MINE // 6. část // FINAL

11. srpna 2015 v 0:10 | HyuniiLee




"Yunho!.... Yunho!!"

Co je to? Tohle je vážně konec? Jinny... proč tu jsi? ShinDongu... odveď ji, co nejrychleji.... prosím.... Utečte...
Yunho se snažil vzpamatovat, nabrat sílu, chtěl křičet, ani jenom srozumitelně myslet se mu nedařilo. Neskutečná bolest ho svazovala, jeho tělo trpělo.

JaeJoong vycítil, že ještě není vše dokončeno a je tu možnost, že by se něco mohlo pokazit, zvláště teď, když se objevila. Jinny přeběhla k Yunhovi a se slzama v očích se mu podívala do tváře.

"Yunho..," zanaříkala. Yunho rozeznal její nevinnou tvář plnou starostí, ale nemohl jí odpovědět. Takže se jen díval zpět do jejích očí, vysílal skrze jeho pohled zoufalou prosbu o to, aby okamžitě utekla. Nechtěl, aby se jí něco stalo. Ne jeho vinou.

JaeJoong se rozzuřil. Žádná bytost světla mu nezničí jeho práci. Zbývalo už jen tak málo a proměna by byla dokončená. Chytl Jinny za rameno a odstrčil ji silně na zem. Holčička vyjekla bolestí a vyděšená se začala plazit směrem od démona. JaeJoong na ni upřel svůj zrak a vztáhl ruku. Dívenka se najednou sama od sebe začala vznášet nad zemí. Držela ji jakási neviditelná síla. Démon si ji otočil k sobě tváří v tvář, aby se mohl dívat, jak trpí jako pes. Pomalu začal svírat ruku v pěst a tím způsoboval Jinny nesnesitelnou bolest. Křičela a o chvilku později se chytla za krk. Dusil jí. Nemohla popadnout dech.

Yunho to celé sledoval, neschopný čehokoli ležel na zemi. Z jeho rudých očí mu vytékaly slzy. Tělo mu škubalo, ale nedokázal se pohnout, natož jen promluvit.

Jinny!!!.....

JaeJoongovy oči zářili nebezpečnou červenou. Na tváři usazený škleb, jak se vyžíval v její bolesti.

"Tohle je za to, že jsi přišla v tu nejméně vhodnou dobu. Za to, že jsi mi pobláznila Yunha a chtěla jsi ho přivést na cestu dobra!" zavrčel přes zuby a ještě víc sevřel ruku v pěst, tím způsobil ještě větší muka nebohému dítěti. Jinny se snažila chytit dech. Najedou bolest opadla a Jinny spadla na zem. Rozkašlala se a opatrně vzhlédla. JaeJoong ležel na zemi. Nad ním stál ShinDong se zlobou v očích: "Ty stvůro, nesahej na moji neteř!" Démon mu věnoval jen zlostný úsměv a rukou ho odhodil směrem na velký kovový oblouk, ke kterému byl sám připoután. ShinDong tvrdě narazil zády do té konstrukce. Dopadl na kolena a bolestně zavřel oči. V mžiku byl u něj JaeJoong a držel ho pod krkem přitlačeného k oblouku. Najednou místností prolétl studený vichr. Bylo slyšet mírné, jakoby křupání kostí. ShinDong se s hrůzou podíval za JaeJoonga, zatímco držel jeho ruku, když se ho snažil přidusit. Všiml si velkých černých křídel, jak se roztahují. Ucitil, že ztrácí pevnou zem pod nohama. Vysel ve vzduchu. JaeJoong se usmál a více stiskl jeho krk. ShinDong zalapal po dechu.

"Strýčku!" vykřikla Jinny, ale hlas jí přeskočil. V ten moment se JaeJoong zakousl do ShinDongova krku. Místností se rozlehl mužský křik. Zoufalý, uši drásající, strašidelný. Jinny propadla v hysterický pláč. Ozval se jen tlumený dopad těžkého těla k zemi.

"Strýčku!!!" vykřikla v záchvatu. JaeJoong se otočil a v očích se mu odrážela šílenost. Rty měl potřísněné krví nevinného člověka.

"Teď je řada na tobě!" pronesl, když se znovu postavil na zem.

Yunho už byl se silami v koncích. Ten děs, co se odehrával před jeho očima byl nesnesitelný a on tomu nemohl zabránit. Kvůli tomu, že před několika lety zachránil démona z kruté zimy, teď právě zemřel člověk a další ke smrti nemá daleko. Jak tohle mohl dopustit? V hlavě se mu sehrával boj. Poslední zbytky jeho lidství se zoufale bránily té kruté vlně přízraků. Vždycky byl silný a dokázal odolávat JaeJoongovým nájezdům, ale teď byl pravděpodobně konec.
Všiml si Jinny, která se zrovna mihla před jeho očima, jak se snažila dostat, co nejdál od JaeJoonga. Yunho na malý okamžik zachytil její vystrašené oči.

Jinny... ne.. takhle.. to nesmí skončit.. takhle ne.... uteč prosím. Proč jsem to nechal... zajít tak … tak moc daleko... proč? … Měl jsem dávat větší pozor... neměl jsem vůbec za tím démonem chodit... byla chyba … osudová chyba ho zachraňovat... Bože.. pomoz mi... prosím... zachraň mě...

S tou modlitbou se v Yunhově hlavě zjevila usměvavá tvář Jinny. Jeho mysl se uklidnila. Zaplavil ji hřejivý pocit. Najednou dokázal pohnout rukou. Očima shlédl na zbytek svého těla a i s velkou námahou se dokázal nějakým způsobem vydrápat na kolena.

"Ji....nny...Jinn...y," nedokázal ze sebe ještě vydrat jakýkoli hlas. Rukou se vzepřel o schod. Stále cítil bolest v celém jeho těle, ale najednou měl sílu bojovat, chtěl zachránit Jinny. To poslední, co ho dokázalo v jeho už tak zničeném životě rozesmát.

"Říká se, že Temnota je prý zlo, ale já si osobně myslím, že právě Nebe a vy andělé a bytosti světla jste to pravé zlo!" rozkřikl se JaeJoong směrem k plačící holčičce, která se odsunula do rohu místnosti, kam na ni démon nemohl, protože mu v tom zabraňoval řetěz a obojek, ke kterému byl připoután.

"Vylez! Ať se ti můžu dívat do očí! Chci vidět, jak trpíš!" hřměl jeho hlas, až se drolily stěny. V tu chvíli ucítil žhavou bolest v zádech. Otočil se a spatřil Yunha, jak jen tak tak stojí na nohách a v rukou drží louči. Věnoval mu jen rychlý úsměv a podpálil JaeJoongův plášť, který okamžitě vzplanul. Ozvalo se jen mráz nahánějící skučení. Neváhal ani chvilku a již napůl silný se rozešel ve spěchu k Jinny. Postavil se Temnotě a našel v sobě svoji starou ztracenou sílu. Jinny jen plakala. Dívala se směrem ke strýčkově tělu, které leželo bez známek života opodál u velkého oblouku.

"Jinny! Rychle.. musíme pryč!" Chytl ji za ruku a postavil. Vydali se v rychlosti směrem ven z cely. JaeJoong v plamenech skučel a po chvilce rychle zamával křídly, tím oheň uhasil. Ohlédl se a zjistil, že oba zmizeli. Zlost v něm stoupala. Celou se roznesl řev. JaeJoong pevně sevřel ostnatý obojek kolem krku a silně zatáhl za řetězy, které ho držely přikovaného k velkému železnému oblouku. Z dlaní mu začala vytékat černá tekutina, když si je rozřízl o ostny. Opět silně zatáhl, až řetězy povolily a odtrhly se od oblouku. Obojek dopadl s bouchnutím na zem. Démon by volný.

Yunho s Jinny utíkali po schodech nahoru. Yunho najednou upadl.

"Yunho!" vykřikla Jinny a sklonila se nad ním.

"Jinny, utíkej, musíš... pryč!" vydral ze sebe udýchaně a unaveně Yunho. Jinny zakroutila hlavou a opět sevřela jeho ruku ve své: "Ne, nemůžu tě tady nechat," zanaříkala. Yunho vzhlédl a zadíval se do těch dětských, uplakaných a vřelých očí. Věděl, že je musí zachránit ať se děje cokoli. S námahou, ale přece se zvedl a rychle se vydali směrem ven z domu.

Už chtěli otevřít hlavní dveře a vyběhnout ven, když tu najednou něco Yunha silně odmrštilo na stranu na knihovnu. Jinny zůstala stát, jako opařená dívala se na vysokou černou postavu stojící před Yunhem.

"Po tom všem, co jsem pro tebe udělal se ke mně takhle chováš?" zeptal se JaeJoong.

"Co jsi pro mě udělal démone? Co?!" vykřikl Yunho a snažil se postavit na nohy.

"Díky mě jsi uznávaný a bohatý. Úspěšný, každý žena ti padá k nohám! Celá ty léta jsem poslušně žil zavřený v té cele a pomáhal ti, protože jsem věřil, že jsi mě zachránil, a že mě také pomůžeš se vrátit zpět do Temnoty a ještě se mnou půjdeš rád!"

"Já nikdy po ničem takovém netoužil! Neprosil jsem tě o to!" zadíval se na něj Yunho, rukou nahmatal dýku, co měl vystavenou na polici. JaeJoong se ušklíbl: "Nemysli si, že se tomu vyhneš. Stejně tě dostanu do pekel se mnou!" zasyčel a otočil se na malou Jinny. Rychlým krokem se k ní vydal, rukou se rozpřáhl a silně ji uhodil. Jinny spadla na zem a chytla se za tvář. Ucítila lepkavou tekutinu na své ruce, tak se podívala a zjistila, že ji rozsekl tvář.

"Teď poznáš, co je to peklo," zašeptal nebezpečně směrem k Jinny a vycenil své tesáky.

"Je mi tě líto," stačila říct s klidným ač ubrečeným pohledem do jeho tváře. JaeJoonga to zarazilo. Jak to, že se chová tak dospěle? V každém případě.. lítost?! To ho rozzuřilo do nepříčetnosti vrhl se na Jinny a v tom ucítil silnou bolest na hrudi. Podíval se před sebe a zjistil, že se mezi ně vrhl Yunho a zabodl mu dýku přímo do jeho mrtvého srdce.

"Táhni do pekla!" zavrčel ještě Yunho a přitlačil na dýku. Země se zatřásla a místností prolítl vichr. JaeJoong se v posledním výkřiku rozpadl v prach.

Yunho se udýchaně a docela překvapeně svezl na zem. Nemohl tomu uvěřit. Byl pryč. Zabil ho.. Z jeho uvědomění ho vytrhly vzlyky. Otočil se a zadíval se na Jinny, která měla obličej schovaný v dlaních a plakala.

"Jinny!" objal rychle malou holčičku a pohladil ji po vláskách.

"Yunho...myslela jsem..... že tě ….zabil," kníkla. Yunho se vítězně usmál, otřel ji slzy z tvářiček a zašeptal: "Nezabil... už je všechno v pořádku. Všechno je pryč, jsem tady s tebou. Neboj se, už se o tebe postarám. Teď už nám neublíží,"

END
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 BabyRina BabyRina | 6. října 2015 v 18:25 | Reagovat

To je úžasnéééé O_O

2 Hatachi Hatachi | Web | 4. října 2017 v 20:40 | Reagovat

To bylo strašně moc hezký ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama