
Název: See you in two years
Fandom: Super Junior
Fandom: Super Junior
Pár: Hyukjae/Donghae
Autor: Mee-Kyong
Část: 2/3
Autor: Mee-Kyong
Část: 2/3
Tak, je tady druhá část~ Snad se vám bude líbit^^ Jsem hrozně ráda, že se mi podařilo napsat tenhle one-shot, i když je rozdělený na tři díly :D Je fajn, když se tady obejví konečně zase něco nového, což? No, tak si užijte i tuhle část a brzy dostanete i třetí~ :)
-25 dní před Hyukjaeho nástupem do armády-
-27 dní před Donghaeho nástupem do armády-
"Ty idiote! Málem jsem se neudržel a všem řekl, že spolu chodíme!" vyhrkl Hyuk na Donghaeho chvíli poté, co se vrátili spolu s ostatními členy z pódia a chystali se si zajít někam na pití, "co to bylo, ta hlasová zpráva? A proč jsme na nic museli odpovídat?!" se zkříženýma rukama na hrudi dopadl na sedačku a našpulil rty. Vážně se málem prořekl. Když mu pustili Donghaeho skrytou zprávu, kterou mu nahrál na jejich posledním albu, nevěděl, co dělat. A když poté ještě chtěli po každém členovi, aby zareagoval na zprávu jim určenou, myslel si, že se propadne. Věděl, že to byla chvíle, na kterou fanoušci čekali a byli celí napjatí z toho, co asi Hyuk řekne. Ale co mohl říct? I když by byl tak rád, aby se s Donghaem nemuseli skrývat, prostě to nešlo. Ale v tu chvíli, na pódiu, kdy držel svůj mikrofon u úst, fanynky křičely a pak naprosto ztichly, aby jeho slova slyšely co nejlépe, vážně myslel, že odletí na Měsíc, na který by se mimochodem stejně jednou moc rád podíval.
Kdyby mohl, odpověděl by Haemu úplně jinak. Neřekl by, že poslední dobu to mezi nimi bylo trochu zvláštní. Neřekl by, že jej mrzelo, že si mnozí začali myslet, že jsou jen obchodní partneři. Neřekl by, že doufá, že bude Hae zdravý a nijak se nezraní po tu dobu, co budou oba v armádě. Tedy to by možná řekl, ale určitě jinak. A nakonec by rozhodně neřekl to, že si poté musí promluvit, ale prostě by mu řekl, jak moc ho miluje. No, nemohl. Oba to věděli, ačkoli Hae možná přeci jen doufal, že ta slova od Hyuka uslyší, vzhledem k tomu, že v té zprávě je on jemu řekl nejméně šestkrát. Ale co mohl dělat? Život idola měl svá pravidla, kterými se zkrátka museli řídit.
"A co myslíš, že já? Když jsme zpívali tu naši novou píseň...taky jsem to neměl zrovna nejlehčí, dobře?" Donghae se posadil vedle něho, lokty se opřel o kolena a schoval si tvář do dlaní. Měl smíšené pocity. Věděl, že tohle bylo jedno z posledních vystoupení. Vlastně se skupinou poslední bylo. Další budou až potom, co se vrátí z armády. Nicméně, pořád má před sebou jedno vystoupení s Hyukjaem, jako duo. Takže úplně naposledy to nebylo. Fanoušky ještě uvidí. Přesto to však bylo těžké. Do narukování již nezbýval ani celý měsíc. Oba dva tyto dny tráví především se svými rodinami a ostatními přáteli.
Přespávají jinde a na sebe nemají tolik času. Jsou si toho vědomi, ale vědí, že nemůžou zanedbávat ani všechny ostatní. Ačkoli je pravda, že oni dva se poslední dobou skutečně scházeli pouze kvůli práci. A to jim oběma vhánělo výčitky do hlavy.
"Myslel jsem, že to bude snadný. Vždyť už to podstoupilo několik kluků ze skupiny. Myslel jsem, že-"
"Nikdy to není snadný, Hyukjae," vstoupil mu do řeči Heechul, který nevědomky zaslechl jejich rozhovor a přisedl si vedle Hyuka, "i když občas každej z nás má takový ty myšlenky, že by nejradši sekli s touhle kariérou a žili jako normální lidi, stejně je pro nás každý odloučení s fanoušky těžký. Už jsme si prostě zvykli, že jsou všude s náma, i když to někdy zrovna nevyžadujeme," ušklíbl se Hee a poplácal smutnícího Hyukjaeho po koleni.
"Ale když jsi šel ty, nepřipadalo mi, že bys to měl nějak těžký,"
"To protože jsem Kim Heechul, víš?" řekl hrdě Chul a poplácal se po hrudi, "ale nemysli si. I já mám slabý chvilky. Jenom je nerad ukazuju před ostatníma. Takže vždycky, když to na mě všechno dolehne, někam si zalezu, pobrečím a sám se z toho dostanu," mrkl na něj a nahnul se, aby viděl na Haeho, "a co ty? O tebe mám ještě větší starost než o Hyukjaeho,"
"Díky, hyung," odfrkl si Hyuk a opřel se, aby na sebe oba kluci lépe viděli.
"Zvládnu to. Jsem chlap ne?" pousmál se Hae.
"No, určitě jsi větší chlap než já, ale i tak...budeš v pohodě?" zamračil se Hee.
"Já určitě budu, díky za optání," zamumlal si spíše pro sebe Hyuk, ovšem oba dva to přesto slyšeli, ale rozhodli se to tak nějak ignorovat.
"Jo, budu. Jsem si jistý. Ze začátku to asi bude horší, ale pak si zvyknu,"
"Pro nás ostatní to tady venku bude ještě těžší, abyste oba dva věděli!" ukázal na ně Heechul vyčítavě prstem, "vy budete mít pořád co dělat, ale my? Jako skupina budeme mít pauzu a co si myslíte, že mám sám dělat?"
"Můžeš chodit do různých show," navrhl Hyuk, "to tě přece baví, ne?"
"To sice jo, ale když jsem sám, tak to není takový, jestli víš, jak to myslím," povzdechl si Chul.
"Je to jenom na dva roky, hyung. Víš, jak rychle ses vrátil ty. S náma to bude to samý," snažil se jej utěšit Hae, ačkoli on sám podporu taky potřeboval.
"Já to budu mít nejtěžší, abyste věděli!" objevil se najednou Leeteuk s roztomile vystrčeným spodním rtem a nafouklými tvářemi. Kluci k němu vzhlédli a usmáli se.
"Všichni to budou mít těžký," řekl Chul, vstal a přehodil Leeteukovi ruku přes ramena, "spolu to zvládneme!" zazubil se a Leeteuk se zhluboka nadechl.
"Vraťte se brzo, kluci, nebo mi Heechul něco udělá," řekl směrem k Donghaemu a Hyukjaemu.
"Hele, ještě neodcházíme! Pořád máme měsíc!" postěžoval si Hyuk.
"A myslí tady někdo na mě? Já budu taky narukovat," přišel se přihlásit o slovo Siwon a postupně se tam objevili i zbylí členové.
"Já jo," mrouknul Kyu a Siwon se mohl v ten okamžik roztéct. Přiskočil k nejmladšímu a sevřel ho v náručí. Všichni se začali tiše smát a bavit se. Jediní Hyukjae s Donghaem zůstávali tiše a jen pozorovali ostatní. Chtěli si zapamatovat co nejvíce takových chvil, kdy jsou všichni spolu a smějí se.
Donghae se koutkem oka podíval po hnědovláskovi vedle něho a jeho úsměv se ještě rozšířil. Musí se to změnit. Mají necelý měsíc na to, aby spolu trávili co nejvíce času. Musí to změnit dřív, než bude pozdě.
Položil mu ruku na tu jeho a nahnul se k němu.
"Nevypaříme se odsud?" zašeptal Hyukjaemu do ucha. Ten se podíval na jejich spojené ruce a pak na něho.
"Teď? Vždyť chceme jít někam do restaurace," odpověděl mu stejně tiše, aby nijak nenarušoval probíhající konverzaci mezi ostatním členy.
"Můžou jít i bez nás. Nebo přijdeme později," naklonil hlavu na stranu, "chci být chvíli jen s tebou,"
Hyuk se usmál. Ten nápad se mu líbil. Už je to dýl, co spolu naposled byli venku jen oni dva a nebylo to spojené s prací. Chybí mu to. A i kdyby to mělo teď být třeba jen na hodinu, bude šťastný.
"Tak dobře," přikývl a podíval se na ostatní. Už byli zase rozmístění po celé místnosti a byli zabráni do svých rozhovorů. Jako vždy.
Donghae propletl s Hyukjaem prsty a začal se pomalu zvedat. Hyuk jej následoval, načež co nejmíň nápadně proklouzli dveřmi na chodbu, kde již zrychlili a zamířili k zadnímu východu, kde nejsou žádní fanoušci.
Když k těm velkým dveřím dorazili, tak ještě předtím, než vyšli ven, se zastavili a otočili se jeden na druhého. Hae pustil jeho ruku a objal jej kolem pasu. Hyuk mu ruce obmotal kolem krku a spokojeně vydechl.
"Omlouvám se," špitl Hae provinile.
"To já," zavrtěl Hyukjae hlavou a pak se usmál, "asi za to můžeme oba,"
"Bude to lepší, slibuju," řekl Donghae, přičemž jej krouživými pohyby hladil po zádech.
"Já taky," hlesl Hyuk a trochu se dotáhl, aby na Haeho viděl. Ten ale ani chvíli nečekal a ihned Hyukjaeho políbil.
-14 dní před Hyukjaeho nástupem do armády-
-16 dní před Donghaeho nástupem do armády-
"Něco už zbalenýho mám, ale pořád se tomu tak nějak vyhýbám," řekl Hyuk do telefonu, který si držel mezi ramenem a uchem, přičemž skládal různé oblečení ze své skříně, kterou nedávno třídil.
"Nechceš, abych ti přijel pomoct?" ozval se z mobilu Haeho hlas.
"Na to zapomeň," odsekl rovnou Hyuk, "víš, že bych tě zase nenechal odejít, kdybys přijel,"
"Určitě bych se nějak vyvlíknul," zasmál se Donghae.
"Zmetku," zavrčel hnědovlásek a vzal mobil do ruky, jelikož jej už začínal bolest krk, "pořád nevěřím tomu, že ses vážně odstěhoval,"
"Vždyť už jsme o tom mluvili," povzdechl si mladší, "chtěl jsem být s rodinou,"
"Tss...takhle to vypadá, jaký jsem já špatný syn,"
"Teď se taky přece chystáš k rodičům, ne?" připomněl mu.
"Já vím," hlesl Hyuk a zády padl do své postele, "chybíš mi," kniknul a přitáhl si do objetí velký polštář, který mu Donghaeho v noci mockrát nahrazuje.
"Hyukjae, nech toho, nebo vážně přijedu,"
"Přijeď," šeptl Hyuk a zavřel oči. Dlaní si zakryl ústa a doufal, že jej Hae neslyšel. Nechce, aby přijel. Protože nenávidí, když se pak musí znovu rozloučit. Zároveň by jej ale tak moc rád viděl. Skutečně mu chybí. Den co den na něho doléhá větší tíha toho, že si budou brzo muset oba oholit hlavy a odloučit se na dlouhé dva roky, "mimochodem...když jsem si třídil všechno oblečení, některý kusy zase chyběly...nevíš o tom něco?" zeptal se rýpavě, aby nějak zamluvil tu svou prosbu, kterou - stále doufá - Hae neslyšel.
"O oblečení? Já? Vůbec," mrouknul Hae nevinně. Hyuk se usmál.
"No jasný. Jako vždycky," vydechl a pevněji sevřel onen polštář, "a co teď děláš?"
"Já? Nic zajímavýho,"
"Že se ptám," vydechl, "a kdy se zase uvidíme?"
"Brzo," ujistil jej Hae, "je tam s tebou někdo?"
"Ne, všichni jsou pryč. Ani nevím kde,"
"Dobře,"
"Jak dobře? Jsem tady tak sám," protáhl Hyuk.
"Mám přijet?"
"Ne," odpověděl krátce.
"Fajn," řekl Hae a přerušil hovor. Z mobilu se ozval tón, který to Hyukovi ohlásil. Ten zmateně nadzvedl obočí a posadil se.
"Donghae?" žádná odpověď se neozvala, a tak Hyuk odtáhl mobil od ucha a podíval se na něj, aby si potvrdil, že Donghae vážně hovor ukončil. Zamračil se, "Lee Donghae..." zavrčel tiše a mobil odhodil někam za sebe do peřin. Pustil polštář a vstal. Zavřel již roztříděnou skříň a šel si do kuchyně vzít sklenici vody.
"Bastard...takhle to položit," přecedil skrz zuby a napil se, aby se trochu zchladil. Potom odložil sklenici na kuchyňskou linku a vydal se do obýváku, kde si chtěl pustit telvizi, aby aspoň na chvíli přišel na jiné myšlenky. Za rodičema stejně chce je asi až za dvě hodiny, takže je času dost.
Zrovna když dosedal na pohovku s ovladačem v ruce, uslyšel zvuk jejich kódu u dveří, který právě někdo zadal a dveře otevřel. Hyuk zmateně nadzvedl jedno obočí a ovladač položil vedle sebe.
"Leeteuk?" řekl si spíše pro sebe a vstal, aby zjistil, kdo že to skutečně je. Čelist mu málem spadla až k chodidlům, když uviděl Donghaeho, "co tady proboha děláš? Říkal jsem, abys nejezdil,"
"Řekl jsi, abych přijel," pokrčil Hae rameny a sundal si bundu, kterou vzápětí pověsil na věšák a skopl si boty z nohou.
"Neřekl," zalhal a založil si ruce na hrudi. Donghae k němu mezitím přešel a položil mu ruce na boky.
"Ale řekl. Slyšel jsem tě," usmál se a natáhl se k němu, aby jej políbil, ale Hyuk odvrátil tvář.
"Neměl jsi jezdit,"
"Chyběl jsi mi. A já tobě taky,"
"Na tom nesejde,"
"Stejně tak jako na tom, že jsem neměl jezdit. Už jsem stejně tady, tak co řešit," uculil se Hae a přitáhl si Hyuka k sobě. Ten svěsil ruce podél těla a nechal se přitisknout k Donghaeho hrudi. Tvář si schoval v jeho rameni a vdechl jeho vůni. Donghae se usmál, když se Hyuk jeho objetí nebránil. Byl moc rád, že ho zase vidí. Šíleně mu chyběl. A to se neviděli možná den. Netuší, co bude dělat v armádě. Ale na to teď myslet nechce.
"A co tvoji rodiče?" zeptal se Hyuk.
"Byli rádi, když jsem řekl, že za tebou jedu," zasmál se Hae, "prý to se mnou už začínalo být k nevydržení,"
"Naprosto je chápu," zamumlal Hyuk a taky se usmál.
"To jsem jakože neslyšel, dobře?" řekl, "navíc za to můžeš ty,"
"Já? To ty ses odstěhoval," nafoukl Hyuk tváře a konečně Donghaeho objal zpět.
"Já vím, tak už mi to promiň,"
"Vždyť ti to nevyčítám," hlesl, "já se k rodičům asi taky přestěhuju,"
"Až se vrátíme, tak si koupím vlastní byt," oznámil mu Hae, "chci, abys bydlel se mnou. Ale je mi jasné, že to nejspíš nepůjde, a proto bych chtěl, abychom bydleli aspoň blízko sebe,"
"To záleží na tobě,"
"Proč na mně?" zeptal se Hae.
"Nepamatuješ? Slíbil jsi, že mi koupíš dům," připomněl mu s ďábelským úsměvem, "slíbil jsi to před kamerou, takže se z toho nevykecáš,"
"Kruci,"
-8 dní před Hyukjaeho nástupem do armády-
-10 dní před Donghaeho nástupem do armády-
"Připraven?" zašeptal Hyukjaemu do ucha, když k němu zezadu přiskočil a začal jej povzbudivě masírovat.
"Nezvládnu to," zavrtěl Hyuk hlavou a schoval si tvář v dlaních. Hae se usmál a obešel Hyuka, aby k němu stál čelem. Chytil jej za zápěstí a pokoušel se mu ruce z tváře sundat.
"Zvládneš. Budu tam s tebou," řekl, "stejně to nakonec zvládneš ještě líp než já. Vždycky to tak je,"
"Musíme ze sebe vydat to nejlepší," zamumlal Hyuk.
"Správně. Je to pro fanoušky,"
"Naposledy," doplnil jej se smutným úsměvem.
"Naposledy před armádou. Za dva roky se vrátíme v ještě lepší formě," opravil ho Hae a cvrnknul ho do nosu. Hyuk se usmál ještě více.
"Děkuju,"
"Za co?"
"Že jsi tady se mnou,"
"Vždycky jsem," ujistil jej.
"Tak co kluci? Jste připraveni to tam rozpálit?" přiřítil se Leeteuk a chytil oba kolem ramen.
"Snad jo," vydechl trochu nervózně Hae, přesto byl však natěšený.
"Většina lidí přišlo jen kvůli vám, tak je nezkalmte," mrkl na ně, "i když to u vás snad ani není možný, že?"
"Moc mi nepomáháš, hyung," kousl se Hyuk do rtu.
"Děje se něco?" zeptal se Teuk starostlivě.
"Je jenom nervózní," odpověděl místo něho Hae, "o nic jiného nejde,"
"No jo, poslední vystoupení, co? Znám ten pocit. Hrozně se těšíš a zároveň se ti tam vůbec nechce,"
"To je přesně ono!" vyhrkl Hyuk, "co mám dělat?"
"Prostě nemysli na to, že je to poslední vystoupení. Nakonec to ani není pravda. Budete mít ještě víc vystoupení, než jste měli doteď," usmál se na ně povzbudivě.
"Tak to snad ani ne," zasmál se Hae, "to bysme už nezvládli,"
"Kecy, kecy...však uvidíte," kývl na ně a poplácal je po zádech.
"D&E, připravte se, za chvíli jdete na pódium," přišel jim ohlásit nějaký zaměstnanec. Všichni tři přikývli a pak se otočili znovu k sobě.
"Takže, co jsme si řekli?" zajímalo Leeteuka.
"Nezklamat fanoušky," zopakoval jeho předešlá slova Hyuk a snažil se uklidnit své zběsile bušící srdce. Před každým vystoupením je nervózní, ale postupem času už nervozita ubírala na síle. Ovšem dnes je to zase na maximum. Chce, aby si je fanoušci zapamatovali v tom nejlepším světle. Chtějí se rozloučit úspěšně a krásně. Vědí, že i pro fanoušky je to těžké, proto se musí snažit. Musí jim říct, že ty dva roky uběhnou jako voda a až se vrátí, vše bude zase stejné.
"Tak pojďte," Leeteuk natáhl ruku před sebe a pohledem je vyzval, aby se k němu oba kluci připojili. Ty si nejdříve vyměnili pár povzbuzujících pohledů, načež Hae položil na Teukovu ruku tu svou a Hyuk pak na Haeho. Řekli si slova, která říkají pokaždé, a rukama máchli k zemi. Poté se společně ještě objali a pak už Leeteuk odešel do místnosti, ze které bude moct sledovat jejich vystoupení.
"Nezapomeň, jsem tam s tebou," zopakoval Hae a vtiskl mu jeden rychlý polibek, přičemž si dával pozor, aby je někdo neviděl.
"Ne. Budeme tam spolu," opravil jej s úsměvem Hyuk, načež k nim znovu přiběhl onen zaměstanec a s konečnou platností je poslal na pódium, kde vystoupí naposledy před jejich dvou roční pauzou.








Bože...načo je tá vojna? A armáda :/