close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 13. díl

6. března 2016 v 10:56 | Mee-Kyong

Podařilo se mi to! *tleská si* Ačkoli se mi ten díl moc nelíbí...ale tak co se dá dělat. Snad se to časem zlepší :D I když už ubylo i komentujících, takže na tom asi přeci jen něco bude :XX No co už...nemůžu vás ke komentování nutit, že? :D Ale děkuji i za hvězdičky^^ A samozřejmě těm, co komentují~ So...enjoy!





"Vstávej," vtrhne k Donghaemu do pokoje, přejde k oknu a rozhrne závěsy, "musím do školy,"

Donghae se v posteli převalí na druhou stranu a skryje si tvář pod peřinu, aby se vyhnul světlu. Hyuk to tak ale nenechá, k posteli dojde a peřinu mu strhne.

"Ani se nepokoušej znova usnout," varuje ho, "ty budeš vstávat taky,"

"Ale já nechodím do školy," brání se Hae, zatímco se odmítá obličejem odtrhnout od prostěradla. I oči nechává zavřené, prsty svírá polštář.

"Nelži," řekne otráveně Eunhyuk, "všichni lidi v mým věku choděj do školy,"

"Já ne," zamumlá do matrace, "a zase mi nevěříš,"

Hyuk si povzdechne a dlaní si přejede přes obličej, "nechceš to zase vytahovat, že ne?"

"Já nic nevytahuju,"

"Tak mlč a vstaň," založí si ruce na hrudi a začne netrpělivě podupávat chodidlem, aby mu dal jasně najevo, že na tohle nemá čas.

Donghae otráveně zamručí a dlaněmi se na matraci podepře. Oči nechává zavřené, proto pouze po paměti přehodí nejprve jednu nohu přes okraj, pak i druhou, a postaví se. Pootevře jedno oko a zívne si, "kam mám jít?"

"Do školy, kam jinam," povzdychne si Hyuk, "obleč si-" zamračí se, "ty tady vlastně nemáš uniformu, co?"

Donghae si konečně navykne na ostré ranní světlo a unavenýma očima se po něm podívá, "nemám uniformu a do školy nechodím," hlesne, "proč mi nevěříš?"

"Protože to je nesmysl - s tou školou, myslím," osvětlí mu, "musíš do školy chodit. Je na to zákon," řekne, pak se zarazí, "aspoň myslím,"

"Zákon?" nahne nepatrně hlavu na stranu.

"No, nebo tak něco," podrbe se zezadu na krku, "na tom nesejde. I kdybys říkal pravdu, stejně musíš pryč," rozejde se ke dveřím.

"Proč?"

Eunhyuk se zastaví a ohlédne se, "protože já jdu ven a nechci, abys byl sám v mým domě," řekne mu narovinu. Nebude mu lhát. Už jen to, že tady nechává v podstatě cizího člověka spát, půjčuje mu své oblečení a dává mu své jídlo, je víc než dost. Přeci jen nechce riskovat, že kdyby ho tady nechal samotného, vrátil by se po škole do domu, ve kterém by chyběly ty nejcennější věci. A možná i ty méně cenné. Na tom nesejde. Zkrátka ho tady nenechá. Aspoň v tomhle Kibuma poslechne.

"Aha," pochopí Hae, "a kam mám teda jít?"

"Co já vím? Když nechodíš do školy, čemuž já upřímně nevěřím, tak jdi někam ven. Projdi se po městě, běž do parku, kamkoli. To není moje věc," Hyuk se krátce zasměje, "jen prostě půjdeš ven,"

"A můžu se pak zase vrátit?" je to, co Donghaeho zajímá v tuhle chvíli nejvíce. Neřeší, kam půjde, hlavně jestli bude moci zpět. I podle toho se rozhodne, jak volný čas vyplní. Pokud se bude moct vrátit zpět, pak nebude chodit moc daleko. Nezná to tady a hrozilo by tak, že by se ztratil.

Hyuk tiše vydechne, "najednou seš milej?" ušklíbne se.

"Jen se ptám," pokrčí rameny, "tak můžu?"

Hyuk rychle a krátce vydechne, jako by se uchechtl, "jo, můžeš," protočí očima a ukáže k jeho věcem pohozeným na židli u stolu, "ale teď se rychle oblíkni. Nerad bych zase přišel pozdě," řekne tak, aby naznačil, že se kvůli němu už jednou zpozdil. A že nechce, aby se to opakovalo. Ačkoli upřímně...nejradši by do žádné školy ani nešel.



-



Do školy Hyuk nakonec dorazí včas, z čehož má obrovskou radost. Už v to ani nedoufal vzhledem k tomu, že Donghaemu nějakou chvíli trvalo, než se oblékl, snědl snídani, kterou mu Eunhyuk vnutil, a člověk by se až divil, jaký problém mu dělá nazutí bot. Jeho zranění na tom ovšem žádný podíl nemá, jelikož už úplně zmizelo. Ani na jednom chodidle nemá jedinou známku úrazu. Hyuk se tomu dost diví, jelikož když si na tu ránu vzpomene, nechce se mu věřit, že po ní nezbyla ani malá jizva. Nicméně se tím odmítá zaobírat, nakonec je to pro něho výhodné, protože Donghae tak nemusí neustále sedět na kolečkovém křesle a nechat se obsluhovat.

Musí se ušklíbnout. Ten skrček se vlastně nechává obskakovat pořád. Hyuk je ten, kdo vaří, pere, zapíná a vypíná televizi, rozsvěcí či zhasíná světla a budí ho, když je potřeba vstávat. A to u něho spal teprve dvě noci. Měl by mít aspoň tu slušnost se do něčeho taky zapojit a ne ho jen pořád obviňovat z toho, že mu nevěří. Samozřejmě, že mu nevěří. Zatím se nevyskytla příležitost, jak onu důvěru započat.

"Vnímáš?" šťouchne jej do ramene Kibum, "mluvím na tebe."

"Co?"

"Takže nevnímáš," přikývne si spíše pro sebe mladší, "víš, že se ani nedivím?"

"Proč?" Hyukovy rty se zkřivý do zvědavého úsměvu.

"Protože ty mě většinu času úplně ignoruješ. A to si říkáš kamarád," pokroutí hlavou, "asi tě vyměním."

"Zkus to," mrkne na něj Hyuk, "nakonec ale stejně přilezeš zpátky," nadzvedne obočí, jakoby čekal, kdy mu to Kibum potvrdí. Ten po něm ale jen střelí pohledem, který jej div nesrazí k zemi, a rozhodne se to nekomentovat. Nakonec má Hyuk pravdu. Připlazil by se zpátky. Nebo by se připlazil Eunhyuk. Na tom nesejde. Zkrátka by to nevydrželi, nehledě na to, jak velkou mají hrdost. V takové situaci je to totiž právě ona, která se k nim otočí zády a tváří se uraženě.

Vejdou do třídy, ze které se k nim ihned stočí několik zamilovaných pohledů od dívek, a dojdou až ke svým lavicím. Lhali by, kdyby řekli, že si tu pozornost neužívají. Alespoň tedy Eunhyuk. Ten dívčí pozornost přímo zbožnuje. Přidává mu seběvedomí, kterého má už tak více než dost, a dokazuje mu, že i přesty všemožné drby, které o něm po celé škole a možná i městě kolují, ty naivní holky stejně neodradí. A to se Hyukovi líbí. Dává mu to pocit moci a síly.

"Nech toho," zamručí Kibum. Hyuk se odtrhne očima od jedné pěkné dívky z vedlejší třídy, jež stojí u dveří, a podívá se na Kibuma.

"Čeho?"

"Toho flirtování," protočí očima, "stejně s ní nechceš chodit, tak proč jí dávat zbytečný naděje,"

"Třeba s ní chodit chci,"

"Ne, nechceš," konstatuje Kibum, "ty nikdy s nikým nechodíš. Pro tebe má to slovo úplně jinej význam," otevře si sešit, aby si mohl rychle zapamatovat látku minulé hodiny pro případ, že by učitelce ruplo v bedně a ona jim dala test. Není to moc obyklé, ale i tak se to někdy stává. Většinou když má ta učitelka špatný den, třeba že se pohádala s přítelem, nebo v obchodě nenašla správnou velikost svých vysněných bot. A vždy to odnesou chudáci studenti.

"Jako třeba?"

"Nechtěj, abych byl sprostej," pohlédne jeho směrem. Eunhyuk se usměje a znovu se podívá na dívku u dveří.

"Třeba jsem se změnil,"

"Jo, asi jako moje týden nepraný ponožky," zamumlá Kibum a vrátí svou pozornost k učivu. Eunyhuk se na něho ale rychle otočí a znechuceně pokrčí nos.

"Ty máš týden nepraný ponožky?" na vteřinu sklouzne pohledem ke Kibumovým nohám a pak zase k němu. Kibum si dlouze povzdechne, natáhne se k Hyukově lavici pro jeho sešit, otevře ho a položí přímo před něj.

"Radši se uč," ukáže na sešit. Eunhyuk si odfrkne, naposledy mrkne na dlouhovlasou obdivovatelku, načež se přeci jen k sešitu otočí, to se už ale celou školou roznese zvuk nenáviděného zvonku, který dívku u dveří vyleká a vzápětí se už bleskově rozeběhne do své vlastní třídy, přičemž tajně doufá, že tam bude dřív než vyučující.



-



"Utvoříte dvojice a v těch poté budete pracovat na projektu, který za měsíc odevzdáte a budete za něj ohodnoceni," pronese učitelka od své katedry a k jejím uším ihned dolehne očekávaný šum, jak se studenti začnou mezi sebou domlouvat, kdo s kým bude na projektu spolupracovat. V tom jim ale na svou pozici poměrně mladá a pohledná žena od tabule zabrání, když dvakrát uhodí do dřevěné desky před sebou dlaní tak, aby nic nepoškodila a zároveň upoutala pozornost svých studentů. Odkašle si a pokračuje: "dvojice vám určím sama," nepatrně se pousměje, "vlastně jsem to už udělala," oznámí a vezme do rukou přichystané desky, "dvojice jsem losovala, proto neberu žádné stížnosti či připomínky o tom, že jsem na někoho zasedlá a tak podobně," prsty pravé ruky si stáhne své brýle s černými obroučkami na špičku nosu, aby si studenty prohlédla přísným pohledem, "vím, že tohle tvrdíte velice rádi," brýle si znovu narovná a ještě jednou si tichým odkašláním pročistí hrdlo, "jen vás předem upozorňuji, že díky rovnoměrnému počtu pohlaví v této třídě jsou dvojice, jak vám jistě již došlo, vždy chlapec s dívkou,"

Dav studentů se rázem změní v protestující obecenstvo, které mezi sebou začne diskutovat a vzájemně si vyměňovat názory na slova jejich učitelky.

"Klid!" okřikne studenty, "nebuďte jak malí," pokárá je. Studenti utichnou a v následujících okamžicích se již zaposlouchají do slov, kterými učitelka oznamuje, kdo s kým ve dvojici díky náhodnému výběru nakonec skončil.



-



Tiše si povzdechne, když si na prstech napočítá již sedmnácté kolečko, které už stihl ujít. Nakloní hlavu nejdřív na levou, a potom na pravou stranu, aby si trochu protáhl krční svaly. Dojde ke stromu, který je přímo naproti Hyukově domu, posadí se na zem a opře se o široký kmen. Nohy natáhne před sebe a překříží si je v kotnících. Dlaněmi se zatím začne líně prohrabovat vychladlou zeminou.

Sedmnáct. Již sedmnáctkrát ten dům obešel. Už sedmnáct okruhů, sedmnáctkrát několik minut, které chůzí strávil. Neobcházel jen samotný dům, chodil po chodníku, který vede i kolem jiných domů. A Donghae je přesvědčený, že vede i někam mnohem dál, on ale vždy včas zahnul, aby si byl jistý, že se nikam dál nedostane a že se opět ocitne tady. Ví, že by se mohl snadno ztratit a to on rozhodně nechce. Je rád, že vůbec našel místo, kde může zůstat. Kde je teplo, neprší tam a navíc se tam i nají. Vlastně mu tam nic nechybí. Pouze to čekání, kdy se na to místo bude moci opět vrátit, mu připadá nekonečné. Ale jestli je to ta jediná cena, kterou musí za to všechno zaplatit, pak si nehodlá stěžovat. Ovšem je mu jasné, že to tak nebude moct být napořád. Sice neví, jak dlouho tady ještě bude, ale vždy, když si vzpomene na Leeteukův výraz, když ho sem dolů posílal, odhadoval by, že to nebude na nijak krátkou dobu.

Skousne si ret. Měl by začít něco dělat. Jediné, co zatím během těch pár dní, co je tady, udělal, bylo to, že naštval několik lidí, zranil se, rozbil Hykovi talíř a zjitil, že jeho horký dech po sobě zanechává na skle jasně viditelné stopy, které ale může zase lehce smazat, nebo prostě zmizí samy. Ovšem za tu dobu, co je u Eunhyuka, nedělá v podstatě nic jiného, než že jí, spí a dívá se na tu hrající bednu, které Hyuk říká televize. Připadá si zbytečně, neví, co by měl dělat. Navíc Eunhyuk pořád mluví o nějaké té škole, do které by měl údajně chodit taky.

Zadívá se před sebe a pootevře ústa. Tam by možná mohl začít. Chodit do školy. To udělá. Zeptá se Huyka, kde to místo je, a pak bude mít kde trávit čas.

Rozhlédne se kolem sebe. Tady je to sice pěkné, ale musí uznat, že je mu trochu zima. Přeci jen pořád fouká studený vítr a ačkoli mu Eunhyuk půjčil nějaké teplé oblečení, pořád ten chlad cítí. Jako v tom snu.

Ošije se, když si na něj znovu vzpomene. Pak ale prudce zavrtí hlavou, jako by ho tím mohl vytřást ven. Teď na to myslet nebude. Je rád, že se minulou noc vyspal dobře, až na to ranní probuzení. Oproti tomu snu to ale bylo jako líbezná píseň, kterou bude klidně poslouchat každý den, jen aby se mu už ten sen nikdy nevrátil.

Pokrčí nohy, podepře se dlaněmi a vstane. Zem je příliš chladná a když na ní sedí, je mu ještě větší zima.

Nasaje chladivý vzduch nosem, až se mu díky velkému množství kyslíku zvedne hrudník o něco více než obvykle, a s rozhodným přikývnutím se vydá znovu k dlouhému chodníku.

Osmnáct. Přišel čas na další kolečko.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lin Lin | 6. března 2016 v 17:03 | Reagovat

Mně se ten díl líbil, jako vždycky. :3 Ale ať už Hyuk začne Donghaemu věřit..! :)

2 Hatachi Hatachi | Web | 6. března 2016 v 17:44 | Reagovat

Moc a snad ještě víc jsem se těšila na další díl Anděla. A moc se mi líbil...
Hyuk je vážně číslo, ale víc by si měl všímat Haeho. A jsem na něj moc zvědavá, co řekne na jeho návrh, že taky bude chodit do školy...
Už se moc těšim na další skvělý díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama