close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 26. díl

19. června 2016 v 22:38 | Mee-Kyong

Přísahám, že tentokrát jsem měla díl předepsaný! Ale nepřednastavovala jsem ho, protože jsem v tu chvíli nestíhala a navíc jsem si myslela, že to dneska v klidu zvládnu...jenže místo dvou dnů jsem byla pryč tři a ještě navíc jsem přijela až někdy odpoledne..a než jsem se sem dostala...no, ale pořád je to neděle! :D Takže jsem to vlastně stihla :D Ale předem upozorňuji, že se mi tenhle díl moc nelíbí..no, stává se :D Mně konkrétně celkem často xP Ale dost keců...hurá do čtení! :D





Pohledem doprovází Eunhyuka, jak odchází z místnosti, aniž by mu věnoval nějakou větší pozornost. Hae si povzdychne. Co čekal?

Sám si pro sebe pokrčí rameny a snaží se zahnat ten nepříjemný pocit, který se mu rozprostírá po celém těle. Nejspíš si vážně myslel, že za ním při první šanci Hyuk přijde a třeba se jej zeptá, jaké to zatím je. Nebo mu řekne něco jiného. Nebo mu dá aspoň nějakým způsobem najevo, že o něm ví.

Hae dosedne zpět na svou židli. Ale vždyť to přeci udělal. Podíval se na něho a to by mu mělo stačit. Jenže Donghae je asi moc chamtivý a pouhý pohled mu nestačí.

Očima sleduje ostatní spolužáky, jak vstávají ze svých míst a hrnou se ke dveřím. Někteří po něm pokukují, avšak v případě, že se jejich pohledy střetnou, oni z nějakého důvodu ten svůj rychle odvrátí. Někteří na něho po cestě možná i promluvili, Hae to ale nestihl zaregistrovat. Jeho hlava je teď plná myšlenek, které sám nechápe a které vlastně ani nic neznamenají. Je to jako spánek s otevřenýma očima.

"Hae?" zatřese jím jemně Hyorin a hnědovlásek se tak ze svého snění probere. Několikrát zamrká, aby si zlepšil pohled. Usměje se.

"Hyorin," vydechne skoro s úlevou. Kromě Hyuka je to zde jediný člověk, kterého zná. Možná ještě Kibuma, ale s tím dosud prohodil jen pár slov a navíc se na něho netvářil, že by měl zájem se s ním jakkoli zaplétat. A jelikož je to s Eunhyukem složité, je rád, že poznal někoho, jako je právě Hyorin. "Jak se máš?" prohodí jen tak, protože si stihl všimnout, že to tak lidé občas dělají.

"Já?" optá se nazpět Hyorin, "no, já se mám dobře," zasměje se, "a co ty? Už nemáš žízeň?"

Jako by ta slova znovu probudila vyschlé hrdlo k životu. Hae si olízne rty a polkne.

"Mám."

Hyorin se znovu krátce zasměje, "a nechceš se napít? Nebo preferuješ pití z kohoutku o hodině?" popíchne ho a Haemu to vyjímečně neunikne. Sklopí pohled a prstem nakreslí neforemný obrázek na lavici.

"Takhle se to asi nedělá, že?" zeptá se jí trochu sklesle. Hyorin se teď už pouze mírně usmívá. Ta neznalost a nevědomost, kterou Hae oplývá, ji okouzluje stále víc a víc. Už se dokonce i přestala skoro zajímat, co je toho příčinou, jelikož se jí to líbí. A aby toho nebylo málo, vytvořila si o něm vlastní příběh, vlastní vysvětlení jeho chování, kterému by se kde kdo smál, ovšem ona je z toho unešená. Vždy si přála někoho takového potkat.

"Ne, to nedělá. Ale teď už můžeš, je přestávka," mrkne na něho a pak kývne hlavou ke dveřím, "a měli bychom jít. Další hodinu máme v jiný třídě."

"Cože? Proč?" udiví se Hae.

"Prostě to tak je," ušklíbne se Hyorin, "ale taky mě nebaví pořád cestovat."

Donghae přimhouří oči a nakloní nepatrně hlavu na stranu. Cestovat? Co má škola spolenčného s cestováním?

Sám sobě si zakáže, aby se jí na to optal, a pouze předstírajíc, že vše pochopil tak, jak by to bylo asi u každého, se usměje a pokýve hlavou, načež vstane a posbírá si věci ze stolu.

Hyorin z něho ale nespouští pohled, tudíž jí neunikne to krátké zaváhání a nechápavost v Donghaeho tváři. Pousměje se, "myslím tím, že mě nebaví se pořád přemísťovat do jiných tříd," vysvětlí a rozhodne se rychle pokračovat, aby si Donghae náhodou nemyslel, že z něho Hyorin dělá pitomce, "je to fakt unavující. Kdybychom byli v jedný třídě celý den, bylo by to pohodlnější. A měl bys víc času o přestávce."

Hae zasune svou židli, jak už se to stihl naučit u Hyuka doma, a pozorně poslouchá každému slovu, které Hyorin vypustí z úst. Narozdíl od Hyuka jí totiž ve většině případů rozumí. Občas má dokonce pocit, že se mu snaží vše říkat tak, aby to pochopil. Jako by mu rozuměla a věděla, že ne vše Haemu dojde.

"A jak zjistím, kam mám jít?"

"Můžeš se zatím držet mě a pak si to už zapamatuješ. Kromě toho to máš napsaný v rozvrhu, ale předpokládám, že ještě nevíš, kde je jaká učebna."

Donghae v odpověď jen němě zavrtí hlavou. Hyorin se uchechtne.

"Ještě abys to věděl, když seš tady první den," pokroutí hlavou a poplácá ho po rameni, "ale jinak sis mimochodem vedl moc dobře-" zarazí se, "teda až na to pití z kohoutku. Ale to nevadí, aspoň jsi na chvilku zdržel hodinu," ukáže mu vztyčený palec a pak na něho mávne, "a teď už pojď, ať nepřijdeme pozdě."





-




Když dojdou s Kibumem na zastávku, opře se ramenem o lampu, jež stojí poblíž, a botou nezaujatě několikrát kopne do malých kamínku, které se na chodníku nacházejí. Kibum se mezitím postaví přímo před něj a s úšklebkem na rtech a rukama založenýma na hrudi ho pozoruje.

Eunhyuk si tíhu jeho pohledu po chvilce uvědomí, a tak zvedne hlavu a podívá se na něho. "Co je?"

"Nic," pokrčí Kibum rameny, "jen přemýšlím, jak ti to vrátím."

Hyuk protočí očima. Vypadá to, že ačkoli se s ním Kibum i nadále normálně baví, stále nemá úplně vyhráno. Nicméně je rád, že zatím žije. Protože aby byl upřímný, v tomhle svému kamarádovi moc nedůvěřoval. Vážně si myslel, že jej stáhne z kůže zaživa. Ale to se nestalo a Hyuk má teď přede sebou něco snad ještě horšího - čekání. Zná Kibuma dobře a je si jistý, že jednou mu tyhle jeho lži oplatí. Ovšem kvůli tomu, že ho zná dobře, nedivil by se, kdyby se dalších pár let Kibum choval, jako by se vůbec nic nestalo, a nakonec mu to vrátil se vším všudy v tom nejméně očekávaném okamžiku. A to Hyuka děsí více, než samotná smrt. On totiž nenávidí překvapení. Zvláště ne ta Kibumova.

Možná ještě není úplně pozdě začít přemýšlet nad emigrací. Nebo by se mohl zeptat Donghaeho, jestli by mu nesehnal místo v nebi.

Ušklíbne se nad vlastními myšlenkami. Jo, v nebi. Jasně.

Jako by však ta slova řekl nahlas, Kibum se zeptá: "A co ten tvůj svěřenec? Dostane se v pohodě dom-" odmlčí se a tiše si odkašle, "prostě ze školy?" nadzvedne obočí, aby svým slovům dodal jistý nádech sarkasmu. Jako by mu na tom mladíkovi vážně tolik záleželo. Pouze jej zajímá, jak se s tím hodlá Hyuk vypořádat dál.

"Co já vím?" pomalu pokrčí rameny a vypustí nosem větší množství kyslíku, "a není to můj svěřenec."

"Tak jak tomu chceš říkat? Spolubydlící? Příživník? Bezdomovec se sakra velkým štěstím?"

"Nech toho," šťouchne ho do ramene a zasměje se, "taky bys nechtěl bejt v jeho situaci."

"No to fakt nechtěl, protože bych bydlel u tebe," sjede ho očima od hlavy k patám a zase zpátky, "a o to vážně nestojím," vyplázne na něho jazyk.

"Náhodou," zašklebí se Hyuk, "bydlet se mnou je paráda."

"Ani ve snu, chlapče," ironicky se usměje a pak protočí panenkami, "mimochodem...nemyslíš, že ho dneska mrzelo, jak jsi ho ignoroval?"

"Neignoroval jsem ho. Jenom jsem na něho nemluvil," pokusí se jej opravit, "a vůbec. Nejseš rád, že jsem se bavil celou dobu jenom s tebou?" zazubí se.

"Nedělej. Stejně to děláš jenom kvůli tomu, abych na tebe nebyl naštvanej."

"To není pravda," oponuje mu Hyuk a našpulí rty, aby vypadal roztomile, "dělám to proto, že jsi můj nejlepší kamarád," zakňourá jako malé dítě a popotáhne, aby naznačil, že je mu do pláče. Kibum se v tu chvíli zatváří, jako by snědl nějaké už dlouho prošlé jídlo.

"Nech toho, vypadáš jak idiot," odfrkne si a otočí hlavu za zvukem jedoucího autobusu, aby vzápětí zjistil, že je to ten jeho, "už mi to jede."

"Ale já to vážně nedělám proto, abys-"

"Je mi to jasný, Hyukjae," pozdvihne rozevřenou dlaň, aby jej umlčel, a pak ji zase stáhne.

"Neříkej mi tak," Hyuk si založí ruce na hrudi a hodí po Kibumovi otrávený výraz.

"Teď můžu. Jsem totiž uraženej," teď je to pro změnu Kibum, kdo našpulí rty a zatváří se jako namyšlená princezna, které někdo nedovolil si pořídit dalšího poníka.

Hyuk už se začne nadechovat k odpovědi, když v tom se Kibum s krátkým zamručením otočí na patě a bez dalších slov vykročí k autobusu, který už stihl otevřít dveře. A tak Eunhyuk jen opět ústa zavře a vzduch z plic zase vypustí. Sleduje Kibuma, jak nastupuje a poté na něho znovu vyplazí jazyk přes sklo. Hyuk mu jeho počínání oplatí a když autobus odjede, podívá se na mobil, aby zkontroloval čas.

Kousne se nevědomky do rtu. Je to asi dvacet minut, co skončilo vyučování. Mobil si zastrčí zpět do kapsy a pak se zadívá před sebe do nějakého neurčitého bodu.

Lhal by, kdyby tvrdil, že se vůbec nestará o to, co je s Donghaem. Kibum měl pravdu, když říkal, proč to dělá. Hyuk ho šel vážně vyprovodit hlavně z toho důvodu, aby si to u něj vyžehlil, jak nejlépe to jde. Samozřejmě ale ani nelhal v tom, že to dělal kvůli jejich přátelství. Doprovází jej totiž už od začátku střední, ačkoli to nemá úplně při cestě domů, ale malé odbočení mu nevadí.

Nicméně momentálně teď tiše doufá, že šel Hae třeba s Hyorin. Nebo šel celou dobu za nimi a jen se schovával, aby ho neviděli.

Při té myšlence se instinktivně otočí a začne se ohlížet. Donghaeho ale nikde nevidí a vzhledem k tomu, že Kibum už odjel a Hae by tak už snad neměl mít další důvody se schovávat, tenhle nápad vyloučí.

Poté ale začne uvažovat nad tím, kam má tedy jít. Měl by se prostě vydat domů a podívat se, jestli tam Donghae třeba už nečeká? Je totiž možné, že si stihl zapamatovat cestu a došel to sám. Nebo se má jít podívat po městě? Měl by ho hledat? Ale co když se neztratil?

Eunhyuk už chce sáhnout po telefonu, když v tom mu dojde, že ten by mu byl momentálně platný jako prázdná lahev ve dnech nejvyšších teplot. Donghae totiž žádný mobil nemá. A to jindy Hyukovi vážně nevadí, dokonce ho to nezajímá, ovšem v tuhle chvíli by to bylo asi nejjednodušší řešení. Nicméně teď je mu na nic.

Rozhodne se tedy, že se prostě vrátí zpátky na svou trasu a Donghaeho začne řešit ve chvíli, kdy nebude nikde k nalezení.

Ovšem když dojde k místu, kde se cesta rozděluje na tu, která vede k jeho domovu a tu, která se vrací zpět ke škole, znovu se zastaví a na okamžik zaváhá.

Nakonec zvolí tu cestu, jíž se vrátí ke škole. V tu chvíli si svoje rozhodnutí neumí odůvodnit, jen zkrátka mu přijde správné.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michiko Michiko | 20. června 2016 v 8:18 | Reagovat

Stejně mi přijde Enhyuk divný, v jednu chvíli je hodný a pak ignorant a srab :D :D Chudáček Hae. :) Začínám mít ráda hyorin :) těším se na další díl. Jsem zvědavá jak to skončí.

2 Hatachi Hatachi | Web | 20. června 2016 v 17:45 | Reagovat

Hyuk je proměnlivý jak aprílový počasí. Jednu chvíli Haeho totálně ignoruje a pak najednou má o něj strach. Měl by si to chlapec ujasnit...
Jsem moc zvědavá, co bude dál. Těšim se na další skvělý díl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama