17. října 2015 v 1:30 | HyuniiLee
Fandom: EXO
Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen
Žánr: BoysLove, Yaoi, Fantasy
Počet kapitol: 9/?
Hádejte, komu se podařilo dopsat už několik měsíců rozepsaný devátý díl? Ále stejně se moc neradujte.. nejsem oficiálně zpátky... ještě ne. Škola je sviňa a mě teď čeká, kromě klasického čtení k maturitě ještě každodení úkoly do angličtiny ve formě moodle, zpracovávání maturitních témat, zpracovat téma franchising a hotelové řetězce do odborných předmětů, nemluvě o pitomý prezentaci z pohledu cestovního ruchu na Brazílii a ještě nějaká trapárna z ekonomie.... Jo a v prosinci jedu do Anglie :D Heh... bude zázrak, když ještě něco tenhle rok napíšu.
Jinak... ENJOY! <3 Luv ya all ~
Kousek za městem na malé tiché mýtince se ozvalo zavytí.
"Proč zrovna já?!"
"Nestěžuj si," zasmál se Sehun a pozoroval Kaie, jak seděl na jednom z pařezů a tvářil se ne moc zrovna nadšeně.
"Sotva jsem vyšel ze školy a zase se do ní vracet, akorát s rozdílem, že teď to budu já, kdo bude prudit žáky?"
"Přesně tak," přikývl s úsměvem Sehun, ale pak se zarazil, "prudit?" Kai se zadíval na mladšího a na tváři mu přejel vítězný úšklebek, když mu došlo jakou výhodu teď vlastně má.
"Přesně tak," zopakoval po blonďákovi a seskočil z pařezu. V mžiku se proměnil do své Vlčí podoby a počkal až Sehun udělá to samé. Pořádně si prohlédl mladšího a musel uznat, že šedivá nebyla tak ošklivá barva srsti, dokonce by řekl, že v paprscích Slunce měla stříbřitý lesk. Ovšem Kaiovi s jeho zlatohnědou nemohl konkurovat.
"Takže, co je tvojí specialitou?" zeptal se mladšího.
"Útok,"
"Vážně?" Kai znejistil, protože to zrovna jeho specialitou nebylo.
"A co obrana?"
"Ujde,"
"Ujde?"
"Můj útok je tak dobrý, že obranu nepotřebuju, skoro," přikývl Sehun. Kai si byl jistý, že se Sehun před ním jen vychloubá. Nemohl být tak dobrý v útoku, když ho vyřídil i jejich Starší Chen. Ušklíbl se a skrčil. Uvidíme, kdo je tu tak dobrý. V mžiku se ocitl u Sehuna a povalil ho na zem. Šedý se ovšem rychle oklepal z nečekaného útoku a zakousl se, tak aby mu neublížil, do jeho krku a smýkl s ním pod sebe. Kai se ovšem hbitě vyvlíkl a znovu na mladšího zaútočil, jenže místo toho, aby se mu zakousl do krku ho kousl do ucha a následně mu podjela noha a dopadl na záda. Sehun si byl vědom jeho chyby a hbitě kousl pod krkem. Vítězství bylo jeho.
"Ugh!! Pusť mě!" zakňučel Kai a snažil sebou tolik neházet, protože ho Sehun držel na tom nejcitlivějším místě. Kdyby chtěl mohl by ho zabít. Sehun udělal, co mu řekl a proměnil se zpět do lidské podoby.
"Víš, že vůbec neumíš útočit?" zasmál se. Kai se zvedl a otřepal, ignorujíc jeho otázku.
"Špatný útok, méně času na lepší obranu," pokrčil rameny blonďák a zakřenil se.
"To byla jen náhoda," zamumlal si Kai pro sebe.
"Nepovídej," uchechtl se Sehun, který ho moc dobře slyšel. Přišlo mu ho trošku líto a tak pár kroky byl u staršího Vlka a podrbal ho za ušima.
"Co takhle, kdybych tě naučil, jak správně útočit?"
*
Starší Suho seděl na kuchyňské lince, v jedné ruce držel lžičku a v druhé misku se zmrzlinou. Musel se uklidnit. Tohle věčné porušování pravidel mu začínalo lézt krkem. Od čeho tedy ty zákony a tak vůbec jsou? Ano.. očividně od toho, aby se porušovali. Jenže on byl ten, kdo tohle všechno musel snášet. Chen takový nebyl, ten všechno bral s humorem a byl neskutečně optimistický ve většině případů. Suho byl jiný... striktně dodržoval pravidla možná proto, že se bál, co by přišlo za trest. A on je Starší, takže by měl být příkladem.
Nevrle zavrčel a zabořil lžičku do zmrzliny, nabral si a strčil do pusy. Zavřel oči a nechal se unést sladkou chutí, která se mu roztékala v puse. Přesně tohle mu dělalo dobře.
V tu samou chvíli se rozrazily dveře od kuchyně a v nich stál Chen, který se znovu vrátil, aby se mu pokusil vše rozmluvit.
"Co chceš?" zahuhlal Suho s plnou pusou. Chen se rozesmál a přešel k blonďákovi.
"Necháš toho ty palice jedna tvrdohlavá?" prohrábl prsty jeho vlasy. Suho našpulil uraženě pusu a zahleděl se do oříškově hnědých očí, které se na něj upíraly. Olízl jsi rty od zbytků čokoládové zmrzliny a povzdechl si.
Nebuď naštvaný. Ozval se mu v hlavě Chenův příjemný hlas. Byl to dar. Dar Starším. Mohli spolu vzájemně komunikovat pomocí pouhých myšlenek. Stačilo se jen správě soustředit. Jenže moc tuto moc nevyužívali, přestože by si někdo myslel, jaká to není výhoda, ale opak je pravdou. Používání myšlenek ke komunikaci s druhými bylo značně vyčerpávající. Proto si promlouvat skrze mysl nemohli dovolit, tak často, jak by chtěli. To byl také důvod, proč to Suha tolik zaskočilo. Proč se Chen unavuje kvůli němu? Vždyť kvůli takové prkotině...
Mladší Vlk se najednou chytl za čelo a druhou rukou se musel podepřít, jak se mu zatočila hlava. Suho vytřeštil oči a okamžitě zareagoval. Odhodil misku se zmrzlinou i lžičku a jal se pomoci Chenovi.
"Co tě to sakra napadlo? Víš, že tě to vyčerpává víc než mě!" pokáral hnědovláska. Chen vzhlédl, když se mu podařilo urovnat si, kde je vlastně strop a kde zem.
"Promiň, ale nešlo to jinak. Ty jsi někdy neuvěřitelnej kus zabedněnce, víš to?" uchechtl se, pak opřel svoje čelo o Suhovo rameno a zavřel oči. Vážně ho to vysilovalo ze všech nejvíc.
"Já vím.. už se nezlobím," řekl něžně a přikývl Suho, když váha druhého mladíka spočinula na jeho vlastním. Jednu ruku obmotal kolem pasu a druhou ho pohladil po vlasech, čímž vykouzlil jemný úsměv na Chenově tváři.
Suho nesnášel, když byl Chen oslaben, ať už se jednalo o použití sil nebo jen prostým vyčerpáním kvůli práci běžného dne. On ho musel chránit a vždycky chtěl.
Nějakou chvilku tak stáli a Suho se snažil zabránit jakémukoli projevu svých hlubších citů. Očima sjel po hnědovláskově tváři a pak se pousmál: "Už je ti lépe?" zeptal se, jenže odpovědi se nedočkal.
"Chene?" zkusil ještě a tentokrát odpověď přišla ve formě dunivého zachrápání. Usnul.
*
Tao pozoroval zářivě bílého Vlka z horního patra hlavního sídla. Na rtech se mu usídlil nepatrný úsměv. Přemýšlel, zda to byl vůbec dobrý nápad, nechat se naverbovat do něčeho takového. Baekhyun vypadal neškodně, ale ve skutečnosti představoval hrozbu. Ne nějakého velkého významu, přesto představoval. I když pro Taa to bylo nebezpečí většího významu. Ohrožoval jeho, možná aniž by si toho byl vůbec vědom. A to bylo to nejhorší. Tao se naučil zvládat a kontrolovat svoje emoce. Už tomu byl nějaký čas a pomohlo mu to v začlenění se. Nikdy si nedokázal připustit myšlenku, že by se měl začít chovat přirozeně. Nikdy. A ani to neměl v plánu.
"Tváříš se, jak kdybys měl zaražený prdy," přerušil tok jeho myšlenek posměšný hlas. Tao párkrát zamrkal a zahleděl se na chlapce uprostřed dvora. Po nádherně bílém Vlku nebylo ani památky, zatímco se místo něj na Taa šklebil chlapec menšího vzrůstu.
"Cos to řekl?"
"Že se tváříš jak kakabus," poznamenal znovu Baekhyun.
"Co je to kakabus?" podivil se Tao, jelikož ten výraz nikdy předtím neslyšel.
"To nemyslíš vážně, že ne?" Baekhyun se rozesmál na celé kolo. Tao nevěděl, která bije, ale vůbec se mu nelíbilo, že si z něj ten skrček utahoval. Zatímco se chlapec pokoušel nadechnout mezi přívaly smíchu, Tao sešel schody a zastavil se těsně před ním. Zamračil se na menšího a oči se mu zaleskly červenou výstražnou barvou. Baekhyun si zakryl pusu svojí dlaní, aby zamezil dalším výbuchům smíchu. Nemohl popřít, že z Taa někdy šel strach. Divoké rysy jeho tváře to dokonale zapříčiňovaly.
"Nemáš hlad?" zkusil Baek nevinně, když se mu podařilo, jakž takž uklidnit. Jenže Tao nevypadal, že by se uklidnil. Naopak... vážně vypadal, že hlad má a že Baeka na místě sežere. Ten se ovšem nehodlal jen tak vzdát a hned na to obmotal svoji ruku kolem Taovi. Z očí se mu staly dva velké černé korálky a vlasy mu začaly bělat.
Pomalá proměna? Zajímavé. Pomyslel si Tao, když se díval na tu krásu. To neuměl jen tak někdo. Baekhyun ho nepřestával překvapovat. Stejně tak jako děsit. Až po několika sekundách se o něj packami opíral zářivě bílý Vlk a čenichem ho dloubal do paže. Černovlásek obrátil oči v sloup a povzdechl si. Baek poznal, že má vyhráno a dopadl zpět na zem. Rozběhl se směrem ke kuchyni, protože on hlad opravdu měl.
Tao se za ním ještě chvíli díval a hlavou se mu honilo spoustu zvláštních myšlenek. Nesmí se nechat obměkčit. Nesmí ukázat své pravé já.
Nikdy.
Haleluja já se dočkala
huhuhuhuhuuuuuuuuuuu líbí se mi to, hodně.
Jo chápu tu školu, já sama taky řeším školu, výška je snad ještě horší než střední TwT