close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Smích z vedlejšího pokoje // Part. 8

7. září 2015 v 18:23 | Mee-Kyong

Fandom: EXO
Postavy: D.O, Chanyeol, Suho, Tao, Chen, Baekhyun
Žánr: Komedie, tajemno, smutné

Počet kapitol: 8/?

Nejste z téhle povídky trochu zmatení? Já totiž jo xD Sama kolikrát ani nevím, co tam s nima vlastně dělám...he :D A taky to moc natahuju~ Měla bych už začít něco dělat :D No, tak si užijte dnešní díl a za každou odezvu budu jen ráda^^




"Takže tady chceš vážně zůstat?" zeptal se mě už asi po dvacátéšesté Suho. Přikývl jsem.

"A opravdu nejsi nemocný, nebo tak něco?" zeptal se mě už asi po třicáteprví Baekhyun. Zakroutil jsem hlavou. Na rtech jsem měl sice stále usazený úsměv, ale musím přiznat, že mě těmi otázkami už trošku štvou. Jako, chápu je, asi bych se taky divil, vlastně se i tak sám sobě divím, že tady vůbec zůstávám, ale tak to jim nestačí, když jim odpovím jednou? Asi vážně čekají, že si to rozmyslím.

"Ale budeš nám každej den volat," přikázal Chen se starostí v očích.

"To ani nebudu muset. Vsadím se, že vy budete volat první," zamumlal jsem s úšklebkem. Vždycky to dělají. Už od střední. Je to zvláštní, teď, když jsme už všichni dospělí, máme své životy a svou práci, ale oni si přesto pořád volají jako náctileté puberťačky, které se baví o tom, jaký měly den. A mě do toho samozřejmě tahají taky. Nevadí mi to, už jsem si nějak zvykl. Ale kdybych o tom měl říkat někomu dalšímu, asi by mi bylo trapně.

"Zase chytrej, co?" odseknul a koukl se po ostatních, "tak můžeme?"

"Už běžte, nebo se odsud nikdy nevyhrabete," zavtipkoval jsem. Už se tady ''loučí'' asi dvacet minut. Musí to být vtipný pohled. A vlastně asi je, protože pokaždé, když se nenápadně kouknu po Chanyeolovi, opírajícím se o futra vchodových dveří, vždycky se náramně baví. Zmetek.

"Fajn," usmál se Suho, "tak se tady teda měj," kývnul na mě ode dveří, načež je otevřel a s velkou taškou v ruce vyšel ven. Stejně tak to udělali i ostatní a já jen kýval hlavou v odpověď, úsměv stále na tváři. Když konečně odešel i poslední a dveře se zavřeli, svěsil jsem koutky a hlasitě vydechl.

"Konečně,"

"Připadali mi jako rodiče, kteří nechávají svoje pětileté dítě doma poprvý samotný," zasmál se Chanyeol mým směrem a pomalu se ke mně rozešel.

"Abych řekl pravdu, občas si tak i připadám," připustil jsem. Nevím proč, ale vážně mi někdy přijde, že mě berou za malý dítě, o který se musí starat. A jestli to má něco společného s mojí výškou, pak to není ale vůbec vtipné.

"Nechápu proč," řekl, přičemž jsem z jeho hlasu i pohledu krásně vyčetl tu velkou dávku ironie.

"Parchante," odsekl jsem a založil si ruce na hrudi. Už i duch si ze mě bude dělat srandu. To je vrchol.

Rozešel jsem se směrem do obýváku, kde jsem poté unaveně padl na pohovku. Normálně bych v tuhle hodinu ještě spal, ale protože kluci prostě museli jet pomalu ještě dřív, než začínají kokrhat kohouti, byl jsem nemile donucen vstát. Nejradši bych si to teď dospal, ovšem to bych na sobě nemohl cítit ten Chanyeolův ostrý pohled.

"Nezírej na mě pořád," zavrčel jsem se zavřenýma očima.

"A co mám jinýho dělat?"

"Třeba zírej do zdi. Ta to určitě ocení víc než já," hlesl jsem již v polospánku. Ani nevím, zda mi odpověděl, či ne, jelikož jsem velmi brzy přestal vnímat dění okolo sebe.


-


Hned, co jsem procitl ze snů, věděl jsem, že je něco jinak, aniž bych musel otvírat oči. Cítil jsem to. Ty dvě paže obmotané kolem mého těla. V duchu jsem zaklel. Občas mě vážně mrzí, že je Chanyeol už po smrti, protože bych ho někdy opravdu hrozně rád zabil sám.

Otevřel jsem oči a vzhlédl. Na jeho rtech byl usazený letmý úsměv, ale oči měl zavřené. Musel jsem se taky usmát. Byl takhle roztomilý. Vydechl jsem a vrátil hlavu do původní polohy. Měl jsem ji položenou na jeho hrudi, přesto to byl takový jiný, zvláštní pocit. Jeho dlaně, tělo, doteky...všechno jsem to cítil, avšak věci pro člověka tak přirozené, jako tlukot srdce či hřejivé teplo z každého centimetru jeho kůže, to on postrádal. Není divu, život z něj již vyprchal. Tohle už je jen duše, která touží po svobodě.

Koutky mi samovolně klesly a já najednou pocítil uvnitř sebe neuvěřitelnou prázdnotu. Musím přiznat, že sic jsem z něho byl ze začátku vážně dost vynervovaný a vlastně jsem někdy i teď, lhal bych, kdybych řekl, že se od té doby nic nezměnilo. Zvykl jsem si na něho. Na to, že tady se mnou je. Na to, že mě v noci chodí budit, nebo se na mě prostě jenom dívá a pak je ten první, koho ráno po probuzení vidím. Ano, mockrát jsem mu za to vynadal, ale v duchu jsem za to byl tak nějak rád. Děsí mě to. Možná je to všechno tím, že poslední dobou nikoho nového nevídám. Jsem celé dny zalezlý doma u notebooku, píšu a jediní lidé, které vídám, jsou kluci, se kterými se ale znám už pěknou řadu let.

Nevycházím z domu, pokud to není nutné. Nechodím na žádné večírky, či do baru. Nemám tu potřebu. Jsem spokojený se svým životem, který se může v očích mnohých jevit jako pěkně nudný. Nevadí mi to. Mám rád samotu a klid. A třeba právě to je ten důvod, proč jsem se za těch pár dní nevědomky na Chanyeola tak upnul.

Nejspíš jsem přeci jen potřeboval potkat i někoho nového, jen jsem si to do té doby nijak nepřipouštěl. Nebo jsem nad tím alespoň nepřemýšlel. Byl jsem o tom, že si takhle vystačím. Asi to byla lež, které jsem slepě věřil. Potřeboval jsem někoho. A Chanyeol byl první, kdo se přede mnou objevil.

"Nad čím přemýšlíš?" promluvil najednou a já sebou lehce trhnul.

"He?"

"Jen se divím, že jsi mě od sebe ještě neodstrčil," podíval jsem se na něho, pobaveně se usmíval. Já se jen ušklíbl a zapřel se do jeho těla.

"Byl jsem rozespalý, nevnímal jsem,"

"Vážně? Mě naopak přijde, že jsi byl až moc vzhůru," bez námitek mě pustil, přičemž měl na tváři pořád ten svůj typický škleb.

"Myslel jsem, že spíš," zamumlal jsem si spíše pro sebe, no slyšel mě. Samozřejmě.

"Jsem duch, zapomněl jsi?" zasmál se, "myslíš, že duchové potřebují spát?"

Jasně, že jsem nezapomněl, že jsi duch, řekl jsem si v duchu. Poslední dobou je to věc, která mě dost štve.

Byl by lepší, kdybys nebyl. Všechno by pak bylo snazší.

"Soo?" několikrát jsem zamrkal.

"Hm?"

"Ne vážně...nad čím pořád přemýšlíš? Seš úplně mimo," má pravdu. Jsem mimo. Všechny ty myšlenky, které mám...jsou špatné a absurdní. Jako bych si snad myslel, že můžeme být přáteli. Vždyť je to duch. Je mrtvý a je jen otázka času, než nepřijdeme na to, jak ho odsud poslat pryč. Jak mu dopřát ten takzvaný věčný klid a pokoj.

Zvedl jsem se z postele a zamířil ke dveřím. Nebyl jsem ani překvapený, že navzdory tomu, že jsem usnul v obýváku, probral jsem se v pokoji. Nejspíš mě přenesl. Nechápu proč. Ale ptát se ho nebudu. Ani na to, proč mě pak objímal a ležel se mnou, když nespal. Nebudu se ptát. Koneckonců, zůstal jsem tady v té chatrči jen abych mu pomohl zjistit, jak odejít. Nad ničím jiným se pozastavovat nebudu. Nechci. Zdržovalo by mě to a navíc by to pak mohlo mít nějaké následky, o které nestojím. Nakonec by to pro mě mohlo být těžké. Dost těžké.

"Kam jdeš?" zastavil jsem se a povzdechl si.

"Pokusit se zjistit, jak tě odsud dostat...proto tady jsem, ne?" řekl jsem, aniž bych se k němu otočil.

"Pravda," vydechl a já slyšel, jak se též vyhrabal z postele a rozešel se směrem ke mně. Otevřel jsem dveře a chtěl jít dál, když v tom mi přehodil ruku přes rameno.

"Takže...kde budeme pátrat teď?" zeptal se jakoby nic. Já třeštil oči do podlahy, přičemž jsem se snažil uklidnit. Nechci, aby na mě sahal. Dává mi to tak zvláštní pocit, který rozhodně necítím každý den. Pocit, který sám nedokážu rozeznat. Nevím, co znamená, proto mě děsí a já se ho chci zbavit.

Jeho ruku jsem ze sebe shodil a konečně se rozešel dál, aniž bych bral ohled na Chanyeola. Neohlédl jsem se, ale je mi jasné, že tam ještě chvíli potom stál, jelikož do obýváku za mnou dorazil až o něco později.

Seděl jsem již na pohovce a tvářil se, že přemýšlím nad tím, nad čím bych měl. Nechtěl jsem dávat najevo, že momentálně mám v hlavě úplné prázdno a to poslední, co se mi zrovna teď chce, je zjišťovat, jak Chanyeola poslat pryč.

Nedíval jsem se na něho, ale jelikož stál pořád kus ode mě a nijak se nehýbal, dokonce ani nemluvil, donutilo mě to k němu zvednout pohled. Po zádech mi přejel mráz. Díval se přímo na mě, na čele měl vrásku, rty pootevřené a v očích...zmatek? Zklamání? Nevím, co přesně to bylo, ovšem na něho to vůbec nesedělo. Neslušelo mu to. Chtěl jsem, aby se usmíval. Tím pohledem mě probodával a já netušil, co dělat.

"Co je?" zeptal jsem se nakonec.

"Ty se ptáš?" hlesl, "můžeš mi říct, co to s tebou je? Proč se chováš tak divně?"

"Jak divně?" nic jsem přeci neudělal. Jen jsem se zvedl z postele, do které mě přinesl a ve které mě držel v náručí, a odešel jsem do obýváku, přičemž jsem mu pouze dal najevo, že nechci, aby se mě dotýkal. Nic divného v tom nevidím.

Hnul se z místa a posadil se vedle mě. Skousl jsem si ret. Moc blízko... Odkašlal jsem si a kousek si odsedl. Pohled jsem měl upřený před sebe a ačkoli jsem na Chanyeola neviděl, jeho pohled na sobě jsem cítil moc dobře.

Na mou otázku, jak divně se chovám, mi neodpověděl, ale mě to ani nevadilo. Naopak jsem byl rád. Chci se vyhnout co nejvíce rozhovorům, které se nebudou týkat toho, proč tady jsem. Nechci se s ním jakkoli sbližovat. Ne víc, než už to je. Už jen to, že jsem se probudil v jeho objetí, je více než dost. Dál se to nesmí dostat.

"Takže, kde jsme to skončili naposled?" začal jsem po chvíli tíživého ticha, "nějak si to nepamatuju,"

"Já taky ne," v duchu jsem zaúpěl. Tenhle jeho nezaujatý tón mě vážně nepomáhá. Naopak mě rozčiluje. Proč je takový? Jenom kvůli tomu, že jsem mu nedovolil mít ruku na mém rameni? To je tak dětinský?

"Chceš to zjistit, nebo ne?" vyštěkl jsem, "jestli jo, tak se trochu snaž,"

"Nechápu, co to s tebou je," vyhrkl.

"Se mnou? Já nechápu, co je s tebou," podíval jsem se na něho. Tahle situace je vážně divná, "Jseš naštvanej? Uraženej? Proč?"

"Nejsem,"

"Nelži. Vidím to na tobě," protočil jsem očima, "hele...nebudeme to řešit, dobře? Takhle se nikam nedostaneme," povzdechl jsem si. Trochu začínám litovat, že jsem tady přeci jen zůstával. Už teď je to dost podivné. Jen vedle Chanyeola sedět...být mu nablízku...nejraději bych se šel hned zpakovat a odjel pryč.

"Proč se mi vyhýbáš?" zeptal se tiše. Kdybych mohl, zavyl bych. Proč se chce pořád bavit o něčem takovém? Nemůžeme se prostě dohrabat k tomu, jak ho jednou provždy osvobodit? Chci to mít rychle za sebou. Protože čím déle to bude trvat, tím více si zvyknu na jeho přítomnost a nakonec...to pro mě bude vážně těžké. Nechci to zažít. Ale jemu to asi nedochází. To proto jsem tak odtažitý a nejradši bych tady vůbec nebyl. Problém je v tom, že jsem si to uvědomil až moc pozdě.

"Nech toho," řekl jsem prosebným tónem, "musíme zjistit, jak ti pomoct,"

"Proč mi připadá, že jsi do toho najednou nějak až moc zapálený?"

"Chanyeole..."

"Chceš se mě zbavit?"

"Přestaň s tím," pomalu mi docházely nervy. Copak nechápe, že se s ním o tomhle nechci bavit? Proč se pořád ptá?

"Tak mi odpověz!" zvýšil hlas, aniž bych věděl proč. Zacukalo mi obočí a už jsem se musel zvednout.

"Proč se mě pořád ptáš?!"

"Chci slyšet pravdu...chceš, abych zmizel?"


"Jo, přesně to chci!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 최이유 최이유 | Web | 7. září 2015 v 18:42 | Reagovat

NE ty debile, ty nechceš aby zmizel, přiznej si to Soo, že ses do něj zabouchl a ušetři mé mozkové buňky od degenerace. AMEN. :DDDDDDDDD
Skvělý díl.

2 Sunhee Sunhee | Web | 7. září 2015 v 18:59 | Reagovat

Bože, to je idiot...

3 Hatachi Hatachi | 7. září 2015 v 19:21 | Reagovat

Soo je moula, určitě svých slov bude litovat.
Ale je to jeho obrana proti Chanovi. Připustí si Chana k tělu a on pak zmizí a jemu zbyde zlomený srdce a moře vyplakaných slz.
Dá se trdy pochopit, proč se tak chová.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl :-)

4 Lai Lai | 7. září 2015 v 20:12 | Reagovat

Páni~ to bolo hnusné Do Kyung Soo!!! To sa nehovrí..aj keď je to len obranný mechanizmus.  Čo plánuješ ďalej xD Som véľmi zvedavá, kedy Soovi dôjde, že sa zamiloval :-D  keke...teším sa na ďalšie časti :D  Hwaiting

5 Adell Adell | 7. září 2015 v 20:23 | Reagovat

Těším se na další díl. :-) :-)

6 Ainne Ainne | 7. září 2015 v 20:38 | Reagovat

Pane bože ... To je opravdu idiot... POMOC!!! Nemůžu se dočkat na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama