe natiskne.

"Slibuju,"

"Dokaž to," odtáhne jej od sebe a zadívá se mu do očí.

"Jak?"

"Polib mě," šeptne s úsměvem a Wook se ošije.

"A můžu?"

"Musíš,"

Ryeowook zatěká pohledem po jeho tváři a skousne si svůj ret, snažíc se zabránit úsměvu. Lu znovu nakloní svou hlavu na stranu, čekajíc, co druhý udělá.

"Máš pravdu. Musím," řekne, načež se k němu přiblíží a se zavřenýma očima jej konečně políbí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama