
Tak, tentorkát se mi dokonce podařilo překonat svou minimální hranici 2000 slov~ je jich cca o 230 více...snad máte radost^^ Tak si to užijte :^)
Mlčky pozoruje hnědovláska třesoucího se zimou, jak již celý den chodí stále tu samou trasu, jako sup kroužící nad svou kořistí. Prsty si přitom mne horní ret a přemýšlí. Takový pohled na Donghaeho se mu nelíbí. Myslel si, že po tom svém menším zranění už bude vše v pořádku. Vypadalo to tak nadějně; byl v teple, měl co jsít a kde spát. Tak co se stalo? Proč je opět venku a nechává vítr, aby do něho narážel a obklopoval jej nechtěným chladem?
Pokroutí hlavou. Jsou věci, které Leeteuk občas zkrátka nepochopí.
Povzdechne si. Takhle to nechce nechat. Vydá se proto za někým, kdo by mu s tím snad mohl pomoci. Už nehodlá brát ohledy na svou mladší sestru. Nechce se s ní o Donghaeho situaci bavit. Mohla by totiž opět ze svých úst vypustit něco, co by Leeteuk nerad slyšel. Nemá zájem o to, aby přišel i o ty poslední zbytky přesvědčení, že je Mina ukázkovým andělem.
"Yunho, můžu s tebou mluvit?" osloví staršího. Yunho k němu vzhlédne a zářivě se usměje.
"Jak ti můžu pomoci?"
"Je mi to trochu trapné," Teuk na moment sklopí oči, pak se ale na Yunha znovu podívá, "ale...znáš Donghaeho, že?"
Yunho se krátce zasměje, "samozřejmě, že znám. Všichni ho tu znají. Je to pěkný neposeda, že?"
"Už to není dítě," připomene mu Teuk, "ačkoli...ano, je trochu neohrabaný."
"Trochu?" pozvedne obočí.
"Dobrá, dobrá. Já vím," připustí Leeteuk, "je to s ním někdy těžké," vydechne.
"A proč se na něho ptáš?"
"Víš, kde právě teď je?" Leeteuk si není jistý, zda Yunho o jeho dočasném pobytu na zemi ví. Nikomu to neřekl, jelikož necítil tu povinnost. Jeho práce zde spočívá právě v přechodech mezi nebem a zemí, a tak stačí, když o všem ví on sám. Ovšem Donghae byl spíše tajný projekt a přeci jen...posílání andělů na zem není jen tak. Ne každý anděl se na zem podívá, ve skutečnosti jich je jen pár a vždy je to za účelem nějakého výzkumu. Donghae byl ale na zem poslán na žádost jeho mladší sestry. A on si teď není jistý, zda to přeci jen nebylo trochu moc unáhlené. Proto zašel za Yunhem. Je to jeho blízký přítel, navíc je starší a moudřejší, i jeho postavení zde je vyšší.
"Teuku, kdybych měl vědět o každém anděli úplně všechno, zešílel bych z toho," informuje jej s pokrčením ramen.
"Pravda," řekne uznale, "no...před pár týdny jsem ho poslal na zem,"
Yunho překvapeně vykulí oči, "Donghae je na zemi?"
"Ano, je," přikývne Teuk, "chtěla to Mina - moje mladší sestra. Jsou spolu spojení a předpokládá se, že spolu jednou vychovají potomka," shrne to rychle, "poslední dobou to s ním ale nebylo jednoduché. Vždyť ho znáš, sám si řekl, že je to neposeda," zhluboka se nadechne a pokračuje, "a tak jsem ho poslal dolů. Myslel jsem, že by to mohl brát jako ponaučení."
"No a jak se mu daří?"
"To je právě ten problém. Už byl zraněný, musel ležet v nemocnici," dlaní si přeje po obličeji, "a celkově...začínám si myslet, že byla chyba ho tam posílat."
"Myslíš, že je v ohrožení?" zeptá se Yunho starostlivě.
"To nejspíš ani ne, vždyť...jak moc mohou být andělé v ohrožení?" pousměje se.
"Pak ale nechápu, co ode mě vyžaduješ," přizná Yunho, "tohle je tvoje kategorie."
"Chtěl jsem se zeptat na tvůj názor na celou tu situaci," prsty si promne zadní část krku, "bylo správné ho tam vůbec posílat?"
"Leeteuku," řekne, zatímco se rozmýšlí, jak zformulovat svou myšlenku do slov, "se vší upřímností...každý z nás ví, jaký Donghae je. Vždy byl považován za problematického, ale nikdo mu to neměl tolik za zlé. Nemohlo to tak být, jsme přeci andělé. Navíc, Stvořitel se nikdy nemýlí, a tak Donghaeho nemůžeme nijak vyčleňovat. Ovšem když tohle všechno pomineme, podle mě si přeci jen nějakou lekci zaslouží," pronese k Leeteukovi.
"Ale nebylo by přeci jen lepší ho již vrátit zpět?" Teuk pochybovačně svraští čelo.
"Řekl jsi, že jsi ho tam poslal nedávno. Nejsem sice žádný odborník ve tvém oboru, ale z toho, co jsem se za tu dobu tady naučil, vím, že výpravy na zem jsou vždy na delší dobu. Nikdy nejsou jen krátkodobé, mohlo by to anděli ublížit, ale to snad víš, nemám pravdu?"
"Máš," uzná Teuk, "samozřejmě, že to vím. Jen si myslím, že to bylo přehnané rozhodnutí."
Yunho se na něho chvíli tiše dívá a pozoruje onu nejistotu v jeho očích. Je mu ho líto, ovšem musí s jeho slovy nesouhlasit, "já ti svůj názor již řekl."
"Abych ho tam prostě nechal?" zadívá se na něho, "nepřijde ti to vůči němu-"
"Teuku," zastaví jej uprostřed věty, "podle všeho, co vím, co jsem slyšel, nebo viděl na vlastní oči, si Donghae o něco takového už dlouho říkal. Nemohu ti odpovědět na otázky typu, zda to bylo moc zběhlé rozhodnutí a navíc nijak nepromyšlené, jelikož jsem se v té situaci nenacházel. Pokud ho chceš vrátit zpět, udělej to. Je to tvá práce, ale mysli na jeho tělesnou kondici. Přestupy mezi nebem a zemí nejsou snadné, proto si po nich vždy anděl musí dostatečně dlouho odpočinout. Ale více než to - Donghae má teď tu nejlepší šanci se poučit. Znám tě, Leeteuku, a věřím, že to víš také. Poslal jsi ho tam z nějakého důvodu a je špatné, že o něm teď pochybuješ. Měl bys být rozhodný a sebejistý. Donghae bude v pořádku, věřím v to," položí mu ruku na rameno a lehce jej stiskne, "musíš mu více důvěřovat," poví mu a něžně se usměje.
"Nejspíš máš pravdu," cukne koutky, když se mu pokusí úsměv vrátit. Přesto si však není jistý, zda s Yunhem souhlasí. Čekají ho hodiny a hodiny přemýšlení.
-
"Do školy?" Eunhyuk překvapeně vykulí oči a narovná se na židli, "jako...dobrovolně?"
Donghae pokrčí rameny a konečně trochu usrkne ze svého čaje, "říkal jsi, že bych tam měl chodit."
"No to jo...protože nechápu, jak je možný, že do žádný školy nechodíš, ale jestli je to fakt pravda, pak máš sakra štěstí a nějak mi nedochází, proč se o něj chceš takhle připravit," pokroutí hlavou a nakloní se přes stůl, "víš, co bych já dal za to, abych do toho vězení nemusel chodit?"
"Vězení?" zvedne obočí Hae, "říkal jsi, že je to škola."
"No jasně, je to škola," vydechne otráveně, "ale pro mě je to jako vězení."
Donghae se na něho chvíli dívá, pak sklopí pohled ke svému hrnku, po kterém bezmyšlenkovitě přejíždí svými prsty, "takže bych tam neměl chodit?"
Hyuk nasaje vzduch nosem a zamyslí se. Vlastně je to docela dobrá šance, jak dostat Donghaeho přes den z domu a přitom se necítit blbě, že ho nechal mrznout venku. Samozřejmě, v létě by to pak bylo lepší, ale Hyuk počítá s tím, že tou dobou už bude Donghae dávno pryč.
Rty se mu zkroutí do úsměvu, "já si myslím, že bys tam chodit měl."
"He?" podiví se Donghae nad jeho náhlou změnou názoru. Pak to ale nechá být, třeba je to běžné. Úsměv mu vrátí a přikývne, "a jak to mám udělat?"
Hyuk se zasměje, "proč se ptáš mě? Ty tam chceš začít chodit, ne já. Navíc," ušklíbne se, "já už tam chodím."
"No a jak jsi s tím začal?"
Eunhyuk se zamračí. Donghae mu pokládá divné otázky. Nebo aspoň divně zformulované.
"Rodiče to zařídili."
"A když nemám rodiče?"
"Tak si nějaký najdi," protočí očima a vstane.
"A to můžu?" zeptá se Donghae. Hyuk se na něho otočí, obočí má skoro až ve vlasech a rty nechápavě otevřené.
"To myslíš jako vážně, že se mě na tohle ptáš?"
"Já nevím," zazubí se, "neznám to."
"Všiml jsem si," usoudí Hyuk. Dlaní si promne čelo a povzdechne si, "takže to mám chápat tak, že si to sám prostě nezařídíš."
"Ano. Nemám ani to nejmenší tušení, kde bych s tím měl vůbec začít," přizná Hae. Eunhyuk zavře oči a zakloní hlavu. Znovu si povzdechne, přičemž přemýšlí, kolikrát to už dnes udělal. Pořád nechápe, proč tohle všechno dělá. Má pocit, že jeho malý nepřítel schovaný v jeho těle, kterého by mnozí bez přemýšlení nazvali "dobrou vlastností", už na něho ani netlačí. Jakoby jen seděl někde v rohu, prsty měl spojené a položené na své hrudi, zatímco se by se připitoměle usmíval nad tím, že tohle Hyuk dělá i bez jakéhokoli jeho nucení.
Je mu z toho špatně. Je mu špatně z jeho samého.
"Fajn. Nějak ti s tím pomůžu," hlesne. Donghae se rozzáří, vyskočí ze židle a přeběhne k Hyukovi, kterému ihned skočí kolem krku.
"Děkuju!" vyhrkne, přičemž ho svírá takovou silou, až se Hyukovi v hlavě objeví představa jeho jako šmouly, akorát bez bílé čapky.
Zalapá po dechu a vší silou se rukama zapře do Donghaeho těla, aby jej od sebe odtáhl. Nechápe, co to toho idiota popadlo. Proč na něj vůbec sahá? Řekl, že mu pomůže, ne že zachrání svět před pohromou. A vůbec...nemá právo se ho dotýkat.
"Pusť mě sakra," řekne mu přiškrceným hlasem. Donghae se uvědomí, stáhne své ruce a o krok couvne. Eunhyuk se v tu chvíli zlomí v pase a pokusí se najít svůj ztracený dech.
"Snažíš se mě zabít, nebo co?" vyštěkne po něm, čehož vzápětí zalituje, protože tím ztratí další množství vzduchu, který již stihl nabrat.
"Ne," zavrtí hlavou, "myslel jsem, že je normální poděkovat," začne si pohrávat s vlastními prsty.
"To sice je, ale ne takhle, kruci."
"Jsi v pořádku?" optá se Donghae.
"Kde jsi sakra vzal tolik síly?" vzpřímí se a naposledy se zhluboka nadechne. Donghae opět pokrčí rameny, otočí se a vrátí se ke svému čaji. Eunhyuk se zatím ještě trochu protáhne v podezření, že má rozlámaná všechna žebra. Když s úlevou zjistí, že tomu tak není, založí si ruce na hrudi a zpraží hnědovláska neblahým pohledem. Ten si toho ale nevšimne, jelikož se pokouší opatrně napít, aby se nespálil.
Hyuk si odfkrne a otočí se k odchodu.
"A kdy s tím začneme?" zavolá na něho ještě Hae.
"Až se uklidním!" křikne Hyuk a bouchne za sebou dveřmi svého pokoje. Donghae sebou při tom zvuku trhne, načež zapřemýšlí, zda je tahle situace špatná či ne. Nakonec usoudí, že na to sám stejně nepřijde, proto si k ústům zvedne hrnek a upije.
Po tváři se mu rozlije blažený úsměv. Je rád, že je v teple.
-
"Nemáš občanku, pas ani jinou kartu, na který bys mohl mít nějaký osobní údaje?" vyhrkne s vytřeštěnýma očima.
"Ani nevím, co to je," odvětí s klidem Hae. Eunhyuk pootevře ústa a svraští obočí.
"Ne, teď fakt...jsi z Marsu, nebo tak něco? Jak je možný, že toho tolik nevíš?" nechápavě pokroutí hlavou.
"Nejsem z Marsu," oboří se Donghae. Eunhyuk vlastně není první, od koho tuto otázku slyší. V nebi mu to řeklo ještě pár andělů, když byli malí. U něho doma se to považuje za hrubou nadávku. Nevěděl, že ji uslyší i tady.
"Fajn, fajn. Tak z Marsu ne," odtuší, "a co ta Afrika? Přemýšlel jsi nad tím?"
"Má to něco společného se školou?" zeptá se nazpět, přičmemž si s našpulenými rty strčí ruce do kapes.
"Asi ne," usoudí Eunhyuk, "jen se ptám."
"Nejsem z Afriky," zamručí Donghae.
"Seš naštvanej?" udiví se Hyuk, "kvůli tomu Marsu?"
Hae mu se stále našpulenými rty odmítne odpovědět. Skloní hlavu a tiše pokračuje v chůzi. Eunhyuk se uchechtne, zdvihne ruku a zatlačí Donghaeho do čela, aby jej přinutil hlavu zvednout.
"Když nechceš odpovídat, tak aspoň koukej kolem, ať pak zase netvrdíš, že nic neznáš," kývne hlavou k budovám okolo. Donghae si uvědomí, že má Hyuk pravdu, a začne se kolem sebe ohlížet jako ztracené dítě. Teď má jedinčenou šanci se dívat po všech těch stavbách a přitom se nebát, že se ztratí. Dokud neztratí z očí Eunhyuka, bude v pořádku.
"Takže teda nejdřív na úřad," vydechne Hyuk a zastaví na přechodě. Donghae ale jde dál, nevšimne si, že Hyuk zastavil. Je až příliš zabraný do okolního světa.
Když si Eunhyuk uvědomí, že je Donghae uprostřed silnice, zatímco na semaforu jasně září červená barva, vytřeští oči. Rychle se rozhlédne, aby zkontroloval situaci. Zahlédne jedno jedoucí auto, které už ale na pohled brzdí, načež začne zběsile troubit.
Donghae sebou prudce škubne, střelí pohledem po autě, pak se podívá po Hyukovi. Když jej vedle sebe nenajde, znejistí. Otočí se, to už ho ale Hyuk zezadu popadne za loket a dotáhne ho až na konec přechodu. Tam do něho strčí a dlaní si přejede po tváři.
"Co tě to popadlo, ty pitomče?!" vyjede po něm, "tos neviděl, že je červená?!" máchne rukou k semaforu, "navíc tam jelo to auto!"
"J-já," Hae se zakoktá, "nevěděl jsem-"
"No jasně," skočí mu do řeči, "ty přece nic nevíš, nic neznáš. Jasný, to tě omlouvá," pronese ironicky, načež zavrtí hlavou a znovu se dá do chůze.
Donghae se ještě ohlédne po semaforu, na kterém již září zelená. Vidí, že lidé s klidem přecházejí silnici a auta bez problému čekají po stranách.
Otočí se zpět a rychle Hyuka dožene. Hádá, že teď je s naštvaností na řadě právě on. A on by měl zapomenout na Mars.








Leeteuk to cítí správně, přehnal to. Andělé by neměli zažívat tolik bolesti, no ne?
ale třeba se Hae už nevrátí
Snad se o nej Hyuk postará
i když si furt stěžuje
super díl 