close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 6. díl

10. ledna 2016 v 11:31 | Mee-Kyong

A po týdnu zase další díl Angela~~ Tenhle je o trošku delší než ten předchozí a kupodivu se mi i docela líbí :D Tak snad se bude líbit i vám^^




"Je podchlazený a ta chodidla...proč proboha chodil po městě bosý?" zeptal se Eunhyuka s pokroucením hlavy doktor.

"To asi bude moje chyba," připustil Hyuk, "přespal u mě doma a já ho ráno nemile vykopl ven, protože mě něco naštvalo. Ani se nestihl obout a já si toho nevšiml," vydechl a podíval se na muže v bílém, "jsem idiot,"

"To jste řekl vy," pověděl doktor, "ale vyvracet vám to rozhodně nebudu. Řekněme, že to nebylo zrovna nejlepší rozhodnutí,"

"A jak je teda na tom, co se těch nohou týče?"

"Měl je pořádně zakrvácené, to jste si asi všiml. Chodil po městě, po chodníku, kde není zrovna vhodné chodit bez bot. Vyčistili jsme mu rány, ale je jasné, že se pár dní nepostaví,"

"Takže si ho tady necháte?" zajímalo hnědovláska.

"Řekl bych tak dva dny, pak bychom ho mohli propustit,"

"A to bude jako na vozíku?"

"Pokud budete chtít, můžete ho nosit v náručí, ale jak jsem vás tak viděl, když jste ho přinesl, řekl bych, že vozík bude příjemnější," pousmál se doktor. Hyuk se ale zamračil.

"Já bych ho ani nenosil. Vždyť toho kluka ani pořádně neznám,"

"Neříkal jste, že u vás přespal?" připomněl mu muž, "není to váš kamarád? Spolužák?"

"Jenom znám jeho jméno. Nic víc," pokrčil rameny a doktor nadzvedl obočí. Chlapci před ním asi nevadí brát si domů cizince a nechávat je tam přes noc.

"Promiňte, pane doktore, máte chvilku?" přišla k nim jedna ze sester. Hyuk se poslušně uklonil a trochu odstoupil, aby dívce udělal prostor.

"Samozřejmě," usmál se vřele doktor, "o co jde?"

"Ten kluk, kterého jste před chvílí ošetřil, Lee Donghae," spustila sestřička a Hyuk zpozorněl, "neměl u sebe doklady a já o něm nemohu nic víc najít,"

Doktor chápavě pokýval hlavou a podíval se na Hyuka, "vy asi nevíte, kde bydlí, že?"

"Nevím," odpověděl Hyuk, "ale taky jsem se ho na to ptal. Nejdřív řekl, že tam nahoře - asi myslel nebe. Ale pak tvrdil, že domov nemá," pokrčil rameny, "podle mě je to buď blázen, nebo bezdomovec,"

"Aha," doktor se nadechl a otočil se zpět k sestře, "tak prostě počkáme, až se probudí. Pak nám snad něco řekne,"

Sestra přikývla a vrátila se zpět na své místo. Hyuk mezitím očima vyhledal nástěnné hodiny, jež visely na zdi a zděsil se, když si uvědomil, že ani ne za pět hodin bude muset vstávat do školy. Střelil pohledem k doktorovi.

"O-omluvám se, ale už budu muset jít. Zítra mám školu a rád bych ještě něco naspal,"

"Chápu vás," usmál se doktor, "mohl byste se ale ještě zastavit na sesterně a nechat tam své kontaktní údaje?"

"Proč?" nechápal Hyuk.

"Zatím jste jediný, který má s tím chlapcem nějakou spojitost, tak abychom vás mohli kontaktovat, až-"

"To není potřeba," zarazil jej Hyuk, "já jen udělal to, co by měl udělat každý, když by někoho našel na ulici v takovém stavu," vysvětloval, "tím to pro mě končí. Je v nemocnici, takže o něj bude dobře postaráno. A teď mě vážně omluvte, ale už půjdu," věnoval muži poklonu a rozešel se pryč.

Doktor se za ním jen otočil a na rtech mu pohrával úsměv. Poznal, že je Eunhyuk dobrý člověk, ačkoli se tomu sám brání. Skoro běžel, když Donghaeho přinesl a naléhal, aby jej okamžitě přijali. Záleželo mu na tom, aby mu pomohli, i když se snažil tvářit jinak.

Muž pokroutil hlavou a vrátil se ke svým deskám, které svíral v ruce. Musí se vrátit ke svým povinnostem.


-


Na spánek se už vykašlal, bylo to zbytečné. Stejně by se moc nevyspal. Proto hned, co dorazil domů, ze sebe svlékl všechno oblečení a hodil jej do pračky. Hned na to si napustil horkou vanu a vlezl si do ní. Po celém těle mu přeběhl příjemný pocit, který mu způsobil husí kůži. Konečky prstů mu brněly a Hyuk si se zavřenýma očima užíval teplo, které mu tak scházelo.

Přesto si však dával dobrý pozor na to, aby ve vaně neusl. Sice si moc ospalý nepřipadal, ale jistota byla jistota. Proto také ve vodě dlouho nezůstal a asi po čtvrt hodině vylezl ven. Popadl ručník, který si obvázal kolem pasu a přešel k umyvadlu. Dlaní přejel přes zamlžené zrcadlo, aby se viděl.

Prsty si prohrábl vlhké vlasy a usmál se. Měl ze sebe dobrý pocit. Je to tak pokaždé, když udělá něco dobrého. Sice by si to nejraději odpustil, jelikož to vůbec nesedí s povahou, kterou zná jeho okolí, ale on si prostě nemůže pomoct. Štve jej to, ale musí uznat, že tenhle pocit, který se vždy dostaví, je prostě k nezaplacení.

Převlékl se do suchého oblečení a vydal se do kuchyně. Jeho žaludek už se nějakou chvíli dožadoval pozornosti, a tak nakoukl do lednice, aby záhy zjistil, že zase zapomněl nakoupit.

Žaludek se znovu ozval, jakoby mu za to chtěl vynadat. Hyuk se ušklíbl a vzal z lednice poslední jogurt.

Netušil, že bydlet sám není zrovna pohádka. Ze začátku si tak sice připadal, ale když mu postupně začaly docházet peníze, pochopil. Teď už mu nikdo nenakoupí, nenavaří, nevyželí, nevypere, nic. Všechno si musí obstarat sám. Ale tak to přeci chtěl, ne? Tehdy, když se hádal s rodiči.

"Dokážu se o sebe postarat sám!" vetřel jim do tváře. Takové hádky u nich byly v poslední době na denním pořádku. Ovšem čeho je moc, toho je moc.

"Fajn, tak se předveď, synáčku!" byla slova, která vyřkl jeho otec, když za sebou a Hyukovou matkou zabouchl vchodové dveře, načež se i s kufry naložili do svého velkého a drahého auta a odjeli do jejich nového domu.

V tu chvíli byl Hyuk v podstatě šťastný. Byl vděčný, že mu rodiče nechali tenhle dům a odstěhovali se, místo toho, aby vyhodili jeho. Ale nebylo se čemu divit - jeho rodiče si oba vydělávali více než dobře. Také mu nějaké ty peníze pro začátek věnovali, čistě z toho, že jsou rodina a aby se neřeklo. Ovšem poté už nic. Ani si od té chvíle nezavolali, nesešli se. Hyuk vlastně ani přesně neví, kde že to teď bydlí. Ale je mu to jedno. Teď už se musí spoléhat jen a jen na sebe.


-


"Vypadáš příšerně," bylo první, co mu Kibum řekl, když se sešli při cestě do školy.

"Díky, taky tě rád vidím," ušklíbl se Hyuk. Kibum z něho nemohl spustit oči. Hyuk byl očividně nevyspalý, vlasy měl rozcuchané, pod zarudlýma očima tmavé kruhy a načervenalý nos, který spolu s očima dávali jasně najevo, že je nachlazený.

Kibum jej předešel, načež mu vkročil do cesty. Hyuk zastavil.

"Co děláš?"

"Spíš mi ty řekni, proč vypadáš jako zombie. Vždyť není halloween," zasmál se Kibum.

"Haha, děsně vtipnej," protočil očima a chtěl jej obejít, ovšem mladší jej chytl za rukáv.

"Ne, fakt. Proč takhle vypadáš?" zajímal se dál.

"Dlouhej příběh,"

"Já mám času dost,"

"Ne, nemáš,"

"Je to můj čas, ne tvůj,"

"Je škola,"

"Počká,"

Hyuk naklonil hlavu na stranu, "kdo jsi a co jsi udělal s Kibumem?" řekl na oko vyděšeně, pak se zasmál, "hele, na tom nesejde. Jdeme," znovu se chtěl rozejít a znovu byl zastaven.

"Mladý muži-"

"Jsem starší než ty," skočil mu Hyuk do řeči dřív, než mohl Kibum vůbec něco říct. Ten se ale nezajímal a pokračoval.

"Už včera, když jsi přišel do školy pozdě, jsi mi řekl, že se ani nemám ptát. Dneska, že je to dlouhej příběh. Seš divnej, Hyuku, a mě se to nelíbí," založil si ruce na hrudi, "vypadá to, jakoby byla pravda to, co říkala Hyorin,"

Starší nadzvedl obočí, "a co říkala? Jaký záhadný úvahy o mě zase měla?"

Kibum si povzdechl, "řekla, že si zase vodíš domů holky," Hyuk vytřeštil oči a rozkašlal se.

"C-co?" zasmál se pak, "co je to zas za blbost? Kibume, moc dobře víš, že tohle období mám už za sebou," ujistil jej a přehodil mu ruku kolem ramen, "ale teď už fakt jdem, nebo přijdem pozdě,"

"Ale řekneš mi, co se teda stalo?" nedal se Kibum, kterému se viditelně ulevilo.

"Když ti to řeknu, bude mi trapně," udělal na něho psí očka.

"Takže?"

"Slyšel jsi vůbec, co jsem ti právě řekl?" zamumlal Hyuk.

"Slyšel, ale to nemění nic na tom, že mi to musíš říct," stál si dál za svým. S Hyukem mezi sebou neměli žádná tajemství, byli kamarády už řadu let a věděli o sobě všechno. Proto Kibuma pokaždé štvalo, když mu Hyuk odmítal něco říct. Nakonec většinou ale stejně o nic nešlo.

"Fajn," řekl Hyuk, "vlastně to není nic velkýho,"

"Tak už mluv," zaúpí Kibum.

"Potkal jsem jednoho kluka," začne a Kibum se podiví.

"Kluka?"

"Jo. Jmenuje se Donghae. Potkal jsem ho předvčerejškem na ulici. Nějakej chlap ho tam mlátil,"

"Nech mě hádat. Šel jsi tam a hrdinsky ho zachránil," protočil Kibum očima. Má Hyuka přečteného.

"To jsem ho měl nechat, ať ho zmrzačí?" ohradil se Hyuk a podíval se svého kamaráda pohoršeným pohledem, "promiň, ale takovej nejsem,"

"Mohl jsi prostě někoho zavolat,"

"Než by přijeli..." povzdychl si a zavrtěl hlavou, "to je jedno. Prostě jsem tam šel a ano, jak jsi řekl, hrdinsky jsem ho zachránil," poslední část věty pichlavě zdůraznil, aby dal Kibumovi najevo, jak se mu tenhle jeho přístup k věci nelíbí. Kibum byl samozřejmě rád, že Hyuk nechce, aby bylo někomu ubližováno, ale je přirozené, že on se bojí i o něho samotného. Co kdyby měl ten chlap u sebe zbraň nebo tak něco? Mohl ublížit i Hyukovi.

"Dobře. Jsem na tebe pyšnej. A dál?"

"Ten kluk byl jenom trochu pomlácenej, jinak byl docela v pohodě. Ale když jsem se ho zeptal, kde bydlí, řekl, že nemá domov," Hyuk záměrně přeskočil tu část, kde mu Hae řekl, že bydlí ''tam nahoře''. Už dost, že si Hyuk myslí, že je to blázen. Nemusí to vědět i ostatní.

"Byl to bezdomovec?"

"Nevím," pokrčil rameny, "vzal jsem ho k sobě domů a-"

"Počkej, co že jsi?" Kibum znovu zastavil v chůzi a otočil se na něho s nevěřícným pohledem, "vzal jsi ho k sobě? Jen tak? Aniž bys o něm něco věděl?"

"Jo, blbej nápad, já vím," souhlasil Hyuk a v duchu už napřed přemýšlel nad tím, co asi Kibum řekne na to, až mu poví, že ho u sebe nechal i přes noc.

"Ty idiote!" bouchl jej do ramene, "vždyť-"

"Jo, mohl mě okrást, zabít, píchnout mi nějaký drogy," řekl Hyuk, aby toho všeho Kibuma ušetřil, "ale nic z toho se nestalo, dobře?"

"Fajn," odsekl Kibum, kterému jasně stoupl krevní tlak. Občas jej vážně štve, jak je Hyuk neopatrný. V takových chvílích si připadá jako jediný člověk na zemi, který má o něho starost. Ani on sám, dokonce ani jeho vlastní rodiče, si totiž tu práci nedají.

Hyuk mu položil ruce na ramena a zadíval se mu do očí, "teď zůstaň v klidu, dobře?"

"Co jsi udělal...?" hlesl již vyčerpaně mladší.

"Jsem živej a zdravej, dobře?"

"Zdravej mi moc nepřijdeš," zamumlal Kibum, "tak co bylo dál?"

"Nechal jsem ho u sebe přespat," řekl rychle Hyuk, v duchu doufajíc, že mu třeba Kibum špatně rozuměl, nebo ho neslyšel.

To samé si paradoxně přál i Kibum. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

"Nechal jsi ho u sebe přespat?" zopakoval po něm s pevně semknutými zuby.

"Jo," přikývl Hyuk a pozorně sledoval, kdyby se jej Kibum třeba rozhodl uhodit, nebo tak, "ale ráno jsem ho hned vykopnul,"

"To proto jsi přišel pozdě?"

"Jo, může za to on,"

"Spal jsi s ním?"

Hyuk zapomněl, jak se dýchá a už podruhé tohle ráno se rozkašlal, až mu to vehnalo slzy do očí.

"Cože?!" vyjekl, "proč bych měl spát s klukem?!"

"Jen jsem se ptal," pokrčil Kibum rameny, "dobře. To máme včerejší ráno. A teď, proč vypadáš takhle," znovu si ho pozorně prohlédl, "hrozně," dodal.

"Ještě jednou díky," ušklíbl se znovu Hyuk, "budeš se divit, ale zase za to může ten kluk,"

"A víš, že se ani nedivím?" usmál se hraně mladší, "u tebe se totiž už není čemu divit,"

Hyuk mu tedy ve zkratce převyprávěl, co všechno se stalo. Jak našel jeho boty u sebe doma a tak ho šel hledat. Jak ho nejdřív nemohl najít, pak ho ale objevil schouleného u kamenné zídky blízko jeho domu. Jak ho poté vzal do nemocnice, načež šel domů a vůbec tu noc nespal.

Během Hyukova vyprávění se Kibum několikrát plácl do čela, nespočet povzdechů se vydralo z jeho rtů, ale už se na nic víc nezmohl. Byl jenom rád, že je Hyuk živý a v pořádku.

Došli až ke škole a do třídy se dostali velice krátce před zvoněním. Bylo to těsné.

"Půjdeš se za ním podívat?" zeptal se Hyuka poté, co si doposlouchal celý jeho příběh.

"Ne," zněla jeho jednoduchá odpověď.

"Nelži. Znám tě," podepřel si bradu dlaní. Najednou byl unavenější, než kdy jindy po ránu bývá. Hyuk mu dává vážně zabrat.

"Vážně tam nepůjdu. Nemám k tomu důvod,"

"A co ta tvoje hrozně se starající vlastnost? Vzepřeš se jí? Poprvý v životě?"

"Pšt!" udělal na něho bleskově Hyuk a ohlédl si po třídě, "nepotřebuju, aby to věděli všichni,"

"Co by neměli všichni vědět?" objevila se najednou Hyorin s jejím typickým a vtíravým úsměvem na rtech.

"Zrovna tobě to tak řeknu," odsekl a kývl hlavou k její lavici, "běž si číst o upírech,"

Hyorin si odfrkla, přesto se nepřestávala povýšenecky usmívat, "mě neurazíš, Hyukjae," mrkla na něho, pohodila svými dlouhými vlasy, jako to dělává vždycky, a odešla.

"Ona si pořád pamatuje tvoje jméno?" podivil se Kibum. Hyuk si ji ještě chvíli měřil pohledem, načež pokroutil hlavou.

"Je šílená,"
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | 10. ledna 2016 v 12:59 | Reagovat

Jako...souhlasím s Kibumem, protože Hyukie je až moc velký dobrák a nedá mu to, aby se na Haeho stav aspoň nezeptal. Takže je jisté, že za ním nakonec do té nemocnice půjde, i když říká ne.
A doufám, že se Hae probudí brzo, protože se těšim na jejich setkání v nemocnici.
Moc se těšim a netrpělivě čekám na další skvělý díl ;-)

2 Narbie Narbie | Web | 10. ledna 2016 v 15:38 | Reagovat

Ok..upřímně ti musím říct, že se mi dlouho nestalo, abych byla na nějaké povídce závislá a asi zdechnu netrpělivostí, jelikož to do další neděle bez dalšího dílu prostě nemůžu zvládnout..hah..
Nicméně si myslím, že Hyuk do nemocnice za Haem půjde. (Musí.) ^^

3 Lai Lai | 15. ledna 2016 v 17:53 | Reagovat

Ohohoo :D zaujímavé :-D teším sa na ďalšiu časť :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama