Láska přichází ze snů // 14. část

10. srpna 2015 v 22:11 | HyuniiLee




Hurikán Samwo znovu nabývá na síle. V následujících dnech by se měl vítr pohybovat rychlostí 25 m/s doprovázen silným deštěm a častým krupobitím. Doporučovali bychom všem občanům vycházet z domů jen v nejvyšší nutnosti a bezpečně zajistit veškeré věci, které se nacházejí na vašich zahradách a balkónech. Další zprávy o postupu hurikánu má pro nás meteoroložka Kim Hee Joo.

"Tohle počasí se vážně zbláznilo," pokroutil hlavou nad zprávami v televizi pan Yang. Hyunii se usmála a pokračovala v utírání stolů.

"No nic. Já mizím zamkneš to tu?" zeptal se jí šéf a sebral z věšáku deštník a kabát.

"Jistě pane Yangu, nebojte se," odsouhlasila mu rychlou úklonou a pak už jen sledovala svého šéfa, jak se vrhá přes ulici ke svému autu. Málem ho ten vítr odvál. Zatím ji to nějak neznepokojovalo, že venku řádil hurikán, protože než douklidí celý obchod dá ji to ještě spousty práce.

Ovšem po asi dvou hodinách, kdy Hyunii přišlo, že se všechno blýská jako nové se rozhodla, že už by byl nejlepší čas vyrazit domů. Jenže! Z televize, která ji dělala docela obstojnou společnici se dozvěděla, že metro je uzavřeno a autobusová doprava byla též omezena. Jak se teď dostat domů? Jít pěšky v hurikánu by byla katastrofa a auto nemá.

"Co teď?" kníkla zoufale do ticha svého pracoviště, když sledovala ulici přes okno. Vítr byl vážně silný a pršet nepřestávalo.

"Zkusím zavolat MeeKyong. Ta má auto!" napadlo ji jako první jméno její sestry, jenže hned nato si uvědomila, že není v Seoulu, ale na ostrově Jeju na dovolené.

"Kruci, taky si neumí vybrat lepší termín na dovolenou," odprskla naštvaně ale hned její výraz vystřídal pohled plný beznaděje. Chvíli ještě pozorovala to dění za okny a najednou si vzpomněla na lísteček, co ji dal Siwon. Ten na kterém byl kompletní seznam telefonních čísel celých Super Junior. Vyskočila ze židle, na které dosud seděla a začala si prohledávat kapsy u kalhot.

"Bingo!" vyjekla nadšeně, když ho našla v zadní kapse. Rychle ho rozbalila a sjela znovu všechny popisky ke všem jménům.

"Asi bude nejlepší zavolat Siwonovi, když se tak moc nabízí," řekla, když zvážila všechna pro a proti, komu by měla zavolat. Vytáhla mobil a nacvakala jeho číslo. Už už chtěla zmáčknout vytáčení, ale to ji nesměl přepadnout divný pocit. Přeci by je neměla otravovat s něčím takovým, mají spoustu svých starostí a ještě se zajímat o někoho jako je ona?

"Kdykoli můžeš zavolat!" vybavila se jí Siwonova slova. To přebilo veškeré pochybnosti a tak vytočila jeho číslo. Z telefonu se ozývalo jen nepřetržité tůtání až nakonec se rozezněl hlas operátora: "Je nám líto, ale volaný účastník hovor nezvedá,"

"Jo prý 'Bůh je mi svědkem, že to zvedám'," zakroutila hlavou pobaveně a podívala se znovu na lísteček.

"Tak komu mám k sakru zavolat? Je po sedmé večer, takže YeWook nepřipadá v úvahu. Eunhyukovi volat nemám, což znamená, že ani Donghaemu. Sungmin to nezvedne. Shindong, s tím jsem moc ještě nemluvila. Kangin ne, Leeteuk ne, Kyuhyun... NE! Ty mi to Siwone nezvedáš, takže.. to je.. ne ještě Heechul," zakoukala se na to nevinně vypadající jméno avšak jeho nositel ji trochu naháněl hrůzu. Hlavně ten poslední moment, když se loučila ve dveřích s Kyuhyunem a kousek dál v chodbě stál právě Heechul a vrhal na ni ne moc hezké pohledy. Jenže, co teď bylo důležitější? Pokusit se dostat v pořádku domů nebo se bát toho, že Heechul ji někde po cestě zabije? Kašle na to.. tak to alespoň bude rukou božského Kima Heechula.

Nacvakala do telefonu jeho číslo a plná odhodlání zmáčkla zelené tlačítko. Zaposlouchala se do tónu vyzvánění, tak moc, když si myslela, že to nezvedne až ji nakonec docela vyděsilo, když se z druhé strany ozval hlas.

"Ano? Tady Kim Heechul,"

"A-Ahoj, Tady Hyunii," začala nejistě.

"Hyunii?" jeho hlas zněl poněkud divně.

"Ano, Hyunii víš-?" myslela si, že na ni možná zapomněl, tak se chtěla připomenout, jenže ji hned přerušil: "Vím, neboj se. Proč voláš?"

"Víš, je mi to trochu blbý, ale Siwon mi na tebe dal číslo a řekl, že ti můžu zavolat, kdykoli,"

"Chápu, něco jsem zaslechl, že ti dal kontakt na všechny,"

"Ano, no.. víš jsem právě v práci, ale mám problém,"

"Můžu ti snad nějak pomoci?" zeptal se. Hyunii si skousla spodní ret a povzdechla si.

"Nemám se jak dostat domů, potřebuju odvoz," řekla téměř neslyšně.

"Mám pro tebe zajet? Vlastně nic na práci nemám, takže tě vyzvednu," aha, takže ji slyšel.

"Vážně? Já nerada bych obtěžovala pokud už něco máš," dodala nejistě, i když ji už řekl, že ji vyzvedne.

"Nic nemám. Přijedu pro tebe, jen počkej. Ano?" řekl rezolutně.

"Dobře," odvětila. Podívala se na mobil. Vážně pro ni přijede, takže všechno je v pohodě.

"Proč volala mě? Proč ne Kyuhyunovi?" zarazil se na chvilku Chul, když jí to položil a začal hledat svoje klíčky od auta. V každém případě to bral jako své plus. Otevřel dveře pokoje nahlédl do chodby, a když se ujistil, že tam nikdo není, tak se rychlím krokem vydal k hlavním dveřím. Nepozorovaně vyklouzl z dormu a rychle přeběhl ke svému autu.

"Vážně, proč ta holka vůbec chodí do práce v takovém nečase? Zbláznil jsem se jen já nebo i ona?" zasmál se poměrně vítězně, když startoval auto.

Neuběhlo moc času, i když ručičky na hodinách jednou zvládly oběhnout celé kolo. Hyunii se zatím bavila nějakou hrou na mobilu. Po chvilce si všimla auta, které zaparkovalo hned před vchodem. Z auta vyběhla osoba, která se snažila uchránit svůj účes před deštěm a větrem, neúspěšně.

"Ah, tak jsem tady nečekala jsi moc dlouho, že ne?" spustil hned ve dveřích Heechul, zatímco ze sebe oklepával vodu.

"V pořádku, hlavně že ty jsi v pohodě dojel asi to jde těžko, že?" vydedukovala si prostě při pohledu na tu mizernou viditelnost venku.

"Jsem tady a to je hlavní," usmál se na ni, "tak, kde že bydlíš, ať vím, kam mám jet?"

"No je to trochu z ruky, bydlím až v Mapo-gu," řekla a poškrábala se nervózně na krku. To už se zarazil i Hee při představě, že by měl jet takovou dálku v tomhle počasí. Hyunii si všimla jeho výrazu a omluvně se podívala dolů.

"Možná jsem ti to měla říct už do telefonu,"

"Ne to je v pohodě, v pohodě. Jen možná, co kdybys prostě zůstala na víkend u nás, když stejně nepracuješ a jet tak daleko je nebezpečné?" vysypal ze sebe hned. Hyunii samovolně spadla pusa, a když si posbírala všechny jeho slova hned začala nesouhlasně vrtět hlavou: "Nemůžu vás obtěžovat celý víkend! To ne, v žádném případě!"

"Hele, není to problém," zastavil její zběsilé máchání rukama, "my nekoušeme," usmál se na ni tím nejsladším úsměvem, jaký dokázal udělat.

"Ale je to divné," mroukla tiše. Představa, že je v bytě společně s jedenácti kluky a to ještě v případě, že Zhoumi s Henrym nepřijedou, ji nepřišla moc dobrá.

"No tak, neboj se vážně, bude to zábava. Ostatní budou rádi," přemlouval nejistou dívku před sebou Heechul a aby to dohnal do konce, tak se přemohl a dodal ještě: "Kyuhyun bude moc rád,"

"Kyuhyun?" zeptala se s menšími jiskřičkami v očích a vzhlédla k Heechulovi, který doufal, že už se konečně rozhodne.
"Takže?" usmál se znovu a naklonil se.

"Tak.. dobře," odsouhlasila nakonec a rezignovaně sebrala svůj kabát a tašku, když ji Heechul otevřel gentlemansky dveře, aby ji mohl rychle doprovodit k autu.


Asi po další hodince strávené v autě dorazili konečně na místo. Přeběhli rychle do domu a před dveřmi do dormu Hyunii Heechula ještě zastavila: "Jsi si stoprocentně jistý, že je to dobrý nápad?"

"Nevěříš mi?" podíval se na ni tím svým pronikavým pohledem a trochu nakrčil nos.

"Mm.. v-věřím," proč by taky ne? Když zemřít, tak v ráji! To Heechulovi jako odpověď dokonale stačilo. Vytáhl klíče a odekml dveře. Ani je ještě nestihl pořádně otevřít a už se z chodby linul Leeteukův hlas doprovázen smíchem Sungmina.

"Heechule?! Kam si zase jel?! Víš, jaký jsem o tebe měl strach?! Zvlášť když venku je hurikán?!"

"Uklidni se prosím tě, koukej máme hosta," usmál se Hee a postrčil Hyunii dál.

"Cože? Ah.. Hyunii, co ty tady?" sjel ji pohledem Teuk, ale rychle ji sebral vodou nasáklý kabát.

"Zůstane tady přes víkend, nemá se jak dostat domů, nebude to vadit, že ne?" spustil Heechul.

"Samozřejmě, že ne! Jsi tady vítána! Buď tady jako doma," usmál se a ukázal směrem do dormu. Hyunii jen nejistě přikývla.

"Ale vždyť sebou nemá žádné věci!" ozval se Sungmin, který chtěl původně vidět, jak leader seřve Heechula.

"Tak ji nějaké půjčíš! A Ryeowook taky!" řekl prostě Leeteuk. Sungmina hned smích přešel a uraženě nafouknul tváře.

"To nemusí," zatahala rychle Teuka za ruku. Heechulovi hned došlo, že se v Teukovi opět probudil ten mateřský cit, a tak se pro sebe uchechtl nad jeho počínáním, které mu ale moc nevadilo.

"Ale on ti je půjčí a ještě rád! Budeš spát v pokoji po Hangengovi, jo? Sice Kibumův pokoj je větší, ale problém je, že tam má ještě spousty věcí," chrlil ze sebe Leeteuk, zatímco Hyunii tahal směrem do obýváku. Ta se nezmohla na jediné slovo. To se vážně takhle chová pořád? Tak až skoro přehnaně? Vrhla jeden zoufalý pohled po Chulovi, který šel hned za nimi, ale ten jen pokrčil rameny a usmál se.

"Tak jo hoši! Vnímejte chvilinku!" pronesl nahlas leader. Postupně se k nim otočilo několik hlav. Objevilo se hned pár úsměvů a překvapených pohledů. Zvláště Kyuhyuna, který skoro až vyděšeně vyskočil ze země, na které doposud seděl, když spatřil Hyunii.

"Máme tu na celý víkend hosta! Tak se o ni dobře postarejte, ne že si bude stěžovat!" pokračoval dál ve svém projevu a postrčil vyjukanou Hyunii.

"Vážně? To je super!" usmál se Siwon a zamával na ni. Eunhyukovi se taky hned po tváři rozlil úsměv.

"Ce-celý... v-ví-víkend?" vykoktal Kyuhyun a střetl se s Hyuniiným pohledem.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama