
Hah. Hádejte, kdo udělal maturu a dokonce je přijatej na vysokou do Olomouce a bude studovat korejštinu? JÁÁÁÁ! :D
A jen tak mimochodem hlásím návrat! Po šílených přesně 5 měsících jsem se dostala k tomu, že jsem dopsala další díly mých rozepsaných povídek a to: Heart Attack a Softness of wolf claws. Tak doufám, že jste ještě nezapomněli a s chutí si přečtete pokračování. Je mi jasné, že někteří se budete muset podívat na díly předchozí, ale myslím, že se hned zorientujete. Jo jinak bych si chtěla dát přes držku, protože Heart Attack píšu už dva roky a jsme teprv na třináctém díle.... bože, jak můžu. Zabte mě. :D
ENJOY!
"Co chceš říct tím, abych tě vzal sebou?" zkřížil ruce na prsou Kris a nespouštěl pohled z mladšího.
"Chci říct, že potřebuju taky někdy na vzduch," odpověděl Suho.
"Tak si otevři ventilačku," odbyl ho Kris a otočil se k odchodu.
"Tohle není vtipný. Já vážně, vážně mám tohodle baráku po krk. Potřebuju se jít projít, prosím!"
Kris se zastavil a zhluboka si povzdechl, zavřel oči a promnul si kořen nosu: "A já vážně, vážně ti říkám, že to prostě nejde. Nebudu riskovat, že mi vyskočíš z auta během jízdy nebo nevyvoláš nějaký povyk, když budeme v obchodě,"
Suho protočil očima. Vůbec nic z toho neměl v úmyslu, chtěl se jen podívat ven. V domě se dusil a taky neuvěřitelně nudil: "Já ti přísahám, že nic takového nechci udělat. Prosím tě o to!" nepřestával naléhat na svého věznitele. Krisovi začala docházet trpělivost. Nic mu na to neřekl, odešel z pokoje a zamkl za sebou dveře od pokoje. Suho s cvaknutím zámku zalitoval, že se vůbec o něco takového pokusil. Teď už se nedostane ani z jeho pokoje.
*
Tao naštvaně pochodoval po své kanceláři, nadávajíc na toho blonďatého skrčka. Nejvíce ho rozčiloval ten fakt, že mu nemohl nic dokázat. Nemohl ho ani zavřít na služebně. Prostě nic. Odevzdaně padl na pohovku a začal přemýšlet, jak by mohl Sehuna dostat na lopatky. V té chvíli se otevřely dveře a vstoupil Lay. Oba se na sebe podívali, ale ani jeden nic neřekl. Od té chvíle, co na něj Yixing vyjel, panovala mezi nimi zvláštní atmosféra. Tao věděl, že to přehnal a snažil se být ten nejmenší na Zemi, kdykoli byl Lay poblíž.
"Volala hlídka, že v bývalé továrně na textil se našel igelitový černý pytel. Pes zachytil stopu hledaného Kim Joon Myuna," oznámil Lay mladšímu.
"To je dobře. Pojedeme tam?" zeptal se opatrně Tao.
"Vyraz první. Já musím ještě něco zařídit. Hansol z laborky už je tam," řekl Yixing a zasedl za svůj počítač. Tao poznal, že není ještě v dobré náladě, protože mu pak nevěnoval jediný pohled. Radši se hned zvedl, vzal kabát a klíče od auta a vyrazil do té staré továrny.
Dorazil na místo asi za půl hodiny. Měl štěstí, že nebyl velký provoz ve městě. Zaparkoval před budovou a při vystupování z auta se divil, že to tady ještě vůbec stojí. Továrna vypadala, že se každou chvíli zhroutí. Šel rovnou směrem k Hansolovi, který zrovna strkal pytel do jeho velkého pytle na důkazy.
"Tak co máme?" zeptal se Tao a rozhlížel se kolem dokola.
"Mám pro tebe dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou, kterou chceš dřív?" usmál se mladý muž a zvedl se ze země.
"To je fuk. Třeba tu dobrou," mávl rukou Tao a podíval se na černý pytel.
"Tak dobrá zpráva je, že jsme tu nenašli tělo, což znamená, že pohřešovaný může být ještě stále naživu. Dál taky, že je to poprvé, co nám nechal Invisible tolik stop. Pravděpodobně musel být něčím rozrušený. Možná ho tu někdo vyrušil," vysvětloval Hansol.
"Myslíš? Je pravda, že nikdy moc stop nezanechává," přikývl blonďák.
"Přesně tak, jsme tu svědky první zásadní chyby tohoto génia," usmál se Hansol a zatřepal pytel v ruce.
"A teď ta špatná zpráva?"
"I přes tolik stop. Bohužel jediné, co víme, je, že tu byli. Kam odtud zmizeli, to už je těžké říci. Pachová stopa mizí po padesáti metrech na silnici,"
"Aha," pokýval hlavou zklamaně Tao. Rozhlídl se kolem dokola po ostatních, jak oblepovali místo policejní páskou.
"Pojď sem. Tady je to zajímavé," zavolal si ho po chvíli Hansol. Blonďák přešel o kousek dál, kde Hansol klečel nad nějakými kusy plastu.
"Co bys řekl, že to je?" zeptal se se zájmem. Tao si pozorně prohlížel ožehlé kousky mezi rozdroleným zdivem.
"Mobil?" ozvalo se nad nimi a oba vzhlédli. Lay si akorát natahoval rukavice a sehnul se ke kousku, na kterém byla jasně znatelná značka telefonu. Tao se trošku vyjeveně koukal na Yixinga, protože vůbec neměl ponětí, kdy se tady objevil. Lay si ho ale vůbec nevšímal. Hned se dal do řeči s Hansolem a zjišťoval vše potřebné.
*
Ředitel Jae Kyung stál se založenýma rukama uprostřed své kanceláře a jen se díval, jak policie odnáší krabice s různými dokumenty pryč. Nemohl nic udělat, protože si Lay obstaral povolení. Zuřil. Nechápal, jak se to tomu pitomci povedlo. Měl za to, že ve vedení policie má své lidi. Už teď věděl, že si to někdo pekelně vyžere.
"Pane řediteli! Co se to...," vyřítil se z chodby do kanceláře jeho asistent.
"Můžeš mi říct, kdes byl?!" vykřikl nepříčetně Jae Kyung a pak se podíval na jednoho z policajtů, který se na něj výsměšně podíval.
"Omlouvám se pane... já," začal asistent, jenže byl hned přerušen.
"To je jedno, sežeňte mi velitele Choie," zašeptal, aby jej nikdo neslyšel.
"Samozřejmě," asistent se uklonil a vyběhl z kanceláře. Jae Kyung přešel ke konferenčnímu stolku, na kterém měl lahev whiskey, a nalil si trochu do sklenky, nespouštěje oči z přítomných policistů.
*
"Pojedeš se mnou teď do ZES," oznámil Lay Taovi, jakmile dokončili obhlídku továrny. Sundával si rukavice a zahleděl se na mladšího, když od něj nedostal žádnou odpověď.
"Slyšíš mě?" Tao sebou trochu trhl a koukl se Layovi do očí.
"Jasně. Em... co jsi měl na práci, že jsem sem měl jet dřív?"
"To uvidíš až přijedeme do ZES," poplácal ho po zádech. "a už se vzpamatuj," usmál se na blonďáka.
Tao se na něj usmál taky, i když trochu nervózně. Yixing se dostal zpátky do dobré nálady, když zjistil, že Invisible udělal spoustu chyb. Věděl, že teď je jeho velká příležitost a rozhodně jí chtěl využít. Navíc byl rád, že tu stále byla šance, že Kim Joon Myun je naživu. Nechtěl dopustit další krveprolití. Někde uvnitř cítil, že tentokrát Invisible dostane.
Tao nasedl do auta a Lay si k němu přisedl. Překvapeně se po něm podíval, ale okamžitě to nechal být. Byl rád, že vše bylo při starém. Nastartoval a rozjel se směr ZES.








Je divné, že Kris udělal najednou tolik chyb. Za tím opravdu musí něco být...
Ale jsem moc zvědavá, co bude dál a ještě víc se těšim na další díl...
PS: Moc ti gratuluju k maturitě a k přijetí na školu...