close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Be My Angel | 28. díl

3. července 2016 v 13:12 | Mee-Kyong

Nevím, co k tomu napsat...tak snad jen...doufám, že se vám bude díl líbit? :D




Instinktivně chytí Donghaeho za rukáv, když se ocitnou u přechodu, na jehož konci stojí semafor zářící červenou barvou. Stále si pamatuje ten incident z minula, kdy Donghae tuto výstrahu jednoduše ignoroval a prostě si nakráčel do silnice, jako by bylo vše v největším pořádku.

Když Haeho zastaví, pustí ho a ani nic neřekne, pouze ukáže na červeného panáčka na semaforu. Donghae se tím směrem podívá a poté chápavě přikývne. Na tváři se mu přitom nevědomky objeví úsměv.

Auta zastaví, semafor pro chodce se rozzáří zeleně a Eunhyuk musí Haeho jemně postrčit, aby mu naznačil, že už mohou jít.

"Musíš si to zapamatovat, jasný?" koukne na Donghaeho, "červená - stojíš, zelená - jdeš," poučí ho, "není to těžký. Jenom se musíš vždycky kouknout na tu barvu. Pamatuj si to."

"Nebo se prostě budu řídit ostatními. Když půjdou, půjdu taky. Když budou čekat, počkám s nimi," navrhne Hae a Hyuk se zasměje.

"To nedělej. Zaprvý je tady možnost, že budeš stejně přecházet sám a zadruhý jsou tady lidi, kteří to ignorujou stejně jako ty, ale nedožijou se dalších deseti vteřin."

"Co tím myslíš?" vyleká se Hae.

"Porazí je auto. Je to rychlý. BUM a je po tobě," naznačí mu rukama.

Donghae se zadívá před sebe na zem. Skousne si ret, ale poté se usměje, "to se mně stát nemůže."

"To si většina myslí taky," mrkne na hnědovláska, "a pak jim spadne na hlavu květináč a konec."

"Květináč?"

"To byl jenom takovej příklad," vysvětlí mu, "zkrátka můžeš umřít kdykoli. Nikdy nevíš, co se ti stane. Porazí tě auto, někdo k tobě přijde zezadu a bodne tě nožem, sníš něco otrávenýho nebo na tebe něco spadne. Nemůžeš to čekat," pokrčí rameny, jako by mluvil o počasí.

"No, ale," nadechne se Hae, "stejně se mi to nemůže stát. I kdyby mi na hlavu spadla ta věc, co jsi říkal, neumřu. Bude to bolet jako čert, ale po chvilce to zase přejde," zamumlá, "nebo kdyby mi někdo bodl nůž do zad," trhaně vydechne, když se mu vybaví jeden z jeho snů, "brzo se to zahojí."

Hyuk se zamračí a zastaví. Když si toho Donghae všimne, zastaví taky a ohlédne se po něm.

"Asi jsi to nepochopil," zavrtí Hyuk hlavou, "když tě někdo bodne a ty se nedostaneš včas do nemocnice-"

"Jo, tak umřu," potvrdí mu Donghae, "ale pouze v případě, že jsem člověk."

Eunhyuk pootevře ústa, ale pak je zase zavře. Ohlédne se kolem sebe a ušklíbne se, "zase s tím začínáš?"

"Jen ti říkám-"

"Říkáš, že seš nesmrtelnej?" uchechtne se Hyuk, "můžu to zkusit?"

"Chceš do mě bodnout nůž?"

"Občas jo, chtěl bych," přikývne a znovu se rozejde. Kývne na Haeho hlavou, "tak pojď a už toho nech."

"Ale říkám pravdu," stojí si dál za svým, když opět vykročí stejným směrem.

"Jo a já umím dýchat pod vodou, dokážu přinutit věci, aby se hýbaly, aniž bych se jich dotknul a taky víš co?" otočí se na Haeho, "dokážu přimět Zemi, aby se začala otáčet na druhou stranu."

"Nevěříš mi," vydechne Donghae.

"A posloucháš se vůbec?" Eunhyuk se zasměje, "promiň, ale tady jsme zvyklí na jiný věci a něco jako ''nesmrtelnost'' se u nás objevuje jenom v knížkách a ve filmech," rozmáchne rukama.

"Viděl jsi, jak mi narostla křídla?" Hae si založí ruce na hrudi a našpulí rty.

"Pšt! Nemluv tak nahlas," napomene ho a bleskově se rozhlédne kolem.

"Viděl jsi to a stejně mi nevěříš?"

"Pochop mě. Jestli mluvíš pravdu, tak mi řekni, jak jsi reagoval na to, když ses dozvěděl, že lidé můžou umířt," nadzvedne obočí.

"Nevěřil jsem tomu," přizná Donghae. Eunhyuk se ušklíbne, ukáže na něho rukou a přikývne.

"Tak mi teď něco říkej," vydechne a znovu se zasměje, "a pojď už, nebo přijdeme pozdě."



-



"Páni," ohodnotí Hyorin Haeho, když se potkají na chodbě, "ta uniforma ti fakt sekne."

"Co že mi?" zeptá se zmateně hnědovlásek.

"No, sekne," zopakuje Hyorin, "prostě v ní vypadáš dobře."

"Aha," usměje se, "děkuju."

"Jo," Hyorin mu úsměv oplatí, "tak půjdem?"

"Kam?"

"Do třídy," tiše se zasměje, "za chvíli začíná hodina."

"No jo," přikývne, "tak jdeme."

Hyorin přikývne nazpět a pak už se oba vydají ke schodišti. Hyorin se celou dobu nervózně hryže do rtu a nutí se od Haeho odvrátit zrak. Nemůže uvěřit, že někomu může uniforma tolik slušet. Každý v této škole je oblečený úplně stejně, přesto podle ní Donghae velice vyniká. Kdyby mohla, dívala by se na něho celý den.

"No, Donghae," odkašle si, aby se vrátila zpět do reality, "přinesl sis dneska pití?" poškádlí ho.

"Eunhyuk mi nějaké dal do batohu," řekne, "a už mě poučil o tom, jak bych se měl v hodinách chovat," zasměje se, "už chápu, proč se na mě včera všichni tak dívali."

"Eunhyuk tě poučil? On? Ten, který by sám potřeboval lekce výchovy?" udiví se.

"Jo, ten," potvrdí Hae, pak se ale po Hyorin podívá, "proč o něm pořád takhle mluvíš? Co je na něm tak špatnýho?"

Hyorin se ušklíbne, "sám si přece nějaký ty jeho stránky poznal."

"Jo, ale nikdy to nebylo něco, co by se nedalo vydržet. Ty o něm mluvíš, jako by dělal něco, co je prostě úplně...já nevím, neodpustitelný?" vybere první slovo, které ho napadne.

"Hele, já ho vlastně ani tak dobře neznám," uzná Hyorin, "ale kdykoli jsem s ním mluvila, nebylo to zrovna nejmilejší, chápeš? A ty řeči, co tu o něm kolují. Vlastně se divím, že se ti ještě nic nedoneslo."

"Ne, nic," pokrčí rameny, "tak mi něco řekni. Co se o něm povídá?"

Hyorin nějakou chvíli mlčí a pouze přelétává pohledem vše okolo ní. Opět se kouše do rtu a prsty si mne lem své košile. Přemýšlí, co by Haemu řekla. Je toho dost, co by dokázala o Hyukovi napovídat, ale zároveň váhá, zda by se to měl Hae dovídat právě od ní. Je uvnitř dost zmatená a nechápe, že o něm Hae stále dokáže mluvit převážně jen v dobrém. Je pravda, když mu říká, že ho nezná moc dobře, přeci jen ho ale zná dost na to, aby usoudila, že je to člověk, kterého už víc poznat nechce.

Nakonec se tedy jen podívá na Donghaeho, který stále čeká, až promluví, usměje se na něho a lehce pokroutí hlavou.

"Nechci ti o něm kazit iluze. Jestli se k tobě zatím chová tak, že ti to nevadí, není důvod, proč ti o tom říkat. Možná to ani není pravda, ačkoli vím svoje. Bydlíš s ním, tak ho asi znáš líp. A jestli chceš vážně něco vědět, zeptej se někoho jinýho nebo třeba přímo jeho. Třeba ti odpoví. Já ti to ale nechci kazit," mrkne na něho a znovu se zadívá před sebe.

"Vážně mi nic neřekneš?"

"O něm ne. Snad jenom to, abys byl opatrný. Nevím, jak moc mu věříš, ale já bych to příliš neriskovala. Je zkrátka...nevyzpytatelnej," uvědomí ho, načež její hlas protne školní zvonek. To už jsou ale oba naštěstí ve třídě a míří ke svým lavicím. Dalších slov se Haemu od Hyorin nedostane, proto místo toho vyhledá očima Eunhyuka, který vesele vede rozhovor s Kibumem. Hnědovláskovi se na tváři objeví nejistý a poněkud zmatený výraz, nicméně než se nad tím stihne nějak víc zamyslet, do třídy vejde učitelka s pozdravem na rtech.




-



"Počkáš na mě zase u školy? Do půl hodiny budu zpátky," zastaví Hyuk Donghaeho u školních skříněk. Hae se po něm zmateně podívá, Hyuka tady nečekal.

"A-asi jo," přikývne, stále trochu vyveden z míry.

"Fajn, tak zatím," na zlomek vteřiny se mu jeden koutek rtů zvedne do úsměvu, pak se Eunhyuk ale zase dá do kroku a vypaří se tak rychle, jako se objevil. Donghae tak za ním zůstane zírat s pootevřenými ústy. Vůbec si nemyslel, že na něho Eunhyuk promluví ve škole. Ačkoli už je v podstatě konec školy, ale stále jsou v té budově.

Jeho proud myšlenek přetrhne Hyorin, která mu zaklepe na rameno. Koukne po ní a přinutí se k úsměvu.

"Co ti chtěl?" zajímá se a kývne hlavou směrem, kterým Hyuk před pár vteřinami odešel.

"Říkal, ať tu na něho počkám," odpoví jí, protože zkrátka nezná důvod, proč by neměl.

"Aha," Hyorin pozvedne obočí, "proč?"

"Nejspíš proto, že bych sám nedošel tam, kam mám."

"Jako k němu domů?"

"Jo."

"Jo tak," uchechtne se, "ještě si nepamatuješ cestu?"

"To a taky jsem zmatený ze semaforů. Červená a zelená. Stůj a běž. Je to matoucí," povzdychne si.

"Semafory?" Hyorin se zasměje, "co je na nic matoucí?"

"Že se každou chvíli mění. Není v tom žádný řád," Hae si založí ruce na hrudi.

"Ale je, jenom je to tak rychlý, že to nemusíš zaregistrovat," jemně ho poplácá po rameni, "tak chceš zatím dělat společnost, než se jeho výsost vrátí?"

"Myslíš Hyuka?" chce se ujistit Hae.

"Jo, toho," odpoví a nutí se, aby neprotočila očima. Místo toho se zase jen zasměje.

"Tak fajn," hnědovlásek se usměje, "jenom si vezmu bundu."

"V pohodně, počkám tady," zazubí se a opře se o sloup, u kterého právě stojí. Donghae dlouho nečeká a vydá se ke své skřínce. Už stihl odkoukat od druhých, jak se s ní zachází. Umí ji otevřít a pamatuje si, že ji při svém odchodu musí zase zavřít. Kdykoli to všechno zvládne bez problému, musí se usmát. Leeteuk by na něho byl pyšný.

Vrátí se k Hyorin, která jeho příchod uvítá dalším úsměvem.

"Můžeme?" zeptá se ho.

"Můžeme," řekne a oba vykročí směrem, kterým se ženou i ostatní. Ke dveřím, za nimiž se skrývá venkovní svět.

"Takže máš čekat u školy?"

"Ano."

"Tak se tady můžeme prostě procházet," navrhne a Hae ihned souhlasí. Kdyby tu byl sám, nejspíš by si zase jen lehl do trávy a snažil se očima v nebi najít Leeteukův pohled. Dnes tuto činnost ale vynechá.

Hyorin se rozejde jako první, Hae ji okamžitě následuje. Nejdou rychle, spíš takovým šouravým krokem. Nechávají vítr, aby si pohrával s jejich vlasy, nehledě na to, jak chladný může být. Tlačí je do zad, jako by chtěl, aby šli rychleji. Oni mu ale vzdorují. Tiše si povídají, smějí se a dívají se po okolí. Mluví o čemkoli, co je zrovna napadne a Hyorin si v tu chvíli pomyslí, že snad ani nemůže být šťastnější. Sem tam si všimne, jak se na Haeho nějaké dívky dívají a zdají se, jako by Hyorin tiše záviděly. Donghae jejich pohledy nejspíše nevidí, Hyorin si je užívá.

Donghae pohledem zkoumá tančící větve stromů, které se chvějí pod náporem větru, dívá se na trávu, která se kolébá sem a tam, poslouchá šum jedoucích aut a zároveň stíhá odpovídat na vše, na co se ho Hyorin zeptá. Pozorně naslouchá jejím radám ohledně života na škole, neví totiž, zda tu náhodou nebude natolik dlouho, aby je musel všechny využít. Může odejít zítra, ale taky třeba za několik měsíců. Neví, nemá tušení. Nezná plány, které s ním mají.

Po pár minutách chůze si Hae všimne dvou lidí, kteří jdou několik metrů před nimi. Jdou o něco málo rychleji než oni, proto se jim postupně vzdalují. Přesto si Hae všimne, že se drží za ruce a napadne ho, jestli by neměl s Hyorin udělat to samé. Vypadá to, že je to mezi lidmi běžné a on chce dělat vše proto, aby mezi ně co nejlépe zapadl.

Koutkem oka se tak po Hyorin podívá a všimne si jejího úsměvu. Vytáhne jednu ruku z kapsy a nenápadně se ramenem otře o to její. Uvidí, jak se jí lehce zachvějou koutky rtů a usoudí, že je to tedy v pořádku. Proto už dál nečeká a chytne Hyorin nejprve za zápěstí, aby i jí vytáhl ruku z kapsy její bundy, a poté ji chytí tak, jak viděl, že se drží ti dva před nimi. Sleduje její reakci a zprvu se trochu vyděsí. Hyorin vytřeští oči a zalapá po dechu. Potom se po něm podívá a on uvidí, jak se jí tváře zbarvují do lehkého odstínu rudé. Začne si myslet, že je něco špatně, když v tom ucítí, jak mu stiskne ruku o něco silněji a znovu se usměje. Donghae si tak oddechne a i jemu se rty zkroutí do úsměvu. Přijde mu, že je zase o něco blíž k tomu, aby mezi lidi zapadl.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 3. července 2016 v 15:10 | Reagovat

Moc...hrozně moc jsem se těšila na další díl ;-)
Hae je tak sladký, když se učí nové věci. Ale víc se mi líbí, když jej do všeho zasvěcuje Hyuk, než Hyorin. Ale jako kamarádka je skvělá. Nevykašlala se na Haeho jako ze začátku Hyuk. To má za to u mě velký plus...
Už se moc těšim a netrpělivě čekam na další skvělý díl...

2 Gain Gain | 4. července 2016 v 20:12 | Reagovat

Dalsi uzasny dil. Doufam ze tahle povidka jen tak neskonci :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama