close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 8. díl

24. ledna 2016 v 12:43 | Mee-Kyong

Ano, dnes podstivě přidávám další díl~ Neděle...zvládla jsem to :D A musím psát další, už mi došla zásoba T_T Tak se mi to snad podaří a vy nebudete muset čekat o nic déle~ :) A taky bych ještě chtěla moc poděkovat těm, co komentují, nebo hodnotí hvězdičkami...dokonale mě to nakopává k psaní dalších dílů^^ Takže, děkuji^^



"Donghae? Znáte ho?" zeptá se doktor s viditelnou nadějí v očích. Konečně přišel někdo, kdo toho kluka zná.

"No, já osobně ne. Znám kluka, co ho sem přivedl. Nemohl přijít a tak chtěl, jestli bych se tady nemohl zastavit místo něj," vysvětlí Kibum, "chce vědět, jak na tom je,"

"Aha," přikývne muž, "no, chlapec je více méně v pořádku. Podchlazený už není, nicméně má stále obvázaná chodidla, což je pochopitelné vzhledem k tomu, v jakém stavu je měl. Zítra ho budeme propouštět,"

"A bude muset být na vozíku?"

"Má zraněná obě chodidla a pokud neumí chodit po rukách, tak ano, bude muset," zažertuje trochu doktor, "chcete jít za ním?"

"Ah, ani ne," zavrtí hnědovlásek hlavou, "říkal jsem, že ho neznám,"

"Pravda," doktor se podrbe na hlavě, "no a to tedy znamená, že o něm nevíte vůbec nic, že?"

"Bohužel," pokrčí rameny.

"To je smůla," povzdychne si starší, "nemám tušení, co s tím klukem provedeme,"

"Co tím myslíte?"

"Nemůžeme ho vůbec nikde najít. Tedy, mám namysli jeho kartu nebo jakékoli kontakní údaje. On sám taky nic neví. Tvrdí, že domov nemá, rodiče taky ne, do školy nechodí a žadný průkaz nemá,"

"He? Jak to?" udiví se Kibum, "vůbec nic?"

"Vůbec nic," zopakuje po něm doktor, "tak nám buď lže, nebo...ani nevím co. Ještě se nám nic podobného nestalo,"

"Jako by vůbec neexistoval," zamumlá Kibum, "každopádně vám moc děkuju," věnuje muži poklonu.

"Není zač. A řekněte tomu chlapci, který ho sem přinesl, že pokud si to náhodou rozmyslel, ať se staví. Vypadá to totiž, že je to jediná osoba, kterou Donghae zná,"

"Řeknu mu to," slíbí Kibum, "tak ještě jednou děkuju a nashle," usměje se a otočí se k odchodu, když v tom se ale málem srazí s mladou sestřičkou, jež před sebou tlačí vozík s pacientem. Kibum se okamžitě omluvně ukloní a chce jít dál, jenže jej ještě na poslední chvíli zastaví doktor, s nímž právě mluvil.

"Počkejte moment," Kibum se na něho otočí a tázavě nadzvedne obočí. Doktor hlavou kývne k chlapci na vozíku, "to je Donghae," usměje se a když Hae uslyší své jméno, automaticky k nim natočí tvář.

"He?" Kibum se podívá na hnědovláska oblečeného v pyžamu, "ty jsi Donghae?"

"Říkal jste, že se neznáte, tak teď máte šanci," usměje se doktor. Sestřička natočí vozík tak, aby byl přímo naproti Kibumovi. Donghae si jej prohlédne od hlavy dolů a párkrát zamrká.

"Kdo jsi?" zeptá se zmateně. Ten kluk zná jeho jméno, ale on sám nemá ponětí, co nebo kdo je zač.

"Eh, já jsem Kibum," usměje se trochu nervózně. Tohle vůbec nebylo v plánu. Původně sem vůbec nechtěl jít, ale když ho Hyuk prosil tak dlouho, v podstatě neměl na výběr. Souhlasil, že se doktora zeptá na jeho momentální stav, ale to, že se s tím klukem setká, o tom nepadlo ani slovo. Kibum o to ani nestál. Byl to pro něj kluk, co se vetřel Hyukovi do baráku. Ten, který ho mohl vykrást, nebo mu něco udělat. Ovšem teď, když se na něho dívá...vážně nevypadá jako někdo, kdo by něčeho takového byl schopný. Ale to neznamená, že by vážně nebyl. Zdání někdy klame.

"Kibum?" řekne Hae a lehce nakloní hlavu na stranu, "a odkud mě znáš?"

"Znám Eunhyuka," osvětlí mu, "ten, který tě sem-"

"Vím," skočí mu do řeči, "ale proč jsi tady ty?"

"On neměl čas přijít," zopakuje mu to samé, co již říkal doktorovi. V duchu přitom zaúpí. Byla chyba sem chodit. Ten kluk si teď bude myslet, že sem za ním Hyuk ještě přijde. Kdyby mohl, řekl by mu, že pro Hyuka je tahle Kibumova návštěva tady konečná a dál se o něho už zajímat nehodlá. Jenže on na tohle prostě nemá srdce.

"Aha," vydechne Hae a sklopí pohled. Každý den, který tu doteď strávil, čekal, až sem Hyuk přijde. Neví, možná je moc naivní, ale myslel si, že když jej tehdy na té ulici zachránil před tím chlápkem, musel k tomu mít nějaký důvod. Hae je anděl, mezi lidmi nikdy nebyl. Neví, jak to tady chodí. Nezná lidské chování, myšlenky, jejich mentalitu. Neví, o kolik se liší od té jejich tam nahoře. Proto by raději neměl mít žádná očekávání. Nikdy totiž neví, co se může stát.

"N-no, tak já už půjdu. Taky mám docela naspěch," vymluví se Kibum spěšně, "hodně štěstí, Donghae," promluví k hnědovláskovi, pak doktorovi i sestřičce věnuje již několikátou úkolnu a aniž by kohokoli nechal ještě něco říct, rychle odešel.

Bleskově prosviští kolem recepce, proklouzne vchodovými dveřmi a ihned zamíří k Hyukovi, který stojí opodál opřený o jakousi zídku. Ten je do té chvíle přiliš zabraný do malého kamínku na chodníku, do kterého stále kope špičkou boty, ovšem jakmile ve svém zorném poli zaregistruje rychle se přibližující osobu, zpozorní a zvedne pohled.

"Tak jak to šlo?" optá se, ale první věc, kterou Kibum udělá, když k němu dojde, je to, že jej pěstí uhodí do ramene. Ne nijak silně, ale dost na to, aby se za něho Hyuk chytl.

"Ty pitomče! Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se nechal přemluvit!" drmolí rychle Kibum, že má Eunyhuk co dělat, aby mu vše rozuměl.

"Co se stalo?" pustí si rameno a zapomene myšlenku, že by svého kamaráda uhodil taky. Zřejmě to totiž bylo oprávněné.

"Byl tam,"

"Kdo?"

"No kdo asi?! Ten kluk,"

"Donghae?"

"Jo," vydechne Kibum a opře se o zeď vedle Hyuka. Zavře oči a prsty se zajede do vlasů, "byl na vozejku,"

"Ah," udělá jen Hyuk, "no...a? Mluvil jsi s ním?"

"Musel jsem," otevře oči a věnuje staršímu jeden pohoršený pohled, "málem jsem se s ním srazil,"

"Ještě že jsi mu nic neudělal...to bys byl vážně formát...narvat to do člověka na vozejku," zavrtí Hyuk vážně hlavou.

"Blbče," protočí očima, "ptal se, proč jsi nepřišel,"

"Cos řekl?"

"Že jsi neměl čas,"

"A on?"

"Aha," řekne mu přesně to, co řekl Hae. Hyuk přikývne a vrátí se ke své činnosti s kamínkem na chodníku.

"A jak vypadal?" zeptá se ho poté.

"Vcelku dobře," odpoví mu Kibum, "kdyby nebyl na vozíku a neměl obvázaný nohy, řekl bych, že mu nic není,"

"Fajn," Hyuk si odkašle a odrazí se od zdi, "půjdeme?"

Kibum se na něho podívá a pokrčí obočí, "takže to je konec, pamatuješ? Konečná. Tečka. Už nic s tím klukem,"

"Vždyť jsem to slíbil," povzdechne Hyuk.

"Hele, víš jak to máš s těma svýma slibama," nadzvedne jedno obočí, "nikdo už je nebere vážně,"

"Ale teď to je fakt," stojí si dál za svým, "je to přece úplně cizí kluk. Udělal jsem, co jsem měl. Teď už je v pohodě. Pojede domů, k rodičům, a bude v pohodě,"

"No..." Kibum se ušklíbne, "prej o něm nemůžou nic najít,"

"Co?"

"No, žádný kontakty. A on že nic neví," pokrčí rameny, "neví, co s ním," podívá se na Hyuka a pozorně sleduje jeho reakci. Ví, že říkat mu takový věci je riskantní, ale aspoň si tak ověří, na kolik si Hyuk za svým slibem stojí.

Eunhyuk se kousne do rtu a znovu kopne do kamínku na zemi. Založí si ruce na hrudi. Ten pocit...ta vlastnost...zase to na něho doráží. Ale on odolá. Tentokrát ano. Tohle už by totiž bylo moc. Donghaeho nezná. V podstatě nemá důvod se o něj jakkoli starat. Takhle by si mohl domů nastěhovat všechny bezdomovce, pak by možná měla dušička pokoj.

Zavrtí hlavou. Takhle to bude správné. Jistě se o sebe dokáže postarat. Věří tomu. A i kdyby ne...není to přeci jeho starost. Není jeho dítě, ani jeho příbuzný, ani jeho kamarád. Je to jen člověk, kterému pomohl. Nic víc.



-



"Donghae, vážně nikoho jiného neznáte?" zeptá se znovu doktor, když se posadí vedle Donghaeho postele na židli.
Hnědovlásek nepatrně zakroutí hlavou, "už jsem to říkal. Znám jenom Eunhyuka,"

"Ale ne natolik dobře, aby vám pomohl," řekne si spíše pro sebe doktor a zamyšleně se zahledí na podlahu, "ale jakto, že nemáte rodiče? Zemřeli?"

"Ne," hlesne Hae, "prostě nemám,"

"Nepoznal jste je? Jste adoptovaný?" vyptává se dál doktor. Donghaeho pomalu přestává napadat, co odpovědět. Rodiče má...tam nahoře. Ovšem jejich vztah vlastně ani vztahem není. Tam nahoře vám je vlastně jedno, kdo je váš rodič. Jsou to pro vás v podstatě úplně cizí andělé. Jen vás stvořili, ale tím pro ně jejich práce končí. Novorozených se ujmou ženy, které pro to byly vytrénovány, a učí je všemu, co budou na nebesích potřebovat. Ty by se vlastně mohly považovat za matky. A otec? Všichni mají toho samého. Stvořitel. Nejvyšší hodnost v nebesích. Ne všichni jej již viděli, Donghae ho zná zatím jen z povídání. Přesto k němu vzhlíží. Byl naučený tomu, že to kvůli němu tady je. Nebo spíš tam. Tady je kvůli Leeteukovi, nebo přesněji; kvůli Mině.

Donghae nevěděl, co může svým chováním způsobit. Dalo by se říct, že ho to ani nezajímalo. Nevěděl, že Mině ubližuje. Při svém učení nikdy nebyl moc pozorný, moudré ženy z něho často byly dost unavené. Považovaly ho za ne tak povedený výtvor. Ovšem slovům jako omyl, chyba, či pochybení se vyhýbaly. Ničeho takového se totiž Stvořitel přeci nemohl dopustit. On chyby nedělal. Donghaeho tak považovaly pouze za jeho slabší dílo. On sám si z toho ale nikdy nic nedělal.

"Ano," zalže tedy Hae, "a ti zemřeli," rozhodne se, že použije tuto lež, kterou mu doktor nahrál, nehledě na to, jak absurdní mu to přišlo. Zemřeli...to slovo v nebi slýchal jen málokdy. A většinou to bylo spojené pouze s lidmi. S anděli nikoli.

"To jste měl říct rovnou," řekne mu doktor, "mrzí mě to,"

"Nemusí," usměje se Hae. Nikdo totiž nezemřel, pomyslí si poté.

"A kde jste doteď žil?"

"Venku," je to první, co jej napadne.

"Jste tedy bezdomovec," vyvodí z toho okamžitě doktor. Donghae se po něm nechápavě podívá, nakonec ale jen přikývne. Sice nemá ponětí, o čem to mluví, ale raději se ho nebude ptát. Je to asi něco, co lidé běžně vědí. A on by neměl dopustit, aby kdokoli zjistil, že je jiný.

"Co s vámi ale uděláme?" svraští muž starostlivě čelo, "nemůžeme vás tady nechat. Potřebujeme uvolnit místo pro ostatní,"

"Prostě půjdu," pokrčí Hae rameny, "nějak to vyřeším,"

"Jedině vám můžu nabídnout, že vás někam odveze sanitka. Jste na kolečkovém křesle a venku je zima," usměje se doktor, "stačí, když jim řeknete, kam,"

"To kdybych věděl," vydechne Hae, "ale děkuju,"

"To vůbec nestojí za řeč," mávne muž dlaní, "každopádně teď zase odpočívejte. Strávíte tady ještě jednu noc a zbytek dořešíme zítra, dobře?"

"Dobře," kývne Hae a nasadí úsměv. Ten muž je příjemný. Má úpřímný úsměv, milé a unavené oči a nabízí mu také pomoc.

Hnědovlásek se za ním ještě chvíli dívá, jak opouští pokoj, a pak se zahledí před sebe. Na tomto místě, v nemocnici, mu zatím lidé jen pomáhají. Vřele se na něho usmívají a jsou milí. Donghaemu se to líbí, ale ví, že odsud bude muset odejít. Kam půjde, to netuší. Ale vzhledem k tomu, že jediný člověk, kterého zatím zná, je Eunhyuk, který mu navíc už také dvakrát pomohl, zkusí to nejspíš znovu u něho. Neví, jestli je to vhodné, nebo ne. Neví, jestli ho Hyuk přijme a pomůže mu ještě jednou, ale zkusit to musí. Aspoň do chvíle, než přijde na něco jiného.
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Steph Steph | 24. ledna 2016 v 13:19 | Reagovat

Páni... Je to napínavé! Doufám, že mu Hyukjae pomůže...sice se nějak moc neznají, ale..  :-) těším se na další díl...

2 Hatachi Hatachi | Web | 24. ledna 2016 v 16:27 | Reagovat

Naprosto úžasný díl, který mi zvedl náladu.
A doufam, že Haemu Hyuk pomůže. Hyuk je hodný kluk, nenechá Haeho na ulici, teda když mu do toho nebude kecat Kibum.
Už teď se moc těšim na další skvělý díl...

3 Ainne Ainne | 24. ledna 2016 v 17:54 | Reagovat

:) chudák Donghae
Těším se na další díl.

4 Asuka Asuka | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 20:54 | Reagovat

Zase si mi zpříjemnila neděli :) Další super kapitola :3 Hyuk mu musím pomoct.... prostě musí :D

5 naw naw | 27. ledna 2016 v 18:22 | Reagovat

Je mi líto Haeho..doufám že mu Hyuk opět pomůže a že Kibum to nějak pochopí..jinak těšim se na další díl ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama