close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 16. díl

27. března 2016 v 19:38 | Mee-Kyong

Tak dneska díl přidávám o něco později, ale přece^^ Snad se bude líbit~









"Proč chceš chodit do stejný školy jako já?" zaúpí Hyuk směrem k Donghaemu. Po zařizování všech důležitých dokladů pro Haeho, který je z nějakého Hyukovi neznámého důvodu nemá, se rozhodli, že si zajdou do parku. Nebo spíše Eunhyuk rozhodl. Donghae celou dobu jen chodí tam, kam jde Hyuk. Hlídá si jej, ví, že by se bez něj brzy a snadno ztratil. A o to on nestojí. Zvláště ne potom, co se mu stalo na tom přechodu. Musí se toho zkrátka ještě dost naučit.

"Ono je těch škol víc?" řekne Hae překvapeně. Posadí se vedle Hyuk na lavičku a nespouští z něho pohled.

"Samozřejmě," zamumlá Eunhyuk. Už se ani nepozastavuje nad tím, že se ho Donghae ptá i na něco takového. Řekl si, že nad tím již nehodlá nijak přemýšlet. Akorát by se tím zbytečně zdržoval. Shrnul to tak, že Donghae je prostě divné stvoření, které on nechápe.

"Aha," přikývne hnědovlásek, "ale když budu chodit do stejný školy jako ty, bude to jednodušší, ne?"

"Co by bylo jednodušší? Už bych se tě nezbavil," odfkrne si Hyuk a opře se lokty o kolena. Zadívá se před sebe a nadechne se čerstvého vzduchu.

"A ty se mě chceš zbavit?"

"Taková snad byla dohoda, ne?" koukne po něm, "pár dní u mě budeš bydlet a pak si půjdeš pěkně po svých."

Donghae zabodne pohled do země, "takže takhle to funguje."

"Už to tak bude," Hyuk se zády zapře o lavičku, přičemž jej popadne myšlenka, že kdyby Donghaemu řekl cokoli, nejspíš by mu uvěřil. Mohl by toho později využít a pobavit se. Ale to až jindy.

"Měl bych si teda najít jinou školu," usoudí Hae nakonec. Myslel si, že když bude chodit do té samé jako Hyuk, spousta věcí se mu tím usnadní. Nemusel by hledat jinou školu, cestu by si zapamatoval tím, že by vždycky chodil spolu s Hyukem, který by mu zároveň i všechno vysvětlil a byl vždy poblíž, když by Donghae potřeboval s něčím pomoct. Ale jak vidí, asi to tak nepůjde. Jeho původ mu nejspíš obalil mozek naivitou a nasadil růžové brýle, které už ale během jeho pobytu tady značně popraskaly.

"Bude to tak nejlepší," potvrdí mu Eunhyuk.



-



"Slib mi, že až ten zatracenej projekt doděláme, vymažeš si moje číslo," je první, co Hyuk řekne, když přijme hovor od Hyorin. Nebo přesněji, od ''čarodejnice'', jak si ji v kontaktech uložil.

"Proč? Mohla by to být docela sranda, nemyslíš?" uchechtne se Hyorin.

"Ne," uzemní ji, "před mýma očima ho vymažeš."

"Co když si ho zapamatuju?"

"Nezapamatuješ."

"Tak si ho někam napíšu."

"Víš co? Zapomeň na to," vydechne poraženecky, "až to doděláme, sám si to číslo změním."

"Jestli ti to za to stojí," Hyuk si dokáže živě představit, jak Hyorin právě krčí rameny a nasazuje svůj typický úšklebek. Přivře oči a máchne před sebe rukou, aby onu představu rozehnal.

"Stojí," přikývne si spíše pro sebe, "tak proč vůbec voláš?"

"Věř tomu nebo ne, ale ani já nejsem zrovna nadšená ze spolupráce s tebou," odkašle si, "takže bych to ráda měla co nejdříve z krku."

"Aspoň na tom se shodneme."

"Fajn. Takže můžu přijít?"

Eunhyuk vytřeští oči a rozkašle se, "co?"

Donghae, který se mezitím pokouší v kuchyni nalít mléko do misky tak, aby tu nezpůsobil potopu, se zastaví upřostřed pohybu, položí mléko na linku a otočí se po Hyukovi.

"Jsi v pořádku?"

Eunhyuk k němu okamžitě střelí pohledem a bleskově si přiloží prst k ústům, aby mu naznačil, že má být zticha. Donghae ihned ze svých rtů utvoří tenkou linku, kývne a vrátí se zpět ke své misce s cereáliemi.

"Už jsem něco vypracovala, tak můžu přijít k tobě a dáme to nějak dohromady," osvětlí mu otráveně Hyorin.

"Můžeš to prosím říkat trochu jinak?" Hyuk si opře čelo do dlaně.

"Copak? Nelíbí se ti výraz "dáme to dohromady"?"

"Ne, pokud je to ve spojitosti s tebou a mnou," odfrkne.

"Takže můžu přijít?"

Hyuk se podívá na Donghaeho, který je k němu otočený zády, a povzdechne si, "ale jestli o tom někomu řekneš, zabiju tě."

"Spolehni se. Taky budu radši, když o tom nikdo jinej vědět nebude."

"Pro tebe by to měla být pocta," namítne Eunhyuk.

"Tak moc bych si nefandila, pane Dokonalý, který si myslí, že sbalí každou naivku, která jen projde kolem."

"A ne snad?" zasměje se krátce a sebejistě Hyuk.

"Mě nedostaneš," upozorní jej Hyorin a bez čekání na odpověď zavěsí. Eunhyukovi se svraští obličej pohoršením, odtáhne mobil od ucha a zabodne do něj svůj pohled.

"Jako bych o tebe vůbec stál, ty ježibabo," prskne na mobil, načež jej pohodí vedle sebe. V tu chvíli tam přijde Donghae. Je rozzářený jako malé dítě, na rtech má úsměv od ucha k uchu, oči rozjasněné. A to všechno se ještě znásobí, když úspěšně položí misku s jídlem na stůl a přitom se mu podaří nic nerozlít ani nerozbít. Když má volné ruce, musí si zatleskat. Eunhyuk jej pozoruje s nadzvednutým obočím.

"V pohodě?" zeptá se pro jistotu, kdyby Donghaemu náhodou znovu cvaklo.

"Zvládnul jsem to," vypískne a padne na pohovklu vedle něho. Eunhyukovi okamžitě vystřelí ruka, když sáhne po svém mobilu, aby jej Donghae nezasedl. Ovšem to ale nestihne, takže Donghae zasedne jak jeho mobil, tak i ruku.

"He?" podívá se po Hyukovi. Ten jen rozmrzele vydechne a ruku i s mobilem si vyškubne zpod hnědovláska. Pak mobil zkontroluje, načež zabloudí očima k hodinám.

"Budeš se nejspíš muset přemístit do pokoje," oznámí Donghaemu.

"Hm?" ohlédne se po něm s plnou pusou, "proč?"

"Někdo přijde," nebude mu lhát. Už jednou to tu bylo, když přišel Kibum. Tehdy to proběhlo úspěšně, Donghae byl potichu a Kibum tak ani neměl páru, že tady je někdo další. A teď, když má přijít Hyorin, musí být ještě opatrnější. Pokud se o něm dozví ona, byl by to naprostý konec. V mžiku by to věděla celá škola, Kibum nevyjímaje. A jak zná Hyorin, dodala by k tomu všemu svůj velice originální příběh, který by dokonale vysvětloval, proč má ve svém domě nastěhovaného kluka. A zabít ji by pak už bylo pozdě a zbytečné. To ale neznamená, že by to stejně neudělal.

"Aha," Donghae na okamžik zatěká pohledem po podlaze, aby si v hlavě Hyukova slova rozložil a vstřebal. To Hyukovi dojde, proto nic neříká a čeká, až si to vše urovná.

"Dobře. Takže to znamená být v pokoji, nevycházet a žádný hlasitý zvuky, jako třeba rádio," zopakuje Donghae to, co mu Hyuk říkal, když sem měl přijít Kibum.

"Pamatuješ si to?" řekne překvapeně Hyuk.

"Snažím se si pamatovat všechno," vysvětlí mu a pousměje se. Eunhyuk polkne.

"Úplně...všechno?"

"Všechno," pokýve hlavou a opatrně vezme misku do obou dlaní. Vstane a soustředí se, aby misku nepustil. Vydá se do svého dočasného pokoje, když v tom se ale zastaví a pomalu se otočí zpět k Hyukovi.

"Můžu se ještě na něco zeptat?"

"Jasně."

"Minule jsi ještě říkal, abych nezapínal rádio. Chtěl jsem se tě zeptat už předtím, ale nějak jsem na to zapomněl," zazubí se.

"A co s tím?"

"Jen mě zajímalo...co to je?"

"Co?"

"Rádio."

Eunhyuk na něho ještě chvíli kouká, načež si přejede dlaní po tváři a přemýšlí, jak by měl na takovou otázku od kluka, který je stejně starý jako on, zareagovat. Nakonec ještě jednou zkontroluje čas na hodinách, pak vstane a dojde k Donghaemu.

"Pojď," naznačí mu rukou a rozejde se do pokoje, kam měl namířeno i Hae. Ten ihned vyrazí za ním, ovšem s očividně pomalejším tempem, kvůli misce, kterou až křečovitě svírá v dlaních. Toho si Eunhyuk samozřejmě po pár krocích všimne, proto se k němu vrátí, vezme mu misku a s lehkostí ji uchopí do jedné ruky. To Donghae ohodnotí nepatrným úsměvem a poté jej již následuje o něco rychleji.

Když do pokoje vejdou, Hyuk položí misku na stůl a ukáže na tmavou věc nacházející se na poličce nad ním, "to je rádio."

"Ahá," protáhne Donghae, "a k čemu je?"

"Pouštíš si na něm muziku," Hyuk už ani nepřemýšlí nad tím, jak absurdní tohle všechno je. Přijde mu, jako by byl Hae pětileté dítě, které se jen z nevysvětlitelných důvodů ocitlo v těle téměř dospělého člověka. Ale rozhodl se, že už skončí s otázkami typu "to myslíš vážně?" a "ty to nevíš?" a "to neznáš?", protože je to zkrátka zbytečné. Neví, jestli to všechno Donghae myslí naprosto vážně, nebo si z něho celou tu dobu jen utahuje, každopádně mu došlo, že když mu na jeho otázku odpoví rovnou, věci se tím mnohem víc urychlí. A ten fakt, že si u toho připadá jako šedesátník, který toho už tolik prožil a se vším teď seznamuje svého mladičkého vnoučka, prostě ignoruje.

"Muziku? Jako hudbu?" ptá se pro jistotu Hae. Chce tomu plně porozumět.

"Jo, jako hudbu," potvrdí mu.

"Takže to nemám pouštět, dokud tu Kibum bude," opakuje si, jako by jen pro sebe.

"Kibum?" nakloní nepatrně hlavu na stranu.

"Má přijít, nebo ne?"

"Kibum ne," objasní mu, "někdo jiný."

"Jo tak," kývne, "ale stejně to nemám zapínat."

"Přesně tak."

"Ale až ten někdo odejde, pak už si to budu moct pustit?"

"Pak jo," řekne, "ale radši ti to pustím sám, abys s tím něco neudělal," kývne směrem k rádiu. Donghae souhlasně pokýve hlavou. Vlastně jej o to chtěl sám požádat, ale nevěděl, zda je to vhodné. Takhle se to usnadní.

"Dobře, tak já půjdu," zamumlá Eunhyuk a rozejde se ke dveřím.

"Řekneš mi, až ten někdo odejde?" optá se jej ještě Hae.

"Ne, nechám tě tady," usměje se ďábelsky Hyuk, ovšem když si všimne Donghaeho zmateného výrazu, dojde mu, že jeho ironii asi nepochopil. Odkašle si, "dělal jsem si srandu," uklidní ho, "dám ti vědět."



-



"Páni, zajímalo by mě, kolik holek jsi tady už měl," utrousí Hyorin, zatímco se s rukama překříženýma na hrudi prochází po Hyukově obýváku.

Eunhyuk stojí u pohovkx opírajíc se o ní jednou rukou a s jedním nadzvednutým obočím ji pozoruje, "nechceš už začít?"

"Proč? Zdržuju tě snad?" rty se jí zkroutí do škodolibého úsměvu, "máš ještě něco domluvenýho?"

"Jo. Čekají na mě zástupy holek, tak by se hodilo, kdybys pohla," řekne jí sarkasticky a úpřímně je mu jedno, jestli mu to vážně uvěří. Nemá potřebu se jakkoli ospravedlňovat zrovna před ní. Je mu úplně ukradená.

"Fajn, fajn," zvedne ruce, aby naznačila, že prozatím končí s tímhle tématem, protože se svou nelibostí, kterou k Eunhyukovi chová, by už také nejraději odešla.

Posadí se na pohovku, zatímco Hyuk raději zvolí křeslo. Možná se chová jako malé dítě, ale zkrátka vedle ní odmítá sedět v jakékoli menší vzdálenosti, než je nutné. Ano, tak moc ji nemá zrovna v lásce.

"Říkalas, že už jsi něco vypracovala," připomene jí Hyuk, "jen tě upozorňuju, že já nemám nic."

"S tím jsem tak nějak počítala," pronese Hyorin trochu vyčítavě, "stejně tak počítám s tím, že ani sám nic neuděláš. Proto jsem tady."

"Proč? Abys dohlídla na to, že taky něco udělám?"

"Jo. Nehodlám to všechno dělat sama, aby sis ty pak jenom slíznul smetanu," našpulí rty a vytáhne ze své tašky štos několika papírů, které s sebou přinesla. Hyuk vykulí oči, když to uvidí.

"Kolik toho sakra máš?" vyhrkne, "neříkej mi, že tohle ještě není celá ta práce," ukáže na papíry. Hyorin po něm hodí výraz říkající "seš blbej nebo jo" a položí papíry před sebe.

"Jsou tam i prázdný papíry," protočí očima, "nepředpokládám, že bys byl ochotnej věnovat nějaký svoje papíry."

"Hele nedělej ze mě zas až takovýho pitomce a sobce," přimhouří oči.

"A mýlím se snad?" optá se. Hyuk neodpoví, nemá co. Místo toho sáhne po papírech, které Hyorin přinesla, a začne se jimi probírat.

"A co máme vlastně za téma?"

"Seš marnej," pokroutí Hyorin hlavou.

"Neposlouchám, co učitelé říkaj, tak mě za to zabij," rozpřáhne ruce, jakoby se vzdával a čekal, až mu někdo kulkou propálí hrudník. Hyorin si bezmocně povzdechne.

"Ty seš tak-" začne Hyorin, když v tom se odněkud ozve zoufalý výkřik. Dlouhovlasá dívka se ohlédne za zvukem, který šel nejspíše někde z chodby, možná z nějakého pokoje. Pak se znvou podívá po Eunhyukovi, který s vytřeštenýma očima zírá stejným směrem, jako předtím ona. Zamračí se a čeká na vysvětlení. Hyuk k ní na vteřinu upře pohled, načež si skryje tvář v dlaních.

"Sakra."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 27. března 2016 v 20:11 | Reagovat

Ježíši...copak to zase Hae vyvedl, že se ozval i když neměl? Jen doufam, že se mu nic nestalo a viděl třeba jen pavouka...
No...a jsem moc zvědavá na Hyukovo vysvětlení a Hyorin závěr.
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl...

2 Michiko Michiko | 28. března 2016 v 1:15 | Reagovat

Stejně nechápu proč Hyuk Haeho schovává. Vždyť si může dělat co chce. Nu jsem zvědavá, teším se na další díl.

3 dadainka dadainka | Web | 28. března 2016 v 23:35 | Reagovat

Moc hezké.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama