지켜줄께/ I Will Protect You - 19. část

10. srpna 2015 v 23:35 | Meekyong




"Pověz Hae," zvedne hnědovlásek pohled od knihy, kterou svírá v dlaních a do které se začetl hned po tom, co se šel Donghae osprchovat.

Před více než týdnem mu řekl, že jej miluje. Kdo ví, zda to bylo upřímné nebo to řekl jen proto, že to po něm Hae tak dychtivě žádal. Pravdou je, že i po těch několika měsících, které s ním strávil, si pořád není tak úplně jistý, jestli ho opravdu miluje. Je si jistý tím, že ho má vážně moc rád a je pro něho skutečně důležitý, ale zda se jedná o lásku, to netuší.

"Hm?" zadívá se na něho s úsměvem druhý. Jeho strach a nejistota z toho, co udělá jeho otec, se již pomalu vytrácí. Poté, co jim nařídil, aby se rozešli, jinak Hyuka vyloučí ze školy, se i přesto oba rozhodli to nějak ignorovat a byli proto stále spolu. Lhal by, kdyby řekl, že to dostal z hlavy úplně a že na to celou tu dobu ani jednou nepomyslel. Naopak. Přemýšlí nad tím téměř pořád, ale snaží se to nedávat před Hyukem najevo. Ovšem pokaždé, když spolu jdou po školních chodbách držíc se za ruce, neustále se kolem sebe nenápadně ohlíží, zda není jeho otec někde poblíž. Ano, od té chvíle sice o sobě ředitel nedal nijak vědět a třeba to vážně byla jen pouhá výhružka… Jenže co když nebyla? Na to zná svého otce až moc dobře a ví, čeho všeho je schopný a právě proto mu to neúprosně vrtá hlavou a děsí ho to. Nechce o Eunhyuka v žádném případě přijít. Už jen pomyšlení na to mu zasadí bolestivou ránu do srdce.

"Jak se jmenuju?" posadí se na posteli, knihu odhodí na stranu a zvědavě nadzvedne obočí.

"He?" zasměje se mladší. "Proč se na tohle ptáš?" nechápe a konečně si dopne i ten poslední knoflík u košile.

"Jen tak," pokrčí rameny. "No tak jak se jmenuju?" zeptá se jej podezíravě a šibalsky se usměje.

"Ty to snad nevíš, Hae?" není to proto, že by jej nějak zkoušel. On moc dobře ví, že Donghae jeho jméno zná. O tom není pochyb. Jen chce konečně vědět, proč jej tak nikdy neoslovil. Jasně, už se to pokoušel zjistit mockrát a pokaždé mu Hae tvrdil, že se mu ta přezdívka prostě líbí, ovšem je jasné, že to ten důvod není a dnes se Hyukjae rozhodl donutit ho, sdělit mu ho a říct mu pravdu.

"Samozřejmě, že to vím," zamumlá, posadí se vedle něho a stáhne si jej do hřejivé náruče. Starší téměř vyjekne, když jej takovou rychlostí strhne s sebou dolů a oni tak zády dopadnou na matraci. Nejprve mu věnuje jeden zrovna ne moc nadšený pohled, ovšem když se k němu Donghae skloní a něžně a s lehkostí jej políbí, rty se mu zkroutí do letmého úsměvu.

"Nesnaž se tomu tématu vyhýbat a prostě mi řekni, proč mě teda oslovuješ přezdívkou a ne jménem, který, jak tvrdíš, znáš?" jednu ruku mu přehodí přes pas a druhou si podepře hlavu, aby na něho mohl lépe vidět. Donghae se pousměje, prsty mu jemně přejede přes tvář, načež mu jimi vjede do vlasů.

"Říkal jsem, že se mi ta přezdívka líbí," zavře oči a přitiskne si k sobě Hyuka co neblíže. Levou ruku mu obmotá kolem pasu a prsty druhé ruky mu znovu zajede do vlasů, kterými následně začne pomalu proplouvat.

"To není ten důvod," přivře oči, tváří se přitiskne na hnědovláskovu hruď a zaposlouchá se do klidného tlukotu jeho srdce. "To je moje jméno tak ošklivý?" ďábelsky se usměje, otevře oči a prsty si začne pohrávat s knoflíkem Haeho košile.

"Není,"

"Tak proč?"

"Tobě se nelíbí Monkey?" sklopí k němu pohled a mírně nahne hlavu na stranu.

"Líbí, ale Hyukjae se mi líbí taky," ušklíbne se. Donghae se tiše zasměje, chytne Hyuka za bradu a donutí ho se na něj podívat.

"Pro mě jsi Monkey," zašeptá a přiblíží se k jeho tváři. "Moje Monkey,"

Hyuk ucítí jemný závan Donghaeho dechu na svých rtech a jeho tělem projede podivný mrazík. Už párkrát se mu to stalo, ale nechtěl si připustit, že by to snad bylo to, co si myslel, že to je. Ovšem druhý mladík na tom nebyl o moc lépe. Donghae měl ten samý pocit. Už nějakou chvíli si říkal, jaké by to bylo dostat od Hyuka víc než jen nějaký ten dotek a polibek.

"Monkey?" zašeptá poněkud roztřeseně do Hyukova ouška a prsty na pravé ruce se neposedně začnou jeden po druhém zasouvat pod okraj hnědovláskovy košile, až se dotknou horké kůže na břiše. Eunhyuk se zadívá do Donghaeho obličeje s mixem všemožných emocí jako překvapení nebo strach.

"Můžu něco z… zkusit?" šeptá dál a něžně políbí Hyuka na ucho, čímž docílí, že se chlapec pod ním zachvěje. Eunhyuk přivře oči, neodpovídá. Nebude si lhát. Donghae ho přitahuje moc. Zprvu ho to děsilo, ale nakonec mu to nepřipadá jako nějak zvlášť špatný nápad. Ovšem za předpokladu, že je u toho nikdo nechytí…, ale to už mu je celkem jedno.
Pomalu obmotá ruce kolem Haeho krku a nechá jej vplout pod jeho košili. Donghae lehce přejíždí prsty po jeho bříšku a snaží se zapamatovat, co nejvíce, protože netuší, jak moc daleko ho Hyuk nechá zajít, co všecko se mu chystá dovolit. Prsty nahmatá jednu bradavku a jemně na ni přitlačí. I ten malý dotek vyloudí z Hyukjaeho vcelku neohrabané zasténání. Hae neváhá a spojí jejich rty v dlouhém polibku, zatímco prsty nepřestává dráždit, teď už obě, naběhlé bradavky.

"Ughn… D… Donghae," zasténá tichounce do polibku a hrudí se vypne proti chlapcovým prstům. Donghae se víc natiskne na jeho tělo a záměrně otře jejich rozkroky o sebe. Jak čekal. Není jediný, kdo tu má jistý problém v kalhotách, což je další bod pro možnost, že nebude muset zmizet na záchod. A jak již stačil zjistit, Hyukovo tělo reagovalo na všechny jeho doteky velice intenzivně, proto si byl Hae jist, že by ho teď neodstrčil a neposlal do háje. Na to je až moc vzrušený. Po chvíli je nucen polibek přerušit, aby se oba mohli nadechnout. Neváhá a během toho stihne stáhnout Hyukovu košili přes jeho hlavu a odhodit ji někam pryč za sebe. To samé udělá s tou svoji, i když ji před několika minutami tak pracně zapínal.

"Donghae! P… počkej!" zastaví ho najednou Eunhyuk. Donghae se podívá do touhou zastřených očí a ví, že chlapec už nemůže utéct.

"Neboj se, všecko to je v pořádku," zašeptá Donghae v těsné blízkosti chlapcových rtů, než je opět spojí ve vlhkém a vášnivém polibku. Eunhyuk neví proč, ale nějak ho ta slova uklidnila. Měla na něj až podezřele kladný vliv, ale v tuhle chvíli už si nehodlá stěžovat. Prostě se do toho potopí, co se může stát? Otěhotnět nemůže, a tak ho prostě maximálně vyrazí ze školy. V tuhle chvíli mu je nějak vše ukradené. Cítí jen Haeho horké rty všude po těle a nenechavé ruce. Ví, že dnes večer se to stane a on se nehodlá bránit.


XXX


"Monkey, dneska odejdu ze školy o dvě hodiny dřív, ale jakmile skončíš ty, tak budu před školou, dobře?" usměje se na mladíka a vlípne mu rychlou pusu na tvář. Hyuk nějak nechápe, ale představa, že bude dvě hodiny ve škole sám bez Haeho jej štve a mrzí zároveň.

"A to jako proč?" zamračí se a našpulí rtíky.

"Mám tajný rande s jednou kráskou z vedlejší třídy," natáhne se k němu a zašeptá mu sarkasticky do ucha. Stáhne se zpět a šibalsky se usměje.

"Blbče," otituluje jej uraženě hnědovlásek a s rukama strčenýma hluboko v kapsách se vydá prvním směrem, který jej napadne. Kamkoli, hlavně pryč od Haeho.

"Fajn, prokoukl si mě," dožene ho a s hraným zklamáním svěsí hlavu.

"To nebylo tak těžký, víš ty…" otočí se na něho a přemýšlí, jak by mu měl říct tentokrát. "To je jedno," zamumlá a jde dál. Donghae se tiše zasměje a sleduje vzdalující se Hyukovi záda. Co mu má jako říct? Že jde za těma parchantama, které před chvíli zahlédnul odcházet ze školy, a že pokud vyrazí hned, ještě je dožene a konečně jim oplatí to, co udělali oni jemu? To sotva. Moc dobře ví, že Eunhyuk nic takového nechce. Nechce, aby se s nimi pral či se s nimi vůbec jakkoli potýkal. Ví to, ale přesto to musí udělat. Musí jim jasně ukázat, co se stane, pokud na Eunhyuka někdy znovu sáhnou.

Několika rychlými kroky se k němu přiblíží a poté jej pevně zezadu obejme. Eunhyuk vytřeští oči a téměř vyjekne. Hnědovlásek za ním s úsměvem zavře oči a hlavou se opře o jeho rameno.

"Jenom si něco zařídím, ale slibuju, že až ti skončí poslední hodina, budu na tebe čekat před školou," zašeptá mu do vlasů a poté jej lehce políbí na krk.

"Opravdu?" vydechne Hyuk, přivře oči a nakloní hlavu na stranu, aby měl Hae lepší přístup.

"Věř mi," přesune se k jeho uchu a něžně skousne lalůček. Eunhyukovi se z úst vydere tichý vzdech, když se mu vybaví vzpomínky na včerejší noc. Nejkrásnější noc v jeho životě. Skousne si ret. Dlouho si představoval, jaké bude jeho poprvé, ale ani v jedné představě nebyl s klukem. Vždy mu to přišlo divné. Ovšem po včerejší noci už o nic jiného nestojí. Stále si živě vybavuje Donghaeho péči, vášnivé polibky a hřejivé doteky. Za nic by to nevyměnil. Donghaeho by za nic nevyměnil. V jeho náruči je mu nejlépe. Když jej líbá a dotýká se ho, čas jakoby se zastavil a všichni okolo zmizeli.
Zůstali tam jen oni dva.

Zavzdychá o něco hlasitěji, když Donghae vsaje jeho horkou kůži na krku a zanechá po sobě menší flíček. No a co, že jsou ve škole. Jen ať se ostatní dívají a závidí jim. Ovšem pokud bude Donghae ještě chvíli pokračovat, přísahá, že se neudrží, zatáhne jej do nějaké již nepoužívané třídy a také mu připomene minulou noc.

"Tak fajn," ovládne se, otevře oči a otočí se k Haemu čelem. "Ale jestli tam nebudeš, tak tě zaškrtím. Jasný?" Obmotá mu ruce kolem krku a dlouze jej políbí na rty.

….Donghaeho část….


"Budeš mi chybět," poškádlí jej Hae. Eunhyuk se usměje a chápavě přikývne. Pustí jej a rukou pokyne směrem k východu.

"Tak už běž, nebo tě nepustím," zamumlá. Hnědovlásek se pousměje a vydá se ke dveřím, přičemž se ještě někdy uprostřed cesty otočí, aby Hyukovi, který stále stojí na místě a dívá se na něj, zamával, načež pokračuje v cestě.
Jakmile opustí zdi školy a projde její bránou, rozhlédne se a zamyslí se, kam tak mohli jít. Spíš než do centra se pravděpodobně vydali na tu odlehlejší stranu.

"Kde jste, vy bastardi?!" řekne si pro sebe skrz pevně zaťaté zuby a rozejde se cestou vedoucí do tišší části města, ve které je několik neobydlených budov. Nebe je čistě modré, žádný mrak v dohlednu. Slunce hřeje a sem tam zavane příjemný větřík. Prostě ideální počasí. Po cestě Donghaemu šrotuje hlavou, co přesně jim udělá, až je najde. No, nejspíš to nebude nijak protahovat a jednoduše je zmlátí, jako oni Hyuka, a pak se v pohodlí vrátí ke škole, kde už na něho bude jeho opička čekat. Měl by mu to poté říct? Co že si to musel zařídit, kam že to šel a hlavně za kým vlastně? Jednou se to stejně dozví, ať chce nebo ne. Vlastně je docela štěstí, že na ty parchanty nenarazili zrovna ve chvíli, kdy byli spolu. Třeba v parku. Neví, jestli by se dokázal udržet, i kdyby tam s ním byl Hyuk. Pravděpodobně by to nezvládl. Nedokázal by se jim dívat do tváře a předstírat, jako že o ničem, co udělali, neví.

Zabočí za roh a prudce zastaví, když se jeho pohled střetne s tím Kanginovým. Na tváři mu pohrává pobavený úšklebek a svýma pronikavýma očima si Donghaeho přeměří od hlavy k patě. Hnědovlásek udělá to samé, načež rychle pohledem přelétne i po dvou Kanginových společnících, kteří stojí o kus dál za ním. Jednoho z nich poznává. Je to ten, kterému už také jednou ukázal, jak umí používat své pěsti. Hangeng. Ovšem na toho druhého si nějak nevzpomíná. Že by nějaký nováček v Kanginově partě? Možná. Ale na neštěstí pro něj, i on se mu bude muset postavit, přesto, že asi s Eunhyukem nic společného nemá. Bohužel je právě ve špatný čas na špatném místě, s tím se nedá nic dělat. Každý se někdy v takové situaci, ve které by nejraději nebyl, ocitne a pro něhoje to právě dnešek. No což, alespoň bude vědět, že se jemu a klukovi, jménem Lee Hyuk Jae, bude lepší vyhýbat.

"Lee Donghae, dlouho jsme se neviděli," přistoupí k němu Kangin. Donghae se ušklíbne a propálí jej nenávistným pohledem.

"Proč si nás sledoval až sem?" Chce vědět Hangeng a založí si ruce na prsou. Třetí kluk, neznámý, dál mlčky stojí opodál s rukama v kapsách a vyčkávajíc, co se bude dít.

"Nevíš?" Ušklíbne se Hae a pevně semkne dlaně v pěst. Kangin se ohlédne po Hangengovi, po tom neznámém a poté se vrátí k Donghaemu.

"Mohl bys mi to prosím připomenout?'' Nadzvedne obočí.

"Nedělej, že nevíš, Kangine," procedí skrze zuby. Krev se v něm pomalu začíná vařit a ta touha po tom, jednu mu vrazit, stále narůstá ukrutnou rychlostí. To, jak předstírá, že neví, proč tu je, v něm vzbuzuje tak obrovskou chtíč jej uhodit, až je skutečně rád, že tu Hyukjae není.

"Ah," vydechne Hangeng. "Že bys tu byl kvůli té chudince, která se nechala zbít, aniž by se jakkoli bránila?" Donghae ještě pevněji sevře pěsti, až mu zbělají klouby. Jak se vůbec opovažují jej nazvat chudinkou?!

"Jo tenhle! Lee Hyuk Jae, mám pravdu? To byl ten, co nám vlastně řekl, že tě miluje. Jak dojemné,'' zasměje se. Hae se snaží ještě udržet na místě a nevlítnout hned na něho. Kdo mu vůbec dává právo vyslovovat jeho jméno?! Ani on to neudělal. Sice je to z trochu jiného důvodu, ale o tom až později.

"Řekni Donghae, jak na to vlastně reagoval tvůj papínek? Zlobil se moc?" Obejde jej kolem dokola a opět se mu vysměje do tváře. Tak to by už stačilo. Donghae si již neudrží a rukou pevně sevře Kanginův límec.

"Ještě jednou se ho dotkneš a přísahám bohu, že tě zmlátím tak, až budeš ještě vůbec rád, že se můžeš hýbat!" Vetře mu do tváře, načež ho do ní uhodí. Mladíci za ním okamžitě zareagují a rychle přiskočí, ovšem dříve, než stačí něco udělat, jsou oba sraženi Donghaem na zem. Kangin se ihned vzpamatuje, chytí ho zezadu a umožní tak Hangegovi vrazit mu pěstí. Hae zvrátí hlavu dozadu, a poté se vší silou Kanginovi vytrhne, kopne Hangenga do břicha, stejně tak i toho druhého, čímž je oba znovu přirazí k zemi. Otočí se ke Kanginovi, opět jej chytí za košili, tentokrát oběma rukama, a donutí ho couvnout, až narazí na menší zídku. Kangin zalapá po dechu, jak jej Donghae ještě více do zdi zatlačí. Přiblíží se k jeho tváři, až na ní ucítí jeho dech.

"Dotkneš se ho jediným prstem..." řekne tiše a chladně. "A já se vážně neovládnu!" Odtáhne se a několikrát jej uhodí do tváře a poté i kopne do břicha, až se nakonec Kangin sveze podél zídky k zemi. Pokusí se Haeho chytit za nohu a též jej stáhnout na zem, ovšem v té chvíli Donghae téměř okamžitě zareaguje a druhou nohou jej povalí na záda.

"Už se k němu ani nepřiblížíš, je ti to jasný?!" zařve na něho. Když si je plně jist, že už na něj Kangin nezaútočí, otočí se a očima zkontrluje ty dva. Oba sedí na chladné zemi dívajíc se na něj vytřeštěnýma očima protkanýma strachem a zlostí zároveň. Ale ani jeden si už znovu netroufne na něho zaútočit. Konečně jim došlo, že je Hae prostě o dost silnější než oni, a že pokusit se ho uhodit, skončí špatně pouze pro ně.

"Pro vás to latí úplně stejně," zavrčí na ně. Neznámý zmateně zamrká a pohlédne na Hangenga, který jen pomalu přikývne. Otočí hlavu zpět k Haemu a též přikývne. Však oni mu to pak určitě vysvětlí a poví mu, kdo že je to ten Lee Hyuk Jae, kvůli kterému právě dostal přes držku od nějakého Donghaeho.

Donghae se ohlédne po Kanginovi a ušklíbne se, když si všimne pramínku krve, který mu teče z nosu a lehce i ze rtu.
"Doufám, že tohle bylo naposledy," sdělí mu, načež si opráší svou naprosto čistou a nijak nepoškozenou uniformu a opustí ono místo, kde se právě nacházejí, přočemž za sebou nechá tři kluky, kteří pouze mlčky sedí na zemi, hledíc jeden na druhého a v očích zlost smíchanou s menší dávkou překvapení.


"To se ještě uvidí,"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama