지켜줄께/ I Will Protect You - 6. část

10. srpna 2015 v 22:58 | Meekyong





Do konce toho dne po mně už Donghae nic nechtěl. Přišlo mi to celkem divný, ale radši sem se ho neptal. Byl jsem za to vlastně i rád.

,,Přemýšlíš o tom, proč jsem včera po tobě už nic nechtěl, že?'' ozvalo se mi najednou za zády, když jsem si dával do batohu penál.

,,Hmm?'' Věnoval jsem mu jeden ze svých nechápavých pohledů. Ten zmetek mi navíc čte myšlenky?!

,,Víš byl si docela napruženej. Určitě by jsme se tak rozhádali, až by jsme se porvali. To by mi ani nevadilo, spíš si nemůžu dovolit mít po tom problém kvůli tomu, že sem ti něco zlomil,'' To se právě vychloubal s tím, že se dobře pere?

,,Potřebuješ si zvýšit ego nebo co?'' zkusil jsem do hlasu vložit ten posměch, který on tak rád používá.

,,O to neměj starost. Nemám potřebu si ho zvyšovat. Bylo by to zbytečný,'' On ten posměch umí využít líp, s tím nic nenadělám. Teď to zase udělal.

,,Tak jdeš už? Myslel jsem, že chceš do školy chodit včas,'' křikl na mě ode dveří. Zastavil jsem se a podíval se na něho.

,,No co koukáš? Ty snad dneska nejdeš do školy?''

,,Jasně že jdu. Spíš se divím, že ty chceš jít do školy včas,''

,,Děláš, jako by to bylo proti přírodě,''

,,A není ? No to je jedno. Ale, ty chceš jít do školy se mnou?'' obul jsem si boty a vzal batoh do ruky.

,,Ne nechci. Chci jenom zamknout,''

,,A to je důvod?''

,,Neměl by bejt?''

,,No to sem neřekl jenom je dost blbej,''

,,Blbej, ale je to důvod. Budeš tam stát ještě hodně dlouho, nebo už půjdeš?'' Vyšel jsem z pokoje a aniž bych se zastavil, šel jsem rovnou cestou do školy.

Po chvilce jsem vedle sebe uviděl Donghaeho, ale nějak jsem neměl náladu na to, se s ním zas bavit nebo hádat o nějaký kravině.

,,Sakra, jestli nezrychlíme, přijdeme pozdě!'' podíval se na mě a zrychlil.

,,Fakt?'' trochu jsem znervózněl. Nemůžu přijít do školy pozdě! Ještě nikdy se mi to nestalo!

,,Dělej běžíme,'' Donghae se rozběhl a já hned za ním.

Doběhli jsme do třídy, která ještě nebyla moc zaplněná. Začal jsem tušit, že ten běh byl úplně zbytečnej, tak sem se radši podíval na hodiny, které visí na zdi. Měli jsme ještě nejmíň čtvrt hodiny čas! To by jsme stihli úplně v pohodě i kdyby jsme neběželi. S vražedným pohledem jsem se podíval na Donghaeho, zatím co jsem popadal potřebný dech.

,,No to si snad děláš srandu!'' řekl jsem výhružně skrz zaťaté zuby.

,,Myslím že ti to prospělo,'' usmál se a šel si sednout do své lavice.

Docela jsem se divil, že on nebyl tak zadýchaný jako já, a to jsme běželi úplně stejně. Asi má o něco lepší kondici jak já.

Sedl jsem si na svou židli a vytáhl z batohu pití. Napil jsem se abych zahnal suchost v krku. Chvilku jsem se ještě vydýchával a poté jsem si vzal knihu a začetl se. Opravdu jsem byl na Donghaeho naštvaný, ale jelikož jsem byl ve škole, nemohl jsem si nic dovolit. Navíc si dnes nechci pokazit tu náladu tolik. Druhou hodinu totiž mám volitelnou. Z nabídky jsem si vybral čínštinu. Byl jsem dost nadšený, když jsem zjistil, že jí tu nabízí jako jeden z volitelných předmětů. Vždycky jsem se chtěl učit čínsky a umět alespoň základy. Sice jsem se hodně krát pokoušel učit doma sám, ale nešlo mi to. Je to snad jediný předmět, o který vážně stojím, ale nedokážu se ho sám naučit. Takže si nehodlám nechat tímhle egoistickým idiotem zničit náladu.

Už je to nějaká doba potom, co začala první hodina, když v tom mi najednou přistál na sešitě, položeném na lavici, nějaký papírek. Nechápavě jsem se na ten kus papíru podíval a pak ho rozbalil. Netušil jsem co by tam mohlo být napsaného nebo od koho to je, každopádně stálo tam: ''To tě to učení vážně tolik bere? Už od začátku hodiny tě pozoruju a ty ses zatím nepodíval jinam než na tabuli a do sešitu. Seš vážně divnej,'' rozhlédl jsem se po třídě, abych zjistil od koho to je. Pohledem jsem se zastavil na Donghaem, který se na mě taky díval. Ukázal jsem mu papírek a on jen přikývl na znamení, že je od něj.

,,Že mě to nenapadlo hned. Od koho jinýho by taky mohl být, že?'' zeptal jsem se sám sebe. Nijak jsem se o to dál nezajímal, pouze jsem papírek odstrčil na stranu lavice a dál se věnoval učení. Jenže po chvilce přišel další papírek.

''Ty mi ani neodpovíš? Vždyť jsme spolubydlící, ne?'' Probodl jsem ho pohledem a papírek zmačkal.
Snažil jsem se uklidnit a ignorovat to, dokud nepřišel třetí papírek. ''Ale no tak. Šíleně se nudim. Odpověz!''
Ne já na tohle vážně nemám. Vzal jsem si kus papíru a rozhodl se odpovědět.

''Správně, to učení mě baví a zajímá. Nemám potřebu koukat se jinam než na tabuli a do sešitu. Jo, sice jsme spolubydlící, ale to nic nemění na tom, že si s tebou nechci dopisovat. A když se tak strašně nudíš, můžeš se alespoň pokusit chvíli dávat pozor, místo toho aby ses koukal na mě. Třeba by tě to učení zaujalo. Nebo si sem vůbec chodit nemusel. Mě je jedno jestli se nudíš, ale mě tím nezatěžuj, já se učit chci!'' Dvakrát jsem papírek přehnul a podal mu ho, tak aby to učitelka neviděla. Donghae se hned natáhl a papírek si ode mě vzal. Sledoval jsem jeho reakci. Jakmile vzkaz dočetl, podíval se na mě a začal se potichu smát. Jsem moc rád, že jsem ho pobavil. Vážně... Asi nic z toho co sem mu tam napsal, nebral vážně. Odvrátil jsem pohled a všímal si učení. Do konce hodiny jsem se na něj už nepodíval, ani mi nepřišel žádný papírek. Je dobře, že aspoň tohle vzal na vědomí a dál mě nevyrušoval. Hned co se ozval zvonek, Donghae se zvedl ze své židle, hodil si tašku přes rameno, stoupl si před mou lavici a opřel se o ní.

,,Tak zatím, já padám,'' řekl a šťouchl mě do hlavy. Vzpřímil se a odešel. Vykulil jsem na něj oči a pouze sledoval jak odchází.

,,Co mě má co zajímat to, jestli odcházíš krucinál?!'' řekl jsem potichu, tak aby to nikdo neslyšel.

Zajímá mě jestli odešel, protože jsem mu to napsal, nebo protože má jinou volitelnou hodinu. V tuhle chvíli jsou možné obě možnosti. Škola ho opravdu nebaví a čínština je vážně těžká, takže tu by si asi nezvolil. Sbalil jsem si věci a šel do učebny, ve které mám další hodinu. Sedl jsem si na své místo, vytáhl si věci a už jsem jen vyčkával až se znovu ozve ten nepříjemný zvuk ohlašující začátek hodiny. Za chvilku jsem se dočkal, tak sem si zavřel učebnici a postavil se. Do třídy vešel nějaký mladý muž, mohlo mu být tak kolem pětadvaceti. Říkal jsem si, co tady dělá někdo, kdo je na studenta trochu starý a na učitele mi přijde moc mladý. Ale na druhou stranu, nemohl jsem z něho spustit oči. Byl nádherný. Měl takový okouzlující úsměv a upřímné oči. Byl vysoký a přes košili, kterou měl na sobě, šlo poznat, že má i vypracované tělo. Bylo to divné. Nikdy bych si nemyslel, že budu takhle přemýšlet o nějakém muži. Stejně mi ale pořád nešlo do hlavy, co tady někdo takový dělá.

,,Dobrý den. Jsem Choi Siwon. Budu vás učit čínsky. Doufám, že vás něco naučím. Snad to bude zábava. Co myslíte?''
No tak to mě podrž...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama