지켜줄께/ I Will Protect You - 18. část

10. srpna 2015 v 23:30 | Meekyong




Je to několik minut, co již započala hodina. Studenti sedí ve svých lavicích a pozorně poslouchají a hltají každé slovo, jež vyjde vyučujícímu z úst. Ovšem dva studenti, kteří by též měli sedět na svých židlích, tam nejsou. Místo toho sedí na jedné z laviček na úplně vyprázdněné školní chodbě. Nehybně a mlčky sedí, dívajíc se do prázdna a pevně se držíc za ruce. Oběma se v hlavě přehrávají myšlenky na to samé, ovšem ani jeden neví, co by měl říct. Dostali se do situace, ve které nevědí co dělat. A to je dost tíží a znervózňuje.

"Donghae…" promluví konečně jeden z nich. "Nevěříš tomu, že?" zeptá se jej téměř neslyšně. Oslovený mu nijak neodpoví, pouze sklopí pohled a o něco pevněji stiskne Hyukovu ruku. Starší se na něho podívá a lehce si skousne ret.

"No tak, Hae! Odpověz mi… Není to pravda, co říkal, neudělá to, že…? Vždyť… pověz, je to blbost! Nemůže jen tak někoho vyloučit… Nemá na to právo… Tedy, má, ale… Já… Ty… My…" na chvíli se odmlčí. "Tak řekni už něco," vydechne prosebně.

"Tolik bych si přál tomu věřit, Monkey," pohlédne na něho a smutně se usměje. "Můj otec by toho byl schopný, ale já mu to nedovolím, neboj se," ujistí jej a pohladí ho po tváři. Hyuk přivře oči, chytí jeho dlaň a o něco více si ji ke tváři přitiskne.

"Nemysli na to, dobře?" pousměje se a palcem mu zlehka přejede po rtech. Starší přikývne a nepatrně rty pootevře.

"Mimochodem, Monkey," odtáhne ruku od jeho obličeje, což způsobí, že se na něho Hyuk skrz přivřená víčka zklamaně podívá. "Prý si řekl Kanginovi, že mě miluješ. Je to pravda?" zeptá se jej škádlivě. Hnědovlásek vytřeští oči a trochu zrudne. Sakra! To musel Kangin opravdu vyžvanit úplně všechno?! Bože, už se nemůže dočkat, až mu Donghae dá co pro to!

"He?" nervózně se usměje a začne pohledem tikat z jednoho místa na druhé. "To jsem neřekl," Hae se na něho pobaveně zadívá a pokojně se opře o zeď.

"To bylo docela rychlý… Nečekal jsem, že ty budeš první, který to řekne," baví jej ho takhle škádlit. Ten pohled na rudnoucího Hyuka je prostě k nezaplacení.

"Co to kecáš? Já jsem nikdy nic takovýho neřekl! Nemáš svědka," pronese na svou obhajobu a vymaní svou ruku z Haeho sevření.

"Říkal to Kangin," řekne mu znovu.

"Vymyslel si to,"

"Opravdu?"

"Opravdu!" stojí si za svým neodbytně Hyuk. V podstatě mu nelže. Opravdu to nikdy neřekl. Řekl jenom možná a to hned neznamená určitě.

"Ale vypadá to, že lžeš," usoudí Hae a sjede ho podezíravým pohledem. Hyuk to už nevydrží a naštvaně vyskočí z lavičky a stoupne si přímo před Donghaeho.

"Já tě nemiluju, jasný?! Nikdy jsem nic takovýho neřekl a ani neřeknu, abys věděl!" ukáže na něho přísně prstem a zamračí se. Ty slova druhému mladíkovi vyrazí dech, proto jen němě otevře ústa.

"Ty… Tohle zabolelo!" věnuje mu ublížený pohled a taky se vytáhne do stoje. Hyukovi zmizí zlost pryč z očí, když si uvědomí, že tohle možná nebylo přesně to, co chtěl říct. Sám těm slovům nevěří.

"Dobře, no tak… Třeba to někdy řeknu, a-ale… To by ses musel hodně snažit," řekne zdráhavě se sklopeným pohledem.

"Chápu," udělá k němu jeden malý krůček a obmotá mu ruce kolem pasu. "Donutím tě to jednou říct," mrkne na něho s úsměvem.

"To jsem na tebe zvědavej," ušklíbne se a jakoby nezúčastněně ho obejme kolem ramen.

"Buď…" zamumlá, přitáhne si Hyuka blíže a něžně jej políbí na rty. Starší se ani chvíli nebrání, naopak mu směle vyjde vstříc, když se trochu pohne rty proti Haeho. Když v tom se najednou mladší odtáhne. Hyuk se na něho nechápavě podívá, ale zarazí jej hravý úšklebek, který je usazený na mladíkově tváři.

"Co je?" pokrčí podezíravě obočí.

"Monkey," začne Hae, "Co kdybychom se dneska vykašlali na školu a něco spolu prožili, hm? Zapomeneme na všechno kolem a místo toho si uděláme krásnej den?" zeptá se jej, zatímco mu rty přejíždí po tvářích a poté se postupně přemístí až na krk. Eunhyuk přivře oči, užívá si Haeho polibky a ve chvíli, kdy dojde až ke klíční kosti, kde jej maličko kousne, slastí zakloní hlavu.

"Tak co ty na to?" odtrhne své rty od té rozpálené kůže a zadívá se Hyukovi zpříma do jeho zastřených očí. Starší vykulí oči, když mu dojde, že už je vlastně dávno po zvonění a už mu utekla více než polovina z hodiny. Ovšem mnohem více jej vyděsí pocit, když si uvědomí, že mu to vlastně ani nevadí. V tuhle chvíli by nechtěl být nikdy jinde, než tady s Donghaem. Docela ironie, vzhledem k tomu, že ještě minulý týden by při takovém zjištění ihned upaloval do třídy a o přestávce by si od všech zjišťoval, co zmeškal a poté by Donghaeho nekonečně obviňoval, že právě kvůli němu přišel pozdě. A dnes… Kohokoli jiného by otituloval všemožnými ne zrovna pěknými názvy, u jediného Haeho mu to nevadí. Vůbec. Naopak se mu moc líbí tady s ním stát v objetí a myšlenka na to, že by spolu byli celý den, jej překvapivě dost láká.

"Proč ne," pokrčí rameny a vlepí Haemu jeden rychlý, přesto vlhký a něžný polibek, který pro druhého mladíka dost znamená.

"Taková pocta, to si snad ani nezasloužím," poškádlí jej s úsměvem a znovu se rty přilepí k těm jeho. "Naše jedinečná opička se vzdá učení jen proto, aby strávila celý den se mnou," zamumlá mezi polibky, načež se odtrhne, chytí jej za ruku a proplete jejich prsty.

"Tak jdeme!" zavelí nadšeně. Hyuk se zasměje a nechá se táhnout po celé chodbě až ven z budovy. Pozorně se rozhlídnou na obě strany, a poté už vypálí z místa a uhánějí pryč od školy, než se konečně zastaví na bezpečném místě, kde je nikdo nemá šanci zahlédnout z okna.

"Takže…" dostane ze sebe Hyuk mezi nádechy a výdechy, "kam chceš jít?" Donghae se na chvíli zamyslí. Má možnost strávit s Eunhyukem celý den, proto by toho měli stihnout co nejvíc.

"Za prvé," vztyčí ukazovák, "potají se vplížíme na kolej, odhodíme batohy a převlíkneme se z těch hroznejch uniform," hnědovlásek přikývne a dál bedlivě naslouchá tomu, co to princátko ještě vymyslí.

"Za druhé," vztyčí i druhý prst, "půjdeme do naší kavárny a dáme si něco dobrýho k snídani. Potom půjdeme do kina, do parku, někam na pouť, zajdeme k moři, pak na oběd, koupíme si nějak párový vě-" začne rychle za sebou vyjmenovávat všechny možné věci, které jej napadnou, načež ho Hyuk u té poslední zastaví.

"Zadrž, Hae," zasměje se. Mladší na něho vykuleně pohlédne a napadne jej, že toho vychrlil asi dost. Když on si nemůže pomoc. Zvenčí je chladný, mrzutý a nechce s nikým nic mít, ovšem uvnitř je poměrně hravý a umí být i roztomilý, když chce. Ale tuhle svojí stránku skrývá. Chrání se tím. Jenže na druhou stranu, sice si vždy plánoval a představoval různé věci, co chce zažít se svým přítelem, avšak s tou povahou a to, jak se chová k ostatním, bylo dost složité si někoho najít, či se vůbec někomu zalíbit. Ne, že by po něm dívky nikdy neletěly. Naopak. Holky milují ty namyšlené a arogantní fešáky. Vlastně z nich úplně umírají, a právě proto byl na škole snad ten nejžádanější kluk. Ale chtěly ho pouze dívky, kluci se mu obloukem vyhýbali, protože se s ním raději nechtěli zaplétat, aby náhodou neschytali nějakou tu ránu. A to byl ten důvod, proč byl pořád sám. On nikdy nestál o holku. Už odjakživa byl na kluky, jenže se s nimi často pral, protože zatím všechny, které potkal, už od začátku jakoby neviděl. Žádný ho nijak nezaujal, proto jako by pro něho neexistoval. Byli tací, kteří se jej báli a tací, kteří si naivně mysleli, že jsou něco víc než Hae. Lidé, jako je například i Kangin. Ovšem Kangina on nenávidí ze všech nejvíc. A potom narazil na Hyukjaeho, který jej už na začátku něčím upoutal. Kdo ví, či to bylo vzhledem, nebo jeho odhodlaností mu vzdorovat. Ano, už hodně kluků mu vzdorovalo a s těmi se poté prostě popral a bylo hotovo. Kdežto na Hyuka nějak nedokázal vztáhnout ruku. Neví proč. Co má ten kluk v sobě, co nemají ostatní? Proč zrovna on jej tak zaujal? Jenže zrovna on se stal obětí a terčem toho slavného Kangina. Toho, kterého předtím jednoduše házel do pytle s těmi, kteří si jen chtějí dokázat, že jsou lepší, jenže to by nesměl začít ubližovat tomu jedinému, který si nějak dokázal zaujmout celou jeho pozornost.

"Postupně, jo?" řekne s úsměvem. Donghae přikývne a při pohledu na Hyukjaeho nádherný úsměv jej zahřeje u srdce. Na začátku by si nikdy nepomyslel, že ho uvidí se usmívat a už vůbec ne, že se tak bude usmívat na něho. Vždyť ještě nedávno ho Hyuk nemohl ani vystát. Sám se dost diví, že si jej dokázal takhle získat.

"Takže teď půjdeme na tu kolej," rozhodne starší a tentokrát je to on, který vede Haeho, stále jej držíc za ruku.

*

Přikrčeně se plíží za keřem, rostoucím okolo koleje. Dojdou až ke konci a Hyuk, který jde jako první, pomalu vykoukne a obezřetně se rozhlédne. V té budově je vždycky někdo, kdo by je mohl chytit a oni by pak měli problém. Vlastně Eunhyuk ani neví, proč to dělají a zbytečně tak riskují, že si u Haeho otce ještě pohorší. Na druhou stranu je to docela vzrušující, když vědí, co jim hrozí a přesto to dělají.

Otočí se na Haeho, přiloží si prst na ústa a pak mu dá znamení, že je vzduch čistý. Spěšně tedy vyrazí z poza keře a bleskově vběhnou do dveří. Schovají se za roh a znovu se ohlédnou, zda tam nikdo není. Když zjistí, že ne, kvapně vyrazí ke schodům, které berou po dvou a hned, kdy se dostanou nahoru, přiběhnou ke dveřím jejich pokoje, okamžitě vytasí klíče, zasunou do zámku, odemknou, potichu, ale přesto rychle otevřou dveře a vpadnou dovnitř. Zavřou je a oba se po nich udýchaně a s úlevou svezou na zem.

"Jsme skvělí," vydechne Hyuk a přiloží si ruku na hruď.

"Nejlepší," pronese druhý mladík a hrdě Eunhyuka poplácá po stehně. Normálně by jej poplácal po zádech, ale v této pozici, kdy sedí oba na zemi s nataženýma nohama a k tomu se opírajíc o dveře, se mu jaksi tato možnost nenabízí.

"Teď se rychle převlíkneme a padáme odsud," sdělí mu Hae, zvedne se, nabídne pomocnou ruku Hyukovi, který ji samozřejmě přijme a vytáhne se nahoru, přičemž mu Hae nezapomene věnovat další bleskový polibek. Letmo se usměje a přejde ke své skříně, ze které vytáhne svoje oblečení a začne se převlékat. Eunhyuk se na něho chvíli dívá, ale v okamžiku, kdy si sundá košili a jemu padne pohled na jeho krásné tělo, trochu zrudne, trhne sebou, odvrátí pohled a vydá se ke své skříni, kde také popadne své oblečení a stejně tak, jako Hae, i on se spěšně převlékne.

"Můžeme?" zeptá se Hyuk, když si dopne pásek u kalhot.

"Sluší ti to," usměje se škádlivě Hae a vydá se ke dveřím, když v tom uslyší něčí blížící se kroky. Povzdechne si a ohlédne se po Hyukovi.

"Dveřmi to asi nepůjde," zakroutí hlavou a přejde k oknu, aby zjistil, zda je možná tahle cesta. Eunhyuk jej nejdříve nepochopí, pak ale sám pomalu přejde ke dveřím a taky uslyší kroky. Srdce se mu zběsile rozbuší a on ihned přiskočí k Haemu.

"Co budeme dělat?" začne trochu panikařit. Hae se na něho otočí a usměje se, aby jej uklidnil.

"Půjdeme oknem," sdělí mu a okno otevře.

"Oknem?!" vytřeští oči a ohlédne se, když znovu zaslechne ony kroky.

"Chceš, aby nás chytili?" ví, že takhle jej přemluví. Haemu by to osobně bylo docela ukradené, ale ví, jaký má Hyuk strach, i když se to snaží nedávat moc najevo. Tohle je pravděpodobně poprvé, co je za školou, proto je uvnitř určitě celý rozklepaný.

"N-ne," dostane ze sebe. Hae jej pohladí po vlasech a věnuje mu další úsměv.

"Neboj se," políbí jej na čelo a opatrně vyleze na parapet. Pomalu se nahne ven, aby mohl přesně vymyslet trasu, kterou slezou dolů. Dost se mu uleví, když uvidí, že asi metr pod oknem je jakási římsa, na kterou když seskočí, už jim nebude dělat problém, dostat se na zem.

Nejdříve přehodí přes okraj jednu nohu, poté druhou a vzápětí už seskočí na onu římsu. Hyuk jej celou dobu sleduje se zatajeným dechem a se strachem v očích. Hae se po něm ohlédne a svým klidným výrazem ve tváři mu dá najevo, že se nemusí bát. Pomalu si dřepne, rukama se zachytí za okraj římsy a seskočí dolů na zem. Rozhlédne se kolem sebe a poté ukáže na Hyuka, ve znamení, že může klidně jít.

"Že ty ses radši nevrátil do tý třídy, ty pitomče," řekne si pro sebe šeptem Hyuk a v duchu se pomodlí, aby se dostal na zem stejně bezpečně, jako Hae. Váhavě vyleze na parapet a stejně jako Hae seskočí na římsu. Když na ni dopadne, ihned jde do dřepu a na chvíli zavře oči, aby se uklidnil.

"No tak, Monkey. Neboj se, chytím tě," Hae k němu natáhne ruce a přikývne. Hyuk k němu sklopí pohled, nadechne se a poté už skočí dolů, kde okamžitě vpadne Donghaemu do náruče.

"Už seš dole," zasměje se a pevně mladíka obejme, jelikož se celý třese.

"Nenávidím výšky," oznámí mu Hyuk a prsty silně sevře Haeho tričko, zatímco se snaží vydýchat.
"To jsem netušil," obhájí se mladší.

"To je jasný, nikdo to neví," vetře mu do tváře a odstrčí jej od sebe. Hae se nad tím jen udiví, pokrčí rameny, chytí znovu Hyuka za ruku a společně se vydají na svou další cestu.


*
"Co si dáš? Zvu tě," přitáhne Hyuka k pokladně a hlavou kývne směrem k tabuli s nabídkou nápojů.

"Dneska platím já, ty si mě pozval už minule, pamatuješ?" zeptá se jej a očima rychle přelétne celý seznam.

"Tak fajn," souhlasí hned.

"Já si dám Capuccino," usměje se starší na prodavačku, ta mu úsměv oplatí, přikývne a naúčtuje to.
"A vy?" podívá se na Haeho, který si stále prohlíží nabídku.

"Dělej Hae, je za námi fronta!" naléhá na něho. Donghae se za ně ohlédne a pak se znovu podívá na Hyuka.

"Je tam jenom jeden člověk," sdělí mu a vrátí se k seznamu nápojů.

"Ale i ten jeden by si rád objednal!" nedá se a trochu do Haeho šťouchne. S tím to ale nijak nehne, ale po chvíli se už konečně k dívce za pokladnou nakloní.

"Taky Capuccino," věnuje jí milý úsměv. Prodavačka přikývne, Hyuk zaplatí a společně si pak jdou sednout ke stolu.

"Proč si prostě hned neřekl, že si dáš to samý?" spraží ho pohledem a ušklíbne se. Donghae pouze pokrčí rameny a začne vyhlížet dívku, která jim má pití přinést. Eunhyuk si jen beznadějně povzdechne a též se po dívce ohlédne.

*
"Teď půjdeme do toho kina?" navrhne Hae, když do sebe dostane i poslední kapku ze svého kelímku.

"Ale platíš ty," objasní mu a ukáže na něho. Donghae okamžitě přikývne, vyskočí, natáhne se přes stůl, aby dosáhl na Hyukovu ruku a vytáhne ho ze židle.

"Jdeme!" zavelí radostně a vzápětí už opustí kavárnu, do které často chodí a vydají se cestou ke kinu. Je to úžasný pocit. Donghae se takhle nikdy necítil. Je šťastný jako nikdy. Eunhyuk uvnitř také, ale nedává to najevo tolik, jako Hae. Nechce mu ukázat, že mu už naprosto podlehl. Ještě ne.


*

"Na co půjdeme? Komedie, horor, animák, thriller?" dá mu na vybranou.

"Hm… Co chceš ty?"

"Já osobně bych šel radši na komedii, než na horor nebo thriller," Hyuk se na něho pobaveně podívá a Hae se jenom ušklíbne. "No co. Možná na to nevypadám, ale nerad na takový filmy koukám. Tobě to říct můžu, ne?"

"A co když to použiju proti tobě?" pohraje si s ním tentokrát Hyuk.

"Tak já prozradím, že máš panickou hrůzu z výšek!" zamračí se mladší.

"Hej! Není panická!" začne se bránit.

"Takže komedie?" zasměje se Hae.

"Jo, komedie," přikývne a také se zasměje.

*

Po dni stráveném společně a po několika zážitcích se oba shodli, že by to pro dnešek již stačilo a už si zajdou jen do parku. Škola už ostatním dávno skončila a ulice se začaly zaplňovat i lidmi, kteří již pro dnešek skončili s prací. Mladší vyhlédne jednu lavičku a hnědovláska k ní zatáhne. Posadí se těsně vedle sebe a Hae beze slov přehodí ruku přes Hyukovo rameno.

"Vyplatilo se dneska vynechat školu?" zeptá se Eunhyuka a položí si hlavu na jeho rameno.

"Celkem," zamumlá mladík, což Haeho donutí zvednout hlavu a podívat se na něho.

"Jak celkem? Ty sis to snad neužil?" zamračí se. Hyukjaemu se po chvilce předstírání koutky úst zkroutí do krásného úsměvu.

"Užil Hae. Víc, než by sis dokázal představit," přizná a pohledem pozoruje ostatní lidi v parku, stejně jako když tady byl sám. Ale dnes je to o dost lepší, protože už sám není a navíc se nemusí bát, že by ho znovu zmlátila ta partička bastardů.

Donghae se pousměje, zvedne se a postaví se přímo před Hyuka.

"Co zase?" sjede jej podezíravým pohledem, načež potichu vyjekne, když se na něho Hae obkročmo posadí.
"Jsme v parku," řekne přiškrceně, zatímco Hae si dělá pohodlí na jeho klíně.

"A to vadí?" skloní se k němu a políbí jej na krk. Hyuk nepatrně nahne hlavu na stranu, aby měl Donghae lepší přístup.

"Jsou tady lidi," obeznámí jej téměř bez dechu a přivře oči slastí, když Hae vsaje jeho rozpálenou kůži na krku a nechá tak po sobě malý flíček.

"Tak ať závidí," vydechne a odtáhne se.

"Pořád tě nedonutím říct, že mě miluješ?" přiloží mu dlaň na tvář, přičemž mu opět začne palcem přejíždět po rtech. Bože, jak on tohle rád dělá! Očima si pozorně prohlíží Hyukův obličej, který je teď tak blízko.

"Proč to chceš tak moc slyšet?" zašeptá a ruce mu ovine kolem pasu.

"Co myslíš?"

"To právě nevím. Vždyť to jsou jenom dvě obyčejný slova," přiblíží se k mladíkově tváři a chce jej políbit, ovšem Donghae hravě se odtáhne.

"Pro mě to nejsou jenom dvě obyčejný slova," řekne téměř neslyšeně, aby to slyšel jen Hyuk a políbí ho na tvář.

"A co když ti je řeknu?" jeho sevření kolem Haeho pasu zesílí a přitáhne si jej blíže ke svému tělu.

"Pak budu ten nejšťastnější člověk na zemi," usměje se na něho a věnuje mu polibek i na druhou tvář.

"Vážně?" natočí tvář pro polibek, jenže je mu znovu odepřen.

"Vážně," přikývne a znovu jej políbí, ale tentokrát na nos.

"Tak fajn…" vydechne a zahledí se Haemu do očí.

"Miluju tě," zašeptá polohlasem a spojí jejich rty v dlouhém polibku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama