
A zde je i druhá část mé vánoční povídky~ ^^
"Líbí se mi tvůj smysl pro humor," řekl Won, poté už ale chytl Chula za zápěstí a dotáhl jej až k mikrofonu, který měl ale jen jeden, tudíž se o něj při zpěvu museli dělit. Za to byl ale Chul rád, mohl tak nenápadně odtahovat hlavu, aby byl slyšet pouze Siwon.
Heechul se ošil, když zazněly první tóny jím tak nenáviděné písně. Ovšem skoro neměl šanci na to ani pomyslet, jelikož ho Siwon držel kolem pasu. Asi pro jistotu, kdyby se rozhodl uprostřed písně utéct spolu s ostatními, kteří se jeho zpěvu zděsí.
Během písně se na něho Siwon několikrát podíval, jako by mu chtěl dát najevo, že má zpívat více. Heechul byl ale až příliš zaneprázdněný vnímáním jeho ruky na svém boku a taky pořád přemýšlel, jak je možné, že se ještě nikdo nezvedl a neodešel.
Po chvilce už na vše kolem ale zapomněl a opřel se do zpěvu tak, jak to po něm Siwon chtěl. Společně se pohupovali do hudby známé písně, lidé rytmicky tleskali a oni dva na konci sklidili docela úspěch.
Uklonili se a Siwon se na něho otočil. Natáhl k němu ruku, kterou Hee okamžitě přijal, a s úsměvem si potřásli. Poté se ale jen zasmáli a z pódia odešli.
"Tak co? Jaký jsem byl?" zajímalo hned Chula.
"No," Siwon přemýšlel, jaká vhodná slova by měl zvolit, "jsem lepší," řekl nakonec, čímž přinutil Heechula k úšklebku.
"Taky jsi profesionál a já jenom tvůj divák," ohradil se. Siwon se jenom pousmál a zastavil staršího, který si už chtěl znovu sednout. Ten se na něho tázavě zadíval.
"Už mám po práci," oznámil mu, "nepůjdeme ven?"
"Očumovat hrající sněhuláky a svítící soby?" odsekl, načež mu došlo, že byl asi pozván někam jako na rande. Vytřeštil oči, ale než stačil něco říct, Siwon se zasmál.
"Koukám, že i na tomhle se shodneme," v tu chvíli k nim už ale znovu přišel číšník.
"Budete si ještě něco přát?"
"Ne, zaplatíme," odpověděl za oba Siwon a číšník se rozešel pro jejich účet.
"Neřekl jsem, že půjdu," zvedl Chul hravě bradu a usmál se.
"Ale tady už bys přece neměl co dělat, jelikož jsem tady už dneska skončil," mrkl na něho a otočil se na číšníka, který byl zase u nich.
"Tady je účet," chtěl ho podat Heechulovi, jelikož pití, které si tu dal Siwon, má samozřejmě zdarma, ovšem právě Siwon mu papír z ruky vzal.
"Platím já," oznámil a vytáhl ze zadní kapsy svých kalhot peníze. Chul vykulil oči nechápajíc, proč to Siwon dělá.
"Ale, proč bys měl-"
"Prostě platím já," zopakoval Heechulovi a peníze dal mladíkovi před ním, "drobný si nechte,"
"Děkuji a šťastné a-"
"Ticho!" řekli oba dva ve stejnou chvíli, načež si spolu vyměnili pár pohledů a zasmáli se. Číšník se k nim krátce přidal, ale pak už odešel a nechal je být.
"Takže," odkašlal si Hee, "kam teda chceš jít?" zeptal se, když vyšli z restaurace.
"Je Štědrý den," řekl Won, jakoby to snad ani jeden z nich nevěděl, "co lidi v takový den dělají?"
"Chodí do kina?" zkusil mu napovědět Hee. Kino, přesně to je skvělé místo pro rande.
"No jasně," zamumlal, "ne vážně. Co dělají?"
"No já nevím," povzdychl si, "celý den nejedí, protože věří, že se jim jednou to zlatý prase ukáže,pak to ale stejně vzdaj a nacpou se cukrovím, pak toho ale litujou, když jsou u stolu a mají sníst celou večeři, no a potom s plnýma žaludkama rozbalujou dárky...prostě blbosti,"
"Přišlo by ti to jako blbost, i kdybychom to zkusili podniknout spolu my dva?"
"Máš doma vánoční stromek?" zazubil se Hee. Moc se mu líbilo, kam tahle konverzace směřovala.
"Já sice ne, ale ve městě jich je spousta," mrkl na něho, přičemž si v prstech pohrával s růží, jež od Heechula dostal.
"A máš večeři?" ptal se dál Hee.
"Pouliční stánky stačí," mávl Siwon rukou.
"Cukroví?"
"Koupím ti lízátko,"
"A dárek?" Heechul se zastavil, ruce znovu v kapsách, prsty semknuté v pěstích. Pohodil vlasy, které mu padaly do tváře, a usmíval se. Siwon se na něho otočil a naklonil hlavu na stranu.
"Dárek?"
"Dárek," přikývl Hee, "co by to bylo za Vánoce bez dárku?"
Siwon se usmál a promrzlými prsty setřel kapku vody, jež po sobě zanechala na Heechulově tváři sněhová vločka. Hee se pod tím dotekem zachvěl.
"Nejsem dobrý ve vybírání dárků," řekl Won, dlaň stále na Heechulově tváři.
"Já jsem skromný," hlesl Hee a nevědomky se do jeho dlaně opřel.
"V tom případě ti tohle musí stačit," zašeptal Siwon, načež se k hnědovláskovi sklonil a Hee již v očekávání zavřel oči. Siwon si toho samozřejmě všiml a usmál se, "přece jsem za tebe zaplatil účet," zašeptal mu do ucha a Heechul nechápavě otevřel oči a zadíval se na něho. Siwon se odtáhl, na tváři mu pohrával úšklebek.
"Co?" vážně si myslel, že ho políbí. Už byl přece tak blízko!
"Už jsem ti dárek dal, teď je řada na tobě,"
"Zmetku," přecedil skrze zuby a Siwon se zasmál.
"Další dárky až po večeři,"
"Chtěl jsi říct po pouličním stánku," protočil očima, obešel Siwona a pokračoval v cestě. Druhý se za ním chvíli jen díval, načež se rozešel za ním.
"Jsi naštvaný?" zeptal se jej hravě.
"Ne," odsekl Chul a odmítal se na Siwona podívat. To bylo snad poprvé.
"Jsi," konstatoval Won, "to protože sis myslel, že tě políbím,"
Heechul znovu zastavil, tentokrát se na něho už podíval, "jsem snad idiot? Známe se teprve-"
"49 dní," přerušil ho Siwon, "přesně tak dlouho už do restaurace chodíš. Každičký den, ani jeden jsi nevynechal,"
"Páni," vydechl ohromeně Hee, "každopádně-"
"Takže chceš říct, že by byla blbost tě teď políbit?" naklonil Siwon hlavu na stranu. Hee na sucho polkl.
"To přijde na to, jestli si pořád stojíš za tím, že dárky budou až po večeři,"
"Ale my slavíme netypický Vánoce, že?"
"Přesně tak," přikývl Chul.
"V tom případě," Siwon k němu udělal krok, smetl mu sněhové vločky z ramen a zadíval se mu do očí, "by to blbost nebyla, ne?"
"Ne," vydechl Chul, když se k němu mladší přiblížil a jeho horký dech ovanul jeho tvář. Víčka mu opět samovolně poklesla. Čekal.
"Ale s těma dárkama to necháme při starém," prohlásil Siwon, odtáhl se od Chula a se smíchem se rozešel dál po ulici. Heechul otevřel oči a zaúpěl.
"Jen počkej, Choi!"








No to bylo úžasný. A ten konec mě naprosto dostal
Skvělá povídka na Wona s Chulem...