Dear Diary // Part. 46 // FINAL 2/2

11. srpna 2015 v 2:59 | Meekyong


Období: 4.5.2014 - 22.5.2015
Počet slov: 128 459
Počet stránek: 285
Celkový čas úprav: 242 hodin, 26 minut, 18 sekund



Prstem kreslí různé tvary po Luhanově nahém hrudníku, přičemž pozorně poslouchá jeho pravidelný tlukot srdce. Luhan hnědovláskovi lehce přejíždí po rameni a přemýšlí, zda se vůbec dokáže přestat usmívat.

"Co budeme dělat zítra?" zeptá se Wook a vzhlédne k němu.

"Chceš někam zajet?"

"Něco vymysli," nechá to na něm plně hnědovlásek.

"Tak to zůstaneme doma," zavtipkuje Lu.

"Ale to taky není špatnej nápad," usoudí Wook, "můžeme celou sobotu proležet v posteli," povyleze si výš a hlavu zavrtá v ohbí Luhanova krku.

"Souhlasím. A v neděli?" pevněji si jej k sobě přitiskne. Má pocit, že i přesto, že už je z nich téměř jedno tělo z dvěma hlavami, pořád má potřebu si ho k sobě tisknout víc a víc. Nemůže si pomoct.

"Půjdeme do kina," řekne Ryeowook.

"Do kina?"

"Jo. Kdy naposledy jsme byli v kině?"

"Před dvěma týdny?"

"No vidíš! To už je dlouho,"

"Aha," zasměje se Lu, načež sebou trhne, když jim někdo horlivě zaklepe na dveře. Teď už si k sobě Ryeowooka přitiskne tak silně, až mu odepře veškeré možnosti k nádechu. Chce se zeptat, kdo to je a proč jim leze do baráku, ovšem dotyčný jej předběhne.

"Luhane? Ryeowooku?" ozve se zpoza dveří jejich ložnice Kaiův hlas. Luhan v tu chvíli hlasitě zaúpí a praští hlavou do polštáře. Stejný hlasový projev vydá i Wook.

"To si z nás snad už děláte srandu!" křikne Lu, zatímco pustí hnědovláskovo tělo, vyhrabe se z peřin a oblékne si tepláky, které sebere ze země. Ryeowook taky vyleze z postele, ovšem na rozdíl od Luhana si kromě kalhot vezme i triko. Ne že by se styděl za své tělo, jen si pořád tak nějak stojí za tím, že nemá potřebu ho ukazovat někomu jinému, než Luhanovi. Ačkoli pokud se jedná o ty dva trotli za dveřmi, tam by se to asi moc nepočítalo. Někdy mu připadá, že chodí i s nima. Děsný.

"Nechceme vás rušit, ale musíme vám něco říct! Je to důležitý!" naléhá dál Kai. Luhan se konečně došourá ke dveřím a otevře je. Nezamykají se, přeci jen v tomhle domě žijí sami. Proto aspoň teď od těch dvou oceňuje, že klepou.

"Někdo umřel?" řekne otráveně, "vždyť je půl desátý večer, člověče,"

"My víme, ale i tak jsme k vám prostě museli," řekne Sehun a kývne na pozdrav směrem k Ryeowookovi.

"Tak asi půjdem do obýváku, ne? Nebo to chcete řešit tady mezi dveřma?" usměje se Wook.
"Jo, půjdem," souhlasí Kai, pak se ale zastaví, "eh...vyrušili jsme vás při něčem?" ukáže na Luhanovo polonahé tělo a hodí po nich podezíravé pohledy.

"Naštěstí jste přišli už PO tom. Kdyby to bylo PŘI tom, tak bych vás asi zabil," zamumlá Lu a popostrčí je směrem k obýváku, přičemž jde za nimi. Ryeowook se ještě rychle vrátí do ložnice, popadne Luhanovo triko, dojde za nimi do obýváku a triko po svém příteli hodí. Nejen, že se on sám nemusí předvádět ostatním...Luhan by taky nemusel.

Blonďák si triko přetáhne přes hlavu a oblékne si jej, zatímco vedle sebe uvolní místo i pro Wooka. Sehun s Kaiem se posadí naproti nim a chytí se za ruce. Lu s Wookem se na ně nechápavě zadívají.

"Nechte mě hádat...zase jste se pohádali a pak dali do kupy?" navrhne Wook.

"Ne," zavrtí Sehun hlavou, "další návrh?"

"Zjistil jsi, že jsi ve skutečnosti žena a můžete tak mít vlastní děti?" zkusí tentokrát Luhan.

"Blbče," odsekne Kai.

"Tak co? Lidi, je večer a my jsme teď fakt vyčerpaný, tak nás nenuťte hádat, proč jste nám sem takhle přišli oxidovat," protočí očima Ryeowook.

"Fajn, fajn," zasměje se Kai a podívá se na Sehuna. Ten jen přikývne, pustí Kaiovu ruku a otočí se zpět na majitele tohoto domu.

"My dva..." kousne se do rtu, ovšem pořád se musí usmívat jako idiot, "budeme se brát!" vykřikne a ukáže jim prsten na jeho prsteníku. Luhan s Ryeowookem ve stejnou chvíli vykulí oči, jakoby to snad měli nacvičené, a natáhnou k jeho ruce krky.

"B-budete se cože?" zeptá se Ryeowook.

"Budeme se brát! Chápete to? Budeme mít svatbu!" vyhlašuje dál Sehun šťastně a Kai vedle něho se jen tiše culí.

"T-to je..." Luhan nenachází slov. Podívá se na Kaie a ten jen přikývne.

"Říkal jsem si, že už je ta nejlepší chvíle se ho na to zeptat," položí Sehunovi ruku kolem ramen a v tu samou chvíli mu od něho přilétne polibek na tvář.

"A-le já pořád nějak nemůžu věřit tomu, že vy dva..." v tuhle chvíli se Luhanovi vážně vůbec nedaří ukončovat věty, proto většinu času jen zírá s otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima.

"No jo, je to tak," pokrčí rameny Sehun, "ale nemusíte bejt smutný z toho, že jsme se zasnoubili dřív než vy dva," Luhanovi v tu chvíli jakoby někdo dal ránu do zad, proto se rozkašle, až je Ryeowookem donucený se napít vody ze sklenice, která stojí na stole.

"Ne, to se nedá porovnávat. Já se se Sehunem znám v podstatě už od školky, kdežto vy dva teprve od střední. Dá se říct, že jste pořád napřed vy," řekne Kai s účelem je uklidnit.

"To je to snad nějaká soutěž?" dostane ze sebe Luhan, když už se mu uleví.

"A kdy do toho praštíte vy dva, co?" zeptá se natěšeně Sehun, jakoby Luhanovu otázku ani nevnímal. Ryeowook s Luhanem se na sebe letmo podívají.

"N-no my dva..." začne Wook, ovšem také neschopen větu dokončit.

"My o tom ještě nijak moc nemluvili," přizná Luhan.

"Ale no tak! Vždyť už spolu chodíte celkem dlouho a dokonce spolu i bydlíte! Další krok už je jenom manželství a pak-"

"Děti," dokončí za něho Ryeowook a všichni k němu překvapeně stočí pohled. On jen nevinně pokrčí rameny a usměje se, "neříkejte, že nechcete děti,"

"Wooku, ty..." promluví k němu Luhan, avšak do toho mu skočí znovu Sehun, který jim začne do detailů popisovat to, jak jej Kai požádal o ruku, přičemž i sám Kai k tomu občas něco dodá a tak dále, ovšem ani Luhan, ani Ryeowook je v tuto chvíli nevnímají, pouze se dívají jeden na druhého a ostatní smysly jakoby jim na okamžik úplně vyply. Nevadí, že ty dva neposlouchají, stejně jim to budou ještě tak pětkrát tenhle měsíc vypravovat, jak je tak znají. Ale v tenhle okamžik pro ně neexistuje nic jiného, ani nikdo jiný, než oni dva. Letmo se usmívají, jakoby dokázali číst jeden druhému myšlenky, zatímco jejich dva kamarádi pořád mluví a mluví. Nějak si nevšimli toho, že je vlastně nikdo neposlouchá. Oba v tom jsou až po uši, takže jsou vlastně úplně mimo.

Luhan pomalu dlaní přejde po pohovce, až narazí na Wookovu ruku. Sevře ji a jeho úsměv se ještě víc rozšíří. Svatba...nad tím vážně nikdy moc nepřemýšlel. Možná by s tím měl začít. Vlastně...s Ryeowookem už nějakou chvíli bydlí, chodí spolu přes dva roky a nevydrží bez sebe ani dva dny. Vědí jeden o druhém všechno, možná ještě i něco navíc. Všechno už stihli, tak proč ten jejich vztah ještě více neupevnit a nezpečetit ho rovnou manželstvím? Luhan si tohle vážně bude muset nechat projít hlavou, ačkoli pravdou je, že kdyby bylo na něm, vzal by si ho klidně teď a tady. Ale co se Wooka týče, ten bude spíše radši za tu klasickou svatbu. No, času dost.



Moje dřívější já,

nenáviděl jsem tě. Kdykoli někdo řekl tvoje jméno, pokud jsi mohl, utekl jsi, protože ses bál bolesti, která pokaždé následovala. Bál ses selhání, tak ses radši ani nesnažil. Bál ses vlastního jména, protože kdykoli ho někdo vyslovil, nebylo to v dobrém. Začínal jsi svoje jméno považovat za nadávku, kterou na tebe každý volal. Kdo si myslíš, že jsi? Nutil jsi mě bát se toho, kým jsem vlastně byl.

Odraz v mém zrcadle, stín za mými zády.

Udělal jsem krok vpřed a ty ses pořád držel za mnou.

Pot na mém čele, slzy v mých očích.

Nevzdával jsem to. Říkal jsi, že nelžeš. Tvrdil jsi, že lžou všichni okolo tebe. Udělal jsi ze všech namyšlené bastardy. Z chudých jsi dělal bohaté, z hloupých chytré. Je vůbec něco, co jsi udělal správně..?

Chtěl bych, abys teď stál přede mnou a podíval se mi do očí. Díky tobě jsem dnes tím, kým jsem měl vždycky být. To kvůli tobě je teď můj život takový, jaký je. Vzdát se? Tahle slova už nejsou v mém slovníku. Vytěsnil jsem je a nechci je vracet zpátky.

Co lidé, kteří na mě zírají svýma povrchníma očima a říkají věci, které mi dvakrát nelichotí? Nezajímám se. Pokud oni skončí, já budu pokračovat. Když spí, já se snažím ještě více. Jestli říkají, že nemůžu a vynechají mě, ukážu jim, že se mýlí. Když jim řeknu o svých snech a oni se začnou smát, ujistím se, že já se budu smát jako poslední. Honím se za sny. Za svými sny. Ničí jiné. Pouze já můžu zničit toho současného Kima Ryeowooka, nikdo jiný. Jsem to já, který stojí proti všemu, co jsi kdysi ty způsobil.

Prohra neexistuje. Já neprohraju.

Došel jsem takhle daleko a nehodlám s tím přestat....

Milý sedmnáctiletý Kime Ryeowooku,

můj otec měl pravdu. Ten život přeci jen stál za to. Kdybys totiž tehdy vážně ztratil všechnu odvahu a udělal ten nejhorší krok, který by byl zároveň tvým posledním, dneska bych tady už nebyl. Ale protože jsi to vydržel, mám teď krásný život. A kvůli tomu ti chci říct, že i přes tvůj vzhled, přes všechny ty rány, jizvy a modřiny, jsi byl stejně vždycky krásný. Mám tě rád. Jak bych taky nemohl? Teď už se za sebe ani za svůj život nestydím. A za to všechno vděčím především tobě.

Děkuji ti....

...za to, že jsi to vydržel.

...za to, že jsi přeci jen dal Luhanovi šanci - teď už víš, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsi kdy udělal.

...za to, že jsi všemu tomu zlu odolával.

...za to, že jsi mi dal tu možnost být tím, kým jsem dnes.

...za to, že ses nebál a nechal Luhana, ať tě tenkrát u toho klavíru skutečně políbí.

...za to, že jsi šel za Kyuhyunem a zeptal se ho na lásku.

...za to, že tě tenkrát u Luhana doma napadla ta věc s dopisy.

...za to, že jsi pobral dostatek odvahy na to, aby ses mu vyznal.

...za to, že ses s ním ještě ten večer pomiloval a přespal u něho až do druhého dne.

...za to, že jsi Luhana nenáviděl za to, co provedl tvé matce. Zjistil jsi tak, že bez něho nemůžeš být.

...za to, že jsi pravidelně navštěvoval otcův hrob.

...za to, že jsi nakonec řekl policistům pravdu o své matce.

...za to, že jsi dal šanci i Kaiovi se Sehunem. S kým bys dneska po večerech popíjel, kdybys neměl je dva?

...za to, že jsi vytrval.

...za to, že jsi přežil.

...a nakonec za to, že jsi ještě pořád naživu...
Děkuji...


"Všechno nejlepší, lásko!" rozrazí Luhan dveře jejich ložnice. Ryeowook sebou v posteli vylekaně škubne a s pootevřeným jedním okem se na blonďáka podívá.

"Víš, kolik je hodin?" zahuhlá a hlavou spadne zpět do polštářů.

"Vím. A víš ty, co je za den?" s tácem, na kterém nese hrnek horké čokolády se šlehačkou a talířek s kouskem Ryeowookova oblíbeného dortíku s lesními plody, se pomalu rozejde k jejich posteli.

"Nevím," zakňourá, "nech mě spát," na tvář si přitiskne další polštář a silně k sobě přitiskne oční víčka. Luhan odloží tác na noční stolek a posadí se vedle Wooka.

"Přece neprospíš svoje narozky," našpulí rty a v tu chvíli zalituje toho, co řekl. Jakmile Ryeowook totiž uslyšel slovo narozky a svoje v jedné větě, došlo mu, proč tady Luhan už takhle ráno straší a nutí jej vstát. Sakra, vždyť on má narozeniny!

"Všechno nejlepší, Ryeowooku!" vykřikne sám sobě hnědovlásek a vyletí do sedu, až málem do blonďáka vrazí. Po tváři se mu rozlije úsměv od ucha k uchu, "já mám narozeniny!"

"Nepovídej," povzdechne si pobaveně Lu, "udělal jsem ti sní-"

"Kam půjdeme?" vyhrabe se z postele a začne běhat po pokoji ve snaze najít něco slušivého na sebe, "musíme si pospíšit, ať toho stihneme co nejvíc! Narozeniny má člověk jenom jednou do roka, takže je nemůže promarnit!" podívá se na Luhana, "co tam pořád tak sedíš? Musíme jít ven!" přiskočí k němu, chytí jej za ruce a pokusí se jej vytáhnout na nohy, ovšem Luhan rukama škubne k sobě, tudíž mu Wook spadne přímo do náruče.

"Takže se trochu uklidníme, dobře?" posadí si ho na klín a pohladí jej po tváři, "dnešek mám už celej naplánovanej, dokonce jsem ti už v obýváku připravil i to, co si vezmeš na sebe. Všechno je připravený, takže ty nic nedělej a jenom se nech vést, fajn?" usměje se na něho a Ryeowook několirát zamrká, načež přikývne, "hodnej kluk," řekne blonďák a lehce jej poplácá po stehně.

"Seš úžasnej," vydechne pak Wook, "to, co pro mě děláš...nevím, jak ti to oplatit,"

"Tohle si nech," zavrtí Luhan hlavou, "nic takovýho nechci slyšet,"

"Ale já si stejně myslím, že ti to musím říct,"

"Fajn, tak jsi mi to řekl, a teď už to nechci znova slyšet," roztomile nakloní hlavu na stranu a pevněji jej sevře kolem pasu.

"Miluju tě," hlesne, "neskutečně moc,"

"No to doufám," našpulí rty, "protože v tom nechci bejt sám," Ryeowook se usměje a nechá se svým přítelem stáhnout níž pro polibek.



-



"Ještě jsi mi pořád nedal dárek," upozorní jej Ryeowook, když oba těžce dopadnou na jejich pohovku.

"Děláš si srandu? Snídaně do postele, kino, projížďka lodí, oběd v luxusní restauraci, zábavnej park, večeře v další luxusní restauraci a ta písnička, co jsem ti tam zazpíval...to ti nestačí?" řekne trochu vyčítavě Luhan.

"A můžu si snad kino oblíknout na sebe? Nebo si tu písničku vyvěsit do kuchyně na zeď?" knikne a nastaví ruce, "vím, že pro mě určitě ještě něco máš," Luhan se usměje a podepře si bradu dlaní.

"Vážně?" ušklíbne se, "jak si můžeš bejt takhle jistej?"

"Znám tě," nafoukne tváře, "předloni jsi mi dal toho velkýho plyšovýho medvěda, kterej s náma spal v posteli,"

"Jo a pěkně mě tam štval," zavzpomíná Lu nevrle.

"Tvůj nápad mi ho dát jako dárek," pokrčí rameny.

"Ale to jsem netušil, že ho vezmeš do postele,"

"No...loni jsi mi dal kolo,"

"Moc jsi na něm zatím nejezdil," odfrkne druhý.

"To protože ty sám kolo nemáš a mě nebaví jezdit sám,"

"Můžu za tebou běžet," navrhne.

"No to těžko...každopádně...tohle jsi mi dal od doby, co jsme spolu. Nevěřím tomu, že bys mi letos dal jenom jednu písničku,"

"A co všechno to ostatní?" zeptá se už skoro zoufale Luhan.

"Bylo to krásný a nezapomenutelný a já ti jsem za to nepopsatelně moc vděčnej, ale..." sklopí pohled a kousne se do rtu. Nechce být chamtivý nebo tak, ale čekal od Luhana ještě něco. Popravdě...jednu menší a konkrétní věc.

"Ale chtěl jsi něco jinýho, co?" nadzvedne obočí Luhan. Zná ho a ví moc dobře, na co čeká.

"Ne, to ne-"

"Nehraj to na mě," zasměje se a šťouchne jej do ramene, "chceš něco jinýho,"

"Možná," zamumlá.

"Určitě!" vyhrkne a spráskne rukama, "tak mi dej chvíli, dobře?" vstane a vykročí směrem k chodbě.

"Kam jdeš?" zajímá Wooka.

"Na chvilku si někam skočím, ale ty zůstaň tady, jasný? Ať tě ani nenapadne se hnout z tý blbý pohovky!" ukáže na něho výhružně prstem a rozejde se dál, ovšem pak si na něco vzpomene, a tak se prudce zastaví, otočí se na podpatku, vrátí se zpět, avšak místo k pohovce jde tentokrát o kus dál, k oknům, přes které jde skvěle vidět na zahradu. To on zrovna teď nepotřebuje. Zatáhne všechny žaluzie, takže Ryeowookovi odepře veškeré možnosti k tomu, aby ho venku viděl. Vydá se znovu na chodbu, přičemž ještě jednou trochu zpomalí a hodí po hnědovláskovi vážný pohled, "zůstaň sedět," a pokračuje dál.

Dveřmi vyjde ven z domu a ihned zatočí doleva na jejich zahradu, kde už stojí Kai se Sehunem, které si Luhan pozval na pomoc.

"Tak co, máte to?" tázavě se na ně podívá.

"Stejně tomu nemůžu uvěřit," vydechne Sehun zasněně, to už mu ale Kai prohledává kapsy, než najde to, pro co si Luhan přišel. Podá mu to a ten se na něj vděčně usměje.

"Díky, že jste mi to donesli,"

"Přece jsme nemohli dovolit, aby ti to nevyšlo a Ryeowook to doma našel," řekne Kai a poplácá jej po zádech, "tak hodně štěstí, chlape,"

"Ráno nám dej vědět," přidá se Sehun.

"Tak já jdu na to," kývne si spíše pro sebe a oba chlapci mu na projev podpory ukážou vztyčené palce. Luhan se ještě jednou usměje a pak už se vydá zpět k domu. Otevře dveře, naposledy se ohlédne po svých kamarádech, načež vejde dovnitř. Krabičku od kluků rychle schová za záda a pevně ji stiskne. Zhluboka se nadechne a následně se rozejde zpět do obýváku. Usměje se, když tam najde Ryeowooka skutečně na tom samém místě, kde byl i předtím.

Hnědovlásek jej pohledem sjede od hlavy k patám a zamračí se, když uvidí, že nic nenese s sebou, "kam jsi šel?"

"Ven," odpoví, zatímco se k němu šouravým krokem přibližuje.

"A co jsi tam dělal?"

"Plánoval naší budoucnost," zůstane stát před ním s rukama stále za zády.

"Aha,"

"Na víc se nezeptáš?"

"Měl bych?" usměje se, "myslím, že bys mi stejně odpověděl jinak, než bych chtěl,"

"Zkus to," pobídne jej.

"Tak fajn," vzdechne, "co myslíš tím plánováním naší budoucnosti?"

"Že se posuneme o něco dál," řekne, přičemž z Wooka nespouští oči.

"Vidíš? Zase jsi odpověděl jinak," ušklíbne se, "a proč tady takhle stojíš? Znervózňuješ mě," podezíravě se na něho podívá a chce vstát, ovšem Luhan jej zatlačí zpět.

"Seď," přikáže mu, "chtěl jsi dárek, ne?" Wook překvapeně pootevře ústa, pak je ale znovu zavře.

"A kvůli tomu jsi šel ven? Utrhnout mi jablko nebo tak?" zavtipkuje, ale Luhan jen mlčky zakroutí hlavou.

"Říkáš, že tě znervózňuju, ale upřímně...to já jsem tady teď ten nejvíc nervózní, víš?"

"A to proč?"

"Protože se chystám udělat něco, co jsem ještě nikdy nezkusil, ale taky pevně doufám, že už ani zkoušet nebudu," vydechne.

"Luhane...?" neví, co říct. Je zmatený. A ve chvíli, kdy si před něho Lu klekne na jedno koleno, mu připadá, že je mimo úplně, "co to děláš?"

"Teď se budu snažit být vážný a romantický zároveň, tak chvilku nic neříkej," poprosí jej. Ryeowook souhlasně kývne a sevře rty k sobě. Luhan se nadechne a spustí...

"Dalo by se říct, že to všechno začalo mým "jsi v pořádku?" odbil jsi mě tím, ať tě nechám být. Kdo by tehdy řekl, že se z těchto slov stane prosté "miluju tě,"...? Když jsme se tak nějak spřátelili, prošli jsme si vším možným. Smáli jsme se spolu, hádali se, vyhýbali jsme se jeden druhému a pak jsme se naopak hledali a dožadovali se pozornosti toho druhého. Od toho dne, kdy jsme se seznámili, jsi byl při všem, co se v mém životě stalo. Při všech šťastných i těch špatných věcech. Dokonce jsi byl i u toho, když jsem skoro umřel. Byl jsi můj kamarád a já si postupně začal tak nějak uvědomovat, že jsi i někdo, po kom vážně toužím, ačkoli jsem se bál...bál jsem se, že zničím to, co jsme mezi sebou měli. Teď jsem šťastný, že jsem ti to tehdy řekl, i když jsi mě odmítl. Kdybych to tenkrát neudělal, nebyl bych dneska tak šťastný a vděčný za to, že se vedle tebe každé ráno probouzím...Víš, já věřím v osud, a taky proto si myslím, že to on způsobil to, že jsme se pak každým dnem tak nějak sbližovali. V tu dobu jsem tomu už ani moc nevěřil, spíš jsem si to přál. Ale pak, ten den, kdy jsme spolu seděli u toho klavíru ve škole, zeptal jsem se, jestli mě budeš nenávidět za to, když tě políbím. Řekl jsi, že nebudeš, a tak jsem tě políbil. Byl to polibek, na který nikdy v životě nezapomenu. Od té chvíle se stalo tolik věcí, které ne vždy byly dobré, ale přesto nás všechny dovedly k tomu, co máme dnes. Dnes, na tvé narozeniny. Klečím tady před tebou a ty nejspíš přemýšlíš nad tím, jak dlouho ještě budu mluvit a co mám vlastně v úmyslu. Možná už to tušíš. Tak či tak...mým hlavním cílem je popřát ti všechno nejlepší tím nejúžasnějším způsobem. Chci ti poděkovat, i když to podle mě nestačí. Chci ti říct, jak moc tě miluju a co všechno pro mě znamenáš. Pro mě jsi všechno, co na světě mám. Udělám všechno pro to, abych z tebe udělal toho nejšťastnějšího muže pod sluncem. Vždycky budu i tvým nejlepším přítelem a později snad otcem našich dětí... ano, přesně sem mířím. Víš, co za postavení je mezi přítelem a otcem? Manžel. Ovšem k manželství jsou potřeba dva, a proto se tě teď ptám, Ryeowooku...jsi ochotný mi věnovat i zbytek svých let? Jsi ochotný mi přede všemi slíbit lásku? Chtěl bys strávit zbytek života s někým, jako jsem já? Řekni...chtěl by ses stát mým mužem?" ke konci už Luhan ukázal krabičku, kterou schovával za zády, otevřel ji a natáhl k Ryeowookovi. Ten už to někdy od poloviny Luhanova proslovu nezvládl a rozbrečel se. Teď už jenom sedí na pohovce, dívá se mu upřeně do očí a rukou si zakrývá ústa, aby zabránil vzlykům, což se mu zatím daří.

Právě o tomhle snil - Luhan před ním klečí a drží v rukách prsten, kterým žádá Ryeowooka o příslib jeho lásky. Snil o tom tak dlouho, často si představoval, jaké to bude, až se to opravdu stane. A teď je to skutečně tady a on neví, co říct, proto mlčí a jen tiše pláče. Chce si tuhle chvíli pamatovat až do svého posledního dne.

Stáhne svou ruku a usměje se, "Luhane...znáš ten citát: Světu můžeš být jedinou osobou, ale jediné osobě můžeš být celým světem?"

"Mám to brát jako ano?" Ryeowook s vydechnutím přikývne.

"Jiná odpověď mě ani nenapadá," řekne, načež jej pomalu, ale sebejistě políbí.



KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama