softness of wolf claws // XI. Part //

2. února 2017 v 1:37 | Hyunii Lee


Fandom: EXO
Pairings: ChanSoo, XiuHan, Kray, SeKai, BaekTao, SuChen
Žánr: Fantasy, Love
Počet kapirol: 11/?

Budete se divit, ale ano. Jsem zpět s tímto dalším dílem Vlků! Kdo se těšil? Vím, že jsem se zasekla na dooooost dlouhou dobu a je to prostě neodpustitelné, ale pokusím se sebrat a psát dál. Slibovat nechci, protože to u mě nemá moc cenu. Heh.... Jinak se snažím dopsat i Heart Attack další díly, aby to tu zase trochu ožilo. Ségru zkopu za to, že Vás tak dlouho napíná s dalšími díly Anděla. To Vám doopravdy slibuju :D






"A kde bychom měli začít?" zeptal se nadšeně Chen, zatímco se prohrabával hromadami knih. Suho ho pozoroval, ale rozhodně neprojevoval stejné nadšení.

"Hele. To, že jsem souhlasil s tím, že ti pomůžu neznamená, že...,"

"Mohl bys ses prosím podívat do tamhleté poličky?" skočil mu do řeči Chen. Starší neměl sílu odporovat a nevrle začal lézt po žebříku k té nejvyšší polici. Hledali nějaké poznatky o znovu nalezení původu. Vůdce jim dal za úkol zjistit odkud odpadlíci pochází a jelikož nemají znamení klanu, tak to bylo trochu obtížnější, než by se řeklo.

Chen už od brzkého rána přemýšlel, jaké bude nejlepší řešení jejich problému. Bohužel ho vesměs nenapadalo žádné dobré. Testy, zkoušky dovedností, náchylnost k živlům... všechno bylo jen obecné a vlastně by to ani nijak zvlášť nepomáhalo, protože ti Vlci žili již od dětství mimo rodný klan, a tak byli odkázáni jen na instinktivní chování v divočině.
Vytrénovali se sami, což znamenalo, že rozhodně nemají žádný konkrétní ze zaznamenaných stylů. Každý klan měl svůj vlastní, z počátku by se mohlo zdát, že styly jsou si velmi podobné, ale každý měl vlastní znaky, které se vztahovaly právě k živlu, pod který daný klan patřil.

"V jednom si můžeme být jisti," zamumlal Suho, když si pročítal něco o klanech Thyone a Ananke.

"A to?" zeptal se Chen, kterému Suhovo mumlání neušlo.

"Oheň. Rozhodně nebudou z klanů ohně, protože Baekhyun má bílou srst a Sehun šedivou. Ohniví Vlci jsou buď úplně černí nebo zrzaví,"

"V tom s tebou musím souhlasit," přikývl Chen a vytáhl tři knížky o klanu Aitne. Suho si povzdechl, zavřel knížku a vrátil na své původní místo. Ohlédl se na Chena, který očima skenoval názvy knih. Na jednu stranu těm odpadlíkům byl vděčný. Měl důvod trávit s Chenem mnohem více času než obvykle.

Chen se usmál, když našel další knihy o klanech Kalyke a Arche. Sám byl přesvědčený, že se odpadlíci narodili v některém z klanů Země. Sehun měl velice dobré znalosti okolních lesů, což Chenovi nahrávalo v tom, že zde museli strávit nějakou dobu. Kdyby byli třeba z Sinope nebo Cyllene - větrných klanů, museli by překonat neuvěřitelnou dálku přes nebezpečné hory klanu Elara - klanu vody. A rozhodně nepočítal s tím, že jako malá Vlčata dokázali překonat tato místa.

Vrazil Suhovi do rukou některé knihy a s úsměvem mu popřál hodně štěstí při čtení. Starší se na Chena nedíval zrovna vlídně, ale co by pro Chena vlastně neudělal.
*
"Pořádně se odraz!" nabádal Sehun zlatohnědého Vlka, který se snažil správně udržet směr, když se učil útočit na cvičnou figurínu vlka před sebou. Nebylo to tak jednoduché, jak si zprvu myslel. Jeho tlapky ho prostě neposlouchaly a Kai měl co dělat, aby se dokázal hbitě odrazit z místa a následně vyskočit a zaútočit na figurínu z vrchu. Pokaždé, když se o to pokusil, skočil buď moc málo anebo moc, protože se pak akorát tak čumákem zabořil do křoví za cvičnou figurínou. Na druhou stranu, snažil se, jak nejlíp dovedl. Mladý Vlk se chtěl naučit být lepším lovcem a teď se mu nabídla dokonalá příležitost si jeho schopnosti vylepšit, aniž by se musel nějak výrazně stydět, protože před ostatními Vlky, kteří Kaie znali, si připadal více trapně než před prakticky cizím Vlkem, co akorát poznal.


Sehun měl z toho všeho, co se před ním dělo, náramnou zábavu, protože o něco málo starší Vlk byl doopravdy nezkušený. Bylo mu záhadou, jak vůbec mohl udělat zkoušky, o kterých mu předtím Kai nadšeně vyprávěl. Pochopil, že aby se mladý cvičený Vlk mohl stát právoplatným a dospělým, musel projít jistými zkouškami, za které si následně vysloužil označení klanu. To jež Sehun ani Baekhyun s Kyungsooem neměli. Vlastně Kaiovi podstatně v hloubi duše záviděl. Sehun vždycky toužil být členem, některého z klanů, ale bohužel k tomu nikdy nedošlo. Byl možná nejmladší a choval se jako malé štěně, ale tak nějak se snažil být, co nejlepší a nejužitečnější.


Povzdechl si, když se ani na poosmé nepodařilo Kaiovi správně odrazit. Sehun se postavil a vzal na sebe Vlčí podobu: "Víš co? Ukážu ti to ještě jednou," pronesl směrem k druhému, který se opět musel zvedat ze země. Kai už toho začínal mít tak akorát dost, ale nechtěl se vzdát. Mlčky vyklidil Sehunovi cestu a posadil se opodál, aby mohl šedého Vlka pečlivě pozorovat.


"Když se odrážíš, abys dobře vyskočil, musíš vyvinout sílu hlavně ze zadních nohou a následně určovat směr svými předními. Nesmíš to zbytečně přehnat, abys svoji oběť nepřeskočil o víc jak tři metry, jinak se stihne otočit dřív než ty. Rozumíš?" zopakoval ještě jednou vše mladší a následně předvedl. Pomalu si urovnal svoji pozici a hned na to se rozeběhl. Vyběhl směrem k figuríně a zhruba dva metry před ní se odrazil od země a dopadl na všechny čtyři hned za jejími zády. V mžiku se otočil a bez vyčkávání se vrhl figuríně na krk a zakousl se.


Kai to dění pozoroval se zatajeným dechem, takovou hbitost a eleganci v útoku ještě neviděl. Dokonce ani jeho lektor nebyl tak dobrý, jako šedivý Vlk před jeho očima. Připadalo mu, že instinktivní chování, a ne žádné zhýčkanosti, které Kaiovi byly dopřávány po dobu jeho výcviku, bylo mnohonásobně lepší. Sehun byl odkázán sám na sebe a pud sebezáchovy byl pro něj důležitým faktorem při sebe výcviku. Obdivoval to a nemohl zapřít, že by si chtěl určitě vyzkoušet to samé. Nicméně Sehun ho již stihl přesvědčit o tom, že by Kai v divočině dlouho sám nepřežil.
*
Pomalu dojídal zbytek teplé polévky, kterou mu Luhan ochotně nechal. Ukusoval k ní z krajíce chleba a jen mlčky seděl naproti mladíkovi, který taktéž jedl něco na styl guláše. Minseok se radši nevyptával, co to bylo, ale rozhodně v tom bylo více masa než v tom vývaru, co dostal on. Pořád mu to připadlo trochu zvrácené, že on jakožto lidská bytost tu sedí naproti nadpřirozené bytosti, o kterých slýchal z vyprávění. Přišlo mu šílené, jak zbytek lidského světa neměl ani ponětí o tom, co se ukrývalo v místech, kam se ne každý odvážil vkročit.


Škubl sebou, když se Vlk naproti němu z ničeho nic zvedl od stolu. Nedokázal zabránit tomu strachu, který v něm ještě stále přetrvával, nedůvěra v bytost před ním ho pořád sžírala. Luhan si nemohl nepovšimnout reakcí člověka a přišlo mu to trochu líto. Tak nějak doufal, že už pochopil, že mu tady nic nehrozí, prozatím. Byl rád, že Chen zařídil, aby tu Minseok mohl zůstat. Nedokázal si ani na moment představit, že by ho musel nechat vyhnat a bezmocně sledovat, jak ho divá zvěř či příslušníci klanu Kale rozsápali na kusy. Na tu druhou možnost se ani nepokoušel pomyslet. Protože čím víc se na člověka před sebou díval, tím víc měl pocit, že ho musí chránit. Moc dobře věděl, že to zde nebude mít jednoduché, ale chtěl mu pomoci za každých okolností.


"Nemusíš se mě bát," řekl trochu zklamaně a lehce zatřepal hlavou. Minseok polkl a zdvihl pohled k chlapci před sebou. Hned spatřil tu dávku zklamání v jeho očích a povzdechl si.


"Omlouvám se. Je to těžké, a tak trochu...," zasekl se, nepřišlo mu správné to říkat nahlas. Zadíval se na chleba ve své ruce a doufal, že to Luhan nechá být.


"Šílené? Rozumím ti, ale doopravdy ti slibuji, že se o tvoji bezpečnost postarám, takže mě věřit můžeš," Luhan věděl, že to pro něj není lehké, ale doufal, že v něm Minseok brzy uvidí přítele a ne hrozbu. Minseok přikývl a podíval se na Luhanovi záda, když se rozešel směrem ke dřezu, aby odnesl své špinavé nádobí. Hlavou mu opět proběhla vzpomínka na ty rudé oči, které ho vyděsili, ale teď když se podíval na Luhana, nevypadal na to, že by byl nijak zvlášť nebezpečný. Stejně věděl, že pod tou nevinnou lidskou tváří se skrývá jiná, o trochu víc chlupatější pravda. A těmto myšlenkám se chtěl prozatím vyhnout. Luhan ho zachránil, Luhan mu dal přístřeší a jídlo, přes všechno, co mu nejspíše hrozilo si prosadil své a dokázal tu pro Minseoka najít místo. Tu nedůvěru si rozhodně nezasloužil.


"Já… ti věřím," pronesl poměrně klidným hlasem a v tom momentě to už vlastně byla pravda.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hatachi Hatachi | Web | 2. února 2017 v 20:22 | Reagovat

Po opravdu strašně dlouhé dlouhé době přibyl nový díl vlčat. Beru to jako skvělý dárek k mým dnešním narozeninám. Děkuju...
Ale jsem moc zvědavá, co bude dál. Jestli Minseok u vlků zůstane nebo je za nějaký čas bude muset opustit. A jak budou pokračovat i ostatní páry.
Takže se strašně moc těšim na další díl a taky ještě víc děkuju, že ses vrátila k psaní.
A sestře vyřiď, že jí moc moc moc prosim, aby pokračovala v Andělovi. Je to úžasná povídka a já jí miluju od samého začátku...

2 Lai Lai | 3. února 2017 v 16:07 | Reagovat

Tedaa :D To už sú Vianoce? No, tie už boli. Ale toto je ten najlepší povianočný darček :-D Som taká šťastná za túto časť <3 Teším sa na ďalšiu :)

3 Sairen Sairen | 15. února 2017 v 16:05 | Reagovat

Oh My God! Konečně!!!!

4 Meshiki Meshiki | 10. března 2017 v 14:51 | Reagovat

To byl super díl. Moc se ěším na pokračování. Jak to všechno bude dál.

5 Mima Mima | Web | 23. března 2017 v 18:44 | Reagovat

jedine co mozem vytknut su naozaj tie dlhe pauzy co medzi kapitolami robis :D cakanie je to najhorsie pre citatelov :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama