지켜줄께/ I Will Protect You - 8. část

10. srpna 2015 v 23:01 | Meekyong




,,Tak už sis koupil novej úbor?'' vyruší mě Hae, zrovna když si chci obléct vrchní část oblečení. Správně, stojím tu jenom v teplácích a to hovado si sem zase napochoduje, jako by mu patřil každý kout téhle školy.

,,Co tady zas děláš?!'' tričkem, které držím v rukách, se snažím zakrýt si všechny možné vrchní části těla, které jdou.

,,Budu to brát jako jo. No nic, jdu se převlíknout. Moje přítomnost tě asi dost znervózňuje,'' Donghae se otočí a s hlasitým úsměvem odkráčí pryč.

,,Zner- Kdo tady koho znervózňuje?!!'' zakřičím za ním a rychle si obléknu to triko, jinak bych ho asi vztekem roztrhal. Vážně ho jednou zabiju. Narvu do něj několik rachejtlí, ty pak zapálím a udělám si z něj soukromý ohňostroj. Jo, ohňostroj, to by mohlo fungovat..

Promnu si dlaně a sám se pro sebe usměju. Nevím, proč mě vždycky myšlenky na Donghaeho vraždu tak zlepší náladu. Je to divný, ale je to tak.

*

,,Takže, tady máte několik míčů a zahrajte si třeba vybíjenou, nebo střílejte na koš, ale mě teď na chvíli prosím omluvte, musím si jít něco nutného vyřídit,'' promluví k nám učitel a pak jak řekl, odešel.

,,Hmm, tak si dáme vybiku, co říkáš Hyukkie?'' otočí se na mě skupinka mně známých lidí v čele s Hangengem. Všichni mají v ruce míč a nasazený výhružný výraz s velkou dávkou pobavení. Ještě než jsem stihl nějak zareagovat, schytal jsem docela ostrou ránu do ramene, jak po mě jeden z Hangengových lidí hodil míč. Chytím se za bolavé rameno, ale hned na to jsem zasažen dalším míčem a to do boku. Musím být asi fakt dobrý terč. Je to jako by se strefovali do stromu. Ano, takovýma tělesnýma schopnostma jsem byl obdařen. Hýbat se jako strom. Jako tlustý a starý strom, se kterým hnou jen buldozery.

,,Hej! Proč se strefujete do něj? Strefujte se do někoho, kdo je vám rovný,'' postaví se přede mě Donghae a dá si ruce v bok. Chvíli mu sice tahle póza vydrží, ale pak mu někdo hodí ze strany do obličeje míč a podle jeho reakce to asi vůbec nečekal. Svalí se na zem a chytí se za tvář. Cítím, jak se ve mně začíná hromadit spousta pobavení a mám chuť se dát do hlasitého smíchu.

,,Zase ty? Co to s tím klukem furt máš?'' zeptá se Hangeng.

Nějak překonám ten smích, a přesunu se k Donghaemu.

,,Vstávej,'' skloním se k němu a natáhnu ruku, kterou mi hned odstrčí pryč. Je vidět, že je dost naštvanej. Krev se v něm vaří jako kdyby byla na ostrém slunci. Rychle vstane, ze země sebere nejbližší míč a bez jakéhokoliv zaváhání ho střelí po tom, kdo mu dal tu ránu do obličeje. Kupodivu se trefí a hned se zase ohýbá pro další míč, který přímou čarou letí na osobu stojící vedle Hangenga. Ten vzápětí vyšle svůj míč proti mě, ale odrazí ho Donghae, který se hned přede mně postavil.

Ohnu se a ze země seberu taky jeden míč. Nebudu s ním střílet, stejně by to šlo úplně na jinou světovou stranu, než kam bych chtěl, proto ho hodím Haemu, který ho hned mrskne po Hangengovi. Jenže mine, protože se ten hajzl stihne uhnout.

Kouknu na stranu a uvidím nějakýho dalšího idiota, který po mně znovu hodí míč. Tentokrát brzo zareaguju a schovám se za Haeho, který míč chytí a toho dotyčného jedinou ranou srazí k zemi.

Nějakou chvíli se to ještě opakuje, dokud se na zem nesvalí i ten poslední z Hangengovi party.

,,Říkal jsem někoho, kdo je vám rovný, ne někoho, kdo je lepší jak vy,'' ušklíbne se Donghae na sedícího Hangenga a pak už si to spolu se zvoněním, zamíří přímo do šaten. Znovu se ve mně nahromadí kupa výsměchu, který ale tentokrát nepatří Haemu, nýbrž těm chudinkám, které tu sedí a chytají se za bolavá místa, někteří si dokonce utírají drobné potůčky krve. Začne mi cukat koutek a já cítím, že pokud rychle neodejdu, svalím se tady na zem a začnu se tlemit. To by se mi mohlo ale dost vymstít, proto to rychlým krokem vezmu za Donghaem.

,,Díky,'' sednu si vedle Donghaeho, který si, jak to tak vypadá, právě užívá ten skvělý pocit výhry.

,,Hmm, hey Monkey, nevyužili teď situace a nehodili po tobě ještě míč?'' podívá se na mě s vážným pohledem.

,,Monk-.. ne nehodili,'' už nebudu řešit to, jak mě oslovuje. Asi není schopný mě normálně oslovovat jménem. Ještě nikdy mě tak neoslovil. Ale možná to bude tím, že Donghae není normální..

,,Dobrý.. Běž se převlíct, počkám tady na tebe,''

,,Ok,'' postavím se a rozejdu k mým věcem. Pak se ale zastavím.

,,Počkáš na mě? Proč bys na mě měl zas čekat?''

,,Prostě tady na tebe počkám, neptej se,'' uhne pohledem Hae a sehne se pro svou tašku s oblečením. Nechápavě zakroutím hlavou a dál pokračuju v cestě.

,,Proč by na mě měl čekat? Chce mi něco udělat? Zmlátit a pohodit do křoví? A proč mě vůbec ochránil na tom těláku? Asi chtěl jenom zamachrovat. Nebo že by.. mě.. měl.. NE!'' říkám si potichoučku pro sebe. Už začínám být paranoidní. Ten kluk mě vážně přivede do blázince. Už teď z něj mám halušky.

Vezmu tašku s úborem a vrátím se k tam, kde na mě čeká to hovado.

,,Jdeme?'' vstane a rozejde se směrem k šatnám. Dlouho nečekám a s pár nadávkami a připomínkami se vydám za ním.

*

,,A to ti nevadí, že bys třeba mohl mít i nějaký problémy, kvůli těm rvačkám?'' snažím se začít konverzaci, zrovna když procházíme jednou z ulic vedoucích na naší kolej.

,,To si už zapomněl, že můj otec je ředitel týhle školy? I když ho sebevíc štvu, pořád jsem jeho jediný dítě, takže má smůlu,''

,,Ah, to máš štěstí,'' celou dobu jsem po něm nenápadně pokukoval, abych včas zachytil jediný náznak toho, že mi přece jenom chce něco udělat. Strach ze mě spadl až potom, co jsme došli do cíle.

,,No tak já padám. Musím si někam zajít,'' otočí se Hae ve chvíli, kdy otevřu vchodové dveře. Ruku nechám na klice a jen se na něj nechápavě podívám.

,,To si snad mohl jít už dřív ne? Proč si doprčic zbytečně vycházel ty schody?''

,,Tak si mi to mohl říct ne?''

,,Jak sem asi sakra mohl vědět, že někam půjdeš?''

,,Mohl ses zeptat. To ti to nepřišlo divný? Co bych asi celou tu dobu v tom pokoji dělal?''

,,No to já nevim. Ale ty si to asi už věděl, že dovnitř nepůjdeš, tak proč si šel až sem?''

,,Aish, nezdržuj mě, už musím jít,'' seběhne schody a vyjde z budovy ven. Ještě chvíli stojím na tom samém místě a snažím se sám najít odpověď na mou otázku. Když mě nic nenapadá, vpadnu do pokoje, zuji si boty, batoh hodím někam na podlahu a rozplácnu se na postel, hledíc na strop.

Jsem z něj na prášky. Možná bych si mohl zkusit zajít za doktorem, aby mi nějaké předepsal. Zavřu oči a zasním se...

-Eunhyukova představa:-

Potom, co mě sestra zavolala do ordinace, nakráčím tam a posadím se na židli přímo před doktora.

,,Dobrý den, nemohl byste mi předepsat nějaké prášky na uklidnění? Víte, jedno hovado mi narušuje můj každodenní život a je to vážně k nevydržení. Nebo byste si mohl nechat vystavit papír s oprávněním držení střelné zbraně a zastřelit ho pro mě, co říkáte?'' s hvězdičkami naděje v očích se koukám na svého doktora, který jen kýve na souhlas.

,,Já věděl, že se dohodneme,''

-Konec Eunhyukovi představy-

,,Achjo, sem na tom fakt blbě. Co mám dělat?'' zakryju si rukou oči a chvíli přemýšlím. Po pár minutách ruku sundám a blesku rychle se vytáhnu do sedu. Podívám se nahoru na imaginární žárovku, která se právě rozzářila jasnými barvami.
,,Siwon!'' ukážu prstem před sebe, jako by tam snad stál.

,,Eh, chtěl jsem říct, ten papír od učitele Siwona!'' vstanu a začnu se hrabat ve svém batohu ve snaze najít ten kus papíru.

,,Ha! Mám tě! Sis myslel, že se mi schováš?'' začnu mluvit na onen list, který se se mnou ale očividně odmítá bavit.
Rukou odhrnu nějaké věci, jako jsou třeba sešity a tužky, na stranu stolu a na uvolněné místo položím papír.
Ani nevím kdy a jak, ale prostě jsem usnul. Probudila mě až Donghaeho ruka, která zatřásla s mým ramenem.
,,Proč spíš tady na těch papírech? To jsou tak pohodlný?'' podívá se na mě s nechápavým pohledem. Zvedl jsem hlavu a očima zamžoural po stole.

,,Kolik je?'' zívl jsem a protáhl se.

,,Osm. Běž si lehnout do postele, ty opice jedna,'' ukáže směrem na postel a se znuděným výrazem zajde do koupelny. Jen zakroutím hlavou a vstanu ze židle.

,,Koukám, že jsem to stihnul dokončit dřív, než jsem usnul,'' vezmu do ruky papír od pana Choie, položím ho na hromadu učebnic připravených na zítra a vložím si to všechno do tašky. S dalším zívnutím pak už jen přejdu k posteli a svalím se na ní, jako by mě právě někdo zastřelil. Pořádně se zachumlám do peřin a s otevřenýma očima pozoruji stále nehybné dveře od koupelny. Prostě chci vědět, proč se na tom těláku zachoval tak, jak se zachoval. Jo, možná bych se o to neměl zajímat a prostě být jenom rád, že jsem to všechno neschytal tak, jak bylo původně v plánu. Jenže jinak by mě to nedalo spát a já bych byl kvůli tomu hovadu nevyspalej. No ještě to tak. To bych mu to pak dal sežrat i s navijákem. Tak co takhle tohle všechno vynechat a prostě to z něj vypáčit po dobrém?

Docela se leknu, když se najednou ty nehýbajíc se dveře otevřou a vyjde z nich čistý a umytý Donghae.

,,Ještě nespíš? Myslel jsem, že odpadneš hned, jak se tam přemístíš z toho stolu,'' sedne si na postel, odhrne peřinu, pod kterou si vzápětí vleze.

,,Chtěl jsem se tě na něco zeptat,'' rukou si podepřu hlavu zadívám se na něj.

,,Hmm, tak se ptej,'' odpoví docela nezaujatě s přivřenýma očima.

,,Proč ses mě dneska zastal na tom těláku?'' Donghae si odkašle a zase plně rozevře oči.

,,No já nevim, prostě jsem se nudil,''

,,Vážně? Nechtěl sis jenom zase o něco zvednout svoje ego?'' pozvednu jedno obočí.

,,Už jednou jsem ti říkal, že to nemám zapotřebí. A teď už mě nech, jdu spát,'' otočí se na druhý bok směrem ke zdi.

,,Tak fajn,'' řeknu s trochou ironií v hlase a hlavu si položím na polštář, který mi za malou chvíli pomůže se dostat do té překrásné říše snů.

*

Donghae nespí, pouze očima zkoumá zeď a přemýšlí, proč je vlastně nenechal, aby ho těma míčema tak trochu ''poplácali'' ? No dobře, poplácali.. spíš zmlátili. Ví jistě, že to neudělal proto, že by se nudil. Ani nechtěl dokazovat, jak je silný, i když on si nic dokazovat nemusí. Nenápadně se znovu přetočí směrem k Eunhyukovi a zadívá se na něj.

,,Tak sakra proč?!'' zeptá se sám sebe. V hlavě mu najednou začne vyskakovat několik důvodů, kolikrát i totálně nemožných nebo nesmyslných, ale důvod, který vyskočil nejvýše a chytl se pomyslného lana, aby na sebe upozornil, vyhrával.

,,Máš ho rád,'' promluvil onen důvod. Donghae hned bouchl hlavou do polštáře, aby se ten nesmyslný důvod pustil toho lana a uvolnil místo nějakému smysluplnějšímu důvodu. Ale tenhle malej hajzlík se držel jak moucha zachycená na mucholapce.

,,Nesmysl,'' zašeptá Hae dřív, než se také propadne do hlubokého spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama