MINE // 2. část

10. srpna 2015 v 23:59 | HyuniiLee




Yunho se probudil v docela dobré náladě. Bylo něco málo kolem desáté dopoledne a slunce prostupovalo přes temné závěsy v jeho pokoji. Yunho vystoupil směrem ke své skříni a shodil ze sebe župan, ve kterém usnul. Yunho se vážně mohl čím chlubit. Byl bohatý, uznávaný, pohledný.. každá dívka mu padla k nohám. V každém případě absolutně netušil čí je to zásluha. Právě to, že u sebe držel JaeJoonga bylo důvodem pro to, že měl Yunho takový úspěch v životě.
Yunho přejel prsty přes všechny ty obleky, které vysely v jeho skříni a mírně nakrčil nos. Dělal to vždy, když nad něčím usilovně přemýšlel. Přeci jenom to byl další den, kdy musí obhájit svoje postavení a pověst jeho rodiny. Vytáhl ze skříně bílou košili a černé sako. V tom se najednou rozletělo okno a dovnitř do pokoje pronikl chladnější vzduch zvenčí. Yunhovi po celém jeho odhaleném těle naskočila husí kůže. Nedůvěřivě se podíval do chodby a pak na okno. Zakroutil hlavou a odložil jím vybrané oblečení na křeslo, pomalu se rozešel k oknu a jednoduše ho zavřel. S povzdechnutím se natáhl pro košili a oblékl se.

Celé toto dění sledoval Jaejoong. Se zavřenýma očima stál nehybně ve své cele a sledoval Yunha, který se nacházel jen o několik pater nad ním. Na jeho tváři byl znatelný úsměv. Celý čas, který byl vězněn se bavil pozorováním Yunhova každodenního života. Věděl všechno o jeho zachránci/vězniteli. Každičký detail dokázal pojmenovat. Ale týkalo se to jenom toho, co dělal Yunho v domě a jeho okolí. Jakmile se vzdálil od domu na více jak 100 metrů JaeJoong ztrácel přehled. Jeho síla byla přeci jen něčím omezena.

Najednou uslyšel kroky, které se ozývaly ze schodiště. Yunho se šel ještě podívat za ním předtím než odejde na zmiňovaný ples.

"Zase jsi mě pozoroval, že?" Yunhův vážný tón v hlase se rozlehl po místnosti jakmile přišel.

"Kdo by řekl, že jsi si už zvykl?"zasmál se Jae a otočil se směrem k němu.

"Nemůžu mít ani chvíli soukromí?" založil ruce v bok a opřel se o studenou zeď. Nebylo mu zrovna příjemné, že o něm JaeJoong vše věděl. Ačkoli věděl, že stejně nic nikomu nikdy neřekne, ale i tak si připadal nepříjemně.

"Měl by jsi už jít ať nepřijdeš pozdě na ten ples," upozornil ho Jae a posadil se na zem. Upřel pohled směrem na Yunha a po tváři se mu rozběhl úškleb. Yunho vážně neměl čas ani náladu se teď hádat s nějakým démonem. Zakroutil hlavou a poraženě odkráčel směrem z JaeJoongovi cely.

Yunho vystoupil z auta a uhladil si sako. Nahodil svůj hraný úsměv a rozhlédl se kolem dokola. Všude stáli lidé a nadšeně ho vítali. Yunho byl jednou z celebrit té doby, proto si taky mohl dovolit přijet tím novým vynálezem a ne v kočáře, jako tomu bývalo do nedávna. Automobil. Zbrusu nový vynález a první, kdo si ho pořídil v tomto městě byl právě náš Jung Yunho.

Přešel směrem ke dveřím od kulturního domu, kde se ples pořádal. Jakmile vstoupil automaticky z každé strany přilétaly ruce ostatních vážených mužů. Yunho zdvořile všechny zdravil a nechával se seznamovat s jejich dcerkami.
Hlavně se usmívej už jenom pár hodin a budeš zpět doma. V klidu, není to poprvé.. Uklidňoval sám sebe Yunho a postával se sklenicí vína u baru, užíval si zrovna volnou chvilku. Oplatil úsměv jedné z dívek, které po něm celou dobu pokukovaly a potom se otráveně otočil směrem k baru, aby se vyhl dalším očním kontaktům. Prohlédl si červené víno s takovým zájmem, jako by to byla jediná věc, která ho dokázala v tuhle nudnou chvíli zabavit. S povzdechem se opět napil. Jenže v tu chvíli do něj něco zezadu vrazilo a on vylil obsah sklenky si na sako. Rychlostí ucukl a sáhl po nejbližším kapesníku. Začal se otírat a otočil se na toho, kdo to zavinil. K jeho překvapení to nebyla žádná z těch nafintěných dcer ostatních zbohatlíků a její pokus o sblížení se trochu nepraktickým způsobem, ale stála za ním malá holčička v červených šatičkách a s vlasy jako uhel.

"Copak se to tu objevilo z katastrofu?" usmál se Yunho a klekl si, aby jí viděl do tváře. Dívence se v ní održel strach a rtíky se jí třásly v přicházejícím pláči. Yunho to zpozoroval: "Neboj se! Neplakej, to nic není. Nezlobím se," usmál se a otřel jí slzičku.

"Ne-nezlobíte se?" kníkla tichounce a podívala se mu do očí. Yunho zavrtěl hlavou a usmál se: "To se přece může stát každému. Jakpak se jmenuješ?" zeptal se a pohladil ji po vláskách.

"Jinny," pousmála se.

"Jinny, ahoj já jsem Yunho," podal jí ruku. Jinny se začervenala a stiskla mu ruku.

"Jinny! Tady Jsi!" přerušil jejich seznámení hlas dospělého muže. Yunho vzhlédl a spatřil vyděšeného poněkud obtloustlého muže, jak se řítil směrem k nim.

"Oh pane Jungu! Omlouvám se! Odpusťte!" začal se omlouvat a chňapl Jinny za ruku.

"Všechno je v pořádku. Nic se nestalo pane..?"

"Shin Dong Hee," odpověděl v rychlosti. Yunho mu podal ruku a potom se opět podíval na Jinny, která ho nepřestávala sledovat.

"To je Vaše dcera?" zeptal se zájmem. Jinny vzhlédla ke svému opatrovníkovi. ShinDong se usmál a zatřepal hlavou: "Je to dcera mé sestry," pohladil Jinny po vlasech a smutně dodal: "Zemřela, když se Jinny narodila,"

Yunha to trochu rozesmutnilo, ale když viděl její úsměv, tak se musel smát taky. Při klekl znovu k Jinny a vzal jí za ručku: "Jinny, pokud to strýček ShinDong dovolí. Mohla bys mě přijít navštívit ke mně domů, co říkáš? Mám sbírku porcelánových panenek, které tam zůstaly po mé mamince. A ukážu ti Richarda!" pronesl nadšeně. Jinny nakrčila nos: "Kdo je Richard?" zeptala se nedůvěřivě. Když jí ale Yunho řekl, že je to jeho kůň, tak hned souhlasila.

"ShinDongu zaujali jste mě, oba dva. Tak dobře jsem se necítil v cizí společnosti už dlouho. Přijeďte, budu rád," potřásl si s jeho rukou, věnoval ještě pohled Jinny a poté se pomalu odebral k východu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama