close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 9. díl

31. ledna 2016 v 14:02 | Mee-Kyong

Okay, mám před sebou týden prázdnin, tak by se mi snad mohlo podařit předepsat si pár dílů dopředu...jelikož tohle je zatím poslední předespaný...he...ale já udělám maximum, abych vás nenechala čekat. Vaše komentáře mi dávají maximální motivaci a já vám za ní moc děkuju. Docela se mi teď hodí, jelikož se mi poslední dobou moc tyhle díly Angela nelíbí...ten děj jsem si představovala úplně jinak, ale nakonec se to ubírá takovým směrem..no..uvidíme, jestli s tím ještě něco udělám. Ale pokud se to vám líbí, pak já nejsem tak důležitá :D Tak si to užijte~ ^^





"Je to nějaký váš příbuzný?" zajímá se sanitář, zatímco před sebou tlačí vozík, na kterém sedí Donghae.

"Spíš známý," usměje se Hae, přičemž v duchu doufá, že bude doma.

Muž se spolu s hnědovláskem zastaví přede dveřmi světlého domu, který už na první pohled patří někomu, kdo je na tom s penězi lépe než většina ostatních. Donghae si nejistě skousne ret a pohledem sklouzne ke svým spojeným dlaním. Má strach, že by se Hyuk mohl chovat jako tehdy to ráno, kdy u něho Hae přespal. Nerozumí lidem a jejich pocitům, a tak neví, co má očekávat. Snad jen doufá, že když tu dnes není sám, Hyuk nic neudělá.

Sanitář stiskne tlačítko, jež je ve zdi vedle dveří, a k jejich uším ihned dolehne drnčivý zvuk zvonku zevnitř domu. Haemu se v tu chvíli srdce roztluče ještě o něco rychleji. Dlaně si stiskne tak silně, až mu zbělají klouby. Třeba ani nebude doma. Má chtít, aby tam byl? Nebo ne? Donghae je zmatený, vůbec neví, jestli ten tíživý pocit, který jej zatěžuje, má na svědomí ta věc, na které sedí, nebo strach, že by se mohl Hyuk chovat jako předtím.

Pak si ale Hae vzpomene na tu chvíli, kdy seděl na zemi v dešti, v neskutečných bolestech, na kost prochladlý. I tehdy se tam Hyuk objevil. To bylo již podruhé, co mu pomohl. Sám v to v tu chvíli už ani nedoufal. Nevěděl, co s ním bude. Nemohl se hnout, chodidla měl promrzlá a navíc jej štípala kvůli poranění. To, že tam Eunhyuk přišel, doteď ani nechápe, ale myslí si, že to nějaký důvod mít muselo. A on chce zjistit jaký.

Dveře se otevřou a v nich se objeví rozespalý a rozcuchaný Eunhyuk. Prsty se podrbe na hlavě a s jedním zavřeným a druhým přivřeným okem zamžourá na osoby, které jej vytrhli z jeho tolik chtěného spánku. Myslel si, že když je víkend, konečně se pořádně vyspí, jelikož za poslední dva dny toho moc nenaspal. Ale očividně se zase spletl.

"Kdo-" chce se Hyuk zeptat, pak ale zaregistruje Donghaeho, "zase ty?"

"Dobrý den, jsem-" začne muž, ovšem Hyuk jej ihned zastaví vztyčenou dlaní.

"Ne, nemám zájem," už už se chce vrátit do domu, to jej ale muž zastaví.

"Počkejte!" chytí dveře, aby s nimi Hyuk nemohl pohnout, "Donghae mi řekl, že jste prý jeho známý. Víte, on nemá kam jinam jít," vysvětlí mu. Hnědovlásek na vozíku se nepřestává kousat do rtu. Byl to špatný nápad. Neměl sem vůbec chodit. Ještě chvíli se po Hyukovi dívá a po zádech mu přejede mráz, když se i on podívá na něho.

"A to má být jako můj problém?" nadzvedne obočí, "vždyť ho vůbec neznám,"

"Ale on očividně zná vás," pokrčí muž rameny, "prý už u vás jednou přespal,"

"Jo, jednou a byla to chyba, dobře?"

"Tak proč jsi mě tam teda přespat nechal?" ozve se najednou Hae, "a proč jsi mě i z té ulice odnesl do nemocnice?" nechtěl mu nic vyčítat. Vážně neví, proč to udělal a ani neví, proč to považuje za chybu. Neví, jak moc normální a běžné to tady je. Jediný důvod, proč se jej na to ptá, je čirý fakt, že se chce o lidech dozvědět něco víc. Chce vědět, jestli by se tak zachoval každý. Chce vědět, jestli je to pro ně přirozené.

"Protože-" Hyuk frustrovaně vydechne a prsty si promne spánky, "ani nevím proč," nebude jim tady vykládat o tom prokletí, kterým trpí. O prokletí, které na něho i v tuto chvíli pomalu tlačí. O prokletí, které se tak moc snaží ignorovat.

Donghae mlčky a nepatrně přikývne, jakoby jen pro sebe. Takže to lidé běžně nedělají. Kdyby ano, řekl by to. Řekl by, že by to tak udělal každý. Ale on jen neví, proč. A to Haeho mate ještě víc.

"Takže ho tu teda nenecháte," zakončí to muž stojící vedle Donghaeho, "nevadí. Není to vaše povinnost. Pokusíme se mu najít jiné místo, kde-"

"Pokusíte se najít?" skočí mu do toho Hyuk, "ksakru, prostě ho odvezte tam, kde bydlí!" máchne k Haemu rukou, "není přece bezdomovec!"

"To právě nejspíš je," oznámí mu s povzdechem, "rodiče mu zemřeli a on teď-"

"Nechte to být," zastaví jej Hae a muž v duchu tiše zaúpí. Proč ho nikdo nenechá domluvit? "Prostě...si něco najdu," dodá Hae vzápětí a podívá se na Hyuka, "promiň, že jsme tě vzbudïli," omluvně sklopí hlavu, jelikož by úklony teď nebyl schopný.

Nelíbí se mu, aby ten muž Hyuka takhle přemlouval. Bojí se, že by se tak mohlo stát něco špatného. Že by se třeba rozzlobil. Jako se to několikrát stalo s Minou. Taky na něho byla naštvaná. Často. To jen on netušil, proč. Jak by taky mohl. Byl přeci slabší dílo jejich Stvořitele.

Hyuk na něho hledí s pootevřenými ústy. Jazykem si přejede přes suché rty a prsty si prohrábne vlasy. Zavře oči a zaúpí.

"Bože, proč já..." přecedí skrze zuby, to už ale muž tlačí Donghaeho na vozíku před sebou směrem k sanitce.

Eunhyuk si skousne ret a váhá. Nechce ho tu nechat. Proč by to měl dělat? Nezná ho. V podstatě. Jen mu dvakrát pomohl, tím to končí. Proč by mu měl pomáhat znovu? Co z toho má?

Jasně, dobrý pocit. To je přeci to, co mu připadá, že mu stále schází. Jakoby stále musel dělat něco, co mu udělá radost. Něco, co mu dá najevo, že udělal dobře. Dobrý skutek.

"Počkejte!" křikne, načež má ihned sto chutí si vrazit facku. Muž ve světlém oblečení se ohlédne, Donghae z kolečkového křesla též. Oba na Eunhyuka hledí a čekají, co z něho vypadne dál. Donghaemu se během té chvíle na rtech vyrýsuje náznak úsměvu. Vyhrál.

"Za jak dlouho mu dokážete najít nějaké místo, kde by mohl být?" otáže se Hyuk.

"Na to vám s jistotou odpovědět nemůžu," pokrčil muž rameny, "snad jen...co nejdříve to půjde?"

"Dobře, tak..." hnědovlásek u dveří se podrbe na hlavě a na okamžik zatěká očima po okolí, "na pár dní, bych snad..." svěsí ruku podíl těla, vzápětí ji ale i s tou druhou zkříží na své hrudi a zabodne pohled do chlapce na vozíku, "pár dní. Na pár dní ho tady nechám. Ale nebude to víc jak týden, jasný?"

Donghae se rozzáří a lehkým pošťouchnutím naznačí muži za ním, že chce, aby vozík otočil směrem k domu.

"Děkuju!" knikne Hae radostně, Hyuk protočí očima. Nejspíš si sám zajde k doktorovi ještě dřív, než bude muset Donghae na kontrolu. Zeptá se nějaké sestry, kudy se dostane na psychiatrii.


-



"Jak je na tom?" zeptá se trochu nervózně Mina, "je to lepší?"

"Už ho propustili z nemocnie," informuje ji její bratr, "ale je omezený, nemůže chodit,"

"Cože?" vyjekne dívka, "nemůže chodit?"

"Ano, ale je to jen dočasné," uklidní ji.

"Ale, vždyť to...to je hrozné,"

"A nechtěla jsi to tak?"

"Co to říkáš?" vydechne Mina a vrhne po něm zamračený pohled, "myslíš, že jsem chtěla, aby byl takhle zraněný?"

"Nevím, co přesně jsi chtěla, ale už jen slova "snad se mu tam dařit nebude" nezní zrovna vhodně," řekne kapku přísným tónem Leeteuk.

"Takhle jsem to ale nemys-"

"Je jedno, co jsi myslela, Mino. Bylo to nemístné a říkat jsi to vůbec neměla,"

"Takže za to můžu já?" ukáže na sebe a nadzvedne obočí, "Leeteuku, to přece-"

"Dost, Mino. Vím, že se k tobě Donghae nechoval zrovna nejlépe, ale vážně si začínám myslet, že posílat ho tam bylo až moc přehané rozhodnutí," na chvíli se odmlčí, aby nechal svou sestru jeho slova vstřebat, "příště, až budeš něco chtít, raději si to dvakrát rozmysli,"

"Na čí straně jsi, bratře?" zeptá se plačtivě Mina.

"Nejsem na ničí straně. Na to si tady přeci nehrajeme," pokroutí hlavou, "jen říkám, jak to je,"

"Že jsem tě zklamala?"

"To jsi řekla ty,"


-



S tváří schovanou ve svých dlaních, sedí na pohovce v obýváku a v hlavě si vymýšlí všemožné scénaře, jak by to asi mohlo vypadat, až Kibumovi řekne o své momentální situaci. Třeba že se jen usměje, poplácá ho po zádech a řekne, že je na něho hrdý. Nebo nad tím mávne rukou a řekne, že je to jeho vlastní rozhodnutí a on ho respektuje. Nebo to ani nebude řešit.

Hyuk zvedne hlavu a povzdechne si. Nemůže si pomoct, ale scénář, po kterém následuje jeho vlastní pohřeb, na který Kibum pro jistotu ani nedorazí, vyhrává. Kibum ho zabije.

Prsty si již po několikáté vjede do vlasů, načež se mu v hlavě zrodí myšlenka, že jestli s tím nepřestane, brzy začne plešatit. A to by mu neslušelo.

"Můžu se na něco zeptat?" vyruší jej Haeho hlas z jeho hlubokých a podle jeho názoru velmi vážných myšlenek.

"Hm?"

"Kolik je ti let?" Donghae nad tímhle přemýšlí už pěkně dlouho. Jak to mají lidé s věkem? Stejně jako oni nahoře? Žijí také tak dlouho? Pochybuje. Ví, že se o tom učili s moudrými ženami, on ale nedával pozor. Teď toho trochu lituje.

"Osmnáct," odpoví krátce a prsty si promasíruje čelo.

"Aha," kývne chápavě hnědovlásek, "tak to mně asi taky," usoudí z toho, že vypadají podobně staří. Ačkoli tam nahoře je o dost starší. Ale o tom raději mluvit nebude.

"Cože?" koukne po něm Hyuk, "říkals něco?"

"He?" udělá Hae, pak ale zavrtí hlavou, "nic," na rtech se mu na dvě vteřinky objeví úsměv, pak ale zase zmizí a on sklopí pohled. Na nic dalšího se raději ptát nebude. Z jeho výrazu dokáže vyčíst, že Hyuk není zrovna nadšený, že je tady on. Možná se mýlí, ale spíše se přiklání k tomu, že má pravdu.

"Tak já zatím..." řekne tiše, ani větu nezakončí, jen dlaněmi uchytí kola svého křesla a trochu nešikovně se pokusí otočit, aby se mohl přemístit do jiné místnosti. Hyuk po něm hodí lehce unavený výraz, který neví, zda je způsobený tím, že je stále brzy ráno, nebo zkrátka tím, jak je Donghae nemotorný.

Zvedne se a přejde k němu, "kam chceš?" zeptá se, zatímco se o vozík lehce zapře. Hae k němu zvrátí hlavu a pár krát zamrká. Pak se ale znovu zadívá před sebe a ruce z kol stáhne do svého klína.

"Nevím," řekne upřímně.

"Vždyť ses někam chystal,"

"To jo, ale...nevím kam," pokrčí rameny a Hyukovi dojde, že to bude asi tím, že Donghaemu svůj dům zatím neukázal. Při své poslední návštěvě viděl jen obývák a chodbu.

Povzdechne si, "fajn, ukážu ti to tady," zamumlá a zatlačí do kolečkového křesla, aby se pohnulo. Donghae mlčky přikývne, ze svých rtů přitom udělá jen úzkou linku. Myslí si, že musí být vážně opatrný s tím, co řekne. Je trochu iritující, že navzdory tomu, že se k němu v podstatě takhle vetřel, má z něho trochu strach. I přes to, že mu pomohl. I teď mu vlastně pomáhá, on se ale stále bojí, aby nezačal znovu křičet. Křik je jedna z mála věcí, kterou Hae upřímně nenávidí. Často na něho křičeli. Tam nahoře. Vždy, když byl nepozorný, nebo dělal něco, co neměl. I Mina na něho křičela, dokonce i Leeteuk, kterého tak naštvaného viděl všeho všudy jen jednou. Vždy si myslel, že mu to nijak nevadí, uvnitř mu to ale ubližovalo. Nevěděl, co to znamená, ale nebylo to příjemné. Stejně jako to ráno, kdy ho odsud Eunhyuk vyhodil.

"Vypadni odsud!" křikl na něj v ten den, "hned!" Donghaemu se ta slova doteď ozývají v hlavě.

"Běž!" v očích měl cosi, co se Haemu nelíbilo. Neměl ponětí, co to je, ale nechtěl to vidět.

"Vypadni!" křičel na něho i ten muž, který jej vyrazil ze dveří poté, co se Hae najedl a chtěl zaplatit kusem svého oblečení, "už se sem nevracej!" Znovu to tam bylo. Ta věc v těch očích. Už nikdy ji nechce vidět. Ale chce zjistit, co je to. Musí vědět, kdy se objeví a jak tomu zabránit. Ta věc teď v Hyukových očích není a Hae je za to rád. Přesto má strach, že se tam opět objeví. Horší ale je, že neví, kdy.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lin Lin | 31. ledna 2016 v 14:31 | Reagovat

Aw ta Haeho nevinnost je roztomilá.. :3 Těším se na další díl, jak se bude jejich společné bydlení vyvíjet. :D Piš!

2 Steph Steph | 31. ledna 2016 v 14:56 | Reagovat

Jsem ráda, že ho vzal k sobě :-) taky jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet :-D doufám, že na něj bude Hyuk hodný :-D těším se na další díl :-)

3 Hatachi Hatachi | Web | 1. února 2016 v 20:06 | Reagovat

Aňuu...Hae je tak sladký. Už jsem se lekla, že ho Hyuk k sobě nevezme. Ale je to opravdu hodný kluk...
A dobře tak Mině. Docela jí přeju, aby o Haeho lásku přišla úplně...
Těšim se na další skvělý díl...

4 Narbie Narbie | Web | 5. února 2016 v 16:41 | Reagovat

Upřímně je mi Haeho dost líto a Hyuk by se mohl chovat mile a místo aby si myslel, že je Donghae blázen, by si ho měl nejprve dobře vyslechnout..
Těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama