지켜줄께/ I Will Protect You - 12. část

10. srpna 2015 v 23:11 | Meekyong




"Takže, jsme domluveni?" zeptá se Siwon a upije ze svého šálku. Eunhyuk s úsměvem přikývne. Už ho docela bolí tváře, jelikož mu úsměv snad za celou tu dobu, co sem přišli, ani jednou z obličeje nezmizel. Ani přesně neví, jak že se to vlastně domluvili. Nevadí, on to později nějak zvládne. Teď se nedokázal moc soustředit. Jejich rozhovor byl hlavně o tom, že Siwon mluvil a Hyuk přikyvoval. Nedokázal jej nějak přerušovat. On si prostě nemůže pomoct. Pokaždé, když Siwon mluví, je prostě neuvěřitelně neodolatelný. Je to jiné, když jsou spolu tady v té kavárně, než když Eunhyuk sedí v lavici a Siwon před tabulí. Ve třídě totiž mluví ke všem studentům, ale právě teď a tady mluví pouze k Eunhyukovi. Nedívá se na nikoho jiného, jen na něj. Eunhyuk si tu pozornost užívá, protože neví, zda bude ještě někdy mít takovou příležitost. Bude se snažit si jí získat. Zároveň jej to docela znervózňuje. Bojí se, aby se nestalo něco, co by ho mohlo jakkoli ztrapnit. Kdoví, může si vylít horké kafe do klína a začít tady poskakovat okolo stolů ve snaze zchladit si svůj opařený rozkrok, dále by mohl říct něco hloupého, zavolá mu matka, či by se dokonce ve dveřích objevil jeho milovaný Donghae, který by jistě nakráčel k jejich stolu, přisedl si a dokonale zrušil ten tolik překrásný okamžik. To snad není pravda. Tak on tu sedí v kavárně a popíjí kafe s tím nejúžasnějším učitelem a zároveň mužem, o kterém sní desítky dívek, ovšem ani tady se neschová před tou vlezlou osobou jménem Lee Donghae, který mu i v takové společnosti prostě do té hlavy nějakým způsobem vnikne. Možná, že část viny nese i tahle kavárna, ve které spolu párkrát byli, ale i kdyby tomu tak bylo, kavárnu nijak potrestat nemůže. Vlastně může, tím, že tady přestane chodit, jenže to by byla smůla spíše pro něho, vzhledem k tomu, že je to jediná kavárna poblíž školy. Takže tím je kavárna zbavena veškeré viny. Opravdu jej to už štve. Pořád samý Donghae! Ani neví, proč mu na té chodbě řekl, že to není tak, že by jej neměl rád. Není to pravda. On ho vážně nemá rád. Ta jeho povrchní a egocentrická povaha mu už dost leze krkem. Netuší, proč ho vlastně tolik nemá rád. Když se to tak vezme, Donghae mu nic špatného nedělá. Tedy, na začátku si jej trochu dobíral, ale to už vyprchalo. Teď je na něj docela i hodný. Chová se k němu jinak, než k ostatním. Dokonce se několikrát popral s tou partou kluků, kteří Hyuka neustále obtěžují. Zajímalo by jej, jestli se pere kvůli němu, či z nějakého jiného důvodu, ale pravda je, že se do konfliktů dostanou hlavně ve chvíli, kdy se ti kluci do Eunhyuka navážejí, nebo mu dělají cokoliv jiného, jelikož Donghae se ho vždy zastane. Dokonce by se dalo říct, že to až vypadá, jako by jej... chránil? Ale... proč by to dělal? Nemá k tomu žádný důvod. Nebo má? Jaký? Nejsou přeci přátelé. Mohl by tohle být ten důvod? Že by se s ním chtěl Donghae přátelit? S ním? Tak a dost! Tyhle myšlenkové pochody stejně nikam nevedou. Jen ho napadají samé nereálné blbosti. Prý přátelit se. Nejspíš se zbláznil. Měl by změnit spolubydlícího. Bylo by to tak lepší pro oba.
"Teď, když už jsme probrali to, co jsme měli, mohl bych se na něco zeptat?" Eunhyuk dlaněmi sevře kelímek naplněný ještě trochou horké tekutiny a skousne si ret.

"Jasně, ptej se," pobídne jej Siwon, pozorujíc jej zvídavým pohledem. Lidé, kteří je teď vidí, si musí myslet, že to jsou kamarádi ze stejného ročníku. Málokdo by si myslel, že Siwon je učitel. Ani trochu na to nevypadá.

"Já... no... zajímalo by mě... šlo by nějak zařídit, abych byl na pokoji s někým jiným, než jsem teď?"

"Proč se na to ptáš zrovna mě?" zasměje se Siwon.

"Protože jste učitel a mohl byste to vědět," zamumlá a sklopí pohled.
"To máš asi pravdu. Ale proč bys chtěl měnit spolubydlícího?"

"No, víte, je to trochu složitější... Jen mi prostě tenhle nějak nesedl," Eunhyuk vlastně nemá žádný obstojný důvod. A pochybuje o tom, že by mu s tím Siwon nějak pomohl. O tomhle by si měl promluvit spíše s ředitelem, u kterého neuspěje už vůbec. Vždyť Donghae je jeho syn. Akorát by se na něho naštval, co proti jeho synovi má. O to Eunhyuk vážně nemá zájem.

"Moc rád bych ti s tím nějak pomohl, ale nemyslím si, že je to v mých silách," pokrčí rameny a hodí po Eunhyukovi omluvný pohled.

"Ne, to je v pořádku. Omlouvám se, byla to blbost," snaží se Eunhyuk.
"A řekneš mi aspoň, s kým si na pokoji?"

"Na žádné hodiny ho nemáte, ale určitě budete vědět, o koho jde. Je to syn ředitele, Lee Donghae,"

"Aha, to je tenhle případ. Máš pravdu, vím, o kom je řeč. A já si myslel, že jste přátelé," udiví se Siwon. Eunhyuk vytřeští oči a následně se trochu hlasitěji zasměje.

"Přátelé? Jak jste na tohle přišel?" To znamená, že lidé kolem nich si myslí, že jsou přátelé? Nebo jim tyhle blbosti vykládá Donghae za Hyukovými zády?

"Často vás spolu vídám na chodbách a tak mi přišlo, že jste kamarádi," vysvětlí mu a dopije zbytek kafe.

"Ah... To bude tím, že za mnou neustále leze," stejně, jako Siwon spořádá i ty poslední kapky ze svého kelímku, který vzápětí zmačká ve své dlani.

"Už je mi jasný tvůj důvod pro změnu spolubydlícího," zasměje se Siwon a mávne na servírku. Eunhyuk se zasměje s ním a vytáhne si z peněženky peníze na zaplacení svého kafe.

"Děkuji," servírka si vezme peníze od Siwona mile se na něho usměje.

"Vy nic platit nemusíte, už to máte zaplacené," otočí se na Eunhyuka. Eunhyuk stáhne svou nataženou ruku s penězi a nechápavě se na servírku podívá. Prošvihl něco? Dnes ještě neplatil a moc dobře viděl, že Siwon platil jen za sebe. Tak sakra...?!

"Eh? Jak to?"

"Když jste tady byl minulý týden se svým kamarádem, dal mi nějaké peníze navíc a řekl, že tím platí vaší příští útratu. Nic vám o tom neřekl?" udiví se černovlasá servírka. Eunhyuk naprázdno otevře ústa. Ten zmetek Donghae mu tady zaplatil jeho příští kafe?! A důvod?! On se z něho zblázní! Ano, rozhodně z něj jednou zešílí!

"Tak vidíš, Hyuk Jae. Třeba tě má vážně rád," poplácá jej po zádech Siwon. Eunhyuk se na něj podívá a pak zpět na servírku.
"Děkuji, že jste mi to řekla," donutí se k úsměvu, i když teď by nejraději někoho zaškrtil.

"Není vůbec za co. Na shledanou," ukloní se a s úsměvem přejde k vedlejšímu stolu.

"Půjdeme?"

xxx

Tiché cvaknutí kliky s mírným zavrzáním dveří se rozlehne po tichem poseté místnosti. Eunhyuk vejde dovnitř a pohledem ihned sklouzne k ustlané posteli jeho spolubydlícího. Je prázdná, což znamená jediné... přišel ve skvělou chvíli. Donghae ještě nedorazil. Vítězně se pro sebe usměje a potichu si pro sebe zatleská. Teď si možná bude trošku připadat jako Donghae, ale nemůže si to odpustit... je prostě génius. Takhle skvělé načasování a k tomu neplánované. Při troše štěstí se ještě stihne umýt, převléct a rychle zalézt do postele, aby Donghae při svém příchodu neměl jedinou šanci jej vyzpovídat, jelikož Eunhyuk si už dávno bude pohodově pochrupovat a vysmívat se mu ve snech. Jen doufá, že ten sobec nebude mít tu drzost jej budit.
Pověsí bundu na věšák, batoh si odloží na židli. Musí rychle zalézt do té sprchy, nebo jej Donghae vážně stihne. Sundá si sako od uniformy a odhodí jej někam za sebe. Prsty si začne hbitě rozepínat knoflíky u bílé košile, zatímco se pomalými kroky přibližuje ke dveřím koupelny. Jakmile rozepne i poslední knoflík, očima znovu zavadí Donghaeho o postel, na níž je přeci jen něco navíc. Jeho mobil. Eunhyuk, právě stahávajíc si košili z ramen, ustane v pohybu. Vytřeští oči, když uslyší zvuky vycházející zpoza zavřených dveří koupelny.

"Už jsi tady?" dveře se otevřou a Eunhyuk v nich uvidí stát osobu, která se právě v tuhle chvíli nachází na úplně posledním místě v seznamu lidí, které by chtěl vidět. Z jeho lehce mokrých vlasů, jež se lepí na jeho čelo, mu sem tam zteče kapka vody.

"Pro-promiň!" vytřeští oči a rychle se otočí zpět čelem ke koupelně. Eunhyuk stále zděšený po chvíli pobere to, že Donghae na něj mluví a pomalu mu začne docházet i důvod jeho slov. Vždyť on tu před ním pořád stojí s rozepnutou a polo svlečenou košilí. Tiše vyjekne a otočí se k Haemu zády, načež se jeho hbité prstíky znovu pustí do práce, tentokrát ovšem v opačném směru a snaží se onu proklatou košili co nejdříve zapnout.

"Co tady dělá?!" zaúpí Eunhyuk potichu, přesto si je jistý, že jej to sebevědomým přetékající princátko v takovém tichu nemohlo přeslechnout.

"Tak už jsi oblečenej?" ušklíbne se Hae a bokem se opře o futra dveří. Když se mu odpovědi nedostává, otočí se a téměř nadskočí leknutím, když se zadívá do těch zlostí protkaných a pomstychtivých očí. Odkašle si a ručníkem, který má přehozený přes svá ramena, si setře tu trošku kapek, co se dostaly ven z jeho vlasů.

"Kde jsi byl?" začne Hae a přejde ke své posteli, kde sáhne po mobilu a podívá se, kolik je hodin. Eunhyuk jej probodává pohledem a přemýšlí, co by teď měl dělat, či jak vůbec reagovat na každé slovo, každý pohyb, každý pohled, cokoli, co Donghae udělá. Neměl by prostě odejít? Neví, kam by šel a tak či tak by se musel vrátit, to všechno on ví, ale momentálně by byl schopný udělat cokoli, jen aby se mohl princátku vyhnout.

"Proč tě to zajímá?" zkříží ruce na prsou. Nemá žádný důvod k tomu, aby se mu tady zpovídal. Donghae není ani policista ani jeho matka, kterým by byl schopný vyklopit vše, i to, co není pravda.
Donghaeho docela zarazí ostrost v Hyukově hlase, ovšem teď to nesmí dát najevo. Pohodí mobil zpět do měkkých peřin a všimne si na podlaze pohozeného saka od uniformy.

"Myslel jsem, že jsme byli domluvení na dnešní odpoledne," zvedne ono sako a rukou opráší imaginární prach, který se tam za ty tři minutky stihl snést.

"Co to děláš?! To je moje," ukáže na věc v Donghaeho rukách, načež k němu přijde a sako mu vytrhne.

"Nevěděl jsem, čí to je, každopádně, co teda s tím odpolednem?"

"Co by? Jediný, kdo se na něčem takovém domlouval, jsi byl ty, takže mě z toho vynech," sako přehodí o opěradlo židle a znovu se na Donghaeho otočí. Zrovna tomu se chtěl vyhnout. Tedy ne přesně rozhovoru o dnešním odpoledni, kdy mu měl Eunhyuk trochu pomoci s učením, ale spíše nechce, aby se jej Donghae znovu zeptal na to objetí na školní chodbě. To by tentokrát nevěděl, jak z toho vybruslit. Asi by Donghae nepřijal jako dobrý důvod (nebo spíše výmluvu) to, že to byl jen omyl a že chtěl vlastně obejmout někoho jiného a jeho si s tím dotyčným pouze spletl, ovšem to by jej nemohl na té chodbě oslovit jménem, což on samozřejmě udělal. Idiot. Zbývá mu tedy se buď vymluvit na ospalost, u které ví, že mu ji Donghae neuvěří nebo utéct z pokoje a pár dní se tu neukázat. Jenže toho by byl schopný možná tak Donghae a ne Eunhyuk, kluk, který má ze všeho za výborně, ani jednou si nedovolil nepřijít do školy a nechybí mu jediný zápis v sešitě. Eunhyukovi začnou docházet nápady. Asi mu bude muset říct pravdu, jenže to on nechce. Nechce mu říkat říkat o svých problémech, není přeci jeho kamarád, bratr, pes, plyšák či cokoli jiného. Vlastně je tu ještě jedna možnost. Zkusí změnit téma a nějak od toho současného upustit. V tom přeci býval dobrý, ne? Dříve. Před pár měsíci... lety... fajn, nebyl v tom dobrý nikdy.

"Když myslíš..."

"Nemyslím, vím to!" zvýší hlas Hyuk. Změna tématu asi nepůjde. Eunhyuk zrovna teď opravdu nemá náladu na to, začít tu rozebírat globální oteplování, postupný zánik ohrožených zvířat, proč Santa bydlí na severním a ne na jižním pólu, či jakoukoli jinou blbost, která by měla za cíl přivést je hned na jiné myšlenky.

"Byl jsi s tím Siwonem, co?" zvýší hlas stejně jako předtím Hyuk a ručník okolo ramen odloží na postel. Eunhyuk se na něj tázavě podívá. Jak se to sakra dozvěděl? Pokud ví, nijak se nezmiňoval. Sám se to přeci dozvěděl až dnes.

"Ty... o čem to tady mluvíš?! Jak bych asi-"

"Nedělej ze mě blbce, viděl jsem vás, když jsem šel kolem kavárny. Mimochodem, jak ti chutnalo kafe?" Přeruší jej Donghae.

"Nikdo se tě nežádal o to, abys mi to platil!"

"Tebe taky nikdo nežádal o to, abys mi v hlavě udělal naprostý zmatek!"
Místností se rozlehne hrobové ticho. Pustit teď na zem jehlu, znělo by to, jako když kladivo uhodí do velkého zvonu. Eunhyuk zmateně zatěká očima po Donghaeho obličeji. Zmatek? On mu udělal v hlavě zmatek? Jen doufá, že tím nemyslí přesně to, čeho se Eunhyuk nejvíce obává.

"C-co tím myslíš?" dostane ze sebe. Donghae si promne kořen nosu a povzdechne si.

"Vždyť ty dobře víš, co tím myslím. Promiň, že s tě s tím pořád otravuju, ale myslím, že k tomu mám dobrý důvod. Zkrátka..." odmlčí se a znovu si povzdechne, "chci vědět, co se ti tu přestávku stalo, že jsi tam tak seděl,"

"Donghae, já se o tom vážně nechci bavit,"

"Řekni mi prosím něco! Pořád jenom opakuješ, že se o tom nechceš bavit, víš jak se pak cítím?"
"Přestaň s tím," Eunhyuk se otočí a vydá se směrem ke dveřím. Jakmile Donghaemu dojde, co má v plánu, rychlými kroky jej dožene, chytne za loket a prudce ho k sobě otočí.

"Přestat s čím?! To ty bys měl přestat! Já... udělal jsem něco špatného? Ublížil jsem ti nějak?" Eunhyuk se se zděšením znovu zadívá do Haeho očí. Ten kluk jej vážně udivuje. V jednu chvíli se zdá být ten největší bastard a ve druhé vypadá jako politování hodné štěně. A zase v těch očích vidí pocit viny. Nechápe to. Donghae by jej měl seřvat za to, že ho Hyuk objal. Vlastně se diví, že to neudělal už na té chodbě. Měl ho jednoduše odstrčit. Jenže on to neudělal a objetí mu vrátil. Je to prostě divné. Vždyť je to Lee Donghae proboha! Ale teď nesmí ustoupit. Musí vydržet až do konce.

"Pusť mě," pokusí se mu vytrhnout, ale Donghaeho stisk je moc silný. Tuhle scénu už zažil a dokonce to není tak dlouho. Ano, dnes ve škole udělal Donghae to samé. Ale ve škole nebyli sami a Hyuk měl kam utéct. Tady takové možnosti nemá.

"Donghae!" přecedí skrze pevně sevřené zuby. Donghae se ale nedá a strčí do něho tak, až je Hyuk donucen couvnout o pár kroků a narazit tak na dveře. Donghae silně praští dlaněmi vedle Eunhyukovi hlavy.
"Proč mě tolik nenávidíš?"

"Já... není to tak, že bych tě nenáviděl, vždyť jsem ti to už říkal," Eunhyuk se pokusí ode dveří odtrhnout, jenže Donghae mu v tom znovu zabrání.

"Tak proč jsi ke mně takový?!" zvýší znovu hlas Donghae a jednu dlaň ode dveří odlepí, jen aby jí mohl znovu s hlasitou ránou vrátit na původní místo vedle Eunhyukovi hlavy. Eunhyuk sebou vyděšeně trhne. Co se to tady proboha děje? Možná, že přeci jen měl zkusit to téma se Santou.

"Proč?! Vždyť se na sebe podívej! Držíš mě tady a mlátíš mi rukou vedle hlavy vlastně úplně bezdůvodně! Co si vůbec myslíš, že děláš?! Promiň to objetí... ani nevím, proč jsem tě objal, prostě na to zapomeň, už se to nikdy nestane! Kdybych mohl, vrátím to zpátky! Vrátím všechno! V ten den, kdy jsme se poznali, zachoval bych se úplně jinak!" silou odstrčí Donghaeho ruku a pokusí se uniknout, ovšem Donghae ho znovu chytí za loket a opět jej silně přirazí ke zdi.

"Nemůžeme spolu prostě vycházet? Fakt mě mrzí, co si o mně myslíš, chci, abys s tím co nejdříve přestal," přiblíží se k jeho tváři a zadívá se mu do očí.

"Vycházet?! Myslíš si, že my dva spolu budeme někdy moci vycházet?! Pamatuješ? Když jsme se poprvé potkali, ty jsi byl ten, kdo řekl, že ani nepotřebujeme znát svoje jména a nemusíme si sebe navzájem všímat, nebo ne? Víš, že jsi mě vlastně za celou tu ještě ani jednou neoslovil mým jménem? Ty... víš vůbec, jak se jmenuju?!" Eunhyuk se zadívá na Donghaeho, který ale stále mlčí. To... on opravdu nezná jeho jméno? Proto ho celou dobu oslovuje tou blbou přezdívkou?

"Neuvěřitelný..." vydechne Hyuk a znovu se začne pokoušet dostat pryč z tohoto prostoru okolo dveří. Donghae jej chytí za rameno a znemožní mu tak všechen pohyb.


"Ty ani netušíš..." zašeptá Hae, načež bez dalšího přemýšlení spojí své rty s těmi Hyukovými v krátkém polibku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama