close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 21. díl

15. května 2016 v 5:30 | Mee-Kyong

Ze všeho nejdřív se omlouvám, že jsem minulý týden nepřidala díl. Ale nějak jsem nestíhala...byla jsem na předkolech na kpop contest, takže chápete, že jsem asi byla myšlenkama někde jinde :D Ovšem tenhle týden vás neochudím~ Snad se vám bude díl líbit~








"Tak už jsi vzhůru?" Eunhyuk se nakloní, aby lépe viděl na hnědovláska ležícího v posteli. Knihu, kterou tu už nějakou dobu čte, si položí do klína.

Donghae se zavrtí. Je vzhůru. Ostrá bolest hlavy jej ale nutí nechat oči zavřené.

Hyuk nad tichem a žádnou odpovědí protočí očima. Vstane, knihu odloží na židli, na níž doteď seděl, a přejde k okraji postele.

"Nehraj to na mě," založí si ruce na hrudi a nespouští z něho pohled.

Donghae se zhluboka nadechne a více se schoulí, "bolí to."

Starší nadzvedne obočí, "co bolí?"

"Hlava." Donghaeho hlas je tichý, víceméně šepot, ze kterého je Eunhyukovi jasné, že něco není v pořádku.

Obejde postel, aby mu viděl do tváře. Ten pohled jej přinutí svěsit ruce podél těla a pootevřít ústa.

"Seš v pohodě?" vydechne a klekne si na kolena. Donghae je úplně bledý. Vlasy se mu potem lepí k čelu. Rty má suché a popraskané. Ale ze všeho nejvíc Hyuka děsí ty jasně viditelné žily, které má na krku vystouplé natolik, že se zdají, jako by je tam někdo nakreslil.

Natáhne k němu dlaň, aby se dotkl jeho čela, jako to vždy dělala jeho matka jemu. Místo očekávaného horka však ucítí až ledový chlad. Zděsí se.

"Sakra, Donghae," vydechne a přejede si dlaní po tváři, "co ti je?"

Hae se konečně přinutí otevřít oči. Několikrát zamrká, aby zaostřil, a pak se zadívá na Hyuka. Přejde si jazykem po rtech, aby je trochu navlhčil. Tuhle bolest zná. Už ji zažil.

"Kolik je hodin?" zeptá se ho místo odpovědi.

"Co?" zamračí se Hyuk, "ptáš se kolik je?" zavrtí hlavou. Nemůže věřit tomu, že se v tuhle chvíli, v takovém stavu, zajímá o čas.

"Jo."

"Idiote," vstane a prohrábne si vlasy, "bolí tě kromě hlavy ještě něco?"

"Záda. Ale to není podstatný," řekne, načež se rozkašle, "o nic nejde. Jen mi řekni, kolik je hodin a co je za den."

"Děláš si ze mě srandu?" vykulí na něho oči.

"Prosím."

"Seš pitomej," hlesne a vydá se ke dveřím.

"Eun-"

"Opovaž se hnout z postele!" přikáže mu a vyjde na chodbu.

Donghae si prsty promne spánky. Ano, přesně takový průbeh to mělo i poprvé. Setře si pot z čela, polkne, znovu si navlhčí rty a poté odhrne peřinu. Nosem nasaje dostatek vzduchu předtím, než se na posteli posadí. Zakloní hlavu a trochu si protáhne ruce. Bolest je největší mezi lopatkami. Přesně jako tehdy.

Vstane, pro jistotu se ale jednou rukou přidržuje o stolek vedle. Když si je jistý, že už se na nohách udrží, šoupavým krokem dojde k oknu. Roztáhne závěsy a okno otevře. Do jeho těla se okamžitě opře chladný vítr. Pot zapříčiní, že je mu větší zima než obvykle.

Nakloní se ven a očima vyhledá to, co mu zodpoví otázky, které Hyuk nechal bez odpovědí. Měsíc. Hae zalapá po dechu.

"Je v úplňku," šeptne si pro sebe. Cítí, jak mu srdce tluče do hrudi. Myslel si to. Ovšem nevěděl, že to tak bude fungovat i na zemi.

Ohlédne se, jakoby ve dveřích tušil Eunhyuka. Musí odtud rychle zmizet. Okamžitě. Dříve, než bude pozdě.

Zavře okno a dojde pro bundu, kterou předtím stihl vyhledat očima. Všimne si, že tu jsou i jeho boty, proto rychle popadne i ty, nazuje si je a zamíří ke dveřím. Pomalu je otevře a vykoukne z nich. Narůstající bolest v zádech ignoruje.

Když vidí, že je chodba prázdná, vyklouzne ze dveří a tím nejtišším krokem se vydá směrem do předsíně. Pro jeho smůlu však tato cesta vede přes kuchyň, která je spojená s obývákem.

Zastaví se za rohem a koukne přes něj. Uvidí Hyuka, který stojí čelem k lince a podle všeho vaří čaj. Donghaeho ihned dloubne myšlenka, zda je pro něho, stihne ji ale zahnat dřív, než aby ho zpomalila. Využije toho, že je k němu otočený zády, a přikrčený, co nejvíce mu to bolest dovoluje, si razí cestu k předsíni.

Aniž by se pozastavoval nad otázkou, jak je možné, že se mu to vážně podařilo, vezme za kliku hlavních dveří, otevře je opět s největší opatrností a vyjde ven. Dveře za sebou pouze přivře, jelikož nemají zvenčí kliku, a kdyby se je pokusil zabouchnout, Hyuk by to jistě slyšel.

Udělá několik kroků, než se zastaví a zadívá se na strom. Nakloní hlavu na stranu. Je si jistý, že tu usnul. Dost dobře si to pamatuje, tudíž to nemohl být pouhý sen.

Ohlédne se k domu. Je možné, že ho odnesl dovnitř Eunhyuk? Nakrčí obočí, ale dříve, než se nad tím zamyslí, znovu ucítí ostrou bolest. Tvář se mu stáhne a on hlavně myslí na dýchání. Musí jít.

Ačkoli se snaží jít rychle, jeho nohy ho neposlouchají. Pletou se jedna přes druhou a nedokážou nabrat dostatečnou rychlost. Nakonec ztratí sílu úplně a Donghae padne na kolena. Tiše zaúpí a vzhlédne k nebi. Slunce je už skoro v nedohlednu a měsíc naopak ukazuje svou krásu celému okolí.

"Proč zrovna teď," přecedí přes zuby a zaryje nehty do hlíny. Musí se někam schovat. Nikdo by ho neměl vidět. Ne teď.

Otočí hlavu a zjistí, že se od domu vzdálil asi tak deset metrů. Povzdechne si a usoudí, že dál se asi ani nedostane. Rozhlédne se proto kolem sebe. Velký strom, jenž stojí jen kousek za tím, u kterého předtím usnul, se zdá být vhodný pro jeho dočasný úkryt. Po kolenou se k němu tedy doplazí. Posadí se a opře se o jeho kmen tak, aby ho Eunhyuk nemohl vidět ani z okna.

Zavře oči a čeká. Po celém těle cítí kapky potu. Dotkne se své tváře. Je ledová. Jemu je ale obrovské horko. Srdce pořád silně bije a rty zůstávají suché. Pouliční lampy jsou již rozsvícené, stejně tak světla, která se protahují skrz okna okolních domů. Měsíc jen září.

Náhle uslyší dveře a hned poté kroky. Eunhyuk.

Otevře oči a ztuhne. V duchu se modlí, aby ho nenašel. Zároveň ale trochu doufá, že tohle místo bude to první, kde bude Hyuk hledat.

"Donghae!" zaslechne ho volat. Má pokušení vykouknout. Zavolat v odpověď. Chce se vrátit k němu domů, do tepla a bezpečí. V tu samou chvíli ale ví, že to teď nemůže dopustit. Nesmí. Neměl by.

Ale byl by blázen, kdyby vážně věřil tomu, že ho zrovna tady Hyuk nenajde. Proto když se před ním po pár vteřinách objeví, není vůbec překvapený.

"Ty blbče!" křikne na něho Eunhyuk a okamžitě se k němu natáhne. Chytí ho pod loktem, aby jej zvedl ze země, Hae se mu ale vytrhne.

"Nech mě být," hlesne tiše, "prosím."

"Nech toho, ty pitomče, a vrať se zpátky," tlačí na něho, "seš nemoc-"

"Nejsem."

"Co?" vydechne, "přestaň kecat blbosti a zvedni se," opět se ho pokusí vytáhnout na nohy, Donghae s sebou ale už podruhé trhne, aby mu v tom zabránil.

"Běž odsud!" zvedne již hlas Donghae. Eunhyuk na něho zůstane zírat s dost udiveným výrazem.

"Co ti zase vlezlo na mozek? Měl bys bejt rád, že ti to nabízím!"

"Ale zrovna teď to prostě nejde," vzhlédne k měsíci a silou myšlenek se snaží potlačit bolest v zádech, "odejdi."

"Fakt ti už úplně hráblo," zasměje se hořce Eunhyuk, "na co si to hraješ? Chceš snad, abych tě litoval?"

"Nechápeš to."

"Tak mi to vysvětli!" neudrží se už Eunhyuk, "proč se takhle chováš?! O co ti jde?!" rukama jej chytí za ramena a lehce s ním zatřese, "řekni mi, co nechápu! Proč to nechápu! Vysvětli mi to!" s každým slovem přidává na intenzitě svého hlasu, až musí Donghae odvrátit tvář. Očima stále vyhledává měsíc, jakoby snad čekal, že by mohl zmizet.

"Eunhyuku, prosím," podívá se mu opět do očí, "vysvětlím ti to. Ale ne teď. Teď chci být sám. Potřebuju být-"

"Na to ti kašlu, ty tupče! Nehodlám si hodit na krk nic, co by se ti mohlo stát," ostře vydechne. Jeho nutkavost se o někoho, což momentálně znamená o Donghaeho, starat vrcholí a on si je jistý, že i kdyby se snažil sebevíc, nedokázal by ho tady v takovém stavu nechat. Šel by domů, ale pořád by ho musel kontrolovat, "tak zvedni ten svůj zadek a-"

"Vypadni!" vyhrkne najednou Donghae. Jeho trpělivost dosáhla svého vrcholu. Strhne ze svých ramen Hyukovy ruce a lehce do něho strčí. Nechce být takový. Nechce se k němu chovat takhle, jenže nemá na výběr. Říct mu to? Nepříchází v úvahu.

Eunhyuk sleduje Donghaeho tvář, která je jasně osvícená měsícem. Zamračí se. Kdyby nebyla už tma a jemu samému by to neznělo jako hloupost, řekl by, že Haeho oči mají jinou barvu. Už nejsou tak hnědé, jako vždy byly, nýbrž světlé. Skoro až modré, nebál by se tvrdit. Jenže jak už bylo řečeno - je tma a je to prostě blbost.

Zavrtí hlavou, aby zahnal vlastní myšlenky, a znovu se na něho zadívá, "myslíš to vážně? Mám odejít?" přivře oči a vstane. Hlavu nechává sklopenou, aby ně něho viděl.

"Běž," řekne Donghae již přiškrceným hlasem. Už to dlouho nevydrží, "běž, rychle!" pokusí se to říct co nejhlasitěji, nakonec to ale stejně vyjde jako šepot. Bolest v zádech opět nabírá na síle. Je znovu donucen zavřít oči. Cítí v zádech prudký tlak. Nemůže zůstat opřený o strom.

Předkloní se a dlaněmi se zapře o zem před sebou. Zběsile lapá po dechu, až se mu na chvilku zdá, že ho slyší. Přitom mu ale v uších hučí.

Sevře prsty na rukou v pěsti tak, že se mu podaří do nich nabrat i nějakou hlínu se země. Ruce se mu ale silně třesou, až se nakonec úplně zlomí v loktech a on tak tváří padne na svá předloktí. Schoulí se do klubíčka, hlídá se, aby se nezapomněl nadechnout. Neví, zda je Eunhyuk pořád tady, nebo už odešel. Nedokáže nad tím ani přemýšlet.

Z úst mu unikne výkřik, jak ucítí řezavou bolest mezi lopatkami. Zaslechne trhání látky a slova, která ale nevychází z jeho úst. Je ovšem tak vyčerpaný, že ani nerozezná jejich význam.

Oční víčka tiskne silně k sobě, cítí, jak mu po tvářích ztékají slzy. Je to přesně jako poprvé. Jenže tehdy měl u sebe Leeteuka.

Bolest neustupuje. Připadá mu to jako věčnost, ačkoli ví, že to trvá jen několik málo vteřin. Nehty si zarývá do dlaní tak silně, že už mu možná krvácí. To ale neřeší - brzy se to zahojí.

"Hlavně dýchej," opakoval mu tehdy Leeteuk. Stále dokola, "za chvíli to přejde," tvrdil. A měl pravdu. Tehdy i teď.

Netrvá dlouho a bolest zmizí. Vše okolo utichne. Cití, jak mu z těla sklouzne tričko i s bundou. Uvolní sevření svých pěstí a otevře oči.

Křídla se mu sama roztáhnou.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 15. května 2016 v 20:27 | Reagovat

Ahaaaaa to je boží, doufám že to Hyuk vidí a pochopí už konečně proč je hae tak jiný :) těším se na další díl :)

2 Narbie Narbie | Web | 15. května 2016 v 21:53 | Reagovat

Tak doufám, že Eunhyuk konečně ví pravdu. Už bylo na čase.^^ Mimochodem, tento díl byl skvělý~

3 Hatachi Hatachi | Web | 16. května 2016 v 19:01 | Reagovat

Haemu narostla křídla...
Jen doufam, že to nebude ku škodě. Že se Hyuk konečně dozví pravdu a bude se na Haeho koukat zcela jinak...ne jako na nějakého retarda.
Ovšem, teď je otázka, jak se s tím Hyuk vyrovná. Jen doufam, že zvolí dobře...
Moc se těšim na další díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama