지켜줄께/ I Will Protect You - 13. část

10. srpna 2015 v 23:14 | Meekyong




...když jsem vás poprvé uviděl, nevěděl jsem, co si mám myslet, co mám dělat, jak se tvářit, usmát se či neusmát… moje mysl byla úplně vyprázdněná. Tehdy jsem celou hodinu nedával pozor a pouze se na vás díval. Ten styl, jakým se oblíkáte, ten způsob, jakým učíte a váš úsměv, na který nikdo nemá… Není to poněkud troufalé? Psát vám do dopisu něco takového… Musíte být docela překvapený a udivený. Ani nemáte ponětí, jak dlouho jsem sbíral odvahu na to, abych vám to napsal. Popsal jsem několik papírů, které nakonec, kvůli všemožným chybám, skončily zmačkané v koši. Předem se omlouvám, vím, že tohle není správné, ale já si prostě nějak nemůžu pomoct. Víte, jak těžké bude se vám podívat do očí potom, co jste si to přečetl? Přesto to risknu. Berte to jako mé menší vyznání. Doufám, že jsem vám teď nějak nepokřivil hrdost. Snad to přijmete. Možná, že je to jen má prostá naivita, kterou opravdu nesnáším, ale cítím, že mám určité naděje. Přeci jen, věk problém není, jste mladý a v nejlepších letech. Je možné, že jste zmatený kvůli tomu, že dopis tohoto typu byste asi očekával spíše od vysokoškolačky a ne vysokoškoláka. Přesto bych ocenil, abyste nad tím vším aspoň trochu přemýšlel a nehodil ten dopis do koše. Není to tak, že bych vás nutil k něčemu, co se vám nelíbí, jen bych byl rád, kdyby moje odvaha a snaha nebyly tak úplně zbytečné. Když nad tím tak přemýšlím, možná jsem to měl celé napsat v čínštině, abych od vás dostal aspoň nějakou pochvalu… Dál vás obtěžovat nebudu. Určitě jste zaneprázdněný a já už navíc nevím co napsat, aby to nevyznělo nějak nevhodně… Předem se omlouvám, jestli jsem vám tím způsobil nějaké problémy, ale musel jsem vám to nějak sdělit, jinak by to potom mohlo být už hodně pozdě. Děkuji, že jste si mé malé vyznání přečetl…
Lee Hyuk Jae


Siwon se na kus papíru, který křečovitě drží v rukách, zamračí a zmateně se podívá před sebe. Psal to opravdu on? Je to upřímné, nebo jde jen o vtip? Napsal to sám, nebo jej donutili? Bůh ví. Ať už je to jakkoli, nemůže s ním být. Nejen proto, že by tím riskoval svůj post učitele, ale také proto, že je již dva měsíce zasnoubený. Možná, že se měl předem zmínit. Každopádně, ať si Hyuk Jae moc nemyslí, on se mu taky teď nebude moci podívat do očí. Ale musí mu to nějak říct. Nějak mile, aby jej to tolik nezasáhlo. Jenže jak? On sám moc dobře ví, jak bolestivé to je, být odmítnutý. Zažil to. Byl ve stejném věku, jako je teď Hyuk, ale on byl zamilovaný do dívky z jeho třídy. Odmítla ho. Mnohokrát, jelikož Siwon byl neodbytný a nechtěl přijat ten fakt, že k němu necítí to samé. Paradox ovšem je, že tu dívku nakonec uhnal a právě s ní je teď zasnoubený. Sice to trvalo pár let, ale to už je za ním. Jen doufá, že tu neodbytnost, kterou v sobě Siwon dříve měl, nemá i Eunhyuk. Docela pochybuje o tom, že jej za několik let získá. On byl vždycky na holky, a tak to i zůstane.

Školními chodbami se rozlehne nepříjemné řinčení zvonku. Siwon sebou vylekaně trhne. Celý pomatený se ohlédne a zjistí, že je již v kanceláři sám. Všichni ostatní učitelé se již určitě vydali do svých tříd. Jak dlouho tu takhle seděl a přemýšlel, že naprosto ztratil pojem o čase a kvůli tomu teď mešká? Složí dopis, strčí si jej do kapsy a hbitě vyskočí ze židle. Rozhlédne se po stole a podrbe se na hlavě. Co má teď za hodinu? A v jaké učebně? A koho učí? Pohledem vyhledá svůj rozvrh, který má přišpendlený na nástěnce nad počítačem. Má tam vypsané všechny své hodiny, včetně odpovědí na otázky, které si před malou chvílí položil. S úlevou si oddychne, když zjistí, že teď neučí Hyukjaeho. Byla by to asi hodně divná hodina. Nedokázal by se soustředit a ostatní žáci by pak začali vytvářet všelijaké drby o tom, co se mu asi stalo, že je v takové náladě.

Popadne učebnice na právě probíhající výuku a rychle vyběhne ze dveří, do kterých zezadu mírně kopne, aby se zavřely rychleji a samy, aby se ještě nemusel zdržovat, načež se sprintem vydá k učebně.


XXX

Spolu se zvonkem přijde do třídy učitelka a žáci se postaví. Pokyne jim rukou na znamení, aby si sedli, a ihned začne na tabuli psát dnešní látku. Eunhyuk pohotově zareaguje a rychle si otevře svůj sešit. Popadne propisku, ovšem místo toho, aby začal opisovat z tabule, se zadívá ven z okna a začne přemýšlet. Dnes dal Siwonovi svůj dopis s takovým neohrabaným vyznáním a celý den přemýšlí, jestli to bylo správné. Docela se diví, že byl vůbec schopný něco takového udělat. Teda, takových dopisů napsal za život už mnoho, ale zatím se nikdy nedostal tak daleko, aby jej té osobě dal. Možná to dokázal kvůli té dávce adrenalinu, která se ho na malou chvíli zmocnila. Může za to ten polibek od Donghaeho. Nikdy se necítil tak pohoršeně a poníženě. Ještě teď se z toho oklepává. Co si to ten zmetek vůbec dovolil?! Nikdo mu k něčemu takovému nedal svolení.

-FLASHBACK-

"Ty… víš vůbec, jak se jmenuju?" zadívá se na Donghaeho, který ale stále mlčí. To… on opravdu nezná jeho jméno? Proto ho celou dobu oslovuje tou blbou přezdívkou?

"Neuvěřitelný…" vydechne Hyuk a znovu se začne pokoušet dostat pryč z tohoto prostoru okolo dveří. Donghae jej chytí za rameno a znemožní mu tak všechen pohyb.

"Ty ani netušíš…" zašeptá Hae, načež bez dalšího přemýšlení spojí své rty s těmi Hyukovými. Zavře oči a plně si vychutnává chuť Hyukových rtů. Neví, co to do něj vjelo, ale už dlouho po tomhle toužil. Nemá ani ponětí proč a kdy přesně po tom začal toužit, ale to ho nezajímá.

Eunhyuk vytřeští oči. Co to dělá?! Proč to dělá?! Dovolil mu to někdo?! Nehybně stojí přitisknutý ke dveřím a celou svou myslí vnímá dotek Haeho rtů. Chce ho odstrčit, dát mu facku a seřvat ho jako malé děcko, ale nemůže. Jako by jej to úplně ochromilo. Nedokáže se hnout. Je úplně mimo. Jediné, co teď plně funguje, je jeho mysl, ve které se právě hromadí nepěkné tituly pro Donghaeho a jeho chování.

"Vím moc dobře, jak se jmenuješ," odtiskne se od jeho rtů a pousměje se. Ten kluk jej neodstrčil, divné. Na jeho místě by jej už nejspíš držel pod krkem a vyhrožoval mu všemi možnými způsoby smrti. Že by mu nakonec podlehl…? Každopádně, ten pohled na něj teď je k nezaplacení. Vytřeštěné oči, dívající se někam za Donghaeho, mírně zarudlé tváře, pootevřené rty a ve tváři němý výraz, jako by jej někdo zmrazil.

"Monkey…?" zeptá se po chvíli Hae. Za tu dobu, co se Eunhyuk ještě ani nehnul, už od něho dávno ustoupil a uvolnil mu tak prostor kolem něho. Docela o něj začíná mít strach. To jej to tak dostalo? Vypadá, jako kdyby umřel ve stoje…

Eunhyuk se vzpamatuje a trhavě se nadechne. Zmetek! Co to jako mělo bejt?! S chutí zabíjet se podívá na Donghaeho. Měl by si koupit voodoo panenku, nalepit na ni Donghaeho jméno a pořádně ji vykuchat, rozpíchat špendlíkem, hodit do skartovačky, spálit a ten popel potom utopit. To by jej možná na chvíli trochu uklidnilo.

"Ty hajzle…" přecedí skrz pevně sevřené zuby.

"Jsi zpátky," usměje se Donghae a úlevně si oddechne.

"Ty…" Eunhyuk začne zhluboka dýchat a snažit se ze všech sil nepodlehnout té touze skočit po něm a udělat mu přesně to, co by udělal té voodoo panence.

"No tak, uklidni se. Bál jsem se, že jsem ti něco udělal,"

"Tak a dost, ty bastarde! Už stačilo! Hned zejtra požádám o to, aby mě dali na pokoj s někým jiným," odtrhne se od dveří a vydá se do koupelny, kde pustí ledovou vodu a strčí hlavu přímo pod kohoutek. Potřebuje se uklidnit. Musí se uklidnit.

Donghaemu zmizí úsměv z tváře a přejde k Eunhyukovi.

"To myslíš vážně?"

"Nikdy jsem nebyl vážnější!" Zastaví vodu a začne rukou hledat ručník. Donghae ani chvíli nečeká a ručník mu podá.

"Ale tak, Monkey…" snaží se Hae.

"Neříkej mi pořád tou debilní přezdívkou! Hyuk Jae! Lee Hyuk Jae! Tak se jmenuju!" začne na něj křičet. Usuší si vlasy, projde kolem Haeho, do kterého nezapomene vrazit a dojde až ke svému stolu, ze kterého si vezme sklenku s pitím, které na ex vypije.

"Už toho mám vážně dost, Donghae!" otočí se na něj a sklenku položí.

"Chceš jinýho spolubydlícího? Tak fajn. Jdi a zkus se zeptat. Zapomněl jsi, čí jsem syn? Neprojde ti to," Donghae se rozhodne pro protiútok. Nechce, bolí jej to, ale vypadá to, že to nemá na výběr.

"No jo, já zapomněl! Co by pro svého synáčka neudělal, že?!"

"Už jsem ti říkal, že je to proto, že jiný dítě nemá!" zavrčí Hae. Nenávidí, když to lidé vidí takhle. Všichni si pak myslí, jak jej jeho otec zbožňuje a Hae svého otce taktéž. Mýlí se. Tak zatraceně se mýlí. Se svým otcem si je asi tak blízko, jako zmrzlina a slunce. Ano, zmrzlina se jí pouze, když svítí slunce a je teplo, ovšem po nějaké době se začne roztékat. Nějak tak to mezi sebou mají. Mluví spolu jen párkrát do týdne a to většinou z nutnosti.

"V tom případě odejdu ze školy!" Řekl to. On to vážně řekl. Udiveně zamrká a zatěká pohledem všude možně po podlaze. Sám je překvapený, že něco takového řekl. Tuhle vysokou si vysnil a pochybuje o tom, že by byl schopný ji opustit jen kvůli jedné namyšlené a dotěrné osobě.

"To bys vážně udělal?" zamračí se Donghae. Tohle ne. To nechtěl.

"S-samozřejmě, že jo," Neudělal. Za to mu Donghae nestojí. Ale teď nesmí ustoupit. Donghae sklopí pohled a pootevře ústa.

"Podívej… Já… Omlouvám se ti, dobře?" podívá se znovu Eunhyukovi do očí. Teď klesl hodně hluboko. Dost mu to snižuje ego.

"Omluvy si strč někam. Stejně nejseš upřímnej," řekne už klidně Eunhyuk. Zdá se, že vyhrál. Samotný princ Lee Dong Hae se mu omluvil. Toho chtěl celý ten měsíc dosáhnout.

"Když myslíš," pokrčí rameny, přejde k posteli, do které si vzápětí lehne a přikryje se peřinou.

"Dobrou," řekne jen Donghae a otočí se čelem ke stěně. Eunhyuk otevře naprázdno ústa a zamračí se tak, až se mu na čele utvoří vráska. Dobrou? Dělá si z něj srandu? Vždyť byli uprostřed rozhovoru a on si jednoduše usmyslí, že dobrou? Fajn, ať si dělá, co chce.

Eunhyuk pár kroky dojde ke své postele a, stejně jako Donghae, si do ní vleze.

-KONEC FLASHBACKU-

"Lee Hyuk Jae, odpovězte mi prosím na otázku," promluví už poněkolikáté učitelka. Eunhyuk je ovšem myšlenkami úplně někde jinde, proto se vzpamatuje až potom, co jej Donghae šťouchne do ramene.

"Oh, promiňte," rychle pohledem přelétne celou tabuli, aby pobral, co se právě bere a na co se ho nejspíše ptá. Ani ne po pěti vteřinách jí odpoví. Učitelka přikývne, usměje se a obrátí se zpět k tabuli. Se srdce mu spadne kámen, odpověděl správně. Díky Bohu. Vlastně díky Donghaemu. Kdyby jej neprobral, asi by k němu musela přijít sama učitelka.

"Díky," zašeptá směrem k Donghaemu, aniž by se na něj podíval. Donghae se usměje a po chvíli se už vrátí zpět k učivu. Je to divné. Ani neví, proč tady je a učí se. Možná, že na něj Eunhyuk má přece jenom nějaký vliv. To není dobré.
Za půl hodiny se znovu ozvě dlouho očekávaný zvonek, na který se žáci těšili. Učitelka řekne na závěr dnešní hodiny ještě pár slov, načež popadne všechny své věci a odejde ze třídy. Studenti, včetně Eunhyuka a Donghaeho, si shrnou učebnice spolu se sešity do batohu a hromadně opustí třídu. Eunhyuk přidá do kroku, bojí se, že by mohl na chodbě potkat Siwona.

"Hej, Monkey! Počkej na mě," zakřičí za ním Donghae. Eunhyuk se otočí a otráveně si povzdechne. Zastaví a netrpělivě čeká, až jej Hae dožene, přičemž se ohlíží na všechny strany, jestli náhodou není někde poblíž Siwon.

"Wow! Počkal jsi," usměje se Donghae potom, co jej dojde. Eunhyuk si své poznámky nechá pro sebe a znovu se rychle rozejde směrem ke třídě, ve které má další hodinu. Donghae neotálí a znovu jej dožene.

"Kam ten spěch?"

"Na nic se neptej a prostě pojď," zavrčí Eunhyuk a prudce zahne za roh. Bohužel k jeho smůle, jde naproti Kangin s Hangengem po boku, a on do nich samozřejmě vrazí.

"Kam čumíš, ty vole?!" Zvýší hlas Kangin.

"Neviděl jsem tě," odpoví rychle Eunhyuk. Tihle dva mu tady chyběli. Znovu se nenápadně rozhlédne, a když chce znovu pokračovat ve své cestě, Kangin jej silně bouchne do ramene a donutí ho tak zastavit a vrátit se.

"To tě doma neučili slušnýmu chování, ty parchante?! Omluv se," Eunhyuk zaúpí bolestí, která se zmocní jeho ramene. Nebude se mu omlouvat. Nemá za co. Navíc, není to jenom Eunhyuk, kdo do někoho vrazil. Stejně tak, jako on vrazil do něho, Kangin vrazil do Hyuka. Není to ničí chyba. Ale to si asi uvědomuje jenom jeden z nich.

"Tak bude do, ty spratku?!" Donghae ihned zareaguje, chytí Eunhyuka za ruku, popostrčí jej dozadu a postaví se před něj.

"Myslíš, že do tebe narazil naschvál, ty pitomče?!" podívá se Kanginovi zpříma do očí. Eunhyuk překvapeně zamrká a podívá se na Haeho záda.

"Zase do toho budeš plíst ty?!" přecedí skrze zuby Kangin.

"To vám to posledně nestačilo?!"

"Chceš asi dostat přes držku, co?!" silou do něj strčí. Eunhyuk se lekne, ale pohotově Haeho přidrží rukama. Ten se napřáhne a chce jej uhodit, ale Eunhyuk ho zastaví a ruku u chytne.

"Co se tady děje pánové?" přijde k nim učitel a prohlédne si všechny od hlavy až k patám.

"Ah, zase Kangin a Donghae. Řešte si svoje problémy mimo někde venku, a ne na školní chodbě, dobře?" usměje se na ně, otočí se a znovu si jde po svých.

"Jdeme," promluví Eunhyuk a spraží Kangina s Hangengem ostrým pohledem a projde kolem nich.

"Jen počkej, ty parchante," řekne výhružně Donghae a vydá se za Eunhyukem.

"A Monkey…? Nad čím si to při tý hodině tak přemýšlel, že si ani nevnímal učitelku?" naladí na jinou vlnu Donghae.

"Já ti ani nevím," zasměje se Hyuk. Donghae se také usměje. Je rád, že se tak nějak dostali přes tu včerejší hádku. Teda, nijak si to nevyjasnili, ani se na ničem nedohodli, každopádně, oba se chovají, jako by se to nestalo, i když oba ví, že na to ten druhý myslí.

"Mimochodem, neudělal ti ten zmetek něco? Jak tě bouchl do toho ramene, muselo to bolet," Donghae jej předežene, postaví se před něj a zastaví se čelem k němu. Eunhyuk jen tak tak zabrzdí a nechápavě se na Donghaeho podívá. Ten jej ihned začne prohlížet.

"Jsem v pohodě," snaží se Hyuk.

"Nevěřím ti. Před chvílí ses tvářil jinak," Eunhyuk mu dlaněmi obejme obě zápěstí a sundá je ze sebe. Pevně jej chytí za ramena a podívá se mu zpříma do očí.

"Nic mi není, vážně. Věř mi, hm?" usměje se. Pustí jej a ruce si strčí do kapes.

"A hele, není támhle ten tvůj učitel čínštiny? Jak že se to jenom jmenoval…?" podívá se Hyukovi přes rameno a ukáže na osobu prstem. Eunhyukovi hned z tváře úsměv zmizí. Úplně na Siwona zapomněl!

"Neřeš to a pohni sebou, nebo přijdeme pozdě," sklopí hlavu a projde kolem Haeho.

"Ale…to…" ohlédne se po Hyukovi a pak se znovu podívá na Siwona. Pokrčí rameny a ruku s nataženým prstem, kterým na něj ukazoval, svěsí podél těla, otočí se a rychlým krokem znovu Eunhyuka dožene.

"Děje se něco?" zeptá se Siwon, když uvidí svého kolegu, jak jde naproti němu a kroutí hlavou.

"Ale ani ne, jen Kangin s Donghaem měli zase nějaké neshody, takže všechno v normálu. Řekl jsem jim, aby si to řešili někde jinde," vysvětlí učitel.

"Kangin a Donghae?"

"Jo, tihle dva výtržníci spolu vedou věčný boj. Už se hodně krát poprali až do krve,"

"To je nikdo nepotrestá?" diví se Siwon.

"No ten Lee Donghae je syn ředitele, takže ten je v suchu. A Kangin… ten je prostě nenapravitelný,"

"Netušil jsem, že ředitelův syn chodí na tuhle školu a už vůbec by mě nenapadlo, že je to Lee Donghae," přizná se.

"Ty znáš Lee Donghaeho? Měl jsem za to, že ho neučíš,"

"Neučím, ale je to dobrý kamarád jednoho z mých studentů, se kterým jsem dělal na projektu," usměje se Siwon. Učitel chápavě přikývne a následně se vydá pryč. Jakmile odejde, Siwonovi se tak umožní vidět Eunhyuka, který k němu stojí zády, a kterého neměl šanci vidět, jelikož mu ve výhledu stál jeho kolega. Strne na místě a úsměv mu zamrzne, když najednou uvidí Donghaeho, který před Eunhyukem stojí, jak na Siwona ukazuje prstem. Dech se mu zadrhne a on jen čeká, co se bude dít dál. V duchu se modlí, aby se Eunhyuk neotočil a nešel k němu s tím, že by rád slyšel jeho odpověď. Teď mu jí ještě říct nemůže. Tedy, je si jistý, že s ním nebude, ale ještě si nepřipravil, jak mu to přesně řekne, aby jej to tak moc nezranilo.

Eunhyuk Donghaeho obejde a vzdaluje se od Siwona. Donghae jej po chvíli následuje a Siwonovi spadne ze srdce hromada kamení. Takže teď se tomu vyhnul. Ale, co když takové štěstí příště mít nebude? Neumí mile odmítat lidi a navíc si nechce moc pokazit ten vztah učitel-student, co spolu mají. Eunhyuk je pracovitý a chytrý kluk, na kterého je spoleh. Vždycky se v každé třídě minimálně jeden takový najde. Proto, kdyby se to teď hodně pokazilo, bylo by to těžké, co se všech projektů, reprezentací a celkově všeho týče. Kdyby mu to jen nemusel říkat on. Napadlo jej poslat mu dopis, jako to udělal Hyuk, ale to je na jeho úroveň poněkud ponižující. Nejlepší by bylo, kdyby mu to došlo samotnému a přišel s tím, že to byla chyba, a že to tak nemyslel. Nebo kdyby to řekl někomu, kdo by mu to dokázal říct tak, aby jej to nebolelo, protože to on neumí. Jenže, kdo by byl něčeho takového hoden? Eunhyuk žádné kamarády nemá… vlastně… jednoho přeci.

"Lee Donghae!" vyhrkne najednou Siwon a ukáže před sebe, jako by tam Donghae stál. Je to Eunhyukův spolubydlící a z toho, jak je spolu vídá po chodbách je jasné, že to musí být dobří kamarádi. Že jej to nenapadlo dřív. Řekne to Donghaemu a ten to Hyukovi vyřídí.

"Jsem génius," vydechne Siwon a v mysli se hrdě poplácá po zádech. V tu chvíli se rozezvoní školní zvonek a Siwon div nevyskočí z kůže. Na tohle by už měl být přeci zvyklý ne?


"Sakra, zase nestíhám!" zaúpí a rozeběhne se k učebně, v níž má právě učit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama