close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Smích z vedlejšího pokoje // Part.11

3. října 2015 v 12:56 | Mee-Kyong

Fandom: EXO
Postavy: D.O, Chanyeol, Suho, Tao, Chen, Baekhyun
Žánr: Komedie, tajemno, smutné
Počet kapitol: 11/?

Tenhle dílek je zase o něco kratší, ale v příštím vám to vynahradím a díl bude mít kolem 2000 slov, ok? :D Jinak moc děkuju těm, kteří komentují nebo hvězdičkují - moc mi to pomáhá při psaní dalších dílů^^
Tak, užijte si to~




Pomalu jsem začal procitat ze snu, když jsem ucítil něco ve svých vlasech. Jako první mě napadlo, že je to hmyz, a tak jsem ho chtěl setřást, ovšem ještě předtím mi došlo, že to nejsou žádní otravní brouci, nýbrž prsty. Proplouvaly mými vlasy a bylo to velice příjemné. Zhluboka jsem se nadechl a usmál se, oči stále zavřené. Bylo mi vážně dobře. Všude kolem jsem slyšel zpěv ptáků a tichý šum listí a trávy, se kterými si pohrával příjemný vánek. Kolem těla jsem měl obmotané ruce, jež si mě k sobě tiskly a já jim v tom nijak nebránil. Připadalo mi, že stále spím...

Bleskově jsem otevřel oči. Tak počkat. Ruce? Prsty ve vlasech?

Škubl jsem sebou a vylétl do sedu. Oči jsem třeštil na Chanyeola, který ležel vedle mě, ovšem už ne tak, jak jsem ho tady našel, jelikož teď se usmíval a díval se přímo na mě.

"Soo?" čelist mi pomalu začala padat, chtěl jsem něco říct, ale nevěděl jsem, co, a tak jsem na něj jen dál nevěřícně zíral a snažil se potlačit slzy štěstí, které se pokoušely vyrazit z mých očí.

"T-ty..." vydechl jsem. On se mezitím posadil a tiše se zasmál.

"Děje se něco?"

"Jsi..." na poslední chvíli jsem si rozmyslel, co jsem chtěl říct, protože slova typu jsi živý nebo jsi vzhůru se na ducha moc nehodila. A tak jsem na okamžik zapomněl na všechny ty myšlenky ohledně toho, jak se od něho musím držet dál, a jednoduše jsem mu ruce obmotal kolem krku a natiskl se na něho tak silně, až jsem sám měl problém s dýcháním. Silně jsem k sobě přitiskl oční víčka, čímž se některé slzy přeci jen dostaly na povrch, ovšem v tuto chvíli to bylo to poslední, na co jsem myslel.

"Kyung-"

"Pšt!" zastavil jsem ho dřív, než stihl cokoli říct, "už takhle je mi trapně, tak nic neříkej," vážně jsem si přišel sám sobě směšný. Nejprve se tvářím, že ho už nikdy nechci vidět a teď se tu na něho věším jako nějaká fanynka na svého idola. Bylo to vážně dojemné a politováníhodné. V ten okamžik se všechna moje hrdost vytratila a já byl vděčný, že tu nikdo jiný není a že je Chanyeol duch, kterého vidím jen já, takže to nemůže nikomu vyklopit. Poprvé jsem za to byl skutečně rád.

Objal mě kolem pasu a já vdechl jeho vůni. Bylo to divné, ani jsem nevěděl, proč ho objímám tak silně a tak dlouho, ale nemůžu popřít, že jsem byl zkrátka moc rád, že je zpátky. Ovšem když se nad tím znovu zamyslím, stejně jednou ten den přijde. Den, kdy odejde a už se nikdy nevrátí.

Stisk jsem povolil a pomalu se od něj odtáhl. Pohled jsem měl sklopený, bylo mi trapně a dívat se mu teď do očí prostě nepřicházelo v úvahu. Určitě musel mít na tváři ten svůj typický úšklebek, který říká: Vyhrál jsem.

A nejspíš má i pravdu. Teď už prostě nemůžu odejít. Ničemu bych se už nevyhl, jelikož už jsem do toho spadl. Mám ho rád, i navzdory tomu, jak otravný mi někdy přijde. Není to láska ani nic podobného. Jen se už nedokážu tvářit, že se neznáme. Myslím, že jsem ho začal považovat za svého kamaráda, což je vážně vtipné, protože je mrtvý. Na druhou stranu, kdo může říct, že se přátelí s duchem? Dobře, asi nikdo, jelikož by si o něm ostatní mysleli, že je asi na drogách či podobně.

Přesto...nevím, jak jinak bych to nazval. Možná to ani není přátelství. Je to něco mezi cizinci a přáteli. Takový stav, pro který ještě nikdo nevymyslel název. Možná známí.

Odkašlal jsem si, abych se ujistil, že až promluvím, nebude se mi hlas chvět.

"Takže...co se to včera stalo?" chvilku jsem počkal, až jsem si byl tak nějak jistý, že začal přemýšlet nad odpovědí na mou otázkou a už ne nad tím, že jsem ho objal. Bylo mi jasné, že na to jen tak myslet nepřestane, ale aspoň na chvíli by mohl. Aspoň kvůli mně.

"No tys chtěl odejít," protočil jsem očima. Nechci, aby se o tom zmiňoval, navíc ještě v minulém čase. Ukazuje to, že jsem skutečně prohrál. Nebo spíše že on vyhrál, "a já tě chtěl zastavit, jako to bylo už několikrát,"

"Dobře, fajn, tohle přeskoč. Šel jsi za mnou a pak jsi najednou zmizel. Předpokládám, že jsi překročil hranici maximální vzdálenosti,"

"Pravděpodobně. No a jak jsem ti říkal, když se to stane, vrátí mě to zpátky sem. To je všechno. Tak proč jsi na mě koukal jako na zjevení, když ses probudil? A kdy jsi vůbec stihl za mnou přijít? A proč jsi ležel vedle mě, nebo spíš na mě? Teda ne, že by mi to vadilo, ale-"

"Fajn, fajn, to stačí," skočil jsem mu do řeči. Za prvé měl moc otázek a za druhé mu na tu poslední otázku vážně nehodlám odpovídat.

"Jak jsi to teda udělal?"

"Co?"

"No stihl za mnou přijít," zamračil jsem se. Že by to nevěděl...?

"Ty to nevíš?"

"Měl bych?"

"Když jsi zmizel, šel jsem tě hledat. Myslel jsem, že budeš v domě-"

"Ne, vždycky se objevím tady. To jsem ti asi zapomněl říct. Promiň," usmál se jako ta nejnevinnější osoba na světě a naklonil přitom hlavu na stranu. Jo, možná, kdyby mi už předtím řekl, že se vždy objeví tady, bylo by o něco snažší ho najít a nemusel bych se přitom vůbec zdržovat opakovaným prohlédáváním té dřevěné chatrče.

"Děkuju," odsekl jsem a pokračoval, "no, takže tam jsi nebyl, tak jsem se šel podívat ven a narazil na tenhle rybník, o kterém jsem ani nevěděl, že tady je, a pak jsem tě našel," jak jsem mu to všechno popisoval, pozoroval jsem přitom jeho pomalu se měnící výraz ve tváři. Byl zmatený, což mě jasně utvrzovalo v tom, že skutečně neví, co se děje mezitím, co jej ta hranice vrátí zpátky a on se pak probudí, "ležel jsi tady, ale měl jsi zavřený oči a nedýchal jsi," musel jsem se nenápadně znovu zhluboka nadechnout, abych aspoň částečně pro teď vyhnal tu vzpomínku z hlavy.

"A-ale to není možný,"

"Je to pravda,"

"Vždyť jsem se vždycky hned probudil. Teď taky,"

"A sledoval jsi někdy čas? Nemůžeš vědět, že ses probral hned, jenom si to myslíš. Sakra, vždyť jsem za tu dobu, cos byl mimo, stihl několikrát prohledat tu chatrč, obejít jí a pak se ještě vyspat. Nevím sice, jak dlouho jsem spal, každopádně to nějakou chvilku bylo," obeznamoval jsem jej s očividně pro něho novými fakty, ovšem jakmile jsem domluvil, usmál se.

"Tys kvůli mně několikrát prohledal dům?" zeptal se mě tím svým pro mě posmívajícím se tónem a úšklebkem. Povzdechl jsem si.

"Zase slyšíš jenom tu část, kterou chceš,"

"Slyšel jsem všechno, ale tohle mě zaujalo nejvíc," pokrčil rameny a zazubil se, "bál ses o mě hodně?"

"Blbče," zavrčel jsem, "to tě vůbec nezajímá, že jsi tady dobu ležel a vůbec o sobě nevěděl?"

"Ale teď už o sobě vím víc než dost, takže ani ne," mrkl na mě. Několikrát mi zacukalo obočí. Možná ten odchod nakonec ještě zvážím. Ten kluk si očividně vážně neuvědomuje, jaké to pro mě bylo, najít ho tady v takovém stavu a teď se mi ještě směje do očí a náramně si to užívá. Na tohle vážně nemám.

"Běž někam," zvedl jsem se a chtěl odejít, ovšem jeho ruka, která mě chytila za zápěstí, mi v tom zabránila.

"Promiň," řekl a při pohledu do jeho očí to docela vypadalo, že to myslí vážně, "nechtěl jsem tě naštvat,"

"Nedělej ze mě urážlivce," našpulil jsem rty a vymanil své zápěstí z jeho sevření, jen abych si hned na to mohl ruce zkřížit na hrudi.

"Fajn, už mlčím," zvedl ruce v obranném gestu a já nedokázal zabránit úsměvu. Vypadal roztomile, když se cítil provinile.

"To bude nejlepší," přikývl jsem, "tak pojď,"

"Kam?"

"Pokračovat ve zjišťování tý záhady," postavil se na nohy, přesto měl koutky rtů stále svěšené.

"Myslíš to, jak mě poslat pryč?"


"Tak bych tomu neříkal," usmál jsem se, "spíš jak tě konečně vysvobodit,"
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 3. října 2015 v 20:50 | Reagovat

Díky bohu, že se Chan už probral. Soo o něj měl vážně strach a on si z toho dělá srandu.
Tak uvidíme, na co ti dva mudrcové přijdou...
Těšim se na další díl ;-)

2 Adell Adell | 3. října 2015 v 23:05 | Reagovat

Užasný díl jako vždycky!! :D
Moc se těším na další díl. ;)

3 Lai Lai | 4. října 2015 v 20:32 | Reagovat

Omooo...Cutie :D  Pokračkoo <3

4 Kajs Kajs | 8. října 2015 v 19:45 | Reagovat

Vynechala som 10 častí a šupla som sa sem, lebo som.. nejak lenivá hľadať to a proste... *výhovorky*
TOTO JE BOŽÍ! Síce, niesom ChanSoo shipper ale je to fakt skvelo napísané ^^ :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama