지켜줄께/ I Will Protect You - 10. část

10. srpna 2015 v 23:04 | Meekyong




,,Eunhyuku, pojď sem prosím,'' zavolá Siwon, když už je většina třídy venku na chodbě. Eunhyuk si vždycky naschvál pomalu balí a ve třídě se zdržuje co nejdéle, jen aby mohl být se svým učitelem co nejdéle.

,,Ano, už jdu,'' odpoví bez jakéhokoli váháni a spěšným krokem se přemístí k Siwonovi.

,,Potřeboval bych s tebou probrat něco ohledně toho projektu, na kterém děláme. Máš po škole čas?'' vyzněla otázka do ticha třídy, zatímco si Siwon ze svého stolu sbíral a skládal na hromadu všechny desky.

,,Já… samozřejmě že mám,'' zakýval hlavou a do široka se usmál. On… půjde se Siwonem někam mimo školu, někam, kde budou jen oni dva! Kdyby Eunhyuk mohl, začal by tu teď skákat, běhat po celé třídě, rukama tleskat co nejvíce to šlo a k tomu všemu se začít smát jako naprostý idiot. A to nemohl, protože by nad tím začal silně přemýšlet a nakonec by si to rozmyslel úplně.

,,Tak fajn. Počkám na tebe před školou,'' usmál se Siwon a odešel ze třídy. Hned na to, to už Hyuk nevydržel a začal skákat na místě a k tomu se usmívat jako blázen. Lidé, kteří by ho teď viděli, by si ho mohli dokonale splést s mladou dívkou, která právě dostala svůj první polibek

V tu chvíli kolem třídy procházel Donghae s rukama strčenýma hluboko ve svých kapsách. Při chůzi se tak nějak pohupoval ze strany na stranu a zvesela si pískal, když v tom si najednou přes prosklené okno třídy všiml poskakujícího Eunhyuka, který tak dokonale upoutal jeho pozornost. Ihned ztichl, ruce vytáhl z kapes, aby se s nimi mohl vzápětí na sklo natisknout.

,,Co to tam ta opice vyvádí?'' zamračil se a pozvedl obočí. Eunhyuk udělal otočku a mírně zavrávoral, když jednou nohou zakopl o tu druhou, ale naštěstí to ustál. Donghae za sklem málem vyprskl smíchy, ale zadusil to s v sobě.

,,Čemu se směješ, ty idiote?! Vždyť si mohl nějak ublížit!'' napomene se potichu Hae, když si to uvědomí. Plácne se rukou do hlavy. Měl by odsud rychle zmizet, nebo si ho Eunhyuk všimne a asi by nebyl zrovna nadšený z toho, že jej tady Hae špehuje. Navíc bude za chvíli zvonit, ale Eunhyuk vypadá, že naprosto ztratil pojem o čase. Donghae musí něco udělat. Nějak ho na to upozornit, aniž by si ho všiml. Nemůže přeci dopustit, aby Eunhyuk přišel pozdě na hodinu. Na obou by se to podepsalo. Eunhyuk by z toho byl rozhozený, možná by kvůli tomu i týden nespal a Donghae by měl akorát tak výčitky svědomí. Nenápadně se schová vedle okna a zaťuká na něj, tak, aby byla vidět maximálně jeho ruka, podle které ho Eunhyuk určitě nepozná. Slyší, že Hyukovi poskoky přestaly. Jeho plán vyšel. Tiše se zaraduje, načež se skrčí a pomalu podleze pod oknem. Ve chvíli, kdy se za něj dostane, vzpřímí se a rychle běží přes celou chodbu, až nakonec zahne za roh.

xxx

Eunhyuk strne a s nechápavým pohledem se ohlédne. Přejde k oknu, aby zjistil, zda ten dotyčný, který před pár okamžiky zaťukal na okno, je na tom místě stále přítomen. Přes sklo pohledem zatěká po chodbě, než jen zakroutí hlavou. Otočí se a chce pomalu přejít k batohu, ten vzít a následně se spěšným krokem vydat do třídy, předtím, než se zazvoní. Ano, Eunhyuk znovu získal přehled o čase, který ztratil, zatímco tu takhle blbnul. Prudce se zastaví, vytřeští oči, naprázdno otevře ústa, ale ty si ihned zakryje rukou. On… co to tady vlastně dělal?! To… to nebyl on! Vážně ne! To byl zase ten démon, který mu poslední dobou při každé zmínce Siwona, úplně narušuje jeho zdravý rozum. Měl by s tím něco dělat. Třeba by si mohl koupit Voodoo panenku a s představou, že je to ten démon, jí motorovou pilou uříznout tu její bezvlasou hlavičku. Nebo si zajde k nějakému šamanovi a pomocí těch různých kouřů a nesmyslně za sebou poskládaných několik slabik, co mají nejspíš představovat fungující zaklínadla a zaříkávadla, toho démona společně zahnat. Vždyť to přeci nemůže být tak těžké, zbavit se jedné malé neviditelné příšerky, jež vám úplně ničí image. Ještě přemýšlel nad tím, že by se s ní zkusil nějak rozumně domluvit. Nakonec by se z nich třeba mohli stát přátelé a on by mu pak mohl přestat způsobovat ty ztráty sebeovládání, které jej za poslední měsíc postihují docela často. Je štěstí, že ho to zatím vždy skolilo, když byl sám.

Eunhyuk do svého už tak dost vystrašeného výrazu navíc přidá lehký nádech rudé barvy. Vždyť právě teď ho někdo viděl! Zaklepal na okno a pak si prostě zmizel, jako by se nechumelilo! Kdo to sakra mohl být?!

Drnčivý zvonek z chodby se najednou zapne a způsobí tak Eunhyukovi silnou srdeční příhodu. Zvuk ustane a tmavovlásek se zhrozí. Zrovna začala hodina a on není ve správné třídě a nesedí ve své lavici, což by právě teď rozhodně měl. Rychle přiskočí ke svému batohu, hbitě jej popadne a vyběhne ze třídy. Rozhlédne se ze strany na stranu a jeho dech jaksi nemůže najít cestu ven z jeho plic. Je to tady zase! Panika pohltila celé jeho myšlení. Určitě je to kamarádka s tím proklatým démonem. Domluvili se spolu, že ho zničí a právě teď onu misi započali. Eunhyuk nesmí přijít na kteroukoli hodinu pozdě, natož tam nepřijít vůbec! Vždyť je to Eunhyuk proboha! Kluk, který už od první třídy měl perfektní docházku, ani jednu hodinu nezameškal. Věděl, že pokud se někdy stane, že hodinu zamešká, bude dost naštvaný. Měl kvůli tomu i noční můry, které ho donutili se zapřísáhnout, že se nikdy nestanou skutečností.

Chodby se začínají zužovat. Všechny dveře jsou úplně totožné. Každý roh zdi vypadá, že je dvojče dalšího rohu. Eunhyuk začíná ztrácen přehled o tom, která strana je pravá a která je levá, natož, aby byl schopný si vzpomenout, ve které že třídě právě probíhá ona hodina, na které by měl zrovna teď být.

xxx

Donghae nervózně ťuká prsty do lavice a očima hypnotizuje stále se nehýbající dveře.

,'No tak! Monkey! Kde seš?'' zaúpí potichu a pohled upře na židli, od něho vzdálenou asi metr, na níž by zrovna teď měl sedět Eunhyuk. Přeci ho předtím musel slyšet, tak proč tady sakra ještě není?! Co když se mu něco stalo? Eunhyuk přece není člověk, který by byl schopný zanedbat školu, nebo i jen jednu blbou hodinu. Musí zjistit, co se stalo. Možná, že potkal tu partičku těch grázlů z vedlejší třídy, kteří v tuhle dobu pravděpodobně nebudou sedět ve svých lavicích a učit se jako poslušní žáci. Naopak. Budou se flákat a jen tak se procházet někde po chodbách školy. V tom lepší a pro tuhle chvíli asi nejlepším případě, se dnes na školu vykašlali úplně. Ne vážně, jak velká je šance, že právě někde nemlátí tu praštěnou opici, která rozhodně ani netuší, jak se bránit?

Donghae se při té představě otřese. Nechce ani pomyslet na to, že by se teď něco takového dělo a on tam nebyl, aby mu pomohl. Že by neochránil toho učícího se maniaka, kterému -aniž by to řekl nahlas- slíbil, že nikomu nedovolí, aby mu nějak ublížil.

Už to dál nevydrží, postaví se a dlouhými kroky přijde až k učitelce, která zrovna vyprávějíc látku, se na Donghaeho ne moc nadšeně podívá a svou řeč tak přeruší.

"Přeješ si něco, Donghae?"

"Otec říkal, že k němu mám tuhle hodinu přijít, protože se potřebuje o něčem poradit, " spustí Hae. Učitelka si sundá brýle, spolu s knihou je odloží na stůl a nevěřícně se na něho podívá.

,,Chtěl mi to napsat na papír, ale když jsem mu oznámil, že na tuto hodinu máme právě vás, paní učitelko, jenom se usmál a řekl, že v tom případě to vůbec není potřeba, protože někdo jako vy to určitě pochopí,'' snažil se jí namluvit Hae, přičemž v duchu doufal, že už tomu co nejdříve uvěří, protože se to možná nezdá, ale zrovna teď má dost naspěch.

,,Opravdu?'' zaculí se učitelka a mírně zrudne. Donghae pochopí, že má vyhráno a proto jen rychle kývne hlavou.

,,Tak běž, ať dlouho nečeká,'' ukáže směrem ke dveřím, zatímco jí na tváři stále pohrává ten ujetý úsměv. Donghae jen v duchu protočí očima, načež se ukloní a spěšně opustí třídu.

Rozhlédne se, jestli není náhodou v dohledu nějaký učitel, který si udělal chvilkovou procházku po chodbách školy, aby tak zabil kus svého času z volné hodiny. Asi těžko by vysvětloval, že měl právě namířeno do kanceláře svého otce, přičemž by šel po cestě vedoucí úplně na druhou stranu.

Po krátkém přemýšlení a menší roztržkou mezi dvěma mužíky, kteří jsou usídleni v jeho mozku a řídí mu tak život, se rozhodne, že se přeci jen půjde nejdříve podívat na záchody. Třeba ho ti bastardi vážně zbili a on si teď rány oplachuje vodou. Donghae ví, že Eunhyuk by na ošetřovnu v žádném případě nešel. Podíl by na tom jednak měla jeho hrdost, ale hlavně jeho strach z dezinfekce. Ví to, protože Eunhyuk jednou nešikovně upadl a odřel si loket. I když se to snažil zakrýt, Donghae to uviděl a hned běžel pro dezinfekci. On je na takové věci háklivý, protože když byl v posledním ročníku na základní škole, jeho spolužák se zranil a do rány se mu dostala špína, což způsobilo, že ho postihla otrava krve. Ani neví, zda se z toho dostal, nebo ne, každopádně ví, že byl dlouho v nemocnici. Takže ač se Eunhyuk neúprosně bránil, Donghae se stejně nedal a nakonec mu přeci jen ránu vyčistil.

Vleze do dveří s označením WC a rozhlédne se. Všechny kabinky jsou otevřené, ani u umyvadla nikdo nestojí. Donghae se tedy otočí a místnost opustí. Bez dalšího rozmýšlení hned zahne za roh a vydá se cestou ke třídě, ve které viděl Hyuka naposledy.

Po několika metrech znovu zahne. Zastaví se a pohled mu padne na tmavovláska sedícího na zemi, opírajíc se o zeď a pevně si objímajíc kolena.

"Monkey?"

xxx

Tahle scéna mu přijde více než povědomá. Je po zvonění, všichni jsou ve třídách a učí se, zatímco on tu stojí uprostřed velké a prázdné chodby, po které se rozléhá hrobové ticho, ze kterých až mrazí v zádech. Jediné, co je jinak, je to, že mu není deset a před ním nestojí parta kluků, o několik let starší než on.

Žaludek se mu začne svírat strachem, že znovu přijdou a zbijí jej do krve, jako tehdy. Sevření jeho prstů povolí a způsobí, že batoh dopadne na zem. Obvykle takový ne moc hlasitý zvuk, se nyní pronese po celé chodbě. Eunhyuk udělá dva kroky vzad a narazí na zeď, po které se sveze do sedu. Panika se ho zmocňuje stále víc. Strach z toho, že přijdou.. Že mu ublíží… Takový pocit zažíval naposledy na základní škole. Doktor mu tehdy řekl, že to není nic neobvyklého a že je to jen doznívající šok z předešlé události. Myslel si, že ho to už nadobro opustilo, když se to více jak tři roky neopakovalo. Ale tohle je určitě jen chvilková záležitost, za okamžik to zase přejde.

Přitáhne si kolena k hrudi a obejme je. Důležité je zhluboka dýchat. Zavře oči a snaží se na nic nemyslet, aby co nejrychleji zahnal ten skličující pocit strachu.

"Monkey?" ozve se tichý hlas, který se v tu chvíli zdá být tím nejhlasitějším. Eunhyuk sebou trhne a rychle otevře oči. Donghae? Samozřejmě, kdo jiný by ho takhle oslovil. Jenže, co tady dělá? To je asi taky zbytečná otázka, vzhledem k tomu, že je to Lee Donghae, nenapravitelný flákač školy. I když, musí uznat, že poslední dobou se docela snaží. Možná, že ho na začátku jen špatně odhadl. Ne, to je blbost. Donghae je syn ředitele, takže to, že kašle na školu je docela pochopitelné, když z toho nemá žádné problémy. Neví, jaký má Donghae důvod, že to poflakování tak nějak zanedbává, ale Eunhyuk se ho na to radši ani neptá. Na jednu stranu má aspoň o čem přemýšlet a na druhou stranu, nechce ho nijak odrazovat.

"Co tady děláš?" zeptá se potichu Hae, přibližujíc se pomalými kroky k Hyukovi.

"Donghae…" vydechne Hyuk a postaví se na nohy. Bez přemýšlení udělá krok vpřed a padne Haemu do náruče. Donghae vytřeští oči a zůstane nehybně stát na místě. Eunhyuk si je plně vědom toho, že tohle má na svědomí ten šílený strach, který obmotával jeho tělo a odmítal se ho pustit. Ucítí, jak se kolem něho začínají obmotávat i Donghaeho ruce. V normálním případě, by ho od sebe hned odstrčil, jenže tohle není normální případ. Navíc nemá sílu a tak nějak ani chuť. Je mu vděčný, že je tady. I když je to nejspíš stejně jenom náhoda, že při poflakování došel zrovna sem. Nevadí mu to. Tohle je snad poprvé, co je rád, že je Donghae s ním.

"Co se-"

"Mlč a zůstaň tak chvíli," přeruší Donghaeho Hyuk a sevření jeho paží zesílí.

"Jenom chvíli… Prosím…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama