지켜줄께/ I Will Protect You - 2. část

10. srpna 2015 v 22:52 | Meekyong




Sluneční paprsky pronikly skrz záclony a snažily se mě donutit otevřít oči. Do toho se budík, který mám vedle hlavy na nočním stolku, rozhodl, že dá také najevo svou přítomnost a začal zvonit. Ještě předtím, než jsem plně nabyl vědomí, budík zvonit přestal. Docela mě to udivilo, protože se tohle ještě nestalo. Otevřel jsem oči a uviděl nad sebou stát Donghaeho. Podle jeho výrazu jsem usoudil, že asi zase nemá nejlepší náladu.

,,Aish! To tu věc nemůžeš vypnout?! Už zvoní nějakou dobu, ale tobě to je očividně úplně jedno. Něco ti řeknu, mě to docela rozčiluje. Proč vůbec něco takovýho máš?!''

,,No tak mi promiň, že se starám o to, aby jsme přišli včas na hodinu," začal jsem se bránit.

,,My?! Koho to zajímá, jestli tam přijdu nebo ne,''

,,No tak třeba učitele?''

,,Učitelé mi můžou-," .. ,,Dobře, dobře, chápu tě. Už si na to dám pozor, jo? Jenom to už neřeš, ok?'' Ne, nemohl jsem ho to nechat doříct. Takhle mluvit o učitelích, to by prostě nešlo.

,,Mimochodem, můžu se zeptat, v kolik jsi přišel?''

,,Ah, když tě to tak moc zajímá, asi tři hodiny po večerce,''

,,Co si celou tu dobu dělal?"

,,K čemu ti to bude, když ti to řeknu?''

,,No asi k ničemu, jenom mě zajímá, kde jsi byl,"

,,Hele ty tvoje otázky mně už pomalu, ale jistě začínaj lízt na nervy.. Nepamatuješ si, na čem jsme se včera dohodli?''

,,Máš pravdu, promiň,'' zvedl jsem se a šel do koupelny, abych vykonal ranní hygienu.

Když jsem skončil, vyšel jsem z koupelny a zamířil jsem ke stolu, abych si dal do batohu ještě nějaké učebnice. Koukl jsem kolik je hodin a zjistil jsem, že když hned vyrazím, dojdu do školy včas a ještě mi nějaký čas zbude. Ještě jsem si oblékl sako od uniformy, hodil batoh na ramena, nazul jsem si boty a otevřel dveře.

,,Ty nejdeš?'' zeptal jsem se ještě ode dveří. Ležel na posteli, v jedné ruce držel mobil a v té druhé sluchátka. Opravdu nevypadal, že by se někam chystal.

,,Pořád se chceš starat o to co dělám?'' řekl s ignorantským tónem v hlase, aniž by se na mě podíval, jen si dal sluchátka do uší a všechno okolo něj jakoby přestalo existovat.

Má pravdu. Proč já se vůbec zajímám? Znám se s ním teprve jeden den. I když nevím jestli se dá říct, že se známe, když ani neví, jak se jmenuju. Opustil jsem pokoj a zavřel jsem za sebou dveře.

Jakmile jsem přišel do třídy, sedl jsem si do první lavice, abych měl z té hodiny hodně nových znalostí. Vždycky jsou nejdříve obsazené zadní lavice, až nakonec ty přední. Vytáhl jsem si z tašky učení na hodinu a hned jsem si začal listovat a číst v učebnici.

Konečně se ozval zvonek, hlásící začátek hodiny. Třída už byla z většiny zaplněná, když najednou vešel do třídy učitel.
,,Dobrý den. Jmenuji se Cho Kyuhyun a budu váš učitel na matematiku,''

Jako odpověď jsme se všichni uklonili a následně zasedli na do svých lavic.

,,Možná vám to bude nepříjemné, ale na této škole se určuje zasedací pořádek, tak, aby nižší studenti seděli v předních lavicích a ostatní ti vyšší se posunuli dozadu. Takže bych požádal tady-,'' koukl na mě,

,,Eunhyuk,'' .. ,,Oh děkuji. Tady Eunhyuka, aby se přemístil do zadní lavice,'' Achjo, já se tomuhle chtěl vyvarovat, ale co nadělám. Žádost učitele je už automaticky příkaz, takže jsem se zvedl a se svými věcmi jsem se přemístil k zadní lavici, abych si mohl místo vyměnit s jedním z mých nových spolužáků.

,,Prosím i ostatní, aby se přemístili na jejich výšce odpovídající místo,'' všichni se začali zvedat a chodit na nová místa.

,,Děkuji. Takže můžeme začít- jo a málem bych zapomněl. Udělejte si prosím jmenovky a mějte je aspoň celý první týden na lavicích. Sice máte jmenovky na svých uniformách, ale ty nejdou z dálky přečíst. No tak až si jmenovky uděláte, otevřte si učebnice na první straně,'' První hodina uběhla poměrně rychle, stejně tak i druhá.


Asi deset minut po začátku třetí hodiny, kdy jsme měli hodinu angličtiny, někdo zaklepal na dveře. Na angličtinu máme profesorku Jang, která hned přešla ke dveřím a otevřela je. K mému udivení v nich stál Donghae. Nevěděl jsem, že má chodit do stejné třídy jako já.

,,Pojď dál. Trochu pozdě nemyslíš?''

,,Pozdě, ale přece paní učitelko,'' usmál se na ní takovým tím svým ironickým úsměvem a postavil se dopředu před třídu.

,,Jsem Lee Donghae a můj otec je ředitel týhle zpropadený školy, takže byste si na mě měli dávat bacha,'' řekl skoro až výhružně.

,,Dobře, tak se posaď a otevři si sešit,'' pobídla ho učitelka. Donghae se porozhlédl po třídě a zamířil k lavici vedle mě.

,,Hoj. Takže Lee Hyuk Jae jo? Mimochodem, nechal sis tohle v pokoji. Dávej na to bacha. Taky to začalo zvonit, málem sem s tím třísknul o zem, tak že by to už nikdy nemuselo fungovat,'' řekl a položil mi na lavici můj mobil.

,,Jo díky. Jestli chceš, můžeš mi říkat Eunhyuk,''

,,Nechci, k čemu by mi to bylo,'' Rozvalil se po lavici, ani se neobtěžoval vytáhnout si učení, nebo jenom obyčejnou tužku.

,,Tak už jste skončili pánové? Možná jste zapomněli, ale hodina ještě neskončila,'' napomenula nás učitelka.

,,Oh, omlouvám se,'' uklonil jsem se a vzal znovu do ruky tužku. Donghae se jen pousmál a začal si zase všímat svého.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama