지켜줄께/ I Will Protect You - 14. část

10. srpna 2015 v 23:17 | Meekyong




"Monkey! Kam tak ženeš? Počkej na mě!" zakřičí přes půlku chodby Donghae na Eunhyuka, který z ničeho nic najednou hrozně zrychlil, až téměř běžel a na chudáka Haeho jako by najednou zapomněl. Že by se ho snažil zbavit? Je to možné, vzhledem k tomu, že potom, co na něho Hae zakřičel, se ani neohlédl. Určitě jej slyšel. Haeho hlasivky jsou dost silné, takže by jej neslyšel maximálně tak hluchý, i když člověk nikdy neví.

"Máš chvíli, Donghae?" vkročí mu najednou do cesty Siwon a Hae to jen tak stihne ubrzdit, aby do něho nevrazil a nesrazil k zemi. Stoupne se na špičky a s nataženým krkem mu pohlédne přes rameno, za nímž uvidí v dálce Eunhyuka, jak právě vchází do třídy.

"Mluvte," povzdechne si a vrátí se celými chodidly na zem.

"Máš po škole volno?"

"Možná. Proč?" odpoví mu otráveně a nezaujatě. Vážně nemá toho učitele rád. Přijde mu, že se o něho Eunhyuk nějak moc zajímá, což Donghaeho docela štve.

"Chtěl bych s tebou o něčem mluvit," podrbe se na hlavě Siwon.

"Se mnou?" zasměje se Hae a ukáže na sebe prstem s myšlenkou, jak moc je možné, že si jej Siwon jen s někým spletl a prostě vkročil do cesty špatné osobě. Učitel ovšem jen mlčky přikývne a nervózně si urovná límeček u košile.

"O čem by někdo, jako vy, chtěl mluvit s někým, jako jsem já?" ušklíbne se udiveně Hae. Siwon v duchu zaúpí. Myslel, že mu to všechno řekne až po škole.

"Jde o Eunhyuka," odhodlá se po chvíli Siwon.

"Co je s ním?" zpozorní Hae.

"Víš, raději bych ti to řekl, až budeme někde v soukromí. Budeš mít teda čas?" Siwon se nenápadně podívá na hodinky. Jestli tenhle rozhovor půjde dál tímhle tempem, přijde pozdě i na svou další hodinu. To už by bylo moc i na něj.

"Měl bych mít, a pokud mám nějaké plány, tak je hned mile rád zruším," usměje se. Kdyby mu Siwon řekl rovnou, že chce mluvit o Eunhyukovi, nemuselo se to tak zbytečně natahovat. Dost jej zajímá, co ohledně Eunhyuka s ním chce probrat.

"Dobře, tak za mnou prosím přijď do kabinetu, až ti skončí poslední hodina a pak můžeme jít třeba do kavárny,"

"Fajn. Tak zatím," kývne na něho Hae, jako by to byl jeho dlouholetý kamarád, kterého ale moc nemusí a rozejde se směrem ke třídě.

"A Hae?" otočí se za ním ještě rychle Siwon.

"Hm?"

"Neříkej mu to, prosím,"

"Jasně, chápu," ušklíbne se Donghae a pokračuje ve své cestě. Siwon si úlevně oddechne a rukou si otře své mírně orosené čelo. Bál se, že Donghae nebude mít zájem se s ním o Hyukovi bavit. Neví, co by pak dělal. Donghae je jediný Hyukův kamarád, o kterém Siwon ví. Teď hlavně, aby se na něho mohl spolehnout. Doufá, že potom, co mu řekne o citech, které k němu Eunhyuk chová, se mu Donghae, hned potom, co jej uvidí, nevysměje do tváře. Snad to pochopí a Hyukovi to řekne, pokud možno, tak, aby jej to moc nezasáhlo. Přeci jen je to jeho kamarád, ne?
Sakra! Učitel, dospělý chlap, který již dávno nabyl plnoletosti a má takový problém odmítnout jednoho mladého vysokoškoláka, který nejspíš ještě ani pořádně neví, co vlastně chce.

Školní chodbou se roznese nepříjemný zvuk zvonku a donutí tak Siwona znovu vylekaně nadskočit. Ruku si přitiskne na hruď, aby zabránil případnému odchodu srdce z jeho těla. Jemu prostě dnes není souzeno přijít včas! Prostě není!
Rozhlédne se kolem sebe. To ho nikdo nemohl upozornit, nebo do něj omylem vrazit, aby se probral z těch svých myšlenkových pochodů a odebral se do třídy, že?


Donghae vkročí do třídy s rukama v kapsách a pohledem zamyšleně zabodnutým v zemi. Přemýšlí, co ohledně Eunhyuka s ním chce zrovna on probrat. Je možné, že se mu Hyuk svěřil ohledně toho polibku? Jenže, proč by to dělal? Ještě by se za to cítil trapně. A navíc, i kdyby mu to vážně řekl, jaké právo má Siwon na to, aby mu do toho mluvil? Je to přeci jeho věc, ne? Může si dělat, co chce. Vždyť je to Lee Donghae.

"Kde jsi byl?" otočí se na něho Eunhyuk.

"Na chodbě. Kde jinde bych asi tak byl?" sdělí mu přívětivě a s menší dávkou sarkasmu, načež se posadí na svou židli, otočí se čelem k Hyukovi, bokem se opře o opěradlo a přehodí přes něj svou ruku.

"Jasný, ale cos tam takovou dobu dělal?"

"No nic," zamručí nezaujatě Hae a nervózně se na židli zavrtí. Rozhlédne se po celé třídě, jen aby se vyhl Eunhyukovýmu pohledu. Přijde mu, že pokaždé, když se podívá do jeho očí, přečte mu všechny jeho myšlenky a on by tak zjistil, že se bavil se Siwonem.

"To spíš ty mi řekni, proč jsi zase tak spěchal?" přeladí na jinou notu a pohled znovu upře na Hyuka, který sedí přímo naproti němu. Teď, když se nad tím tak zamyslí, vážně, proč vlastně zase tak zrychlil? Je možné, že se tam někde objevil Kangin a on v tu chvíli zatoužil po tom, se co nejrychleji dostat do třídy, kde mu žádné nebezpečí nehrozí? Jestli tomu tak opravdu je, mrzí jej to. Mrzí jej to, protože mu tím Eunhyuk jasně dokazuje, že mu dostatečně nevěří. Vždyť… on by jej ochránil, jako vždy předtím. Nedovolil by, aby mu jakkoli ublížili. Nikomu. Už nikdy.

"Bál jsem se, že bysme mohli přijít pozdě," zalže Hyuk a snad poprvé v tomhle roce je vděčný za ten proklatý zvonek, který se zrovna teď ozval a přerušil tak jejich napjatou konverzaci. Měl by si pro tohle zrychlování chůze rychle vymyslet nějakou výmluvu, protože, jak to tak vypadá, bude se to opakovat. Aspoň do té doby, než se ta situace se Siwonem nějak neurovná a neukončí. Ať už bude konec jakýkoli. Dobrý či špatný.


Nervózně ťuká prsty do stolu, rukou si podepírá hlavu, pohled upřený někam do prázdna. Znovu jej dohnaly jeho nikam nevedoucí myšlenkové pochody. Prsty přestane vyťukávat tu nudnou a nerytmickou melodii a natáhne ruku k fotografii, kterou má ve dřevěném rámečku vystavenou na stole. Uchopí ji a přitáhne si ji o něco blíže k obličeji. Je na ní krásná, mladá dívka, s dlouhými černými vlasy, které jí vanou ve větru, okouzlující úsměv, který by nejednoho muže dostal na lopatky a tmavé oči, hluboké a nekonečné, jako noční obloha. Dívá se přímo na něj. Jeho snoubenka. Pořád nemůže uvěřit tomu, že někdo jako je on, přiměl takového anděla, aby se do něj zamiloval. Usměje se a prsty druhé ruky lehce fotografii pohladí. V tom jej najednou vyruší rychlé zaklepání na dveře. Otočí se na židli směrem ke dveřím a dříve, než stihne něco říct, otevřou se a do kabinetu vkročí Donghae.

"Tak jsem tady," povzdechne si a téměř hned si všimne rámečku, který Siwon drží v ruce.

"Přítelkyně?" nadzvedne jedno obočí a prstem ukáže na fotku.

"Bývalá," Donghae se zarazí. Kdo má sakra na stole vystavenou fotku svojí ex?

"Teď už je to snoubenka," usměje se a rámeček znovu položí na desku stolu.

"Půjdeme?"

"Tak o co jde?" zeptá se Donghae hned po tom, co se usadí u stolu. Nerad se baví s někým, kdo dlouho chodí okolo horké kaše a nepřejde rovnou k věci.

"Jak už jsem ti říkal, jde o Eunhyuka," poposedne si Siwon, narovná si sako a upije kávy.

"Ano, a co je s ním?" naléhá Hae. Celou dobu přemýšlel nad tím, co se děje, ale nic jej nenapadlo.

"Víš, dlouho jsem přemýšlel, komu bych to mohl říct, a pak jsi mě napadl ty, protože s ním jsi na pokoji a navíc jste dobří kamarádi, že?" Donghae se na chvíli odmlčí, odkašle si a napije se ze svého kelímku. Neví, zda je výraz "Dobří přátelé" zrovna nejvhodnější. Tedy, přál by si, aby tomu tak bylo, ale Eunhyuk by byl určitě proti.

"Jo, to jsme," zalže. Podle Siwonova výrazu usuzuje, že by mu to jinak neřekl.

"Dobře… No, tak… Jde o to, že mi Eunhyuk napsal takový dopis," nahne se k Donghaemu blíže. Sice jsou tady sami, přesto mu přijde trochu trapné to říkat.

"Dopis?" zamračí se Hae. Proč by mu psal dopis? A co do něj napsal, že mu to tady Siwon oznamuje?

"A-ano, dopis. No a víš, napsal tam… Eh, je to trochu trapné… Dalo by se říct, že to bylo takové malé vyznání," dostane to konečně ze sebe a úlevně si oddychne. Donghaemu, právě upíjejíc si kávy, zaskočí a rozkašle se.

"Jsi v pořádku?" přejde k němu rychle Siwon a poplácá jej po zádech. Donghae kelímek položí na stůl a zatímco se snaží nezadusit, si v hlavě pořád do kola přehrává to, co právě Siwon řekl. Vyznání…? Sakra, vyznání, jako že vyznání?!

"Vážně jste právě řekl… vyznání?" otočí se na Siwona, který stojí za ním a plácá jej do zad. Učitel se vzpřímí, když uvidí, že je Hae už v pořádku. Tedy, v určitém slova smyslu. Přikývne a znovu se posadí na židli.

"No a… co si o tom myslíte?"

"Víš, nejen, že je to můj student, který je o několik let mladší než já a taky je to kluk, ale hlavní důvod, proč jej musím odmítnout je to, že jsem zasnoubený,"

"Vaše snoubenka je ta na té fotce," rozpomene se Donghae a podrbe se na hlavě. Tak proto se dnes Eunhyuk choval tak divně? Bál se, aby na Siwona náhodou nenarazil na chodbě? Teď už tomu teda rozumí, a je mu jasné, proč mu to nijak chytře a hlavně pravdivě neodůvodnil.

"Důvod, proč ti to říkám je ten-"

"Že chcete, abych mu to řekl já," dokončí za něj větu Hae.

"Přesně tak. Říkal jsem si, že když už jsi jeho nejlepší kamarád, dokážeš mu to říct tak, aby ho to moc neranilo," Donghae se ušklíbne. Tak teď jsou z nich dokonce "Nejlepší kamarádi". Je docela zklamaný a mrzí jej to. Už si připustil, že k Eunhyukovi něco cítí, dokonce mu to dal tím polibkem najevo, ale jemu to asi pořád nedochází. Buď je tak zaostalý, nebo mu to došlo, ale tváří se, že o ničem neví. V tom případě jej to mrzí o to víc.

"Spolehněte se," usměje se a zmačká prázdný kelímek.

"Pokud se ti to povede, budu ti opravdu moc vděčný," postaví se a hodí svůj kelímek do blízkého koše. Donghae přikývne a také svůj kelímek vyhodí.

"Už musím jít. Ještě jednou ti děkuji. Tak zatím," rozloučí se a odejde z kavárny. Donghae stále nehybně sedí na židli a přemýšlí, jak se něco takového mohlo vůbec stát. A jak mu to asi řekne? Komukoli jinému by to řekl bez jediného kousku citu, jednoduše by mu to vpálil a nejspíš se mu i vysmál, ale když jde o Eunhyuka, neví, co má dělat. Tohle by mu udělat nemohl. Ne Eunhyukovi. Ani by to nedokázal. Má jej rád. Vážně moc a i když jej bolí fakt, že on má rád někoho jiného, nechce, aby ho to nějak moc zasáhlo. Na jednu stranu je rád, že jej Siwon odmítá, ale zároveň ho za to nenávidí. A ještě víc ho nenávidí za to, že právě jemu svěřil tu povinnost to Hyukovi říct. Jak to má podle něho asi udělat? Vložil do něho docela velké naděje. On sice není ten typ, který by dokázal něco udělat s citem a mile, tak, aby to toho druhého moc neranilo, ale když jde o Eunhyuka, pokusí se o i nemožné.

Vytáhne mobil a v kontaktech najede na Eunhyukovo číslo. Vytočí jej a chvíli čeká, než mu to konečně zvedne.

"Haló?" ozve se z telefonu.

"Monkey!" odpoví hlasitě s úsměvem Donghae. Přetvařuje se. Vůbec mu do smíchu není.

"Co je?"

"Potřebuju s tebou mluvit,"

"A o čem?"

"Nechci ti to říkat po telefonu,"

"Tak přijď na kolej, jsem tady,"

"Fajn, za chvilku tam budu. Měj se," Donghae ukončí hovor, zhluboka se nadechne a vydechne. Zvládne to. Prostě mu to nějak řekne. Co by se mohlo stát? Vztah mezi nimi zůstane stejný, protože Donghae s tím nemá nic společného. A kdyby jej to přeci jen hodně zasáhlo, určitě ho to jednou přejde a bude to zase ten starý Eunhyuk, který Donghaeho nedokáže vystát.


Otočí klíčem, otevře dveře a vejde. Uvidí Eunhyuka sedícího u stolu, jak něco píše. Nejspíš úkol. Pravda. Dneska dostali úkol. Ale co, to počká, nebo se na to prostě vykašle, jako dřív.

"To byla rychlost," Eunhyuk odloží tužku, zavře sešit a otočí se na Haeho.

"Ty si běžel?" zasměje se, zvedne se ze židle a přejde k posteli, na kterou se vzápětí posadí.

"Monkey, ani nevíš, kde jsem byl," ušklíbne se Hae a posadí se naproti Hyukovi na svou postel.

"Tak, o čem si chtěl mluvit?" nadzvedne se zájmem obočí a přívětivě se usměje. Je divné, že v takové situaci, kdy má nervy na dranc kvůli Siwonovi, má docela dobrou náladu.

"No jde o to…" Donghae si skousne ret a sklopí pohled. Tohle asi bude ještě těžší, než předpokládal.

"O co?"

"Ty si napsal dopis tomu svému učiteli čínštiny?" odhodlá se po chvíli mlčení.

"Cože?! Jak to…?!" zamračí se Hyuk. Donghae se hbitě zvedne z postele a posadí se vedle Hyuka.

"Víš, on za mnou přišel a-"

"On ti to řekl?! Tobě?!" zvýší hned hlas.

"No, jo řekl, protože-"

"Co ti to má co říkat?! Tobě do toho nic není!" zvedne se a přejde ke stolu. Rukama se opře o jeho desku a zadívá se před sebe.

"Já vím, že ne. Chtěl, abych ti za něj řekl jeho odpověď," vstane a přejde k němu. Eunhyuk zpozorní a rychle se na Haeho otočí.

"A co chtěl, abys mi řekl?" začne naléhat Hyuk.

"On… víš…" sklopí pohled. Eunhyuk s pochopením přikývne. Bylo mu to jasné. Ale nechápe, proč to musí slyšet zrovna od někoho, jako je Donghae.

"Jasný, nechce mě. Prostě to řekni. Kdyby to tak nebylo, řekl by mi to sám,"

"Monkey, já…" zadívá se mu do očí Hae. Děsí jej, jak je najednou klidný. Chce, aby křičel, nadával a třeba Donghaeho i praštil, aby si vylil zlost a zklamání, všechno, jen ne, aby byl takhle v klidu.

"Stačí, Donghae. Díky, že si mi to řekl," obejde jej, popadne svoji bundu a s mírným prásknutím dveří místnost opustí. Donghae se za ním otočí, ale nestihne nic říct. No… tohle nezvládl. Možná by za ním měl jít, ale spíš bude lepší, když ho teď nechá chvíli o samotě. Jen doufá, že ho nenapadne nějaká blbost, kvůli které by se pak dostal do problémů.

Vážně Siwona nenávidí, že jej odmítl. On má sice Eunhyuka rád taky, ale nechce ho takhle vidět. Radši ať je s někým jiným a není zklamaný. On by to pak nějak překousl. Ale teď ho vážně mrzí, že zrovna on se stal tím poslíčkem špatných zpráv.

"Promiň, Monkey…"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama