close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

HEART ATTACK // 12. část

22. prosince 2015 v 3:22 | Hyunii Lee


Ahojte! Jsem zpět! Po půl roce... heh. Omlouvám se. Hádám, že spousta z vás již na tuhle povídku zapomněla, ale abych se já přiznala, tak ji mám mnohem radši než Vlky. Haha. Jo a proto na ni kašlu dvakrát tolik než na ty zablešence... no každopádně berte to jako takový malý vánoční dáreček. Po půl roce jsem přidala díl. No možná po víc jak pů roce. Takže tím chci jen říct, že tahle povídka je stále živá a nezapomenutá. Takže ENJOY! :))



Uběhlo už čtrnáct dní od Sehunovi návštěvy a Suho stále cítil podivný skličující pocit v srdci. Ovšem... nepřemýšlel na tím už tolik jako v prvních dnech. Dokonce si připustil i myšlenku, že Sehunovi vlastně rozumí, proč to udělal. Vždycky se mu zdálo, že Sehun je ve skutečnosti neuvěřitelný sobec a narcis. Bohužel to na něm měl rád. Proč vlastně riskovat svůj vlastní život pro někoho jiného. Pro někoho jako byl on. Ano. Suho ztratil veškerou sebeúctu a poslední dny dělal vše, o co ho Kris požádal... tedy spíš, to co mu Kris nařídil, aby udělal.


Po třech dnech urputného a bolestivého kručení břicha nakonec snědl chleba se šunkou. Žaludek se ale bránil a po pár soustech mu bylo na zvracení. Začal tedy pomalu, ale brzy se vrátil zpět ke svému zvyku mít alespoň tři jídla za den. A očividně to Krisovi dělalo "radost". Když ho po těch dnech viděl jíst, a dokonce mu pochválil jeho "kuchařský um" ve formě bramborové kaše s ohřátým párkem v mikrovlnné troubě, doopravdy se nálada mezi věznitelem a vězněm uvolnila.


Možná se ptáte jestli se Suho nepokusil utéct. Ne. Nepokusil. K čemu by to bylo? Neví v které části města je. Netuší jestli je vůbec v Seoulu. I když to bude velice pravděpodobné. Každopádně, i kdyby to věděl, zkoušet utéci ozbrojenému profesionálnímu zabijákovi, byl holý nerozum. Na druhou stranu byl vlastně i rád, že má teď, s blížící se Zimou, teplou postel a dostatek jídla. Věci jako osobní svoboda mu momentálně přišli docela bezvýznamné. Věřil, že mohl dopadnout mnohem hůř.


"Zase zíráš z toho okna? Něco jsem ti o tom snad říkal, nebo ne?" zamručel nevrle hluboký věznitelův hlas ode dveří. Suho mu věnoval letmý pohled a zatahal za tmavě zelenou záclonu.
"Přijde ti, že by mě za tímhle někdo mohl vidět? Nehledě na to, že ty okna jsou tak dvacet let nemytý?" Kris si zhluboka povzdechl. Ten pitomec si začal docela dovolovat. Jenže si za to mohl vlastně sám. On ho nechal.


"Dobrá ty chytrolíne. Nemáš hlad?" odpověděl mrzutě a přešel k němu blíž. Sevřel jeho zápěstí a odvedl ho zpět k jeho posteli.

"Ani ne. Ten hamburgr z Mekáče byl docela velký sousto," řekl s klidem mladší, zatímco si sedl na postel a zadíval se do tváře svého věznitele. Kris jen mlčky přikývl a opatrně rozmotal Suhovi obvaz na ruce, aby zkontroloval zranění.


Před dvěma dny se Kris rozhodl opravit stará kamna v obytné místnosti. Vzal si sebou Suha jako pomoc. Když po něm chtěl, aby mu podal některé nářadí, tak jediné, co se mu v tu chvilku dostalo bylo hlasité vyjeknutí. Když se ohlédl, spatřil Suha, držícího se za ruku. Pořezal se o zrezivělý kus plechu od bedny, ve které bylo nářadí.


"Už to nebolí?" zeptal se měkce, zatímco jemně přejel ranku palcem. Suho zaklepal hlavou.

"Vypadá to dobře, už to nehnisá. Myslím, že zkusit ten penicilin, nebylo tak marný, co myslíš?" usmál se na mladšího, pak vzal nový obvaz a znovu ruku pečlivě zavázal.


"Jestli narážíš na to, jak jsem říkal, že to nic není, tak..." povzdechl si hnědovlásek, "... tak ano, máš pravdu, děkuju," Klidně mohl přijít o ruku nebo dostat otravu krve. Hlavně, že to nic nebylo. Kris se jednou zavázal k tomu, že se mu nic nestane a to hodlal dodržet. Bratr byl to jediné dobro, které ve světě měl. A nehodlal ho zklamat. Navíc, nemohl popřít, že si za ty tři týdny na Suha nějak zvykl. Už to bylo hodně dlouho, co trávil své dny osamotě. Tohle mu připomnělo dny, kdy se musel starat o malého Sehuna. A docela ironicky to bylo právě to, co ho donutilo utéct a dát se na stezku zločinu. Teď po těch letech v osamění mu to ale vůbec nevadilo.


"Jen tak mimochodem. Je tu něco, na co máš opravdu chuť? Zásoby se nám tenčí a já budu muset jet nakoupit," prohodil blonďák, když vstával ze židle a vzal starý obvaz na vyhození. Suho si změřil Krise pohledem.


"Už mám možnost dostat i to, co bych si přál?" nadzdvihl jedno obočí pochybovačně. Kris natáhl ruku a prstem ho šťouchl do onoho obočí.


"Nevymýšlej si ale žádné luxusní jídlo," pousmál se, "takže?"


"Bude mi stačit, když mě vezmeš sebou," řekl poněkud nervózněji mladší a s nadějí se zahleděl na Krise.

*

Už to byly tři týdny, co byl jeho bratr nezvěstný. Kyungsoo si pořád nemohl zvyknout na to, že je Suho pryč. Chyběl mu a dost, protože na druhou stranu, být jen s Luhanem, to taky nebyla výhra. Luhan byl s nervama v háji. Ještě, že tu pro něj byl Minseok, jinak by se Kyungsoo asi zbláznil.


Ale také to byly přibližně tři týdny, co si začal se svým nejlepším kamarádem. Aby se přiznal, tak vlastně i on sám dobře nevěděl, co dělat. Bál se o Suha, ale zároveň nemohl přestat myslet na sebe a na svůj vztah s Kaiem. Uvědomoval si, jak moc byl sobecký v situaci, jaká právě byla, ale to se měl usoužit k smrti ze stesku po bratrovi nebo se to pokusit ustát jako chlap a věřit detektivům? Rozhodně byl silnější než Luhan, i když byl mladší.


"Kyungsoo, promiň, že jdu pozdě," uslyšel za sebou udýchaný hlas svého kamaráda. Otočil se a věnoval mu úsměv.


"V pořádku,"


"Ten blbec chtěl zase vysvětlit některý omluvenky, pff," protočil očima Kai a ohlédl se za sebe do třídy.


"To máš z toho, že furt chodíš za školu," rejpnul si menší. Kai se pušklíbl a sklonil se k černovlasému chlapci, až mohl cítit jeho horký dech na svých rtech.


"Spíš nemám tak super bráchu, co mi to vždycky nějak chytře omluví,"
Kyungsoo zrudl a rychle Kaie odstrčil. Nelíbilo se mu, když tohle dělal ve škole. Nemuseli o tom všichni vědět.


"Odkdy je Luhan super brácha? A stejně! Já za to dostanu seřváno právě doma! Pitomče!" vyštěkl uraženě a sevřel pás od své tašky, kterou měl přehozenou přes ramenou. Nasupeně se otočil a vykročil chodbou ven.



Kai tuhle jeho stránku zbožňoval. Roztomilost overload a vůbec. Nemohl se neusmívat. Vyběhl za mladším a obmotal mu ruku kolem pasu. Bylo mu jedno, jak moc Kyungsoo prskal, on chtěl, aby všichni viděli, že Soo patří jen jemu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lai Lai | 22. prosince 2015 v 11:16 | Reagovat

Páni. XD normálne som na túto poviedku aj zabudla :D ale hneď, ako som si prečítala prvú vetu, sa mi to všetko zlepilo v hlave ako puzzle. :-D  Teší ma, že Suho s Krisom začali spolu vychádzať :3 ......a Dúfam, že ho vezme so sebou na nákupy...aj keď o tom trochu pochybujem :-?
Anyway ^_^ Welcome back unnie :D Gomawo za darček k Vianociam :-D  Potešili by aj vlky (Tie mám zase radšej ja :P) So 메리 크리스마스     ^ㅅ^

2 Hatachi Hatachi | 22. prosince 2015 v 13:37 | Reagovat

Skvělý díl. Stejně jako celá povídka. Ani nevíš, jak jsem ráda, že ses vrátila k psaní.
Těšim se na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama