
Název: Beze slov
Fandom: Super Junior
Pár: Henry/Heechul
Autor: Mee-Kyong
One-shot!! Mně se podařila jednorázovka! A docela krátká...taková oddechová :D Je to na Henryho a Heechula, protože se mi tam prostě líbili~ :3
Polovinu toho one-shotu jsem měla napsanou už dlouho, ale pořád jsem nějak nebyla schopná to dospat :D :P Ale už se mi to podařilo a tady to máte~ Chtěla bych do budoucna trochu ty oneshoty na tomhle blogu oživit a psát jich o něco víc, ale mým problémem je, že všechno hrozně natahuju a pak je z toho kapitolovka...no, ale pokusím se^^
Ticho. Tma. Chlad. Prázdnota.
Henry seděl sám uprostřed své postele, objímajíc velký polštář. Čekal. Čekal až se ty proklaté dveře, jejichž směrem se už aspoň hodinu díval, otevřou a v nich bude stát ten, který tu v tuhle dobu už obvykle bývá.
Nicméně, dnes tu není a Henry neví, co má dělat.
Heechul za ním chodil do pokoje dost často. Vždy v noci, kdy Henry už kolikrát spal. Pokaždé si jen mlčky vlezl k němu do postele, sevřel jej v náručí a usnul.
Henry netušil, proč to dělá, ale nijak si nestěžoval. Pravdou je, že si na to za ty dva týdny, kdy k němu Hee docházel pravidelně, prostě zvykl. Nic moc v tom nebylo. Heechul vždy jen přišel, v objetí s ním usnul a ráno zase odešel. Přes den se o tom nebavili. V podstatě nebylo o čem. Henrymu jeho noční návštěvy nevadili, tudíž neměl co namítat.
Ale dnes je tady sám. Nejdříve se nad tím nechtěl nijak pozastavovat. Koneckonců, nebylo Heechulovou povinností za ním chodit. Henry to ví, přesto však doufal, že se tu objeví. Jenže neobjevil a Henry už přišel na to, že bez Chulových horkých paží obmotaných kolem jeho těla jednoduše neusne.
Snažil se zjistit důvod Heechovi absence. Možná byl unavený a usnul u sebe. Možná měl moc práce. A možná za to může jejich manažer.
Henry dnes zaslechl, jak na Heechula křičí. Zuřil a vše si na něm vybíjel. Pokud Henry dobře slyšel, tak to bylo kvůli Chulovým pravidelným pozdním příchodům. Po zbytek dne byl Heechul jako tělo bez duše. S nikým se nebavil, ani s Henrym, který si k němu na obědě přisedl a snažil se mu zvednout náladu, nebo jej alespoň přinutit s ním mluvit. Skončilo to tak, že se Hee jednoduše zvedl a odešel. Od té chvíle spolu nemluvili. Vlastně s Chulem nemluvil nikdo. Nebo spíše on s nikým. Henryho to mrzelo, protože si asi myslel, že právě kvůli Chulovým nočním vloupáváním se do jeho pokoje by s ním mohl mluvit. Možná měl za to, že jsou si teď bližší. Nejspíš se mýlil.
Povzdechne si a zaboří tvář do polštáře. Co má dělat? Usnout nemůže a jen tak tady sedět v naději, že Heechul vážně přijde, mu připadá zbytečné. Nepřijde. Ví to. Jinak by tady už dávno byl.
Nevěděl, co má dělat, ale jedno mu bylo jasné; bez Heechula neusne.
Henry tiše zamručel, zvedl tvář a otevřel oči. Nic neviděl, v jeho pokoji byla naprostá tma. Natáhl se přes peřiny k nočnímu stolku a poslepu vyhledal lampičku. Chvíli mu to dalo, ale nakonec se mu to přeci jen podařilo a on tak mohl do pokoje vnést aspoň trochu světla.
Nadechl se a protáhl. Sice nespal, přesto však jeho tělo bylo z té doby strávené v posteli a jen tak sedíc s očima zabodnutýma někam, kde po paměti odhadoval dveře, docela unavené. Jeho mysl však nikoli.
Postavil se na nohy a narovnal si triko, které měl na sobě. Bylo asi o dvě čísla větší, ovšem právě to Hernymu vyhovovalo. Bylo mu tak při spánku lépe.
Přešel ke dveřím a rozsvítil velké světlo, které pohltilo poslední známky tmy a světlo z malé lampičky na nočním stolku bylo rázem tu tam.
Hnědovlásek se ještě vrátil lampičku zhasnout, aby nesvítila zbytečně. Poté přešel zpět ke dveřím, otevřel je a vyšel ven. Zhasl i velké světlo u sebe v pokoji a následně za sebou ony dveře zavřel.
Momentálně se ocitl na krátké, asi tak dvoumetrové chodbičce, která vedla do obýváku. Tady už se nebál, že by na něco šlápl, nebo o něco zakopl, jelikož si nechávali na chodbách svítit malá světýlka pro případ, že by šel někdo v noci na záchod, nebo měl třeba jen žízeň.
Ani jedno z toho ale teď nebyl Henryho případ, proto chlapec kolem koupelny a kuchyně jen svižně prošel, přičemž přesně věděl, kam má namířeno. Neboť jak se říká - když nejde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře.
Ovšem v tuhle chvíli je to asi tak, že když Heechul nepřijde v noci k Henrymu do pokoje, musí Henry za ním, protože jinak neusne.
Henry si skousne ret, když jej najednou pohltí myšlenka, zda to trochu nepřehání. Co si o něm bude Chul myslet? A co když třeba ani nebude vzhůru?
Hnědovlásek se na okamžik zamyslí. Zajímá jej, zda i Hee nemůže usnout, nebo jestli je to zase jenom on.
Další myšlenky tohoto typu už ale Henry odmítá řešit, jelikož už stojí před dveřmi Heechulova pokoje.
Zhluboka se nadechne. Proč je nervózní? O nic přeci nejde. Třeba stejně spí a o Henrym nebude mít ani páru. Nebo se bojí, že ho Chul pošle zpátky? Že bude mít ještě pořád náladu pod psa a nebude se s ním chtít bavit? Nebo se mu třeba vysměje a bude si myslet, že se do něho chlapec zamiloval, což rozhodně není pravda, protože...on zkrátka jen nemůže usnout.
Zatřepe hlavou. Bude tady takhle postávat ještě chvíli a někdo jej uvidí. To by nerad. Špatně by se mu vysvětlovalo, co dělá o půl druhé ráno u dveří Chulova pokoje.
Vezme tedy za kliku a lehce se do dveří opře, aby je otevřel co nejpomaleji a pokud možno úplně bez zvuků.
Jakmile je mezi dveřmi a futry dostatek místa, Henry se škvírou protáhne, vklouzne do pokoje a dveře za sebou zase stejně tak zavře.
Pomalu se otočí na patě a očima okamžitě vyhledá Heechula. Leží ve své velké posteli a tvář má odvrácenou ke zdi.
V jeho pokoji je o něco více světla, než v tom Henryho, proto hnědovlásek vidí dokonce i jeho klidně se zvedající hruď. Ale nespí. Oči má otevřené.
Chlapcovu přítomnost samozřejmě zaregistroval, a proto také po chvilce otočil hlavu tak, aby na hnědovláska nervózně postávajícího u dveří viděl.
Ve chvíli, kdy se jejich pohledy střetnou, Henry zapomene, jak se dýchá.
Trapně. Přesně to je to slovo, které celou dobu hledal. Cítí se trapně, že sem za Chulem přišel, v podstatě se sem vplížil. Trapnost přesně vystihovala celé momentální Henryho bytí. Nechápal, jak mohl Heechul dokázat tohle dělat každý den.
Nějaký čas na sebe jen koukali. Ani jeden přesně nevěděl, o co jde tomu druhému. Každopádně byli oba rádi, že se vidí.
Teprve až když Heechul sáhl po jednom cípu své peřiny a pomalu jej odhrnul, Henry pochopil. Vedle Heechula teď bylo volné místo a on z Henryho stále nespouštěl pohled. Čekal, co chlapec udělá.
Henrymu tlouklo srdce jak o závod a chvíli si dokonce říkal, zda ho Chul neslyší.
Nervózně polkl, pak se hnul z místa a pomalu se rozešel k Heechulově posteli. Pohled stále spojený s tím Chulovým, došel až k okraji postele. Zhluboka se nadechl, ale snažil se na sobě nedat zdát ani kapku své nervozity, ovšem bylo mu jasné, že mu to stejně neprojde.
Jeho nejistotě navíc nepomáhá ani Heechulova kamenná tvář. Od chvíle, co Henry do pokoje vešel, snad jediný sval v Heechulově tváři se nepohl. Stále jej jen pozoruje a čeká.
Hnědovlásek postel obejde a pomalu se posadí na její druhou polovinu. Hee stále v prstech svírá roh peřiny, vyčkává, až si Ry konečně lehne.
Chlapec tak po pár dalších vteřinách udělá. Postupně se nasune až k Heechulově horkému tělu, a Hee jej poté přikryje. Ruku nechá na Henryho pase a druhou natáhne tak, aby si o ni mohl chlapec opřít hlavu. Poté mu prsty vjede do vlasů a přitiskne si jej k sobě ještě blíže. Tvář mu zaboří do vlasů a spokojeně vydechne.
Henry má oči zabodnuté do Chulovi hrudě a na rtech se mu následně objeví menší úsměv. Plně vnímá Heechulovu dlaň kroužící po jeho zádech a klidný tlukot jeho srdce. Přesně takhle si to představoval. Žádná slova nebyla potřeba, oba věděli, co chtějí a co potřebují.
I na Heeho tváři byl usazený nepatrný úsměv. Henryho přítomnost mu okamžitě zvedla náladu. Sice netušil, že za ním mladík přijde, navíc takhle v noci, ale byl za to rád. Ovšem lhal by, kdyby řekl, že on sám o návštěvě chlapcova pokoje neuvažoval.








To bylo moc hezký

A vybrala jsi dobře, když jsi tam dala Chulieho a Henryho