
Uff, zvládla jsem to i dneska *tleská si*. Pořád mám trochu problém s tím, že se mi poslední dobou díly k této povídce nelíbí, ale jsem až přehnaně optimistický člověk, tudíž věřím, že to období přejde :D Nebo aspoň doufám...No každopádně si nejsem jistá, jak to bude příští týden, jelikož mě v pátek a následující pondělí čekají přijímačky a já čekám, že minimálně do zveřejnění výsledků budu značně nepoužitelná. Ale uvidíme, třeba se mi podaří nějaký díl sepsat...a když ne, tak snad hned ten další týden^^ Teď se ale už pusťte do čtení tohoto dílku~
"Nemáš rodiče?" vyhrkne Hyorin překvapeně.
"Ne," potvrdí Hae, "zemřeli."
"To mě mrzí," řekne Hyorin upřímně.
"Nemusí. Nepamatuju si je," Donghae se pokusí o úsměv, načež se očima zaměří na jednu z nedalekých laviček, "neposadíme se?"
Hyorin souhlasně přikývne a trochu udiveně sleduje hnědovláska, jak se okamžitě k náhodně vybrané lavičce rozeběhne. Snad aby ji někdo nezasedl, pomyslí si. Na tváři jí po celou dobu pohrává spokojený úsměv, kterému se vůbec nebrání.
Posadí se vedle Haeho a ujistí se, že od sebe nesedí moc daleko. O tento fakt se ale Donghae očividně nestará, jelikož je právě příliš zabraný do sledování poletujícího listí.
"Proč jsi vlastně chtěla, abych s tebou šel ven?" zeptá se po chvíli ticha, které přijde trapné pouze Hyorin. Ta sklopí oči a skousne si ret.
"T-to kvůli Hyukjaemu," odpoví možná až příliš rychle a naléhavě. Hae se po ní podívá tázavým pohledem. Hyorin cuknou koutky a zadívá se na nějaký neurčitý bod před sebou, "p-protože," polkne a opatrně se nadechne, "jsme si dost blízcí, víš? Je to můj dobrý kamarád," kdyby mohla, ušklíbne se. Obyčejně nemá se lží problém, ale tahle slova odmítala vypustit do světa dokonce i její vlastní ústa, "a tak jsem tě chtěla poznat," vysvětluje dál, "protože jsem ani nevědla, že s někým bydlí."
"Aha," pokýve hlavou Hae, "a proč mu vlastně říkáš Hyukjae?"
Hyorin se trochu ošije, "protože se tak jmenuje."
"Mně řekl, že se jmenuje Eunhyuk," podotkne Hae.
"No jasně, to říká každýmu, protože chce, aby mu tak říkali."
"Ale proč?" chce vědět.
"Co já vím," pokrčí rameny a zaboří špičku boty do hlíny, "to je jeho věc."
"Vždyť jsi říkala, že jste dobří přátelé," připomene jí, "jak je možné, že to nevíš?"
"Právě. Řekla jsem dobří, ne nejlepší," objasňuje mu, "nevím o něm všechno."
Donghae dál už nic neříká, pouze pozoruje okolí. Větve stromů, které se kolíbají pod náporem jemného větru, listí, které proplouvá vzduchem, mraky poletující po obloze. Neuniknou mu ani opeření ptáci, kteří vypadají, jako by je po celý život někdo věznil a teď je propustil. Jako by si užívali tolik chtěné svobody.
"Takže...proč u něho vlastně bydlíš? Vážně nemáš kde jinde být?" začne novou konverzaci Hyorin.
"Ano," přisvědčí Hae, "nemám kde bydlet, tak jsem u něj."
"A za cenu čeho?"
"Cenu?"
"No, něco za to asi chce, nebo snad ne?" zamračí se Hyorin.
"On," Donghae se opět zadívá před sebe, "řekl, že to je jenom na chvíli. Že se pak odstěhuju."
"A máš kam jít?"
"Zatím ne. Ale Eunhyuk mi tvrdil, že mi pomůže s hledáním," poví jí.
"To je od něho milé," Hyorin se ušklíbne a pokroutí hlavou.
"Taky mi ukázal město a zařídil mi doklady," pokračuje Hae. Hyorin po něm hodí zmatený pohled.
"Tys neměl doklady?"
"Ne," usměje se měkce Donghae, "a taky mi pomůže najít nějakou školu."
"Počkej moment," zastaví ho se zdviženou rukou, "ty nechodíš do žádný školy? A nemáš doklady-"
"Už jo," skočí jí do řeči.
"Fajn, ale neměl jsi je," shrne to, "jak je to možný?"
Donghae se pousměje a zvedne oči k obloze, "jsem tu nový."
"Nový? Jako ve městě," chce si to objasnit.
"Ano."
"Ale co ty doklady? Ty musíš mít i v jiných městech," řekne Hyorin.
"Prostě jsem je neměl," pokrčí rameny a koukne se jí do očí, "ale nemusíme o tom už dál mluvit," zakončí to tečkou, nikoliv otázkou.
"Dobře," hlesne nakonec Hyorin, "ale co s tou školou? Proč ti hledá nějakou jinou? Můžeš prostě chodit k nám."
"On řekl, že bude lepší, když půjdu jinam," osvětlí jí.
"Kecy," chytí se toho ihned Hyorin, "můžeš chodit k nám. Zařídím to."
Donghae se okamžitě rozzáří, "to bys mohla?"
"S-samozřejmě," potvrdí mu, kapku vyvedená z míry jeho reakcí. Kdyby neseděla, určitě se jí podlomí kolena. Sklopí pohled a ucití, že se červená, přesto se ale nevydrží dívat do země příliš dlouho.
"To by bylo skvělé!" zajásá Hae a popadne Hyorin za ruce. Trochu jimi zatřese a Hyorin málem neudrží vyjeknutí a následné zapištění. Musí se ovládat.
"Děkuju!" dlaněmi stiskne její drobné paže a vtáhne si jí do náruče. Hyorin si je teď už naprosto jistá, že je rudá jako rak, přesto si ale položí bradu na jeho rameno a zavře oči. To jí ale dlouho nevydrží, protože stejně rychle, jak si ji k sobě Hae přitáhl, tak se i odtáhne a vyskočí na nohy.
"Musíme to říct Eunhyukovi!"
"Seš si jistý, že mu to chceš říkat?" dostane ze sebe trochu přiškrceným hlasem Hyroin. Tváře jí hoří a ona stále cítí jeho dotek.
"Proč by ne?"
"Neříkal jsi, že tě chtěl poslat na jinou školu?" vzhlédne k němu.
"To sice říkal, ale myslím, že by to měl-"
"Překvapíme ho!" spráskne rukama a vstane. Tento plán se jí velice zamlouvá. Bude mít Donghaeho stále poblíž a navíc si je jistá, že Hyuk bude šílet.
Báječné.
"A nebude mu to vadit?" napadne Haeho najednou.
"Proč by mělo? Bude mít radost," ujistí ho Hyorin, které z vlasů trčí neviditelné růžky.
"Tak dobře," usměje se nakonec. Hyorin mu úsměv oplatí a to velice ráda. Dokonce se přistihne, jak si na prst namotává pramen vlasů, v čemž okamžitě ustane. Tohle už je pod její úroveň.
-
"Užili jste si?" zamumlá Hyuk z pohovky. Donghae vejde do obýváku a posadí se na křeslo.
"Byli jsme v parku," řekne mu, "bylo to příjemný."
"Hlavně neříkej, že se ti ta holka líbí," odfrkne Eunhyuk, oči stále přilepené na obrazovce.
"Líbí?" nakloní hlavu na stranu, "jak by se mi měla líbit?"
"Co já vím. Vzhledem, povahou nebo dokonce svýma zálibma," protočí očima.
"Nevím," pokrčí rameny, "nějak jsem nad tím nepřemýšlel."
Hyuk se po něm podívá s pokrčeným obočím, "nad tím snad ani nepotřebuješ přemýšlet, ne? Koukneš a vidíš."
"Vidím co?"
Eunhyuk si povzdechne, "neřeš to," máchne rukou, sáhne po ovladači, vypne televizi a vstane, "jdu si dát čaj. Chceš taky?"
Hae bezhlasně přikývne, načež se rozhodne Hyuka následovat do kuchyně. Posadí se ke stolu a tiše sleduje, jak vytahuje hrnky z vrchní skříňky, pokládá je na linku, plní konvici vodou a tiskne na ní tlačítko, aby jí zapnul. Všechno tohle Donghae sledoval už několikrát. Snaží se si to všechno zapamatovat.
"Hyukjae?"
Eunhyuk se zamračí, zadívá se před sebe na zeď, načež se rozhodne otočit k Donghaemu.
"Jak jsi mi to řekl?"
"Hyukjae," zopakuje Hae, "tak se přeci jmenuješ, že?"
Eunhyuk na něho chvíli zírá a přemýšlí, odkud to ten kluk má. Po chvilce mu to dojde. Zatne zuby, otočí se zpět k lince a vytáhne z krabičky pytlíky s čajem, "jsem Eunhyuk."
"Hyorin ale říkala, že-"
"Je mi jedno, co říkala Hyorin," vyhrkne a znovu se na něho otočí, "jsem Eunhyuk, jasný?"
"Ale-"
"Nehodlám se o tom bavit," zastaví jej, "neposlouchej, co ta holka říká. Je šílená."
"Šílená?" podiví se, "mně přišla normální."
"Tobě možná."
"Jak mně? V čem jsem jiný?"
"Ve spoustě věcí." Vezme konvici a vlije horkou vodu do obou hrnků.
"Například?"
"Snad ve všem," postaví hrnek s čajem přímo před něho a ten svůj si s sebou odnese do obýváku.
"Počkej, Eun-"
"Nemluv na mě, jsem unavenej," zavolá na něho z obýváku. Donghae, který se chystal jít za ním, ustane v pohybu, načež dopadne zpět na židli. Sáhne po hrnku, aby si jej k sobě přitáhl blíž, ovšem zapomene, že se má chytat za ucho, proto když na bříškách prstů pocítí nepříjemné štípání, rychle rukou ucukne a tiše sykne.
Eunhyuk má nejspíš pravdu. Liší se ve spoustě věcí.
-
Stojí rozkročený přede dveřmi, paže složené na hrudi, očima propalujíc hnědovláska, který očividně zápasí s tkaničkami u bot. Hyuk se podívá na hodinky, které si dnes výjimečně nezapomněl vzít, a hlasitě vydechne.
Jedním, dvěma kroky se dostane až k Donghaemu, skloní se, odstrčí jeho ruce a vlastnoručně mu tkaničky u bot zaváže. Donghae vděčně hledí na temeno jeho hlavy a připíše si tkaničky na svůj pomyslný seznam činností, které se musí naučit.
"Jdeme," zavelí Hyuk, když se znovu postaví na nohy. Popadne klíče z police a otevře dveře. A má co dělat, aby nevyletěl tři metry do vzduchu.
"Sakra!" hlesne, "co tady zas děláš?"
"Jdu pro Donghaeho," informuje ho Hyorin. Vytáhne se na špičky a pokusí se přes Hyukovo rameno zachytit hnědovláskův pohled. Když si jí Hae všimne, usměje se a zamává jí.
"Pro Donghaeho?" zopakuje po ní, "myslel jsem, že jste spolu byli včera," nadzvedne obočí, "navíc..teď je ráno a pokud se nemýlím, měla bys jít do školy."
"Taky že tam jdu," prohrábne si vlasy.
"A proč teda-" na okamžik se odmlčí, "moment."
Hyorin se zazubí, "copak?"
"Na to zapomeň."
"Do toho ti nic není," mrkne na něho, protáhne kolem něho ruku a chytí Haeho za rukáv, "půjdeme napřed."
Donghae Eunhyuka obejde a vydá se za Hyorin, ovšem ještě na okamžik se zastaví a ohlédne se po Hyukovi, "odpoledne se tu zase sejdeme," usměje se na něho a - stejně jako předtím Hyorin - zamává mu.
Eunhyuk nadále stojí jako opařený ve dveřích svého domu, zatímco sleduje, jak ti dva odchází cestou, kterou chodí i on sám. Po chvilce se vzpamatuje, semkne dlaně v pěsti a zatne zuby.
"Kim Hyorin!" zavrčí, zabouchne za sebou dveře a rozhodne se, že tu holku jednou provždy zabije.
Vypálí za nimi a zanedlouho je dožene. Chytne Hyorin za rameno a prudce ji k sobě otočí.
"Co si jako myslíš, že děláš?!" rozhořčeně kývne hlavou k Donghaemu, očima ale zůstává u Hyorin.
"Co by? Pomáhám mu," řekne klidně, jako by se jí ptal na počasí, "vadí ti to?"
"Co bys řekla?!" zvýší hlas, načež se k ní skloní a přiblíží se k ní tak, že jejich tváře od sebe dělí jen pár centimetrů. Hyorin se přistihne, že nedýchá, "okamžitě s tím přestaň."
Hyorin mu dlaní zatlačí do hrudi, aby jej odstrčila pryč, "co je ti po tom? Donghae to sám chtěl."
Eunhyuk střelí pohledem k hnědovláskovi, který prozatím celou scénu pozoroval s pootevřenými ústy a se zatajeným dechem, "myslel jsem, že jsme si tohle už vyjasnili."
"Hyorin říkala, že s tím nebude žádný problém," upozorní ho.
"Vážně? A copak ještě říkala?" přivře oči a nahne hlavu na stranu. Donghae váhu jeho pohledu neunese, proto se raději zadívá do země.
"Ž-že ti to nebude vadit," suše polkne, přičemž se tiše snaží pochopit momentální situaci. Nechápe, proč se Hyuk chová takhle. Nechápe ani, proč se tak chová Hyorin. Dokonce ani neví, proč se kvůli tomu on sám cítí tak divně. Jako kdyby něco provedl.
"Co mu to vůbec vykládáš za pitomosti?" otočí se znovu k Hyorin, "jak můžeš vědět-"
"A není to jedno?" zasměje se Hyorin, "proč ti tak šíleně vadí, že by chodil do stejný školy?" zavrtí hlavou, ale na Hyukovu odpověď nečeká. Koukne na Haeho a naznačí mu, že půjdou dál. Donghae se ještě jednou střetne s Hyukovým pohledem. Váhá, co má udělat. Nakonec ale usoudí, že půjde s Hyorin. Eunhyuk nejspíš bude naštvaný, ale dokonce ani on nevidí důvod, proč by se tak měl chovat. Není to přeci tak, že by mu svou přítomností nějak ztěžoval život, že? Nebo snad-
Zavrtí hlavou nad vlastními myšlenkami a rozejde se za Hyorin.








Sice je Hyorin potvora, ale je vidět, že na Hyuka platí. A nejskvělejší by bylo, kdyby se jí podařilo Haeho protlačit i k nim do třídy a Hyukovi do lavice...
Moc se těšim na další díl.
PS: Držim ti palce...