MINE // 5. část

11. srpna 2015 v 0:08 | HyuniiLee




Všechno bylo zmatené. Hlava mu třeštila. Cítil podivný chlad v zádech a všechny jeho vzpomínky byly rozmazané a nejasné. Co se to vlastně přesně stalo? Yunho si nemůže vzpomenout, co se událo od doby, kdy vkročil k JaeJoongovi do cely. A jak se vůbec dostal zpátky do své postele ve svém pokoji?

Posadil se pomalu a zhluboka oddechoval, srdce mu bilo jako splašené a měl podivný pocit v žaludku. Protřel si oči: "Co se stalo včera večer?" zeptal se sám sebe. Opatrně vstal a přešel do koupelny. Opřel se rukama o umyvadlo a jakmile se mu opět zatočila hlava, tak pustil studenou vodu a rychle si opláchl obličej. Zadíval se na svůj odraz v zrcadle a vyděsil se. Jeho oči byly celé rudé a jeho pleť byla bílá jako stěna. Neváhal ani chvilku a rozběhl se za JaeJoongem.

"Co jsi se mnou udělal démone?!" rozkřikl se ještě před mřížemi, ale v následující vteřině si uvědomil, že jeho hlas zní poněkud divně. Chytl se za krk a překvapeně se podíval před sebe.

Já s tebou nic neprovedl. To všecko ty sám...

Yunho byl jako přimrzlý k zemi, když se ozval jen tajemný šepot u jeho ucha. Ohlédl se, ale nikde Jaeho neviděl.

"Já sám? Co se stalo?!" zeptal se vážně.

Neodolal jsi. Cožpak si nevzpomínáš?

"Čemu jsem neodolal?" zastavil se.

Ach Yunho... víš, co na vás lidech vážně miluji? Vaši největší slabost. Zvanou emoce.

Yunho nervózně polkl. Čekal, kdy se dozví, co se stalo a pořád se snažil přijít na to odkud se ozývá démonův hlas. Nikde ho neviděl a to ho ještě víc znervózňovalo.

Především vášeň je tak nádherná a zároveň nejhorší emoce. Nedokážeš ji ovládat a člověka dělá sobeckým. Nevěděl jsem, že jsi až tak vášnivý Yunho. (smích) Ani jsi nebral ohled na své vlastní tělo...

Najednou pocítil štiplavou bolest na krku a hrudi. Svlékl ze sebe košili a všiml si dlouhých rudých šrámů. V očích se mu odrážela hrůza.

Ano.. je to tak. Byl jsi tak mimo, že jsi ani nevnímal bolest, kterou jsi si způsoboval. Toužil jsi jen po mých rtech a polibcích. Ani chlad mého těla ti nevadil...

"Dost!!! Přestaň!!!" rozkřikl se Yunho, když se mu v mysli najednou zjevila první vzpomínka na polibek. Chytl se za hlavu a dopadl na kolena.

"Propadl jsi Temnotě a víš to. V hloubi duše stále cítíš, že po mě toužíš," pronesl chladně JaeJoong, který se náhle zjevil za Yunhovými zády a nespouštěl ze svého věznitele oči.

"AAAAAAHHHH!!!!" zoufalý Yunhův výkřik se rozlehl po celé místnosti a pronikl i skrz zdi a byl slyšet až venku před domem.

---

"Strýčku slyšel jsi to?" zeptala se Jinny, která se už nemohla dočkat až znovu uvidí Yunha.
"Znělo to jako pan Yunho," zamyslel se na chvilku ShinDong a se zlým tušením se podíval směrem k velkému domu.

---
"Něco ti nabídnu Yunho, ano?" zašeptal rozkošně do jeho ucha, zatímco mu rukou sjížděl po odhalené hrudi. Yunho zadrhávaně oddechoval a pevně semkl oči. Snažil se bojovat s tou zvláštní energií, která prostupovala jeho tělem a nutila ho se oddat JaeJoongovi stejně jako předchozí večer. On přeci nebyl takový člověk. Tedy člověk... byl ještě člověkem? Nezradil svoji vlastní rasu? Nechtěl se za žádnou cenu stát démonem jako je JaeJoong. Žádným padlým andělem. Vždy věřil v nevinnost, spravedlnost a lásku. Věřil v Boha, a tak se snažil vzepřít se té takzvané Temnotě, aby si ho odtáhla k sobě.

"Co.... ode mě ….chceš?" vydral roztřeseně přes rty. JaeJoong se ďábelsky zasmál a jazykem olízl několik ranek na jeho krku. Rukou stále přejížděl po jeho roztřeseném těle.

"Je to tak prosté, prostě mi pomůžeš se vrátit zpátky do Temnoty," nakonec dodal.

"Proč já?"

"A kdo jiný? Kdo jiný než ten, co mě zachránil? Tím jsi zpečetil naše spojení," chytl Yunha za bradu a otočil si jeho hlavu tváří v tvář. Yunho stále zavřené oči a snažit se nevnímat bolest, která opět drásala jeho kůži na zádech, když se Jae se svým ostnatým obojkem natiskl na jeho tělo. JaeJoong hladově polkl při pohledu na jeho rudé rty. Nečekal déle a dravě Yunha políbil. Z toho polibku se Yunhovi zatočila hlava a rozbrněly rty.

"Neboj se a pojď se mnou," zašeptal znovu Jae. Yunho znovu vykřikl.

---

"Strýčku! Musíme tam! Pan Yunho je v nebezpečí!" tahala Jinny ShinDonga za rukáv. Do očí se ji hrnuly slzičky. Nelíbil se jí ten uši drásající, zoufalý křik.

"Co se tam děje Jinny? Ty to snad víš?" pohlédl na svoji neteřinku.

"Yunho říkal... že JaeJoong není hodný. Určitě mu ubližuje!" vyjekla v pláči.

"Kdo je JaeJoong?" nechápal.

"Je dole, ve sklepení! Černý anděl!"

"Nevzpírej se, stejně už jsi můj Yunho," vysmál se jeho zbytečnému snažení se zbavit té zlé energie, která si ho přivlastňovala.

Jung Yunho... měl černo před očima. V hlavě mu dunělo. Celé tělo ho bolelo. Už ho málem napadla myšlenka, že všechno vzdá, že se podvolí a odejde s JaeJoongem, že opustí svoje lidství, když tu najednou se všechno utišilo, veškeré pískání v uších a šum. Do hlavy se mu dostal hlas. Nebyl nijak zvlášť šťastný, ale bylo v něm cítit dobro. Bylo to jako oáza v poušti, jako polštář mezi kamením. Byl to hlas dítěte. Najednou v sobě našel trochu síly a otevřel oči. Malátně se ohlédl a spatřil vyděšenou tvář malé Jinny a jejího strýce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama