close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 20. díl

1. května 2016 v 13:42 | Mee-Kyong

20. díl a děj té povídky je někde jinde, než měl původně být. Tedy, není to vlastně úplně jinde, jenom je to trochu pozadu...trochu dost...he. Ale už na začátku jsem varovala, že to bude na dlouho...nebo nevarovala? Už ani nevím :D Ale tak zkusím to trochu urychlit...jenže se znám, takže nic nebudu slibovat :D Užijte si díl~ ^^








Posadí se na zem a zády se opře o kmen stromu. Natáhne nohy před sebe a zavře oči. Je unavený, ačkoli vlastně ani nemá být z čeho. Nejspíš je to psychické vyčerpání. Tolik se bál, že ho ve škole nepřijmou, až se mu nechtělo uvěřit, jak snadné to nakonec bylo.

Koutky se mu zkroutí do nepatrného úsměvu. Má školu, do které bude chodit. A začne s tím hned zítra, jak mu ten muž v obleku sdělil. Hyorin mu prý pomůže sehnat vše potřebné a bude mu pomáhat, jak to jen půjde. Je za to rád. Má pocit, že se tím spoustu věcí usnadní. Minimálně pro něho.

Otevře oči a zadívá se do neurčitého bodu před sebou. Co tomu asi řekne Eunhyuk? Ráno nadšený rozhodně nebyl.

Donghae sklopí pohled a podívá se na své dlaně. Bude se muset odstěhovat? Částěčně ho mrzí, že neposlechl Hyuka, když to byl právě on, který mu už tolikrát pomohl a dokonce mu i poskytuje místo, kde může spát. Možná neměl být tak netrpělivý a prostě počkat, až mu Hyuk najde místo v jiné škole.

Povzdechne si. Takové myšlenky jej hlodají už od chvíle, co se rozloučil s Hyorin a po paměti došel zpět před Eunhyukův dům. On je totiž ten poslední, koho by si chtěl Donghae znepřátelit. Udělal pro něho tolik věcí a on se mu takhle odvděčí.

Sám si pro sebe pokrčí rameny. Ale co je na tom vlastně špatného? Když budou chodit do stejné školy...je to tak velký problém? Nechápe to. Nerozumí tomu, proč je Hyuk tolik proti tomu.

Musí se ještě hodně učit.

Tíha myšlenek na něho nakonec dolehne a on, aniž by si to uvědomil, usne. Přitiskne se ke stromu o něco více a přitáhne si nohy k tělu. Dlaně nechá v teple kapes a bradu zavrtá do límce hřejivé bundy. Je natolik unavený, že ani nedokáže vnímat chlad, který se snaží probojovat si cestu do jeho těla.



-



"Ne vážně," vydechne Hyuk, "co je?" chytí Kibuma za rameno, aby jej konečně přinutil zastavit. Celý den se chová divně, ale pořád tvrdí, že se nic neděje. Jako by si myslel, že mu to Hyuk bude věřit.

"Fakt nic," zavrtí Kibum hlavou a přinutí své rty k úsměvu, "nevím, co pořád máš."

"Vidím na tobě, že něco není v pohodě."

"Tak si zajdi k očnímu, protože všechno je v pohodě," protočí očima mladší a rozejde se dál. Upřímně by byl nejradši, kdyby ho Eunhyuk nechal být. Aspoň dnes. Chce si to v hlavě všechno urovnat a rozhodnout se, jak na ty nové informace reagovat. Myšlenka, že je to Hyukův život a nejspíš měl nějaké důvody, když mu nic neřekl, jej postupně začíná opouštět a místo toho ho pohlcuje touha Eunhyukovi ublížit. Nic vážného, třeba mu jenom zpřelámat některé končetiny. Nebo vaz, když na to přijde. Ale nechce být nijak zvlášť krutý. Vážně ne. Vždyť co se stalo? Jen mu lhal, to je toho. Vykládal mu lži do očí, jako by ho to vůbec nezajímalo. A to přeci nic není. I přes jejich několikaleté přátelství, tohle přeci nemá vůbec žádnou váhu, že?

Ušklíbne se. To jsou blbosti. Nejradši by ho teď zadupal do země.

"Kibume-"

"Hele, já prostě-" prudce zastaví a otočí se na něho. Na okamžik se mu uleví, že se stihl odmlčet dřív, než by řekl něco nevhodného. A tak se teď jen zhluboka nadechne nosem a zase vydechne, "zkrátka mám trochu blbou náladu, chápeš? A když se mě budeš furt ptát, přísahám bohu, že ti něco udělám," ukáže na něho výhružně prstem, "tak mě radši nech bejt a běž domů, jo? Já mám ještě nějakou práci, takže mě dneska nemusíš doprovázet."

"Ale-"

"Prostě běž!" řekne hlasitěji, než měl v plánu. Už to na něho jde. Ještě chvilku a urazí mu hlavu od těla.

"Fajn, fajn," zdvihne před sebe své ruce, jako by se bránil, "už jdu."

"Uvidíme se zítra," zamručí Kibum a odkráčí pryč, aniž by čekal na jakoukoli Hyukovu odpověď.

"Snad už nebudeš mít takovou zabijáckou náladu, ty-" přecedí skrz zuby, ale větu nedokončí, snad aby si byl jistý, že ho nikdo neuslyší. Nakonec si jen krátce povzdechne a rozhodne se, že bude lepší, když taky půjde, jelikož stát tu uprostřed chodníku prostě nevypadá dobře.

Vydá se tedy cestou, kterou ráno přišel, přičemž si ruce zastrčí hluboko do kapes. Pohled nechává sklopený a sleduje, jak mu cesta pod nohama ubíhá. Nejspíš by měl přemýšlet, co Kibumovi přelítlo přes nos. Nebo nad tím, jak se Donghae spolčil s Hyorin. Nebo nad tím, jestli bude vážně chodit do stejné školy, jako on. Měl by zvážit, co mu řekne, až ho uvidí. Měl by mít hlavu zaplněnou všemi těmito a ještě mnoho dalšími myšlenkami, pravdou ale je, že má hlavu úplně prázdnou. Jako by jej kamínky pod jeho nohama zaujaly natolik, že nemá čas se zabývat ničím jiným. Ať už je to jak chce, nebude se nad tím nijak pozastavovat. Je si totiž docela dost jistý, že ho myšlenky tohoto typu přepadnou večer, až se bude snažit usnout. Většinou to tak je. A v tu chvíli by všem okolo radil, aby si ho nijak nevšímali, protože když nemůže usnout, je vážně nevrlý.

Bylo to, jakoby při své cestě domů usnul, jelikož vůbec nemá ponětí, jak je možné, že už je skoro tam. Jako kdyby přepnul na autopilota a ten jej v pořádku dopravil až na konec jeho trasy. Tak či tak je rád, že to přežil ve zdraví.

Zvedne pohled, když znovu nabyde plného vědomí. Rozhlédne se kolem, jakoby mu něco říkalo, že to má udělat. A taky že měl.

Hnědovláska schouleného u stromu si všimne téměř okamžitě. Otočí oči v sloup a dojde k němu. Čeká, že se na něho Hae ihned podívá, jenže to se nestane. Chlapec zůstává dál na zemi objímajíc si své tělo a pravidelně oddechuje. Stačí málo, aby Eunhyukovi došlo, že spí.

Chvilku tam ještě zůstane v očekávání, zda se nevzbudí. Nejde mu do hlavy, jak může někdo usnout v takové poloze a navíc za takového počasí. To, že Hae není normální, Hyuk ale ví už dávno.

"Hej," promluví směrem k němu, "vzbuď se," snaží se dát do svého hlasu tolik síly, aby opravdu byla šance, že ho probudí, zároveň se ale kontroluje, aby ho neslyšela celá ulice.

Když se od Donghaeho nedostane žádné odpovědi, Eunhyuk k němu natáhne ruku a lehce jím zatřese. Jenže ani to nic nezmění, proto zkusí svému konání přidat na důraze. Opět ale ničeho nedocílí.

Svou ruku vztáhne a schová si ji zpět v kapse. Zamračí se.

"Seš mrtvej nebo co?" pokroutí hlavou, "tak si tady zůstaň," pokrčí rameny, "já už jsem unavenej z toho, jak tě pořád z něčeho tahám a ty mě pak stejně neposloucháš," mluví na něho, jakoby ho Hae poslouchal, "navíc se bavíš s Hyorin," odfrkne si a podívá se na větve stromu, "proč právě s ní?" nechápe, "ale to je jedno. U mě končíš, mladej," domluví a po pár dalších sekundách se otočí a dojde ke svému domu. Odemkne dveře a vejde dovnitř.

Blaženě vydechne, když jej obejme to tolik chtěné teplo. Aniž by si zouval boty, rozejde se k pokoji, který posledních několik nocí půjčoval právě Donghaemu. Otevře dveře a rozhlédne se po místnosti. Má v plánu toho kluka vystěhovat. Nakonec, taková byla dohoda. Donghae už je zdravý, tak není důvod, aby tu dál zůstával. Je pravda, že mu sliboval, že mu pomůže s hledáním něčeho jiného, ale stejně tak měl v plánu mu najít nějakou školu. Z toho sešlo, tak proč se snažit o něco dalšího? Ať se o něj stará Hyorin, protože on už na to nemá nervy.

Přejde ke svému stolu a začne brát do rukou věci, které na něm stojí. Ušklíbne se. Všechny jsou jeho. Přesune se tedy k poličkám. Ani tam Donghae nic nemá. Dojde ke skříni a otevře ji. Přesune několik ramínek, prohledá police s poskládaným oblečením.

"Moje...moje...moje...moje," odstoupí od skříně a zavře ji. Otočí se a znovu očima přelétne celý pokoj, "máš tady vůbec něco?" zeptá se do ticha. Prsty si protře své unavené oči. Měl v plánu posbírat všechny Donghaeho věci, jít ven a hodit je vedle něho, aby mu dal najevo, že už tady nebydlí. Jenže...co ten kluk vůbec má?

Projde tak celý dům ve snaze přeci jen něco najít. Po pár minutách ale opět skončí v chodbě. Opře se o zeď, zakloní hlavu a zavře oči.

Donghae nic nemá. Všechno mu dal Hyuk. Oblečení, kartáček na zuby, mýdlo, jídlo a všechno ostatní. To jediné, co měl, jsou boty, které má ale na sobě, a oblečení, jež se rozhodli vyhodit, jelikož bylo příliž poničené.

Oči opět otevře a otočí hlavu směrem ke dveřím. Pořád tak nějak čekal, že během toho, co on tu bude prohlédávat celý dům, aby našel něco, co ani nevěděl, co má být, ozve se zvonek nebo klepání na dveře. Myslel si, že se třeba Donghae během toho probudí a bude chtít dovnitř. Jenže se nic neozvalo, z čehož Eunhyuk usuzuje, že je pořád tam venku opřený o ten strom a spí bez ohledu na ten chlad a zimu. Jako by mu bylo úplně jedno, že může znovu onemocnět.

Hyuk hlasitě zaúpí. Jak může být Donghae tak neopatrný? Jak si může v klidu venku usnout, aniž by myslel na vlastní zdraví nebo na nebezpečí, do kterého se dobrovolně pouští? To ho nenapadne, že ho může někdo přepadnout? To je mu to vážně úplně jedno?

Přejede si dlaní po tváři, "krucinál," uleví si a odrazí se od zdi. Přejde ke dveřím, otevře je a bez váhání se vydá k hnědovláskovi spícímu u stromu. Ještě jednou jím zatřese, ovšem nyní už čeká, že Donghae nijak nezareaguje, proto se ani nediví, když se jeho předpoklady naplní.

"Tohle mi jednou vrátíš," zavrčí směrem k němu. Zhluboka se nadechne a skloní se k němu. Jednu jeho ruku si přehodí přes ramena a chytí jej kolem pasu. Svou volnou rukou jej ještě uchopí pod koleny a s dalším hlubokým nádechem ho zvedne ze země.

"Za tohle se fakt nenávidím," zamumlá, "a tebe taky, abys věděl," podívá se na něho a ještě jednou s ním lehce poskočí, aby získal rovnováhu. Otočí se směrem k domu a pomalu se k němu rozejde, zatímco se v duchu modlí, aby ho takhle nikdo neviděl. Vlastně by se nejraději neviděl ani on sám.

Nohou kopne do dveří, aby je pořádně otevřel, a spolu s hnědovláskem vejde dovnitř. Dalším lehkým kopnutím dveře zavře a opět bez zutí bot projde chodbou až k pokoji, kam nejprve zamířil i před tím. Neměl by si zvykat chodit tu v botách, protože tady pak bude špína, a on sám si je moc dobře vědom toho, jak úklid nenávidí. Možná by k tomu pak mohl dokopat Donghaeho, aby byl aspoň k něčemu dobrý. Pokud ho tedy hned po probuzení nevyhodí, jak to měl v plánu. To si ještě rozmyslí. Koneckonců, pořád je na něho naštvaný, pravda?

Položí ho do postele, kde mu konečně boty sundá. Přemýšlí, jak je možné, že ani teď ještě není vzhůru. Usoudí ale, že se o to nebude zajímat. Možná je dobře, že spí. Kdyby byl vzhůru, bůh ví, co všechno by mu Hyuk řekl.

Ještě mu rozepne bundu a bez nějakých ohledů mu ji stáhne z ramen. Nehodlá být opatrný, ten kluk se stejně nevzbudí.

Bundu odloží na židli a ještě přes Donghaeho přehodí peřinu. Za tohle by si zasloužil vyhát nějakou cenu. Pak by z toho aspoň něco měl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 1. května 2016 v 14:29 | Reagovat

Hae, Hae...tak neopatrný. Jen doufam, že to neodmarodí. A Hyuk je tak hodný, že ho tam nenechal pod tím stromem, jak to měl původně v plánu.
Už teď se moc těšim na další díl ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama