close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 7. díl

19. ledna 2016 v 18:17 | Mee-Kyong

Těšili jste se? Omlouvám se, že jsem ho tentokrát nepřidala v neděli...příště se to zase pokusím stihnout^^





"Uklidněte se!" zvyšuje stále víc a víc hlas doktor, jak se snaží spolu se dvěma sestrami udržet Donghaeho v klidu, "zůstaňte ležet!"

"Kde to jsem?! A proč?!" ptá se zoufale Hae, v očích se mu lesknou slzy. Neměl nejmenší tušení, kde se právě nachází. Všechno bylo bílé, zdi, postel i oblečení, které měli ti lidé na sobě. Dokonce i to jeho mělo stejnou barvu. Kdy ho do toho stihli převléknout?

"Jste v nemocnici," oznámí mu muž a silně mu zatlačí na ramena, "a teď už konečně zůstaňte ležet," snaží se s ním udržet oční kontakt, avšak Hae pohledem stále těká okolo. Zrychleně dýchal a srdce cítil až v krku. Měl strach.

"Chci odsud pryč!" vykřikne a trhne sebou tak prudce, až se sestrám i doktorovi vyškubne ze sevření a je tak schopný vyskočit z postele na podlahu. Ovšem v okamžiku, kdy se jeho obvázaná chodidla dotknou země, Donghae pochopí, že je něco špatně.

Zaúpí ostrou bolestí, kterou ucítí pod obvazy. Tlačí jej a dráždí jeho rány, které na sebe s každým pohybem upozorňují. Donghae ihned dopadne na kolena a pevně k sobě přitiskne oční víčka.

"Říkal jsem, abyste zůstal ležet!" domlouvá mu doktor, když se k němu sehne. Hae ale jeho slova jen ztěží vnímá, ta bolest je pro něho totiž nesnesitelná. Prsty křečovitě semkne v pěsti, div nepoškrábe podlahu. Zuby k sobě tiskne takovou silou, až jej také trochu bolí. Ovšem s bolestí vycházející od jeho chodidel je to nesrovnatelné.

"P-proč to tak bolí?" přecedí plačky skrze rty.

"Divíte se? Včera jste chodil po městě bez bot," doktor mu položí ruku na rameno, "jste v pořádku?" pokrčí obočí, když uvidí v mladíkově tváři tak bolestivý výraz.

"J-já nevím! Proč se mě na to zase někdo ptá?" neví, co znamená být v pořádku. Poprvé se ho na to zeptal Hyuk. Ani tehdy nevěděl, co říct.

"Je to běžná otázka," řekne udiveně muž, "na tom ale nesejde. Teď se musíte vrátit do postele,"

"A j-jak asi? Když to tak bolí?!" myslel, že to nevydrží. Cítil, jak ho chodidla štípala, pálila a chvílemi mu i přišlo, že ho svědí.

"Pomůžeme vám," doktor se k němu tentokrát snažil mluvit s přívětivým hlasem, aby jej chlapec poslechl,
"chytněte se mě," přehodí si Haeho ruku přes ramena a řekne sestrám, aby jej přidrželi. Sám jej pak chytne kolem pasu a společnými silami mu pomohou lehnout si do postele tak, aby se chodidly dotýkal čehokoli co nejméně. Hae přitom ale přesto párkrát knikne, ovšem své vzlyky se snaží polykat. Myslel si, že tak tu bolest zažene. Mýlil se.

Doktor mu ihned chodidla zkontroluje. Rozváže obvaz a zkoumá, jestli si Hae tím svým činem ublížil hodně.

Donghae si musí tvář zakrýt dlaněmi, za kterými se poté snaží rozdýchat další vlnu bolesti, která přijde ve chvíli, kdy mu po rozedřené kůži sklouzne drsný obvaz a vše, co bylo pod ním.

"Vypadá to, že jste si nic moc neudělal," oddychne si doktor a požádá sestřičku, aby mu přinesla nové obvazy. Přitom zkontroluje i druhou nohu, která je na tom stejně.

"Jak dlouho to ještě potrvá?" zamumlá Hae spoza dlaní.

"Pár dní," řekne muž, přičemž mu začne nohy znovu obvazovat, "budete muset chvíli zůstat na kolečkovém křesle,"

"Na čem?" vykoukne skrz prsty Hae.

"Na kolečkovém křesle," zopakuje mu doktor, který si myslí, že mu jen Hae nerozumněl. Ani jej nenapadne, že by snad nevěděl, co to kolečkové křeslo je. A to dojde i Donghaemu, proto poté jen přikývne a položí si hlavu na polštář. Zhluboka se nadechne a zavře oči. Bolest pomalu odeznívá.


-


"Něco se stalo," hlesne Leeteuk směrem ke své mladší sestře.

"Donghaemu?" podívá se na něho lehce vyděšeným pohledem.

"Je zraněný," prsty si prohábne vlasy a se zavřenýma očima se zhluboka nadechne. Když viděl, v jakém je mladík stavu, na okamžik zalitoval, že splnil, oč jej Mina žádala. Ze začátku s tím souhlasil. Myslel si totiž, že mu to prospěje. Nikdy by jej však nenapadlo, že ani ne den poté, co se na zem dostane, to s ním bude vypadat takhle.

"Z-zraněný? Jak...zraněný?" Mina se soustředila na svůj dech, na který v tuto chvíli pomalu zapomínala.

"Je v nemocnici," Leeteuk věděl, že bude Hae v pořádku, ovšem napadlo jej, že by si Mina také zasloužila nějaké to ponaučení.

Mina ale není schopná jakkoli odpovědět. S pootevřenými rty jen trhaně vydechne, přičemž se celým svým já snaží ubránit pocitu viny, který se k ní začne dobývat. Světlovlásek si toho samozřejmě všimne, ale nedá to na sobě nijak znát. Svým způosbem je tento pocit oprávněný. To Mina chtěla, aby byl Donghae poslán na zem. Dokonce i řekla, že si myslí, že bude lepší, pokud se mu tam nebude dařit. Už to tehdy Leeteuka zaskočilo, přesto si ale nemyslel, že by ta slova byla upřímná. A měl pravdu. Tenhle výraz, který je usazený na tváři jeho mladší sestry, to jasně dokazuje. Minu to mrzí.

"A-a...jak je na tom?" odhodlá se dívka po krátké odmlce k otázce. Zvedne ke svému bratrovi pohled, prsty si přitom pohrává s látkou vlastního oděvu.

"Bude v pořádku," mohl by lhát. Mohl by jí říct něco, co by ji přinutilo Donghaemu všechno odpustit. On ale na takové věci nemá srdce. Navíc je anděl a ačkoli by lehkou lží neporušil žádné přísné pravidlo, pořád se k tomu nemá. Je to jeho mladší sestra.

"Určitě?"

"Copak už jsi zapomněla? Je to anděl. Nic vážného se mu stát nemůže," položí dívce ruku na její útlé rameno a usměje se. Jen ta vina v jejích očích mu jako její ponaučení stačí.


-


"Určitě za ním nepůjdeš?" zeptá se Kibum již po několikáté. Hyuk jen protočí očima.

"Nepůjdu. Nevím, proč bych to dělal," řekne, přičemž se v jeho hlase jasně odráží ta potlačená otrávenost. Kibum od té chvíle, co mu Hyuk řekl o svém malém dobrodružství, pomalu nemluví o něčem jiném. Jakoby se stále chtěl ujišťovat, že Hyuk opravdu neudělá žádnou pitomost. Nebylo se čemu divit. Hyuk nic takového ještě nikdy neudělal. Nikdy si nevzal do domu cizího člověka, kterého tam pak navíc ještě nechal přespat. Tak neopatrný nebyl. Ano, často se pral a sem tam se zapletl do nějakého problému, ale v tom byl zkušený a Kibum tak neměl moc důvodů se o něho bát. Ovšem když si domů vezme cizího člověka, čeká snad, že mu to bude jedno?

"Slib mi prosím, že takovou blbost už neuděláš," hlesne mladší, "ještě nechci psát řeč na tvůj pohřeb,"

"Nikdo neříkal, že na něj musíš," ušklíbne se tmavovlásek, "třeba tě tam ani nebudu chtít," pokrčí rameny. Kibum k němu střelí pohledem a našpulí uraženě rty.

"Fajn. Stejně bych nešel," odsekne. Hyuk se jen usměje a pokroutí hlavou. Je rád, že Kibumovi záleží na jeho bezpečí, ale svým způsobem je to trochu sobecké. Přeci nemohl Donghaeho jen tak nechat na ulici zraněného. Co kdyby se do něho pustil ještě někdo další? Mohlo to dopadnout mnohem hůř. A to se vůbec nezmiňuje o tom, v jakém stavu ho našel minulou noc. Ten pohled se mu vryl do paměti. Dává si to za vinu. Ačkoli ví, že za to v podstatě nemůže. To Donghae byl neopatrný. Ale z většiny je to beztak Eunhyukova chyba. To kvůli němu Hae chodil po ulici bosý. To kvůli němu je teď v nemocnici - což by si ale mohl počítat k dobru. Kdyby ho nenašel, nikdo jiný by ho tam asi neodvezl. Lidé jsou takoví ignoranti, že by kolem něho jen prošli, pohoršeně se zamračili a s myšlenkou, že je to jen nějaký bezdomovec, by šli dál.

Eunhyuk se zastaví a pobere do plic dostatek vzduchu. Kibum až po chvíli zaregistruje, že Hyuk nejde vedle něho, a tak se otočí a nadzvedne obočí.

"Co je?"

"Říkám, že za ním nepůjdu," zavrčí skrze zuby.

"Jo, jo. Fajn, nepůjdeš, já vím," dojde k němu a položí mu ruku na rameno, "a jsem za to rád, okey? A teď půjdeme, nebo mi ujede bus," mrkne na něho s úsměvem a rozejde se dál, očekávajíc, že Hyuk půjde za ním. On ale dál stojí na tom samém místě s pohledem zabodnutým do země.

"Nepůjdu..." zamumlá a Kibum má sto chutí se plácnout do čela. Ví, co tenhle jeho pohled znamená. Ten výraz, který jasně říká, že je momentálně až moc zabraný do vlastních myšlenek. Kibum ví, kam to směřuje.

"Lee Hyukjae," osloví jej jeho pravým jménem, "ten kluk už je v nemocnici. Ty sám jsi ho tam odnesl. Zachránil jsi ho. Chápeš? Už jsi pro něj udělal dost. Doktor ti řekl, že bude v pohodě, takže se o to nemusíš dál starat," snaží se zachytit jeho pohled, ale nedaří se mu to. Tiše zaúpí, "no tak! Přestaň! Bude v pohodě," lehce s ním zatřese, Hyuk ovšem nijak nereaguje. Očima je stále zahleděný někam do prázdna, rty má pootevřené. A v tu chvíli Kibum pochopí, že prohrál.

"Bude několik dní muset zůstat na vozejku," řekne Hyuk.

"Zvládne to,"

"Tvrdí, že nemá domov,"

"Určitě má, jenom se třeba pohádal s rodiči a tak potřeboval někde strávit noc,"

"Nemá peníze,"

"Teď už jsou jeho rodiče pravděpodobně u něho, takže bude v pohodě,"

"Nemá žádný průkaz,"

"Ale ví svoje kontaktní údaje," snaží se mu ve všem oponovat Kibum a přimět ho tak zůstat v klidu. Starší ale zatřese hlavou.

"Neví,"

"Lže,"

"Tomu nevěřím,"

"No tak, Hyuku," povzdechne si Kibum, "nemůžeš...nemůžeš aspoň jednou-"

"Nemůžu," nenechá ho domluvit a konečně se na něho podívá, "musím mu pomoct,"

"Vždyť už jsi mu pomohl!" zvýší Kibum hlas.

"To sice jo, ale ten kluk nikoho nemá, Kibume. Nic neví, vždyť chtěl v obchodě platit vlastním oblečením!" prsty si promne pravý spánek a vydechne, aby se trochu uklidnil, "promiň, ale prostě to nemůžu jen tak nechat,"

"To si ho chceš k sobě jako nastěhovat?" rozmáchne rukama mladší, "žít s ním pod jednou střechou, platit za něj všechny výdaje a nakonec se nechat klidně i okrást?" hořce se usměje, "jo, to seš celej ty. Staráš se o ostatní, ale na sebe vůbec nemyslíš,"

"Kibume-"

"Ne, Hyuku. To je v pohodě," vydechne, "já vím, že ti to prostě jinak nedá. Znám tě," lehce se pousměje. Nechce na něho být hnusný. Stejně je mu jasné, že v tuhle chvíli jeho slova nemají v podstatě žádnou váhu. Když se Eunhyuk jednou pro něco rozhodne, nic s ním nehne. Ze začátku ho to docela štvalo, ale postupem času si na to zvykl, a tak nemá na výběr.

"Ale stěhovat si ho k sobě nechci," ujistí ho Hyuk.

"A co teda chceš dělat?"

"Jenom dohlédnout na to, že se o něj někdo postará,"

"A kdyby se nikdo nenašel?" Kibum si založí ruce na hrudi a očekává odpověď svého kamaráda. Ten pohledem zatěká okolo a zamyšleně si skousne ret.

"To budu řešit až ve chvíli, kdy taková situace nastane,"

"Fajn. Hlavně prosím...buď opatrnej, dobře?" žádá jej Kibum.

"Neboj. Slibuju ti, že o něm od příštího týdne už neuslyšíš,"

"To jsou ještě tři dny," spočítá rychle Kibum, "to nějak zvládnu," pokýve hlavou a Hyuk se usměje.

"A víš co? Něco mě napadlo,"

"Bože ne," zhrozí se již předem mladší. Nemá rád, když tahle věta vyjde právě z úst jeho kamaráda. Nikdy to nevěstí nic dobrého.

"Mohl bys mi s tím pomoct,"

"S čím?"

"S tím klukem,"

Kibum s výrazem, že to Hyuk nemůže myslet vážně, nadzvedne jedno obočí, "na to zapomeň."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Steph Steph | 19. ledna 2016 v 19:08 | Reagovat

Já jsem tušila, že za ním Hyuk půjde, jen jsem neměla patu, že vezme Kibuma s sebou :-D Doufám, že bude Donghae vpořádku :-) těším se na další díl.

2 Hatachi Hatachi | Web | 19. ledna 2016 v 20:29 | Reagovat

A stejně Hyuk Kibuma ukecá :-D
A stejně si Hyuk vezme Haeho domů :-)
A stejně se moc těšim na další úžasný díl ještě skvělejší povídky ;-)

3 Narbie Narbie | Web | 19. ledna 2016 v 22:41 | Reagovat

Vážně se ti povedlo ze mne udělat závisláka. A to na tuto povídku.
Sice se budu opakovat, jako Hatachi...Ale ano! Beztak si Haeho vezme domů! :3 Takovýho cute andílka si nemůže nechat ujít!

4 Asuka Asuka | E-mail | Web | 20. ledna 2016 v 17:58 | Reagovat

Aww~ tahle povídka je jako závislost, nemohla jsem se dočkat... a zase nemůžu :3 jen tak dál

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama